Marie Kovalová: Březnová výročí
1323 – v kronikách je psáno o velmi chladném jaru.
1423 – v březnu bylo dost vlhko s vpády mrazivého vzduchu.
1523 – březen byl teplý a velmi vlhký.
1623 – březen byl poměrně teplý, ale s výskytem nočních mrazíků.
1723 – v březnu bylo poměrně teplo a sucho.
Od roku 1770 byla soustavně měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:
1773 – březen byl studený, měl průměrnou teplotu +2,7 °C.
1823 – březen byl poměrně teplý, průměrná teplota byla +5,4 °C.
1873 – po studeném únoru se v březnu oteplilo, průměrně na +5,3 °C.
1923 – březen byl teplý, měl průměrnou teplotu +5,8 °C.
1973 – březen byl teplý, měl průměrnou teplotu +6,0 °C.
(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003.)
Dne 1. 3. 1763 v Čechách byla reorganizována zemská správa (jedna z tereziánských reforem z iniciativy státního kancléře Václava Antonína Kounice (1711-1794) – bylo zřízeno zemské gubernium místo Královské komory.
Dne 1. 3. 1993 zemřel 79letý MUDr. Bedřich Placák, vynikající chirurg. Po návratu z Koreje, kde v roce 1953 velel čsl. polní nemocnici, byl náčelníkem chirurgického oddělení Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Odtud byl v roce 1970 vyhozen pro nesouhlas se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa a směl pracovat jen na nejnižších místech lékařského žebříčku. Z plukovníka byl degradován na vojína a byla mu vzata vojenská vyznamenání. Jeho synem je Petr Placák (*1964), publicista a historik.
Dne 3. 3. 1903 zemřel 84letý František Ladislav Rieger, významný český politik, patřící k tzv. Staročechům. Někteří odborníci ho považují i za tvůrce českého národohospodářského názvosloví. Několik desetiletí byl hlavním účastníkem všech důležitých událostí v Čechách. Vystudoval práva na pražské universitě. Byl velmi aktivním poslancem v rakouském ústavodárném sněmu. Po rozpuštění sněmu odjel téměř na dva roky do ciziny. Ve Francii a Anglii se věnoval zejména studiu národohospodářských poměrů. Když se vrátil do Čech, oženil se (1853) s dcerou Frant. Palackého Marií (1833-1891) a měli dvě dcery a syna. Řadu let se zabýval především literární činností, mj. začal vydávat první českou encyklopedii. V revolučním roce 1848 se spolu s Palackým ocitnul v popředí české politiky. Po obnovení ústavního života se Rieger v roce 1861 stal vůdčí postavou v českém politickém životě. Českou otázku přenesl i na světové forum, jak svou činností ve vlasti, tak osobními styky s významnými politiky v zahraničí. Mezi národními buditeli a politiky v polovině 19. století byl Rieger jediný, kdo měl rozsáhlé národohospodářské vzdělání, proto se rozhodl, že se národohospodářství stane jeho životním posláním. Roku 1851 podal vedení pražské univerzity žádost, aby mohl působit jako docent národního hospodářství na právnické fakultě (s přednášejícím jazykem českým). K žádosti přiložil spis psaný v českém jazyce: „O statcích a pracích nehmotných a jich významu i postavení v národním hospodářství“. Měl také plán přednášek o politické ekonomii, ale jeho žádost byla z politických důvodů odmítnuta. Rieger se přesto věnoval této vědě i nadále.
Dne 4. 3. 1493 se Kryštof Kolumbus vrátil ze své první cesty do Ameriky (aniž by věděl, že Ameriku objevil – byl přesvědčen, že se dostal k Indii) a zakotvil v portugalském Lisabonu. Bouře mu nedovolila plout dál, k „domovským” břehům. Až 15. března se dostal do Španělska. Zpráva o jeho objevech se hned začala rychle šířit Evropou a povzbudila další odvážlivce k cestám přes Atlantik.
Dne 5. 3. 1933 byly v Německu volby do Říšského sněmu. V nich Hitlerova NSDAP získala 43,9 % hlasů a její spojenci 8 % hlasů. Hitler vykročil k převzetí absolutní moci v Německu.
Dne 5. 3. 1943 byl v Osvětimi Němci zavražděn 46letý Bedřich Václavek, literární teoretik a kritik, člen Devětsilu. Vystudoval germanistiku a bohemistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po ročním studiu na univerzitě v Berlíně působil krátce v Brně jako středoškolský profesor a potom po většinu svých tvůrčích let byl knihovníkem Zemské a univerzitní knihovny v Brně a Studijní knihovny v Olomouci. Byl nejvýznamnějším představitelem levice v literární vědě. Za okupace se zapojil do protiněmeckého odboje, v dubnu 1942 byl zatčen gestapem a deportován do Osvětimi.
Dne 5. 3. 1953 zemřel ve věku 74 let Josif Vissarionovič Stalin, vlastním příjmením Džugašvili, oficiálně generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu, fakticky jeho vládce. Byl gruzínské národnosti, z chudé rodiny, ale chytrý a jeho matka prosadila, aby studoval na církevních školách – měl se stát knězem. Roku 1899 byl však vyloučen z tbiliského bohosloveckého semináře, neboť se zapojil do činností podzemní organizace sociálních demokratů. Byl pak mnohokrát zatčen, vězněn, posílán na Sibiř do vyhnanství, odkud opakovaně utíkal. Od roku 1903 pracoval pro bolševiky a získával i loupežemi pro ně peníze, aniž by sám z nich něco měl. V roce 1904 se poprvé oženil, manželka Jekatěrina však po třech letech zemřela a zanechala mu syna Jakova (1907-1943). Pro bolševiky pracoval tak usilovně, že se po říjnu 1917 dostal do vedení Ruska. Roku 1918 se oženil podruhé – s Naděždou (1901-1932); spolu měli syna Vasilije (1921-1962) a dceru Světlanu (1926-2011). Roku 1922 stanul v hierarchii vedení státu (od roku 1923 to byl Sovětský svaz) na místě nejvyšším. O Stalinovi bylo a je psáno hodně a je jen na nás, čemu uvěříme. V roce 1956, na sjezdu sovětských komunistů, odhalil N. S. Chruščov (1894-1971) v tajném projevu Stalinův kult osobnosti, který nemusel odhalovat, protože i u nás jsme byli našimi pohůnky režimu nuceni Stalina nezřízeně uctívat. Chruščov ale nepřiznal, že sám byl jedním z těch nejpilnějších, kdo Stalinův kult rozvíjel a těžil z něho. Od toho roku 1956 jsme se pomalu dozvídali, že za vše, co se stalo v Sovětském svazu zlého, zločinného, může Stalin – byl najednou nejhorším zločincem a netvorem. Zvlášť od roku 1990 jsme si o Stalinovi mohli přečíst až hrůzné pikantnosti jak od autorů ruských, tak od cizích. Z veřejných zdrojů u nás pak ale zcela vymizely zprávy, které by o Stalinovi informovaly příznivě. To např., jak o Stalinovi psal irský dramatik G. B. Shaw (1856-1950), na Wikipedii nenajdeme. Shaw ho prý až příliš chválil. Americký novinář John Gunter v knize „Evropa jaká je” roku 1935 mj. uvedl, že Stalin je „…bystrý, vytrvalý, trpělivý, má smysl pro podrobnost a má odvahu přiznat své omyly, má schopnost jednat s lidmi, nedbá na pompu a obřadnost. Hodně čte, když má čas, hraje šachy…“. Nebo T. G. Masaryk (ve Světové revoluci) napsal, že Stalin prosazoval, aby Čechoslováci po říjnu 1917 jako svobodní občané, s potřebnými zbraněmi na obranu proti kriminálním živlům, projeli do Vladivostoku. To ale Trocký nedovolil, neboť byl tehdy mocnější než Stalin. Jeho dceři Světlaně se podařilo utéct ze Sovětského svazu v roce 1967. Málokdo ví, že její vzpomínky na něj jsou dnes často „upravovány”. Jaký opravdu byl Stalin? Byl to muž své doby a svého prostoru. Ano, podepisoval rozsudky smrti nad mnoha lidmi, ale byli ti všichni zcela nevinní? Jisté je, že Stalin byl osobně velmi skromný, nikdy se neobohacoval a bránil v hromadění majetku ostatním, proto ho nenáviděli i Rusové, kteří chtěli být bohatí, chtěli být elitou. Je nezpochybnitelné, že Stalin převzal zaostalou zemi, ve které lidé orali půdu ještě dřevěnými pluhy a nástupci po něm přebrali průmyslový stát s jadernými zbraněmi. Mohl se tak vyvinout stát, kdyby v jeho čele stála třicet let zrůda? Ne, takový obrovský a různorodý stát musel být veden velmi silnou osobností. Nikdy nezapomínejme, že to byli Rusové se Stalinem, kdo zastavil Hitlera. Jinak bychom my tady už nebyli, neboť by si to s námi Němci vyřídili v rámci jejich Konečného řešení české otázky… Stalin prý zemřel na krvácení do mozku. Úplně jasno o jeho smrti však nemáme. Po pompézním pohřbu byl vystaven vedle Lenina v mauzoleu, ale pak, 31. 10. 1961, ho pohřbili u kremelské zdi.
(předcházející odstavec vyjadřuje mínění autorky, nikoliv mínění provozovatele serveru).
Dne 5. 3. 1953 na mozkovou mrtvici zemřel 61letý Sergej Sergejevič Prokofjev, ruský hudební skladatel a klavírní virtuos, jeden z předních skladatelů sovětského Ruska. Jeho smrt zanikla v hysterii kolem Stalinovy smrti. Psal opery, balety, symfonie, sonáty a filmovou hudbu všech typů. V květnu 1918 odjel do USA, za dva roky přesídlil do Paříže, kde se oženil se Španělkou (měli dvě děti). Roku 1936 se Prokofjev s rodinou vrátil do SSSR. V době války vytvořil operu Vojna a mír a vynikající hudbu k Ejzenštejnovým filmům Alexandr Něvský a Ivan Hrozný.
Dne 5. 3. 2013 údajně na rakovinu zemřel 58letý Hugo Chávez, prezident Venezuely, původně voják. Orientoval se mj. na spolupráci s Ruskem. Jeho zahraniční politika a hlavně zákaz privatizace čerpání přírodního bohatství země byly předmětem tvrdé kritiky Západu.
Dne 6. 3. 1933 podlehl zraněním utrpěným při atentátu 59letý Antonín Čermák, starosta Chicaga. Atentát byl veden na amerického prezidenta Franklina D. Roosewelta (1882-1945), vedle kterého Čermák šel. Roosewelt vyvázl bez zranění. Do USA se kladenský rodák dostal s rodiči jako jednoroční dítě. Čermák byl pyšný na svůj český původ a mluvil plynně česky. Roku 1932 byl v Československu a sešel se i s Masarykem, kterého podporoval.
Dne 8. 3. 1943 – druhá světová válka: začala bitva u Sokolova, vesnice poblíž Charkova, kde se prvně do bojů proti Němcům zapojily samostatné československé armádní jednotky. Držely se do 13. 3. 1943. Kromě mnoha dalších našich vojáků tam padl také 30letý Otakar Jaroš, který byl in memoriam vyznamenán jako první cizinec ve druhé světové válce Zlatou hvězdou hrdiny Sovětského svazu.
Dne 8. 3. 2013 se Miloš Zeman (*1944), prvně zvolený hlasováním lidí, ujal funkce prezidenta České republiky.
Dne 9. 3. 1883 zánětu mozkových blan podlehl 30letý Arnold Toynbee, britský historik a ekonom specializující se na oblast ekonomických dějin. Proslul zavedením pojmu „průmyslová revoluce“. Snažil se také prokázat, že neexistují žádné univerzální, vždy platné ekonomické zákony – jejich účinek podle něj odvisí vždy od širšího historického kontextu. Bývá zaměňován se svým synovcem Arnoldem Josephem Toynbeem (1889-1975), historikem, filosofem, autorem A study of history (12 svazků, 1934-1961), což je srovnávací studie velkých civilizací.
Dne 9. 3. 1993 zemřel 83letý Cyril Northcote Parkinson, britský důstojník, historik, pedagog a spisovatel, autor populární knihy Parkinsonovy zákony, satirické analýzy moderní byrokracie a rozhodování v institucích.
Dne 10. 3. 1973 v Praze zemřel 89letý Ivan Dérer, slovenský právník, československý politik, ministr několika vlád, stoupenec T. G. Masaryka a čechoslovakismu. Po vyhlášení slovenského státu (14. 3. 1939) byl vymazán z rejstříku slovenských advokátů, bylo mu odebráno slovenské občanství a byl mu v Bratislavě zkonfiskován byt. Žil v Praze, kde ho v srpnu 1944 zatklo gestapo pro účast v protiněmeckém odboji a až do roku 1945 byl vězněn v Praze na Pankráci a pak v Terezíně.
Dne 12. 3. 1983 v Africe, v Angole, teroristé z organizace UNITA unesli 66 Čechoslováků. Vedle 28 expertů to byli ještě: 1 lékařka, 2 zdravotní sestry, 14 manželek expertů a 21 dětí. UNITA přinutila všechny zajaté k dlouhému pochodu zemí. Tři měsíce šli pěšky, případně byli přepravováni na nákladních autech v hrozných podmínkách. Po 111 dnech (2. 7. 1983) únosci propustili ženy, děti a 7 nemocných mužů. Zbylých 20 zajatců se vrátilo domů do Československa až 23. června 1984.
Dne 12. 3. 2013 nepřežil zástavu srdce 65letý Slavomil Hubálek, psycholog, sexuolog, soudní znalec. Vedl řadu vzdělávacích programů, přednášel sociální psychologii a vydal mnoho vědeckých publikací.
Dne 14. 3. 1883 v Londýně zemřel 64letý Karel Marx, německý filosof, pocházející z židovské rodiny, teoretik dělnického hnutí, socialismu a komunismu. Jeho nejznámější díla jsou: Ekonomicko-filosofické rukopisy, Komunistický manifest a nedokončený Kapitál. Spolu s Bedřichem Engelsem (1820-1895), kterým se prakticky nechal živit, rozpracovali vlastní pojetí dějin. Podle nich konflikty mezi ovládanými a vládnoucími mohou být odstraněny jen zrušením soukromého vlastnictví výrobních prostředků a nastolením beztřídní, komunistické společnosti. Z Marxových myšlenek vyšla celá řada směrů v „levé” části politického spektra – jak nám dobře známý marxismus-leninismus, tak nejrůznější variace neortodoxního marxismu.
Dne 14. 3. 1953 zemřel v 56 letech Klement Gottwald, od 14. 6. 1948 československý prezident. Ve Vídni, kde žil u příbuzných, se vyučil truhlářem a tam vstoupil k sociálním demokratům. Roku 1921, po vzniku Komunistické strany Československa, se hned stal jejím členem. KSČ jej, jako svého funkcionáře, ještě toho roku vyslala na Slovensko. Roku 1928 se Gottwald konečně oženil s Martou (1899-1953), s kterou už měl 8letou dceru Martu (1920-1998). V únoru 1929, na V. sjezdu KSČ, se dostal do vedení KSČ a byl jedním z nejskalnějších stoupenců Kominterny. Jednu dobu dokonce mluvil o fašistické diktatuře, kterou měl vést Masarykův Hrad a sociálním demokratům, u nichž politicky začínal, spílal sociálfašistů. Známé je jeho vystoupení v poslanecké sněmovně, kde mj. pohrozil: „My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krkem… Přejde vás smích!“ V listopadu 1939 emigroval s manželkou a dcerou do SSSR. Mezinárodní poměry a vývoj války jemu a jeho lidem umožnily zásadním způsobem ovlivnit poválečné uspořádání Československa. Do Prahy se Gottwald vrátil 10. května 1945 jako místopředseda vlády, předseda „Národní fronty“ a předseda KSČ. Komunisté 26. 5. 1946 vyhráli v Československu opravdu demokratické volby a 2. 7. 1946 se Gottwald stal předsedou vlády ČSR. Z jemu nejvěrnějších komunistů vybudoval bezpečnostní aparát a jeho lidé ovládli mj. i odbory a organizace mládeže. Nekomunističtí členové vlády teprve na podzim 1947 pochopili, že hra na demokracii končí, že se stali pro Gottwalda z trpěných partnerů „reakcí“, s níž je rozhodnut v zájmu „lidové demokracie“ skončit. Jejich odpor (demise 12 ministrů) v únoru 1948 byl nejen diletantský, ale hlavně marný. Gottwald měl v ruce armádu, bezpečnost a další nástroje k uskutečnění převratu i bez eventuální sovětské pomoci. Po únoru 1948 zde byla pod jeho vedením nastolena prakticky diktatura „proletariátu”. Do země pozval sovětské poradce, kteří měli zájem hlavně o bezpečnost, armádu, prokuraturu a soudy. Ti našli v Československu mnoho učenlivých žáků. Podle zákona č. 231/1948 Sb. bylo pak vykonáno přes 230 rozsudků smrti a kolem sta tisíc občanů dostalo mnohaleté tresty vězení… Gottwald byl těžký alkoholik a navíc syfilitik, tak smrt byla pro něj vysvobozením. Nabalzamovaný a vystavovaný na Vítkově vydržel do roku 1961, pak byl spálen.
Dne 15. 3. 1983 zemřel 83letý Oldřich Nový, herec s úžasnou noblesou a osobitým humorem a také filmový režisér. Ve svých filmových rolích vytvořil typ elegantního světáka. Setkával se s herectvím od svých dětských let. Ke hraní jej přivedl jednak otec Antonín, který jako pražský vrchní hasič zajišťoval požární hlídky v kinech a strýc Miloš Nový (1879-1932), jenž jej brával s sebou do Národního divadla, kde hrál. Oldřich se vyučil typografem (sazečem), ale když se později začal objevoval v kabaretu jako zpěvák operet, zařídil mu jeho strýc studium herectví u herce Národního divadla Karla Želenského. Oldřich začínal roku 1919 v operetě a činohře v Ostravě. Od roku 1920 působil v brněnském Národním divadle. Tam strávil celkem 16 let. Nejprve jako herec, pak i jako režisér. V roce 1928 uvedl jako režisér úplně nový typ představení – muzikál. V polovině 30. let přesídlil do Prahy, kde otevřel svoje Nové divadlo a začal se také častěji objevovat před filmovou kamerou. Po obsazení Československa Němci v roce 1939 začalo těžké období jeho života – jeho žena Alice Wienerová (1902-1967) byla Židovka. Nový jí zcela jistě zachránil život, neboť se s ní odmítl rozvést. Roku 1944 je Němci stejně zatkli a poslali do koncentračních táborů. Naštěstí přežili. Po válce se Oldřich Nový k filmu vrátil, ale po roce 1948 se tam objevoval jen sporadicky. Těžištěm jeho práce bylo divadlo, spolupracoval s rozhlasem i s televizí.
Dne 16. 3. 1963 ve Vídni zemřela „Rudá vévodkyně“ – 79letá Alžběta Marie Rakouská, jediná dcera korunního prince Rudolfa (1858-1889). V roce 1902 se provdala za knížete Otu Windisch-Graetze (1873-1952), s nímž měla 3 syny a dceru. Alžběta v roce 1921 poznala učitele a sociáldemokratického politika Leopolda Petzneka (1881-1956), stala se jeho životní družkou a v roce 1925 vstoupila také do Soc. demokratické strany Rakouska. Provdat se za Petzneka mohla teprve v květnu 1948, kdy byl dokončen její rozvod s Windisch-Graetzem.
Dne 17. 3. 1713 (nebo 18. 3.) byl v Liptovském Mikuláši popraven 25letý Juraj Jánošík, slavný slovenský zbojník.
Dne 17. 3. 1853 zemřel Christian Andreas Doppler, významný rakouský fyzik, vynikající experimentátor, který řadu let působil v Praze. Věnoval se několika vědeckým oborům (matematice, elektřině, magnetismu, optice a astronomii), sestrojil nebo zdokonalil mnoho optických přístrojů. Roku 1835 opustil Vídeň a přijel do Prahy. Nejprve vyučoval na střední Technické škole a v roce 1841 byl jmenován profesorem matematiky a geometrie na pražském Polytechnickém institutu, kde předtím přednášel. V Praze Doppler publikoval v roce 1843 článek (v němčině) „O barevném světle dvojhvězd a určitých jiných hvězdách na nebesích”. V tomto článku byl prvně formulován jev, který byl později pojmenován po něm – Dopplerův jev. Roku 1840 byl přijat za mimořádného člena Královské české společnosti nauk, roku 1843 se stal řádným členem a roku 1847 byl jmenován jejím výkonným tajemníkem. Roku 1848 se stal čestným doktorem Pražské univerzity. Celý život měl zdravotní potíže, zemřel na léčení v italských Benátkách ve věku 49 let.
Dne 17. 3. 1973 zemřel 57letý Jiří Robert Pick, kabaretiér, prozaik, dramatik, autor satirických básní a epigramů, manžel spisovatelky Ivy Hercíkové (1935-2007). Roku 1943 byl – stejně jako celá jeho rodina – transportován do koncentračního tábora Terezín (otec pak zahynul v Osvětimi). Po válce se Pick dlouho léčil v plicním sanatoriu. V letech 1950-1954 studoval Vysokou školu politických a hospodářských věd. Už v té době začal psát texty pro estrády a divadelní pořady. Od roku 1954 byl v redakci Literárních novin a na sklonku 50. let s Jiřím Suchým a Ivanem Vyskočilem vystupoval v Redutě. Po jejich odchodu (1959) tam založil divadlo Paravan, jehož byl uměleckým vedoucím. Po roce 1968 (až do roku 1980) nesměl publikovat pod svým jménem. Svoji tvorbu a překlady sovětské poezie v mnoha časopisech a novinách podpisoval pseudonymem Hana Dlouhá nebo šifrou JRP. Je autorem řady písňových textů a tří operních libret. V 70. letech psal také náměty ke kresleným vtipům.
Dne 18. 3. 1553 zemřel asi 60letý Václav Hájek z Libočan, kněz, kronikář a spisovatel. Neznáme přesné datum jeho narození, ani smrti (od 9. do 18. 3). Roku 1541 byla vydána jeho Kronika česká, o našich národních dějinách od praotce Čecha po nástup (druhého) Habsburka Ferdinanda I. (1503-1564) na český trůn, tj. do roku 1526. Kronika je psaná česky, je čtivá, byla velmi oblíbená, a to především v době národního obrození. Jejím hlavním nedostatkem je, že někdy jsou v ní smyšlenky místo faktů. Pro kroniku Hájek shromáždil množství pramenů: české i cizí kroniky, výpisy z listin a zemských desek, legendy i záznamy lidových tradic a pověstí. Tam ale, kde mu materiály chyběly, neváhal dotvářet obraz českých dějin často do neuvěřitelných podrobností podle vlastní fantazie. To neušlo ani jeho současníkům. Mnozí ale Hájka omlouvali, neboť v nejtěžších dobách pomáhal obraz dřívější moci a slávy českého státu udržovat v lidu národní cítění a lásku k českému jazyku a rodné zemi. Pod pohledem novodobé historiografie se však Hájkova kronika stala symbolem falzifikace a její autor se dočkal i odsouzení – „lhář a šarlatán“. Přesto byla a je kronika vydávána, je čtena a stala se zdrojem inspirace pro mnohá díla i novodobé české kultury.
Dne 19. 3. 1823 mexický císař Agustín I. (1783-1824) byl povstalci přinucen vzdát se trůnu. Tak v Mexiku skončilo první císařství, které trvalo jen jeden rok. Povstalci vyhlásili republiku a Agustína pak popravili.
Dne 19. 3. 1893 v Praze zemřel v 65 letech Čeněk Daněk, inženýr, konstruktér a významný český průmyslník. Svůj podnikatelský úspěch založil na strojích pro prudce se rozvíjející cukrovarnický průmysl. Za zásluhy dostal od císaře Františka Josefa I. rytířský řád a hraběcí titul. Jeho firma se později stala jádrem strojírenského koncernu ČKD. Mladí už asi neví, co to znamená – Českomoravská-Kolben-Daněk. Když ale v roce 1927 ČKD vznikla připojením původní Daňkovy firmy k elektrotechnickému gigantu, v jehož čele stál Emil Kolben (1862-1943), byl Daněk 34 let po smrti. Ač byli Kolben s Daňkem tradičně spojováni, nikdy spolu nepodnikali, asi se osobně ani nesetkali a dynastické osudy jejich rodin jsou zásadně rozdílné. Zatímco většina rodiny Emila Kolbena zemřela během holocaustu, vnuk Čeňka Daňka, Oskar Danek von Esse, za druhé světové války přijal německé občanství, kolaboroval s Němci a co se s ním stalo po válce (po zabrání majetku) jsem nenašla.
Dne 20. 3. 1393 byl umučen a pak utopen (údajně na příkaz krále Václava IV.) asi 50letý Johánek z Pomuku, kněz, generální vikář pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, později uctívaný jako sv. Jan Nepomucký. Za svatého byl prohlášen 19. 3. 1729. Je českým a bavorským zemským patronem, patronem kněží, mlynářů, vorařů, ledařů, poutníků, ochráncem proti povodním a proti pomluvám. Jeho atributy jsou kanovnické roucho, pět hvězd kolem hlavy, krucifix v pravici, palma, kniha a prst na ústech. Legendy jsou kolem něj rozličné, jeho kult pilně šířila katolická církev i proto, aby jím nahradila (hlavně v Čechách) jméno Mistra Jana Husa. Stovky jeho soch stojí často na mostech nejen v našich zemích, ale i v zahraničí.
Dne 20. 3. 1993 zemřel ve věku 69 let Ivan Hrbek překladatel, afrikanista, historik, islamolog, orientalista a také vysokoškolský učitel. Vystudoval v letech 1945-1950 semitskou filologii a dějiny islámu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1953 působil jako vědecký pracovník Orientálního ústavu ČSAV a od roku 1961 přednášel externě dějiny Afriky na FF UK. Jako hostující profesor přednášel i na vysokých školách v Maroku, Ghaně, Senegalu, Německu a Velké Británii. K jeho nejvýznamnějším překladatelským počinům patří překlad Koránu, vydaný poprvé roku 1972. Ten je dodnes nejpoužívanějším překladem Koránu v češtině a je považován i za jeden z nejpřesnějších českých překladů. Hrbek působil také jako člen autorského kolektivu vědeckého výboru UNESCO, který vydával General History of Africa. Přispíval také do Encyclopaedia of Islam. Napsal množství prací o námořních objevitelích, válečných lodích a bitvách. Část z nich napsal spolu se svým synem historikem Jaroslavem Hrbkem (1951-2009). V mládí Ivan Hrbek konvertoval k islámu a přijal jméno Ahmed.
Dne 20. 3. 2003 začala invaze USA do Iráku, někdy označovaná jako druhá válka v Zálivu (první = 1990-1991). Skutečné příčiny této války jsou dodnes předmětem sporů, válka trvala do prosince 2011. Spolu se Spojenými státy americkými byla k útoku zformována mezinárodní koalice čtyř desítek zemí o síle 300 900 mužů, z toho Američané a Britové tvořili 98 %. Ve válce byli i čeští vojáci. Prvním cílem se stala ropná pole v Rumajle a poté přístav Násiríja na řece Eufrat. Vojska odtud dál mířila ke Karbale a pak k Bagdádu. V konečné fázi se potom invaze soustředila na hlavní město Iráku – Bagdád. Ten padl do rukou invazních vojsk 9. dubna 2003, kdy došlo k obsazení paláců Saddáma Husajna. Saddám uprchnul a skrýval se, ale 13. 12. 2003 byl zajat, po dalších třech letech odsouzen a 30. 12. 2006 oběšen.
Dne 21. 3. 1953 byl 69letý Antonín Zápotocký, dosavadní předseda československé vlády, zvolen Národním shromážděním prezidentem republiky. Byl pátým československým prezidentem. V prezidentské funkci zůstal do své smrti (zemřel na infarkt) 13. 11. 1957. Nejvíc za zlé je mu dávána měnová reforma v červnu 1953.
Dne 21. 3. 1933 v USA skončila prohibice (úplný zákaz výroby a prodeje alkoholu), která trvala od roku 1919. Její účinek byl ovšem přesně opačný než se očekávalo: místo abstinence a snížení zločinnosti se začalo pít ještě více a zločinnost narůstala nevídaným tempem.
Dne 21. 3. 1963 v USA, na skalnatém ostrově v Sanfranciského zálivu, byla zavřena legendární věznice Alcatraz – pro nedostatek peněz. Věznice v bývalé vojenské pevnosti fungovala od roku 1934. V současnosti je historickou památkou a turistickou atrakcí.
Dne 22. 3. 1933 – Německo: první vězni prošli branou koncentračního tábora Dachau, cca 16 km severozápadně od Mnichova. Zatím to byli němečtí političtí vězni.
Dne 22. 3. 2013 po dlouhé nemoci a zápalu plic zemřel ve věku 61 let Vladimír Čech, herec, moderátor, dabér a politik, syn rozhlasové a televizní hlasatelky Hedy Čechové (1928-2020) a herce Vladimíra Čecha st.
Dne 23. 3. 2013 ve Velké Británii, kde dostal roku 2003 politický azyl, zemřel 67letý Boris Abramovič Berezovskij, ruský matematik a podnikatel židovského původu. Po rozpadu SSSR se stal miliardářem, jedním z nejbohatších Rusů, měl vazby na představitele politických elit a byl v té době jednou z nejvlivnějších osob veřejného života v Rusku. Emigroval v roce 2000. Příčina jeho smrti není známa, jednou z variant je i sebevražda.
Dne 24. 3. 1603 zemřela Alžběta I., královna Anglie a Irska. Bylo jí 69 let a vládla 44 let. Byla dcerou Jindřicha VIII. (1491-1547) a jeho druhé manželky Anny Boleynové (1501-1536), kterou nechal Jindřich popravit když byly Alžbětě 3 roky. Celé Alžbětino dětství pak ubíhalo střídavě v oblibě a dočasném zavržení otcem, který zemřel, když jí bylo 14 let. Tehdy na trůn formálně nastoupil její jen 9letý nevlastní bratr Eduard VI., s kterým si rozuměla, ale ten po 6 letech zemřel na tuberkulózu. Pak Alžbětu čekalo 5 krušných let za vlády její nevlastní sestry Marie, zvané příhodně „Krvavá”. Po její smrti (1558) dosedla 25letá Alžběta na trůn. Byla inteligentní, vzdělaná (mluvila šesti jazyky), neuvěřitelně pracovitá a všeobecně oblíbená. O vlásek unikla smrti v roce 1562, když přežila neštovice. Po nich jí zbyly ošklivé jizvy po tváři, které zakrývala silným líčením. To kontrastovalo s jejími zrzavými vlasy, na které byla pyšná. Už během života byla legendou. Pod její vládou získali Angličané sebevědomí a pocit svrchovanosti. Alžběta vládla v souladu s míněním parlamentu, šlechty a svých rádců. Stále je považována za jednoho z největších panovníků Anglie.
Dne 24. 3. 1883 zemřel 65letý baron Karel Drahotín Villani, liberální politik a básník, český vlastenec, jehož předkové přišli do Čech z Itálie během třicetileté války. Nejprve sloužil v armádě, kde měl problémy, roku 1846 z vojenské služby odešel. Krátce předtím se oženil s bohatou nevěstou a za její věno koupili statek Střížkov u Benešova, který se pak stal jejich rodinným sídlem. Po roce 1846 žil střídavě v Praze a Střížkově a zapojil se do českého obrozeneckého hnutí. Stal se členem Měšťanské besedy v Praze a sblížil se s vlasteneckou společností na Benešovsku. Jeho dcera Helena se provdala za barona Petra Šlechtu a s ním žila pět let (v letech 1878-1883) u nás, v Lidkovicích.
Dne 24. 3. 1913 zemřel v pouhých 27 letech Bohumil Hanč, zedník, který zasvětil život lyžování, sedminásobný mistr Království českého. Přecenil své síly a podcenil počasí během mezinárodního závodu v běhu na lyžích na 50 km v Krkonoších. S ním tragicky zahynul jeho kamarád Václav Vrbata (*1885). Na památku této tragédie je 24. březen slaven jako den Horské služby.
Dne 24. 3. 2013 zemřel 93letý Čestmír Císař, československý politik a diplomat, výrazná postava roku 1968. Byl také literárně činný a vydal několik knih, mezi nimi i obšírné paměti.
Dne 25. 3. 1053 údajně zemřel Prokop, svatý poustevník a opat, zakladatel Sázavského kláštera, bylo mu asi 80 let.
Dne 25. 3. 1833 na mozkovou mrtvici zemřel v 67 letech Alois Klar, filolog, pedagog a filantrop, profesor pražské univerzity, děkan filosofické fakulty, zakladatel a první ředitel pražského Klárova ústavu pro slepce. Na počest Aloise Klara (psáno také Aloys Klár) dostalo prostranství před ústavem v roce 1922 název Klárov, dnes je tam rušná dopravní křižovatka a stanice metra „Malostranská“.
Dne 25. 3. 1933 asi byl zabit 43letý Erik Jan Hanussen, vlastním jménem Herschel Chajm Steinschneider, rakouský varietní umělec a jasnovidec s československým občanstvím, kterému se staly osudnými jeho těsné kontakty s vedoucími představiteli hitlerovského Německa. Jeho životní příběh byl literárně zpracován a stal se i námětem několika filmů. Erik ve 13 letech opustil školu, utekl z domova a obživu nacházel ve varietním a cirkusovém prostředí Rakouska. Stále více se pak zabýval magií, hypnózou, fakírstvím, telepatií a okultismem, během války, jako voják rakouské armády, úspěšně také proutkařením. Po válce žil v Československu ale o jeho vystoupení tady nebyl takový zájem jaký si přál. V roce 1930 se přesunul do Německa, kde byl zájem o něj mnohem větší a proto měl i velké výdělky. V Berlíně pak, jako bohatý umělec a vydavatel časopisů, se účastnil i společenského života vládnoucích špiček. I sám pořádal večírky a v Berlíně vybudoval „Palác okultismu“. Prezentoval se jako potomek dánských předků, ale jeho protivníci vypátrali a zveřejnili fakta o jeho židovském původu. 23. 3. 1933 si pro něj přišlo komando SA, 8. dubna 1933 byly nalezeny jeho tělesné pozůstatky. Zahájené policejní pátrání bylo předčasně ukončeno. Jedním z motivů usmrcení Hanussena údajně bylo, že ve svých věštbách předvídal požár (27. 2. 1933) Říšského sněmu. Z jeho pozůstalosti zmizely všechny směnky od členů SA, zůstaly jen jeho dluhy ve výši 150 000 marek.
Dne 26. 3. 1923 naposledy vydechla v 79 letech Sarah Bernhardtová, francouzská herečka židovského původu, pro kterou maloval plakáty a navrhoval i šperky také Alfons Mucha (1860-1939). Bernhardtová dost často jezdila s vlastní hereckou společností do ciziny. Byla dokonce několikrát i v USA, v Německu však vystupovat odmítala. V Praze byla dvakrát. V Národním divadle vystoupila 14. 11. 1888 ve hře Frou-Frou. Druhý den hrála ve hře Fédora. 24. 10. 1892 vystoupila opět v Národním divadle ve hře Dáma s kaméliemi a o den později ve hře Kleopatra. Mimo divadelní působení byla i literárně činná, psala lehké divadelní hry a romány. Obdivuhodné je, že hrála ještě i poté, co musela roku 1915 podstoupit amputaci pravé nohy pod kyčelním kloubem.
Dne 6. 3. 1973 poprvé v historii Londýnské akciové burzy se ženy mohly zúčastnit obchodování, ale na zastoupení v řídících orgánech burzy si musely počkat dalších 28 let. Teprve v roce 2001 správní rada jmenovala do funkce výkonné ředitelky Claru Furseovou.
Dne 27. 3. 1713 podle jedné z Utrechtských dohod (písemně byly vydány 11. 4. 1713), ukončující války o španělské dědictví, bylo Španělsko nuceno postoupit Gibraltar Velké Británii. V letech 1967, 1976 a 2002 se konala referenda o návratu Gibraltaru ke Španělsku, ale velká většina obyvatelstva jej odmítla – přála si zůstat pod Británií. Nevelké, 6,5 km², ale strategicky významné území okolo Gibraltarské skály, která dosahuje výšky 426 m n. m., umožňuje kontrolovat spojení mezi Středozemním mořem a Atlantikem. Na Gibraltaru není zdroj pitné vody, kromě sběru dešťové vody se dnes pitná získává z mořské vody reverzní osmózou. Gibraltarská skála byla obývána už od doby kamenné, právě zde byla v lomu Forbes roku 1848 objevena první lebka neandrtálce ještě před slavným objevem (1856) v německém Neanderthalu.
Dne 27. 3. 1953 zemřel v Praze ve věku 75 let Antonín Profous, středoškolský učitel a odborník na toponomastiku (nauku o místních jménech, jejich vzniku, tvoření a rozšíření). Ve svém díle Místní jména v Čechách zpracoval přes 15 tisíc jmen českých měst a obcí.
Dne 28. 3. 1943 v USA zemřel na rakovinu, 3 dny před svými 70. narozeninami, Sergej Rachmaninov, ruský hudební skladatel, dirigent a geniální klavírista. Měl velmi dlouhé prsty, které mu umožňovaly bez obtíží zahrát jeho pověstně náročné akordy, které jsou schopni zvládnout pouze někteří, dokonalou technikou vybavení klavírní virtuosové. Koncem bouřlivého roku 1917 stačil s manželkou a dvěma dcerami odjet do Švédska a odtud pak brzy do USA. Před druhou světovou válkou pobýval často v Evropě. V Sovětském svazu ho „vzali na milost” až po druhé světové válce.
Dne 30. 3. 1863 zemřel v 51 letech Auguste Bravais, francouzský přírodovědec, známý svými pracemi z oboru krystalografie. Dále se zabýval magnetizmem a polárními zářemi, meteorologií, geobotanikou a hydrografií.
Dne 31. 3. 1973 na srdeční infarkt zemřel 42letý Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper, český prozaik a novinář, především sportovní. Své reportáže a povídky shrnul do pěti knížek, které čtenáře zaujaly. Nešlo mu jen o rekordy a úspěch, ale vedle fyzických dovedností zkoumal povahovou a mravní kvalitu člověka. Pozornost též vzbudily Pavlovy autobiografické vzpomínkové prózy o jeho dětství a dospívání, o životních osudech jeho otce, velkého snílka a dobrodruha, o krásách krajiny kolem Berounky. Na motivy Pavlových povídek vznikl roku 1979 televizní film Zlatí úhoři a celovečerní film Smrt krásných srnců, který v roce 1986 natočil režisér Karel Kachyňa. V roce 1964 Ota Pavel onemocněl vážnou duševní chorobou (maniodepresivní psychózou), byl nucen pobývat v psychiatrických ústavech a trvale se léčit. Z léčeben se vracel do zaměstnání a ke své tvůrčí práci pak pouze na krátká období.
(Informace k jednotlivým heslům jsou čerpány hlavně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.)
Výročí některých událostí na Sedlecku a Sedlčansku:
1903 – 1. 3. se v Sedlci konala ustavující schůze Sedlecké župní jednoty dobrovolných hasičů. Svými delegáty na ní bylo zastoupeno 10 sborů – Sedlce, Prčice, Jetřichovic, Kvasejovic, Květuše, Přestavlk, Ředic, Smrkova, Orlova a Střezimíře. Župním starostou byl zvolen Josef Šourek ze Sedlce.
1943 – 25. 3. nastal v Sedlčanech „den hrůzy”. Němci (konkrétně táborské gestapo) tam zatkli kolem dvaceti předválečných sociálních demokratů a komunistů a poslali je do koncentračních táborů. Někteří se už nevrátili. A hrůza v Sedlčanech se mezi lidmi dál šířila, proslýchalo se, že i Sedlčansko bude vystěhováno. Stejně, jako už rok byli násilně stěhováni ze svých domovů obyvatelé sousedního Neveklovska. První vyhlášku o „vysídlení” tamních lidí vydal Okresní úřad Benešov 14. 3. 1942. -MK-
