Válka a matematické modelování

Tentokrát něco pro Radima Valenčíka. Z množství matematických modelů vedení války, jaké je možné sestavit, upozorňuji na následující. Pracuje se třemi parametry:

• Doba potřebná k dobytí území (s tím souvisí další záležitosti včetně finančních a také rostoucí riziko, že protistrana dokáže mobilizovat zdroje).
• Vlastní ztráty (počty mrtvých a raněných ve vlastní armádě)
• Počty zabitých a zraněných civilistů.

Další chování modelu samozřejmě určuje řada konstant popisující technologickou úroveň, poměr sil obou stran, velikost území, typ terénu apod. Pokud jste v roli dobyvatele, můžete zadávat měnit parametry, ale nikoliv konstanty.

A pak je třetí možnost. Šetříte vlastní vojáky a šetříte i civilisty, ale zaplatíte za to pomalým postupem

Pochopitelně také nemůžete snížit všechny parametry zároveň. Když chcete dobývat rychle a chcete minimalizovat vlastní ztráty, můžete použít třeba rakety a bomby, ale zaplatíte za to vyšším počtem civilních obětí.

Nebo chcete dobývat rychle a s minimem civilních obětí. Potom ale musíte počítat s tím, že ztratíte hodně vlastních vojáků.

A pak je třetí možnost. Šetříte vlastní vojáky a šetříte i civilisty, ale zaplatíte za to pomalým postupem a vyššími finančními i jinými náklady.

Tradičně se války vedly tak, že šlo o rychlý postup a minimální ztráty. Na životech civilistů nezáleželo, byli to přece obyvatelé dobývané země. Krajním příkladem je shození atomové bomby na japonské město.  Vítězství dosaženo za pár hodin, nemáte ani jednoho padlého… ale umřou desetitisíce civilistů. Jinou možnost předvedli Američané v Iráku – cílili na minimální vlastní ztráty a na kompromis mezi časem (s ohledem na veřejné mínění si nemohli dovolit příliš dlouhou válku) a mezi počtem civilních obětí (opět s ohledem na veřejné mínění). Během dobytí Iráku tedy ztratili 4 500 vlastních vojáků a připravili o život 120 tisíc civilistů (většinou při bombardování).

Snad by se mohlo mluvit o nejohleduplnější válce v dějinách – kdyby nebylo tak extrémně cynické nazývat válku ohleduplnou.

Rusko-ukrajinská válka je zajímavá tím, že je to první válka v dějinách, kdy útočící strana přišla o více vlastních vojáků, než kolik je zabíjeno civilistů. Snad by se mohlo mluvit o nejohleduplnější válce v dějinách – kdyby nebylo tak extrémně cynické nazývat válku ohleduplnou.

Jenže jak už bylo řečeno, zlepšení jednoho parametru vždy zaplatíte zhoršením jiného. Cílíte-li na nízké ztráty vlastních vojáků a nízké ztráty civilistů, zaplatíte delším časem. A delší čas mimo jiné znamená, že protistrana může rozvíjet propagandu a lhát, že zabíjíte civilisty. Případně dokonce zabíjet vlastní lidi a házet to na vás. Především ale roste riziko eskalace, což nakonec může vést k ještě větším počtem obětí.

Jsem rád, že mi nepřipadá rozhodování v žádné takové záležitosti.