Osmá večerní úvaha: Jeptiška v první linii

V červenci se stalo, že pár mladíků – francouzských muslimů, přepadlo téměř 90letého katolického kněze Jacquese Hamela a uřízli mu hlavu. Po několik dnů ta událost plnila první stránky novin. Před asi dvěma týdny se totéž opakovalo s jeptiškou, ale příliš pozornosti to nevzbudilo. Necelých půl roku stačilo Evropanům k tomu, aby si zvykli, že brutální vraždy kněží a jeptišek jsou normální součástí multikulturního soužití. Zvykli si na to se stejnou snadností jako na pravidelné útoky proti Židům.

Když jdete do zahraničních článků, rychle si ale všimnete, že tentokrát nebyla zavražděna obyčejná jeptiška. Jednalo se o zdravotní sestru, která mnoho let (nejspíš většinu života) působila jako misionářka v islámských zemích. Starala se o trpící, nic za to nechtěla a vyprávěla o křesťanství. Zcela v souladu s křesťanskou doktrínou, která nevyžaduje, aby se všichni lidé na světě stali křesťany, ale která požaduje, aby všichni lidé na světě byli seznámeni s křesťanským poselstvím.

Že byla zavražděna právě taková žena, to se nestalo náhodou. Vrah šel najisto do domova pro bývalé misionářky. Protože jako muslim – na rozdíl od většiny Evropanů – velmi dobře vnímal, o co jde. Válka civilizací znamená, že buď vyhrajeme a potom si muslimové osvojí pohled a hodnoty západní kultury. Nebo prohrajeme, a potom se smíříme s kamenováním a sekáním hlav, zahodíme své dějiny, svou kulturu a své hodnoty. Zapomeneme na vědu, umění a citový život.  Neexistuje žádná kompromisní varianta, žádný „poloislám.“

V téhle válce kultur stojí na jedné straně vedle sebe jeptiška, kurdský komunista a hlasatel volné sexuální morálky.

O to se hraje.  To je ten skutečný džihád a to je ten skutečný kolonialismus. V téhle válce kultur stojí na jedné straně vedle sebe jeptiška, kurdský komunista a hlasatel volné sexuální morálky. Na opačné straně stojí bok po boku kat islámského státu a milá slečna, která trvá na právu nosit na veřejnosti šátek hidžáb. Podstatný rozdíl je ale v tom, že bojovníci na islámské straně vědí o tom, že jsou ve válce, že patří k sobě a jsou schopni se vzájemně podporovat. My to většinou jen nejasně tušíme a často ani to ne. Spousta naivních lidí na západě si dokonce myslí, že na islámské straně najde spojence proti dekadentním trendům nebo proti katolickému fanatismu.

A úplně tak zapomínáme, že naše civilizace má pro podobné případy správnou a osvědčenou odpověď.