Velký reset: Pohled ze slonovinové věže

Víte, jaký je rozdíl mezi robotizací a průmyslem 4.0?

To bylo tak. Tendence nahrazovat lidskou práci stroji trvá už minimálně 200 let. Už více než 70 let v tom hrají roli počítačově řízené stroje. A téměř jistě to bude pokračovat i v dohledné době.

Pak se ale našel nějaký chytrolín, který tomu dal v určité fázi jméno. Už to nebyla obyčejná automatizace, nýbrž průmysl 4.0. Objevily se konference s tímto tématem. Vyrostla generace konzultantů specializovaných na průmysl 4.0. Byly rozdány tisíce grantů. Proneseny tisíce přednášek a vydány stovky knih. Sám jsem před časem pomáhal s přípravou grantové žádosti, které se týkala úplně jiné oblasti, ale v názvu muselo být „Příprava ČR na průmysl 4.0.“

Vyrostla generace konzultantů specializovaných na průmysl 4.0. Byly rozdány tisíce grantů.

Kauza průmyslu 4.0 není ničím výjimečným. Ukazuje jednu ze strategií bujení byrokracie a ždímání rozpočtů. Vždy jde o to, že starý obsah je prodáván pod novou značkou. Třeba Velký reset. Nepřekvapí, že s novou marketingovou značkou přišli dva lidé, kteří představují esenci hladu po pozornosti a rozpočtech. Klaus Schwab se už desítky let pohybuje v nejvyšších patrech světových úřadů a korporátních managementů, na opravdu velké místo (jako např. člen představenstva Siemensu) se ale nikdy nevyšplhal.

Našel si tedy mezeru na trhu a začal zakládat různé nadace, a různé „dobročinné organizace“ a „diskusní fóra“ pro vrcholové manažery korporací a vlivné politiky. To jsou ta místa, kde si současní aristokraté domlouvají nejrůznější lumpárny, pečou kšeftíky, vyjednávají pracovní místa pro své příbuzné a kde občas vznikají i milenecké a manželské vztahy. A kde se noví aristokraté navzájem ujišťují, že masová migrace je prospěšná, islám mírumilovný a vlastenecká hnutí představují hrozbu. Takové diskusní fórum zpravidla obsahuje přednáškové panely, diskuze u rautů, večerní pitky, a často i nějaký kulturní či sportovní program.

A kde se noví aristokraté navzájem ujišťují, že masová migrace je prospěšná, islám mírumilovný a vlastenecká hnutí představují hrozbu.

Lidí, kteří se zabývají pořádáním takových setkání je spousta, ale Klausi Schwabovi se podařil majtrštyk v roce 1987, když založil Světové ekonomické fórum, na kterém se pak pravidelně setkávala globální mocenská elita. Tedy zkušený dravec, který neustále číhá na příležitosti přijít s novým programem a novými záminkami k setkávání. Jeho partnerem pro Velký reset je princ Charles, tedy pozapomenutá bývalá celebrita pokoušející se vrátit na výsluní. Možná by se tam ráda objevila i Greta Thunberg, ale o tu už není zájem.

Pánové Schwab a Charles tedy v dubnu oznámili novou iniciativu. Žádnou významnou novou myšlenku čtenář asi neočekává a ani se jí nedočká. Stále stejné fráze, se kterými se už roky setkáváme třeba v materiálech EU. Tedy odpovědnost, rovnost, menšiny, globální přístup, technologie atd., aniž by se někde blíže vysvětlovalo, co to znamená. Konec konců, sám Schwab ve své úvodní zdravici zdůrazňuje, že nová iniciativa bude řešit „výzvy, které tu byly již před covidem.“

V jednotlivých korporacích vznikají místa manažerů pro účast na Velkém resetu, někde celá oddělení, různé „interní projekty“.

Stovky velkých korporací už oznámily, že se do iniciativy zapojí. To znamená, že posílají peníze, jejich kapitáni se účastní různých setkání (kde si možná domluví flek ve vedení konkurenční korporace) a chrlí nesmyslné texty. Příjemcem výhod není jen byrokratický aparát Světového ekonomického fóra. V jednotlivých korporacích vznikají místa manažerů pro účast na Velkém resetu, někde celá oddělení, různé „interní projekty“.

Lze-li náplň Velkého Resetu shrnout do dvou bodů, mohla by znít takto:

• Každý vykazujeme nějakou činnost.
• Nic se nesmí měnit.

Naivní čtenář by například čekal, že se někdo z tisíců specializovaných konzultantů a expertů zamyslí nad možnou souvislostí mezi globalizovanou ekonomikou a rychlým šířením virů po celé zeměkouli. Kdepak! „Pandemie nám ukázala, že globalizace není součástí problému, ale je naopak řešením, který nám všem přinese výhody“, píše se v jednom z dokumentů.  Autor má nepochybně pravdu – pokud jsou výrazem „my všichni“ míněni všichni příslušníci nové aristokracie.

Produktivita lidí kolem iniciativy Velký reset je až neuvěřitelná. Za pouhých půl roku dokázali vytvořit tisíce dokumentů.

Mimochodem, produktivita lidí kolem iniciativy Velký reset je až neuvěřitelná. Za pouhých půl roku dokázali vytvořit tisíce dokumentů. Když jimi člověk prochází, vkrádá se ovšem podezření, že jde o dílo počítačového generátora frází. Vzdělání, technologie, budoucnost, investice… toho je přebytek. Jenom se nikde nedočteme, co konkrétního vlastně ti lidé chtějí dělat. Vlastně ano, zakládat pracovní skupiny a vytvářet další dokumenty. A aby se neřeklo, že s těmi miliony dolarů nedělají vůbec nic, je hned na titulní stránce představen naprosto konkrétní projekt – překlad videa zašátkované syrské kuchařky do znakové řeči. Svět je zachráněn! I hluší si mohou vařit halal!

Svět je zachráněn! I hluší si mohou vařit halal!

Neměl by nicméně vzniknout dojem, že jde o hodnotově neutrální byrokracii. Třeba klíčovou součástí „agendy pracovní místa“ jsou „genderové aspekty epidemie covidu“. Všemi dokumenty prostupují tři základní orientace, které známe z EU, OSN, WHO a dalších gigantických byrokratických aparátů.

• Útok na životní styl příslušníků nižších tříd v západní civilizaci (pod záminkou tzv. klimatické změny)
• Útok na jejich rodiny a na jejich osobnostní a sexuální identitu (pod zmínkou tzv. genderové rovnosti)
• Útok na jejich etnickou identitu, na jejich národy a jazyky (pod záminkou vytvoření globální společnosti)

Nepřekvapí tudíž asi názor, že epidemie byla v podstatě zaviněna tím, že spalujeme uhlí a máme málo genderových záchodků. Napravme to, vytvořme tisíce nových komisí, a už žádné problémy nebudou. V aristokratické mluvě to znamená „odpovědný kapitalismus“. Je to kapitalismus, kde v každém podniku najdete oddělení společenské odpovědnosti hned vedle útvaru rovných příležitostí.

…samotný název  – velký reset. K čemu reset, když je globální společnost tak úžasná?

Na celé iniciativě je vlastně nejzajímavější samotný název  – velký reset. K čemu reset, když je globální společnost tak úžasná?

Sám Schwab v již zmíněném úvodníku přiznává, že navzdory globalizované ekonomice a úžasným technickým pokrokům se lidem žije každým rokem hůře a hůře.

Jenže moment. Komu se žije stále hůře? Nejsou to obyvatelé chudých zemí třetího světa. Tam životní úroveň stoupá, jak potvrzují starší práce Bjorna Lomborga i novější Hanse Roslinga (úmyslně uvádím autory s opačnými politickými názory). Nejsou to ani obyvatelé Číny nebo Indie. A už vůbec to není úzká západní elita.

Tím hlavním poraženým jsou pracující vrstvy v USA a evropských zemích. Ti pociťují pokles životní úrovně, zhoršující školství, další faktory působící pokles lidských schopností, rozpad výrobních podniků, rozpad společnosti, ubývání důvěry mezi lidmi, ekonomickou nestabilitu a pokles bezpečnosti tak dramatický, že v některých regionech lidé čelí stejným rizikům jako za války. Ti všichni platí za to, že Klaus Schwab a jeho zákazníci zvyšují své bohatství tak rychle, jak to lidské dějiny dosud nepoznaly.

Velký restart by to tedy chtělo, to zcela nepochybně. Zlikvidovat největší světové bankovní skupiny. Nuceně rozbít největší světové korporace do mnoha menších firem. Zrušit nespravedlivé dluhy a vůbec neřešit, jaký to bude mít dopad na manažerské bonusy. Jednorázově zdanit nebo zabavit největší světové majetky. Zastavit volný pohyb kapitálu. Dát jednotlivým národním státům možnost, aby si samy řídily své ekonomické záležitosti, včetně práva odmítnout mezinárodní arbitráže a práva stanovovat kvóty a celní tarify.

Bylo by tím pár lidí zruinováno? Nepochybně ano. Byla by to škoda? Ani náhodou.

Tím hlavním poraženým jsou pracující vrstvy v USA a evropských zemích.

Konec konců, v některých historických společnostech probíhaly takové resety pravidelně. Čas od času byli propuštěni otroci, koupená půda byla vrácena původním majitelům a začínalo se zase od nuly. V evropských dějinách byl tento princip zcela opuštěn, což umožnilo neomezenou akumulaci kapitálu a hospodářský růst. Jenže dnes jsme v situaci, kdy další hospodářský růst už nevede ani ke zvyšování životní úrovně občanů, ani ke zlepšení žádné jiné oblasti jejích životů. Právě naopak. Čím více ekonomiky rostou, tím hůř se většině daří. To, že jsou dostupnější iPhony, to není dostatečná náhrada za nemožnost sehnat dostupné bydlení.

Jenže nic takového iniciativa Velký reset nenavrhuje. Chrliči frází nedokážou o ničem takovém ani přemýšlet. A nejspíš nedokážou ani pochopit problém. Nicméně problémy se kupí natolik, že odezva doléhá až do jejich slonovinové věže.

Zrušit nespravedlivé dluhy a vůbec neřešit, jaký to bude mít dopad na manažerské bonusy.

Obyvatelé slonovinové věže ovšem nedokážou vyřešit absolutně nic. Nedokážou zastavit migraci, kterou sami pomohli rozběhnout. Nedokážou dostat pod kontrolu běsnící neziskovky, které sami vypěstovali. Nedokážou zabránit tomu, aby genderové aktivity stupňovaly požadavky, vždyť je k tomu sami povzbuzovali. Někteří z nich si to možná ve vzácných chvilkách uvědomují. Ale říkat takové věci nahlas, je nemyslitelné. Kdo se postaví proti mentalitě davu, je okamžitě nahrazen. Lokomotiva se řítí proti zdi, a ještě zrychluje.

Pro nás ostatní z toho vyplývají stále stejné otázky. Zhroutí se systém dřív, než výměna obyvatel pokročí příliš daleko? Dokážou pak místní lidé na těch troskách postavit něco nového dost rychle? Dokážou aspoň některé regiony a části národů přejít do režimu obrany?