Viktor Orbán: Projev k výročí revoluce 1848 (první část)
Dámy a pánové, oslavující Maďaři z našich hranic i za nimi – a zvláštní pozdravy těm ze Zakarpatí, kteří jsou
Naposledy jsme se setkali před 143 dny, 23. října. Čas od té doby tak rychle utekl. Tehdy jsme se sešli, abychom levici, která se dychtivě znovu chopila kormidla, řekli, že je na špatné cestě do Budína. Vyslali jsme mu vzkaz: nenecháme naši zemi zatáhnout zpět do levicové noční můry, z níž jsme ji před dvanácti lety zachránili. Vyslali jsme tento vzkaz: nedovolíme, aby Maďarsko znovu zbankrotovalo. Vyslali jsme vzkaz: Maďarsko musí jít kupředu, ne zpět. Vyslali jsme vzkaz, že my na pravici nejsme zbožní ztroskotanci, kteří se nechají zastrašit stále vlivnějšími mezinárodními médii stojícími za levicí, byrokraty v 
Bruselu nebo stále bohatšími lidmi typu George Sorose. Vyslali jsme vzkaz, že budeme bojovat.
A milí přátelé, bojovali jste dobře. Velmi dobře. Kandidujeme ve všech 106 volebních obvodech, uspořádali jsme více než sto předvolebních mítinků od Battony po Nemesmedves a zaklepali jsme na miliony dveří. Naše síla a naše šance rostou každým dnem. Ukázali jsme svou sílu a přineslo to výsledky. Naši protivníci jsou ve stavu hlubokého zoufalství a balancují na pokraji rozpadu. Vlk byl převlečen do roucha ovčího, ale nyní je třeba zaplatit cenu za podvod. Jejich kandidát na premiéra, který byl považován za kometu, je nyní jen chladným kusem skály, který dopadl na zem, a s ním se zhroutila celá levicová vymyšlenost. Dnes si země kolektivně oddechne: jaké štěstí, že tito lidé nyní nestojí v čele Maďarska! V poslední fázi svého zoufalství dokonce povolali z Polska Donalda Tuska. Přivezli sem Poláka, který je ve své vlasti předmětem opovržení, který nejprve rozbil svou vlastní stranu v Polsku a poté rozbil Evropskou lidovou stranu v Bruselu. Donald Tusk je černá kočka, která přináší jen smůlu. Existuje stará rada, kterou byste si měli vzít ode mne: Nikdy nezabraňujte svému protivníkovi, aby udělal chybu.
…od té doby, co existuje společná maďarská národní paměť, chtěli Maďaři ve stínu Karpat vždy totéž. Ať je mír! Ať je svoboda! Ať je shoda!
Dámy a pánové,
dlouholetým maďarským zvykem je, že když se osud země obrací, sejdeme se, sdělíme si své myšlenky a společně rozhodneme, jak se vyhnout potížím a jakým směrem se vydat. V tom je naše největší síla. Děláme to tak už více než tisíc sto let. Tak tomu bylo v Etelközu, v Pusztaszeru, v Rákos-mező a na dunajském ledě; a tak tomu bylo před 174 lety v Bratislavě a Budapešti. Každý z nás je jiný a zabýváme se tisíci různými věcmi. Ale když je potřeba, sejdeme se a spojíme se: mladí i staří, muži i ženy, městští i venkovští, bohatí i chudí – všichni Maďaři. V dobách ohrožení země rozhoduje o své 
budoucnosti kolektivně. A my víme, že tu s námi nejsou jen ti, které vidíme na vlastní oči. Jsou tu i ti, které vidíme jen srdcem: stateční dávní předkové, slavní bojovníci a odvážní předáci. A jsou zde také naše ještě nenarozené děti, vnuci a pravnuci, kteří budou v příštích věcích udatnými hrdiny, slavnými bojovníky a našimi odvážnými potomky. Toto je rada prastarých a sbor dnešních bojovníků a těch, kteří se teprve narodí. A tak je tu dnes Maďarsko pohromadě na hlavním náměstí národa.
Musíme mluvit o vážných věcech. O válce a míru, o záchraně vlasti a hrozících nebezpečích. Především si, milí přátelé, ujasněme, co chceme. Od té doby, co si pamatujeme, od té doby, co existuje společná maďarská národní paměť, chtěli Maďaři ve stínu Karpat vždy totéž. Ať je mír! Ať je svoboda! Ať jsme jednotní! „Ať je mír, svoboda a svornost!“ To říkala v roce 1848 březnová mládež. Nemůže to však zůstat pouhým přáním, neboť to se rozplyne jako vzdech. Pro zajištění mír, svobodu a svornosti potřebujeme to samé: sílu.
Mír, svoboda a solidarita jsou odměnou silných národů. Jejich je prosperita, sebevědomí, bezpečí a klidný život.
Slabý národ nezíská mír, nanejvýš se mu dostane milosti. Slabý národ nezíská svobodu, ale v nejlepším případě se mu dostane posměchu a kasárenského guláše. Slabý národ nemůže uzavřít žádnou dohodu, ale v nejlepším případě se může smířit se svým osudem. Mír, svoboda a solidarita jsou odměnou silných národů. Jejich je prosperita, sebevědomí, bezpečí a klidný život. Vítr vždy naplní plachty silných, jejich loď vždy vpluje do přístavu, usměje se na ně štěstí a vždy padnou na hubu. Proto Széchenyi, Kossuth, Petőfi a všichni ostatní snili o silném Maďarsku. A proto o něm sníme stejně jako oni. 
Chceme silnou zemi, která se podle zákonů přírody nemůže vymanit ze sluneční soustavy národů, ale která se vždy otáčí kolem své vlastní osy, nepodléhá přitažlivosti jiných planet a nedovolí, aby její oběžnou dráhu určovaly zájmy cizích národů. To vyžaduje sílu: sílu, která dává autoritu. Tuto sílu vytváříme. Takové silné Maďarsko budujeme již dvanáct let. Proto podporujeme rodiny a proto jsme vytvořili milion nových pracovních míst. Proto jsme zdanili nadnárodní společnosti, zlevnili domácnostem složenky, a proto jsme rozešli s MMF. Nenechali jsme se odradit povodněmi, migrací ani pandemií a nehodláme se nechat odradit ani válkou.
Dámy a pánové, kolegové oslavenci,
Naše země je nejkrásnější na světě. Bůh nám dal nejkrásnější jazyk na světě. V naší zemi se rodí nejtalentovanější lidé na světě, kteří vyrábějí vitamin C z papriky, kteří vyrábějí kostky, jež se dají kroutit a rozkutálet, a kteří vyvíjejí vakcíny proti dříve neznámým virům. A je to také země dobrosrdečných lidí: plná skvělých lidí, od svaté Alžběty až po tisíce dnešních jednotlivců, kteří pomáhají uprchlíkům, kterým jde o život. To všechno je skvělé, ale nestačí to. Krása, vynalézavost a velkorysost vytvoří spokojenou zemi, jen když se spojí se silou. Mějme nejprve sílu a pak buďme dobří, a ne naopak. Na celém světě je nás 15 milionů. Žijeme v dosahu silnějších zemí: Německa, Ruska, Turecka – a nejnověji Ameriky. To však není důvod, abychom se báli – a už vůbec to není důvod ke kapitulaci. Síla není jen otázkou svalů: lva sice nepřemůžete, ale můžete mu hodit písek do očí; medvěd bude mít vždycky silnější objetí, ale můžete mu dát do nosu kroužek a vodit ho na řetězu; vlka můžete nalákat do jámy; a víme, že z divočáka se dá uvařit guláš.
Milí přátelé,
Země musí být především silná svým duchem, jako březnové mládí. Naše cíle si určujeme sami a nikdo nám je nemůže vzít. Nekáráme se a nelitujeme se, protože jsme Maďaři; a nenecháme se kárat ani litovat jinými. Nikomu se neklaníme, nekrčíme se a neskrýváme své názory – i když se to ostatním nelíbí. Nesnažíme se, aby nás měli všichni rádi, protože to je v každém případě nemožné; a ne každému jsme sympatičtí. Nezávidíme druhým úspěch; jen prostě chceme být lepší než oni. A nebojíme se ani svých protivníků – protože z kamenů, které na nás házejí, si můžeme postavit schody.
Jsme schopni uzavřít hranice před migranty a budeme mít bojeschopnou armádu, obranný průmysl světové úrovně a univerzity, které vzbuzují respekt.
Když na tom bylo Maďarsko v roce 2010 nejhůře a když nám připadl úkol ujmout se vlády, slíbili jsme si, že budeme neochvějní a že budeme věřit ve společnou vůli, která se vznese nad všechny překážky. Že budeme vždy bojovat za Maďarsko, a že se nikdy, ani na minutu nevzdáme. A tak jsme opravdu jednali. To nás táhlo dopředu. To vedlo k tomu, že se Maďarsko znovu pozvedlo. Za tu dobu se narodilo o 200 000 dětí více, než kdyby levice zůstala u moci. Kdo chce pracovat, ten práci najde. Máme národní ústavu a milion nových občanů navíc; a všech 15 milionů Maďarů má svou vlast. Naše země je jednotná a náš národ je jednotný. A konečně máme zahraniční politiku, která je hodna toho jména. Jsme schopni uzavřít hranice před migranty a budeme mít bojeschopnou armádu, obranný průmysl světové úrovně a univerzity, které vzbuzují respekt. V Budapešti vznikají největší kulturní rozvojové projekty v západním světě a pravidelně se zde konají největší světové sportovní události. “Maďaři, opět se naše jméno a naše činy se vyrovnají slávě našich předků.” To proto, že svět si váží jen těch, kteří mají odvahu a sílu postavit se sami za sebe.
Přeloženo z blogu About Hungary.
