Západ bez Židů?
Kolikrát jste za poslední týdny slyšeli, že džihád proti Izraeli je vlastně oprávněný, protože v té oblasti Židé nemají co dělat? Samozřejmě je to námitka založená na naprosté neznalosti či ignorování dějin, ale o to nejde. Jde spíš o to, že pokud Židé nemají být v Izraeli, kde tedy mohou být? Ve Francii? V Americe? V České republice? V Německu? Nikde!
Nic menšího totiž v pozadí té vší kritiky není, než svět úplně vyčištěný od Židů. „I když existují výjimky, zdá se, že příliš mnoho muslimů na Západě a jejich levicových spojenců vzrušuje pohled na židovskou krev, části židovských těl, židovská těla bez hlav, židovskou krev a bolest. Jejich nesnesitelné skandování o “osvobození” a “svobodě od okupace” má zakrýt jejich nenasytnou touhu po krvi,“ píše Phyllis Chesler na New English Review. A píše to naprosto výstižně.
Člověk se s tím zpravidla vyrovná tím, že se soustředí na nějaký detail. Třeba židovské sídliště na západním břehu Jordánu. Nebo to, že židovský stát byl odsouzen v nějakém hlasování OSN. Nebo urážlivý výrok nějakého židovského potentáta. Budeme tuhlo jedno tvrzení opakovat a opakovat, až budou mozky překypovat emocemi a na „technické detaily“ konečného řešení nebudeme myslet. Jako za Hitlera.
Takoví správně angažovaní lidé pochopitelně chápou, že zapalování synagog, napadání na ulici nebo třeba upalování židovských dětí zaživa je zasloužená odplata.
Takoví správně angažovaní lidé pochopitelně chápou, že zapalování synagog, napadání na ulici nebo třeba upalování židovských dětí zaživa je zasloužená odplata. Za co? No přece za to, že se Židé brání.
Zkrátka, s tím, jak se Evropa vrací do temných iracionálních dob před osvícenstvím a před průmyslovou revolucí, vylézá taky starý antisemitismus. A mnozí jsou vlastně rádi, že to drsní džihádisté vezmou za nás.
A stejně jako před průmyslovou revolucí, je to něco, na čem se shodne politická a finanční elita i masy. Elity jsou dosud rozděleny, nicméně ti, kdo opravdu určují směr (velké neziskovky, radikální studenti atd.) mají naprosto jasno. Jak nedávno upozornil komentátor na Unherd, chcete-li dnes obstát na prestižní univerzitě, musíte zastávat politicky-korektní postoje minimálně ve čtyřech oblastech:
- Klima
- LGBT
- Protibělošský rasismus
- Nepřátelství vůči Izraeli a ideálně Židům vůbec.
Ostatně, že radikální studenti chodili házet kamení na Židy, to z evropských dějin taky známe.
Ono to do značné míry souvisí s tím, kdo má vliv a peníze. Historicky jsme zvyklí mluvit o židovských penězích, nicméně za těch 20 – 30 let, co situaci sleduji já, je tomu úplně jinak. Velké peníze přicházejí z Kataru, Saudské Arábie, případně Turecka, nikoliv z Izraele. A tyhle velké peníze určují, co se bude na univerzitách učit. Těm patří média. Těm patří největší banky. Nejsou izraelská média, nejsou izraelské banky. Není žádná korporace ve vlastnictví izraelských občanů. A pokud už náhodou něco vlastní bohatý Žid, stejně je na straně džihádu (jako např. Georg Soros).
Velké peníze přicházejí z Kataru, Saudské Arábie, případně Turecka, nikoliv z Izraele. A tyhle velké peníze určují, co se bude na univerzitách učit.
Zkrátka, svět vyčištěný od Židů začíná být poměrně realistickou možností.
Uvědomuji si samozřejmě, že si za to mohou do určité míry sami. Byly to oficiální židovské skupiny, kdo ještě donedávna podporoval (a možná dosud podporuje) džihád proti Evropě. Konec konců, můžete vidět spoustu videí s výpověďmi typu „jako účastnice holokaustu podporuji masovou muslimskou migraci.“ V Prolomení hradeb (jedničce i dvojce) jsem to formuloval tak, že Světový židovský kongres si z holokaustu udělal ochranou známku a pronajal ji džihádistům. A to raději ani nepřipomínám chování vedení pražské židovské obce a pražského židovského muzea během migrační vlny 2015.
Nicméně tak nebo onak, pokud židovský živel vymizí, bude západní civilizaci hodně chybět.
Izrael je v rámci západního světa jediným státem, který dokázal čelit džihádu. Dokázali zabránit radikalizaci vlastní muslimské menšiny, ačkoliv tu radikalizaci podporoval celý muslimský svět.
Čtenáři možná naskočí židovští bankéři, spekulanti a podnikatelé s nejrůznějšími nekalými záležitostmi. Všechny tyhle věci ale mají společné to, že nevyžadují žádnou zvláštní kreativitu. Stačí velký vstupní kapitál, výkonný mozek, bezskrupulóznost a hodně štěstí. Jakmile se charakter společnosti změnil tak, že tyto praktiky umožnil, rozběhl se závod. Mezi vítězi bylo hodně Židů, ale kdyby zvítězil někdo jiný, nebyl by v tom rozdíl. Kdyby Rothschild neošidili jiné spekulanty a místo nich všechno shrábla třeba nějaká italská rodina, pro další vývoj Západu by v tom nebyl žádný rozdíl.
Jenže vedle nich tu jsou a byli židovští vědci, vynálezci, matematici, umělci, hudebníci, spisovatelé a další. O mnoha z nich platí, že jsou nenahraditelní. Kdyby na světě nebyli, na jejich skladby, objevy ani vynálezy by nepřišel nikdo jiný. Svět by byl chudším místem.
Budou Židé zase zahnáni do ghett?, ptá se historik Joel Kottkin. Můj odhad je, že Židé se neztratí. Možná se domluví v Rusku, možná v Číně, možná najdou nějaké úplně nové řešení. Ale Západ bude bez nich ještě temnějším, ještě zaostalejším a ještě primitivnějším regionem.
A já osobně si uvědomuji ještě jeden aspekt. Izrael je v rámci západního světa jediným státem, který dokázal čelit džihádu. Dokázali zabránit radikalizaci vlastní muslimské menšiny, ačkoliv tu radikalizaci podporoval celý muslimský svět. Dokázali s nimi srovnat porodnost. Jediný kus země, kde muslimové nevítězí. Možná i proto musí být Izrael zničen za každou cenu.
Proč není možné podívat se na blízkovýchodní konflikt s odstupem a objektivně?
Hamás je zcela nepochybně teroristická organizace (mimochodem terorizuje i Palestince) a útok Hamásu je zcela zavrženíhodný a zločinný. Ale to neospravedlňuje izraelskou okupaci, kolonizaci, blokádu, resp. částečnou anexi mezinárodně uznaného území Státu Palestina (Gaza, Západní břeh Jordánu a Východní Jeruzalém), kde dodnes žije palestinská většina, a to již po mnoho set let před novodobou židovskou migrací do jižní Levanty.
Řešením blízkovýchodního konfliktu nemůže být Erec Jisra’el (a, naprosto samozřejmě, ani likvidace Izraele), ale dva státy – palestinský a židovský. A ano, takový palestinský stát, který se vzdá snahy zničit Izrael a nebude mít k tomu ani možnost (např. bude demilitarizovaný). Např. Fatah to již patrně pochopil, a ten též začínal jako parta teroristů (stejně jako třeba židovský Irgun).
Démonizace islámu věci nepomáhá. A je, přes veškerou objektivně existující animozitu, mylná – např. faktická muslimská teokracie Írán, ve svém jednání i oficiálních prohlášeních a oficiálních kontaktech, nemá problém se Židy, ale se sionismem (problém tedy, z jejich pohledu, jakkoli ani ten samozřejmě není ani zdaleka objektivní, není náboženský, ani etnický, ale teritoriální), wahhábistická Saúdská Arábie málem nedávno normalizovala vztahy s Izraelem (a jeden ze zjevných cílů útoku Hamásu bylo tuto normalizaci znemožnit).
A Palestinci Gazy, Západního břehu a Východního Jeruzaléma nejsou izraelská menšina, to je hodně pokřivený pohled.
Ale co je nejdůležitější – blízkovýchodní konflikt není našim (českým) konfliktem, Izrael není přední hlídka obrany Česka před démonickým a superagresivním islámem. Stejně jako konflikt Ukrajina – Rusko není naším konfliktem a Ukrajina není přední hlídka obrany Česka před démonickým a superagresivním Ruskem (s jeho „druhou nejlepší armádou na Ukrajině“). (A to opravdu není schvalování teroru Hamásu nebo schvalování ruského vojenského vpádu!) My bychom měli dělat to, co dlouhodobě naprosto neděláme – sledovat naše zájmy a ne zájmy jiných (chronologicky Francie, SSSR, USA). Třeba Izrael to dělá (jakkoli můžeme vést debaty o tom, dělá-li to jeho současná vláda dlouhodobě správně a chápe-li dobře, co je skutečným zájmem Izraele).
Děkuji za komentář.
Jsem za něj vděčný. Ne snad, že by byl přínosný. Doslova každá věta obsahuje významné nepravdivé tvrzení. Dobře ale ukazuje, jak zastánci džihádu uvažují a argumentují. Budu na něj reagovat detailním rozborem.
Pane Hample
S jednou Vaší myšlenkou (ona vlastně není Vaše, jen se stala součástí všech možných myšlenkových proudů) nemohu souhlasit.
S tím, že kdyby nebylo někoho v minulosti, svět by byl chudší. Nebyl. Kdyby jich nebylo, nikomu by nechyběli.
Kdysi jsem zkoušel vyvracet argumentaci protipotratových aktivistů: „Pane doktore, doporučil byste interrupci ženě se syfilidou, s pár spontánními potraty, s několika postiženými dětmi? Ano? Právě jste zabil Beethovena.” O tom, že rodinná anamnéza nesedí se bavit nebudu. Můj protiargument byl řekneme muzikantský: „Myslíte si, že by v takovém případě hudebníci na celém světě pidlikali na své instrumenty, E D# E D#… a naplněni trpkostí přemýšleli o tom, že nikdo nikdy nenapsal Sonátu pro Elišku?“
Svět by nebyl chudší. Byl by jiný. Nakonec, když už jste sám to ’kdyby’ nadhodil, mohu oponovat jiným ‘kdyby’. Je možné, že nebýt třeba Beethovena, nebo Vámi zmiňovaných židovských vědců, umělců a filosofů, mohli by někteří jiní přijít s něčím ještě lepším.
Slovo ‘kdyby’ muže fungovat v čase budoucím. Ale do úvah o minulost a přítomnosti nepatří. (Mimo některé literární žánry.)
‘Kdybych’ se lépe učil, kde jsem mohl být. Jenže já se učil dobře. Jen jsem švorc. A když pošlu jednomu spolužákovi z gymplu, který patřil spíše k podprůměru nejen třídy, ale celé školy za mnoho let, Richard ani neví, že mne platí. Těch třista tisíc za zimní sezónu je hluboko pod jeho rozlišovací schopnosti. Fakt nevím, kde by mohl dnes být, ‘kdyby’ se lépe učil.
Jo. Kdybych to byl býval věděl…
Milý pane Ticháčku,
do určité míry máte pravdu. Svět bez Mozartovy hudby (například) by byl jiný než svět s Mozartovou hudbou. Svět bez antibiotik by byl jiný než svět s antibiotiky. Prožívali bychom o něco méně krásných okamžiků a o něco víc by se umíralo. Máte pravdu v tom, že bychom si to neuvědomovali, protože bychom nevěděli, že může existovat Mozartova hudba a antibiotika. To však neznamená, že by svět nebyl horším místem a že by naše životy nebyly o něco smutnější a o něco těžší.
……..samozřejmě, že si za to mohou do určité míry sami…velmi přesné. Židovští papaláši ve Francii v těchto dnech kádrují veřejnost na ty kdo mohou vyjadřovat podporu židům, a na ty kteří nemohou. Není lepší způsob ukázat že židé se rádi povyšují nad ostatní přijít o zbytky sympatií veřejnosti.