Zdravice mírovému shromáždění v Táboře

Dámy a pánové, vlastenci,

Děkuji za možnost oslovit vaše shromáždění aspoň dopisem.  Omlouvám se a lituji, že mezi vámi nemohu být osobně. Chválím a obdivuji vaši angažovanost, že vám veřejné věci nejsou lhostejné, že jste ochotni obětovat čas, energii, city a mnozí ještě víc.

Aby byl jedinec užitečný pro svůj národ, je zapotřebí třech věcí.

• Nést odpovědnost za sebe, za svůj život a za své nejbližší.
• Přirozeně pomáhat lidem ve svém okolí.
• Společně s ostatními usilovat kolektivní akcí o společenskou změnu, je-li to zapotřebí.

A dnes to zapotřebí nesporně je.

V těchto dnech mnozí sepisují seznamy požadavků. Mnohé z těch požadavků jsou moudré a oprávněné, za všemi jsou cítit obavy o osud národa.

Pan Fiala a jeho kumpáni se mohou cítit jako po vítězné občanské válce. A počínají si tak, jak si obvykle počínají vítězové.

Nečekejme ale, že odpovědí bude něco jiného než výsměch. Vládnoucí moc i jejich lokajové se nám budou smát do obličeje. A mohou si to dovolit. Neskrývejme si, jaká je situace. Oni vyhráli, my jsme prohráli. Ta stejná mocenská skupina vyhrála už třetí volby po sobě, a k tomu drží všechny nevolené pozice.  Parlamentní volby jen díky obrovskému štěstí a téměř milionu propadlých hlasů. V senátních volbách vládní kandidáti už poměrně jasně. A prezidentské volby dopadly ve prospěch jejich kandidáta drtivě. Pan Fiala a jeho kumpáni se mohou cítit jako po vítězné občanské válce. A počínají si tak, jak si obvykle počínají vítězové.

Dámy a pánové, není čas vznášet požadavky. Je čas pracovat na změně poměrů.

Dovolím si proto malou parafrázi známého citátu.

Neptej se, co máš marně požadovat od vlády. Ptej se, co můžeš ty udělat pro to, aby se poměry změnily.

Neptej se, co máš marně požadovat od vlády. Ptej se, co můžeš ty udělat pro to, aby se poměry změnily.

Dobrá zpráva je, že celkové světové trendy na straně vlasteneckých hnutí. Globální hegemonie se rozpadá. Svět řízený americkými finančními elitami začíná být minulostí. Stejně tak víra v globální volný trh. S tím i panství nové aristokracie. Kolabuje i tzv. ekonomika služeb a naivní představa, že děti nepotřebují znalosti, že mohou všechno najít na wikipedii.

Je stále jasnější, že budoucnost – to je svět, kde existuje několik rovnocenných civilizačních okruhů. Kde ekonomické a vzdělaností centrum je v Číně. Kde vlády jednotlivých států sledují svoje zájmy a regulují podle toho svá národní hospodářství,  a kde je to pokládáno za naprosto samozřejmé. Svět, který rozumí tomu, že skutečným zdrojem bohatství jsou výroba a zemědělství, a nikoliv finanční služby. Svět, kde se děti neučí podle metod 19. století, ale využití nových psychologických poznatků jim umožní naučit se všechno, co uměly děti před generacemi a ještě mnohem víc.

„Patřit na Západ“ je jenom jiný výraz pro patřit do minulosti. Česká vláda může organizovat další a další soudní procesy, ale tenhle základní trend tím nezmění.

Špatná zpráva ale je, že my žijeme v té části světa, kde je panství nové aristokracie silnější než kdy předtím. Vzniká spálená země, a z naší vlasti se postupně stává území vhodné pro kolonizaci kýmkoliv, kdo bude mít chuť.

Svět, kde se děti neučí podle metod 19. století, ale využití nových psychologických poznatků jim umožní naučit se všechno, co uměly děti před generacemi a ještě mnohem víc.

Jak tomu zabránit?

Potřebujeme, aby pokračovala eroze vládnoucí třídy. Ale k tomu není co doplnit. To zvládnou i bez nás a počínají si velmi zdatně.

Vedle toho ale potřebujeme připravovat změnu. Pracovat na růstu vlastních schopností. Přejít od chaotické nespokojenosti a emotivního hněvu k jasné vizi jiného uspořádání. Potřebujeme hodně studovat. Potřebujeme rozvíjet základy místního hospodářství a soběstačnosti. Potřebujeme udržet řemeslné, technické a jiné dovednosti, které jsou dnes takovou rychlostí likvidovány. Potřebujeme udržet znalost pravdivých národních dějin, jak se je učily generace před námi. Potřebujeme zachránit znalost matematiky a přírodních věd, dnes na školách nahrazovaných politickou agitací.

To vše v situaci, kdy život je stále těžší. Kdy je pro mnoho lidí stále obtížnější sehnat prostředky, aby se mohli najíst a aby si mohli doma zatopit. Ale jsme houževnatý národ. Národ, kde si lidé vždy uměli poradit. Kéž bychom byli taky národem soudržným, který se nepodaří rozeštvat.

Ale jsme houževnatý národ. Národ, kde si lidé vždy uměli poradit.

To není jen o dnešním odpoledni. To je také o tom, jak budeme jednat zítra, pozítří, za týden a za měsíc. Každý den a každá hodina rozhoduje. Můžeme ji věnovat práci pro sebe, své rodiny a svůj národ. Nebo se nechat strhnout korporátními reklamami a přiblblými médii.

To nakonec rozhodne o tom, jestli bude národ připravený na změnu nebo národ rezignovaný.

Ať žije mír! Ať žije svobodná česká republika!