Právo na rouhání v židovsko-křesťanské tradici

„Nesouhlasíme s vraždami v Paříži, ale urážka náboženského cítění muslimů je stejně zavrženíhodná. Vlastně se těm muslimům nemůžeme divit.“ Přibližně tak by se dal shrnout postojů podstatné části evropských intelektuálů posledních týdnů.  Je to postoj, který znamená faktickou kapitulaci před militantní větví Islámu. Je totiž v ostrém rozporu nejen s intelektuálským myšlením posledních let (ještě před pár měsíci ti stejní lidé požadovali válečné tažení proti Rusku, protože si Rusové nenechali líbit znesvěcení Chrámu Vasila Blaženého), ale s celou židovsko-křesťanskou tradicí.

V jedné z nejstarších částí Bible, v knize Soudců, se řeší velmi podobná situace. Jeden izraelský muž v noci rozbořil bohoslužebné místo,  a když rozlícení věřící požadovali potrestání viníka, dostali tuto odpověď. „Je-li Baal bohem, ať si sám vede svůj spor, jemu přece rozbořil oltář.“ To je princip, který se táhne celou Biblí i dalším židovským a křesťanským myšlením. Pokud někdo urazí Boha, Bůh si to s ním vyřídí sám. Nepotřebuje k tomu lidi.

Jestli máš dost kuráže, klidně si urážej Boha. Ale na vlastní nebezpečí. Zhruba tak by se dal shrnout západní postoj.

Jestli máš dost kuráže, klidně si urážej Boha. Ale na vlastní nebezpečí. A nebuď mi při tom moc blízko, ať něco neslíznu s Tebou. Zhruba tak by se dal shrnout západní postoj. V samotné Bibli se později píše o pelištejnském bojovníku Goliáši z Gatu, který se vysmíval Bohu a o chvíli později našel oblázek z praku průzor v jeho přilbici (pravděpodobnost 1:1000), takže omráčenému hrdinovi uřízl hlavu pasáček jménem David.  Na jiném místě se zase píše o králi, který urazil Boha,  a poté ho zaživa rozežrali jacísi paraziti. Křesťanský a židovský Bůh si svou čest hájí sám. 

Mimochodem, židovský Bůh je hrozivý, ale má také smysl pro humor. Dokážete si představit smějícího se aláha? Hospodin se směje na mnoha místech Bible. 

To není jen starověká záležitost. Určitá tolerance vůči rouhání byla součástí západní kultury i během středověku, kdy církev tolerovala lidové veselice s přemírou alkoholu a extrémně urážlivými projevy.  Samozřejmě, ne všichni to brali tak snadno a svobodu slova bylo zapotřebí znovu a znovu obhajovat (ostatně, Ježíš Kristus byl podle Bible ukřižován za domnělou urážku Boha), nicméně západní myšlení si ji udrželo.

V posledních 200 letech se pak ustavil konsensus, podle nějž rouhání je otázkou občansko-právní. Pokud ti něčí ohavné řeči nebo obrázky působí trauma, podej na něj žalobu! V posledních desetiletích se pak spor posunul k otázce, zda mají díla jako „Kristus ponořený v lidské moči“ dostávat státní dotace. Názor intelektuálů byl, že jednoznačně ano.

Desítky let boje za výhody pro sexuální menšiny budou zcela zapomenuty, jakmile pár muslimů vystřílí homosexuální bar.

Tohle všechno je pryč. Nebylo k tomu zapotřebí žádné debaty, žádné argumentace. Stačilo, aby jedna mešita vyslala dva zabijáky a celé západní intektuálstvo se sklonilo. Během jediného dne byla celá tradice zahozena. Urážka Alláha je nepřijatelná, tvrdí profesor Halík a s ním mnozí další.

To zdaleka není konec. Obě strany dobře ví, že když se západní levice vzdala práva na svobodu projevu, vzdá se i čehokoliv jiného. Desítky let boje za výhody pro sexuální menšiny budou zcela zapomenuty, jakmile pár muslimů vystřílí homosexuální bar. Sluníčkový intelektuál přijal status dhimmi. Vousatí zabijáci nejsou k tomu, aby se jim odporovalo. Jsou k tomu, abychom je poslouchali. A intelektuál doufá, že si tuto podřízenost bude schopen kompenzovat na svých spoluobčanech.

Publikováno 8. února 2015