Viktor Orbán: Projev k výročí revoluce 1848 (druhá část)

(první část projevu je zde)

Dámy a pánové,

Musíme si také ujasnit, jak se stavíme k válce. Žádný patnáctý březen v živé paměti nebyl takový jako tento. Válka vypukla v sousední zemi: v zemi, kde žijí statisíce Maďarů. Naši vojáci a policisté nyní musí svými zbraněmi zajistit bezpečnost nejen naší jižní, ale i východní hranice. Děkujeme jim za to! Provádíme náš dosud největší program humanitární pomoci. Energetická krize, která již sužuje západní Evropu, buší na naše dveře. Po dvou letech jsme konečně překonali pandemii, jakou jsme nezažili sto let. A aby toho všeho nebylo málo, máme tu ještě maďarskou levici. Vstoupili jsme do věku nebezpečí. Nyní není prostor pro chyby, není prostor pro spěch a nemůžeme si dovolit jediné špatné rozhodnutí. Maďarsko se nachází na hranici mezi světy: mezi Východem a Západem, Severem a Jihem. V těchto končinách se války nevedou pro nás a ne v našem zájmu. Odjakživa platí pravidlo, že je jedno, kdo vyhraje: vyšli bychom z toho jako poražení. Střední Evropa je prostě šachovnicí světových velmocí a Maďarsko je jen figurkou v jejich hře. Někdy nás chce do první linie zatlačit jedna, jindy druhá. Pokud to poslouží jejich záměrům a my nejsme dostatečně silní, klidně nás i obětují. Naše dějiny nás až příliš dobře poučily o povaze válek. Existují země, které chtějí dosáhnout svých cílů prostřednictvím války; víme však, že nejlepší válka je ta, které se dokážeme vyhnout. Rusko hledí na ruské zájmy, Ukrajina hledí na ukrajinské zájmy. Spojené státy ani Brusel nebudou myslet maďarskou hlavou ani cítit maďarským srdcem. Musíme zastupovat své vlastní zájmy – klidně a odvážně.

Naším zájmem je vyhnout se tomu, abychom se stali pěšákem obětovaným ve válce někoho jiného.

Přátelé moji,

Naším zájmem je vyhnout se tomu, abychom se stali pěšákem obětovaným ve válce někoho jiného. V této válce nemáme co získat a můžeme všechno ztratit. Musíme zůstat mimo tuto válku! Ani jeden Maďar se nesmí dostat mezi ukrajinskou kovadlinu a ruské kladivo. Proto nebudeme posílat vojáky ani zbraně do bojových zón.

Přátelé,

Levice ztratila smysl pro realitu a náměsíčně by se pustila do kruté, vleklé a krvavé války. Levice chce poslat maďarské vojáky a maďarské zbraně do první linie. To nedovolíme. Nedovolíme, aby levice zatáhla Maďarsko do této války! Nedovolíme levici, aby z Maďarska udělala vojenský cíl, aby z Maďarů v Maďarsku a na Zakarpatí udělala terč. My Maďaři dobře víme, kdo má z takových válek prospěch. Jsme dost silní na to, abychom se postavili plánům levice a válečných štváčů, kteří za nimi stojí.

Nedovolíme, aby levice zatáhla Maďarsko do této války! Nedovolíme levici, aby z Maďarska udělala vojenský cíl, aby z Maďarů v Maďarsku a na Zakarpatí udělala terč.

Dámy a pánové.

Katalin Nováková, nová maďarská prezidentka – Bůh jí žehnej – řekla toto: „Ženy chtějí vyhrát mír, ne válku.“ A zdá se, že ženy mají opět pravdu. Válka ničí, mír buduje. Matky vědí, že vychovat dítě do dospělosti trvá dvacet let, ale k jeho zničení stačí dvacet vteřin. Ženy nevidí boj mezi Východem a Západem, ale ukrajinské a ruské matky, osiřelé děti, hlavy rodin, otce a syny zabité při střelbě. Místo donucovací síly sankcí vidí deprivaci. Chceme-li ukončit válku, chceme-li, aby Maďarsko zůstalo mimo válku, musíme naslouchat ženám. Poprvé v naší historii a v pravou chvíli se prezidentkou Maďarské republiky stala žena.

Dámy a pánové,

K této válce nemělo nikdy dojít. Maďarsko udělalo pro mír všechno, co udělat mohlo – a všechno, co se od něj dalo očekávat. Nemůžeme vyloučit, že v den parlamentních voleb a referenda bude v sousední zemi ještě dunět střelba. Takové volby jsme ještě nikdy nezažili. Hrozba války sázku ve volbách nesnižuje, ale zvyšuje. Vskutku se zvedají až do nebes: pro mírovou pravici nebo pro válečnou levici; budování nebo destrukci; vpřed nebo vzad. Říkáme, že bychom měli zachovat mír a bezpečnost Maďarska: kdo hlasuje pro mír a bezpečnost, hlasuje pro Fidesz. Musíme cítit křesťanským srdcem a myslet maďarskou hlavou. Nyní každý vidí rozdíl mezi vyděšenými ženami prchajícími s taškami a dětmi před boji v sousední zemi a migranty z tisíce kilometrů vzdálených zemí, kteří obléhají naše hranice. Maďarsko pomáhá uprchlíkům, ale migraci nadále odmítá. Nevíme, jak válka skončí. Nevíme, co přinese budoucnost. Musíme být připraveni na každou možnost. Potřebujeme vládu, která se nenechá zaskočit a která se do otevřených vod nevydává poprvé. Není čas amatérismu ani diletanství. Nejsme začátečníci a už jsme toho viděli a zažili dost. Navíc je nás mnoho, jsme silní a jednotní. Jsme jednotní, a proto také vyhrajeme referendum, abychom na hranicích Maďarska zastavili genderové šílenství, které se šíří západním světem. Budeme chránit naše rodiny a naše děti; otec je muž, matka je žena a naše děti nechte na pokoji!

Budeme chránit naše rodiny a naše děti; otec je muž, matka je žena a naše děti nechte na pokoji!

Kolegové oslavenci,

Naše země čelí velkému nebezpečí a nejlepším lékem na velké nebezpečí je velké vítězství. Jsme schopni ho dosáhnout, pokud každý v nadcházejících devatenácti dnech odvede svůj díl práce. Jednou jsem se Schwarzeneggera zeptal, kolik kliků denně udělá. Odpověděl, že počítat začne, až když ho to začne bolet. Přesně tak jsme na tom v kampani my: právě tehdy je bolest naším přítelem; právě tehdy musíme vynaložit tolik úsilí navíc. Prosím, vynakládejte toto úsilí navíc!

Myslím, že už jsme mluvili o všem. Země je na naší straně. Tyto volby musíme vyhrát a vyhrajeme je. Vyhrajeme je, a pak v Maďarsku zavládne mír, bezpečí a klid. Dnes jsme uspořádali sněm. Nyní vbíháme do cílové rovinky. Čeká nás ještě devatenáctidenní pochod, na jehož konci se s nimi 3. dubna utkáme. Vyrážíme na pochod, abychom vyhráli nejdůležitější bitvu našeho života. Dejme jim, co si zaslouží, a braňme Maďarsko. My Maďaři společně. Ne za někoho jiného, ale jeden za druhého. Vztyčme vlajky vysoko! Povstaňte k vítězství! Bůh nad námi všemi, Maďarsko nade všechno!

Do toho, Maďarsko! Do toho, Maďaři!

Přeloženo z blogu About Hungary.