Tři prameny svobody

Asi dosud nejzajímavější poznámku ve facebookové diskuzi o volebním klání ve Svobodných napsal dlouholetý šéf olomoucké organizace Josef Zbořil, když se pokusil rozdělit Svobodné na „kosmopolitní“ a „české“).

Svobodní „kosmopolitní“ občané (libertariáni) chápou islám jako součást občanské společnosti do které stát nemá mít žádnou autoritu zasahovat, a když za několik desítek let získá demografickou převahu, na další vývoj zareagují emigrací. Konkrétní příklady Mach a Pánek.

Čeští svobodní občané se cítí doma v ČR a stejně tak cítí odpovědnost za vývoj v ČR – musí být a pro příští generace zůstat svobodný, tzn. neislámský – islamizace je vedle ostatních problémů problém největší. Konkrétní příklady Hampl, Matějka, Zbořil. (tím není řečeno, že uvnitř obou skupin najdete přátelské vztahy a ochotu spolupracovat)

Vracím se při této příležitosti k myšlenkovým základům svobodné společnosti. Když po rozpadu středověkých despocií vytvářeli měšťané a sedláci takové státy, kde by si mohli žít svobodně podle svého, existovalo více možností, o jaký myšlenkový základ tuto svobodu opřít.

V základu lidské svobody nacházíme odkaz na Stvořitele, který učinil všechny lidi svobodnými.

Svobodni z Boží vůle

„Pokládáme za samozřejmé pravdy, že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni, že jsou obdařeni svým Stvořitelem určitými nezcizitelnými právy, že mezi tato práva náleží život, svoboda a sledování osobního štěstí,“ uvádí se v americké deklaraci nezávislosti. V základu lidské svobody nacházíme odkaz na Stvořitele, který učinil všechny lidi svobodnými. A na přesvědčení, že je to něco tak samozřejmého, že o tom žádný rozumný člověk nemůže pochybovat. Raná Amerika přitom rozhodně nebyla nábožensky homogenní společností. Zahrnovala nejrůznější skupiny a proudy, od kvakerských komunit přes puritánské osady až bujaré irské katolíky, kteří poněkud vlažný vztah k tradiční morálce doháněli vřelým vztahem k whisky.

Spojeni smlouvou

Je možné, aby svobodně žili i lidé, kteří nesdílejí určitý mravně-náboženský základ? K odpovědi na tuto otázku míří řada autorů zabývajících se teorií společenské smlouvy. V krystalicky čisté podobě ji najdeme u Johna Locka. Hovoří o tom, že mezi lidmi existuje jakási nepsaná smlouva o tom, že budou navzájem respektovat a chránit své životy, majetky a svobody. Tuto smlouvu jsme nikdy nepodepsali, ale stvrzujeme jí svým každodenním chováním, svou ochotou respektovat společenská pravidla a svou ochotou podílet se na represích proti těm, kdo porušují pravidla.

Protože se jedná o smlouvu nepsanou, musí být v každé generaci znovu a znovu vyjasňována. Každý pár let je zapotřebí znovu potvrzovat nebo hledat konsensus o tom, co je majetek, jaké zacházení s ním je ještě přijatelné apod. Lidé v 17. století byli např. přesvědčeni o tom, že pokud vlastník nějakého pozemku přestane tento pozemek obdělávat, vlastnictví zaniká a může jej obsadit kdokoliv jiný. Dnes bychom zase vedli spory o právo ubytovat na svém pozemku cizince. Ale podstatné je, že smlouva má dvě strany – vlastníka a toho, kdo jeho vlastnictví respektuje. Pokud mezi nimi zmizí shoda, vlastnictví zaniká i osobní svoboda zaniká.

 …smlouva má dvě strany – vlastníka a toho, kdo jeho vlastnictví respektuje. Pokud mezi nimi zmizí shoda, vlastnictví zaniká i osobní svoboda zaniká.

Teorie smlouvy nám umožňuje pochopit, proč je tak úzký vztah mezi demokracií a občanskými svobodami. Protože občanské svobody jsou rovněž produktem smlouvy a protože hlasují stejní lidé, lze předpokládat, že výsledek povede k respektování takových svobod.

Burkovská odbočka

Další možnost naznačil Edmund Burke. Nepotřebujeme zkoumat myšlenkové základy. Stačí, že nějak žijeme už po generace, jsme na to zvyklí, vyhovuje nám to a jsme připraveni postavit se na odpor každého, kdo by nás chtěl převychovávat nebo jinak připravit o svobodu. Občanské svobody nejsou otázkou myšlenkového základu, jsou otázkou každodenního života. Když se ale podíváme pozorněji, vidíme, že se fakticky jedná o kombinaci nepsané smlouvy a společného náboženského přesvědčení.

Libertariáni versus svoboda

A pak máme ještě modernější cestu, která se fakticky objevila až v druhé polovině 20. století a které na místo starého liberalismu staví tzv. libertariánství. Jedná se o celou skupinu myšlenkových směrů, z nichž asi nejpopulárnější je spojen s ekonomem Murrayem  Rothbardem. Náboženský není ani okrajově a koncepci smlouvy odmítá. Murray Rothbard žádnou smlouvu nepodepsal a nevidí žádný důvod, proč by ji měl respektovat. Svoboda je založena na tom, že velký ekonom nazřel vyšší pravdu o správných pravidlech pro život společnosti a tato pravidla ze své prorockého piedestalu sděluje ostatním.

Svoboda je založena na tom, že velký ekonom nazřel vyšší pravdu o správných pravidlech pro život společnosti a tato pravidla ze své prorockého piedestalu sděluje ostatním.

Pokud vám libertariánství připomíná hegeliánství nebo marxismus, není to náhoda. I kolem této totalitně pojaté svobody se vytvářejí kroužky, které pravidla života v ideální společnosti promýšlejí a rozvíjejí a jejichž členové se cítí povoláni vnutit tuto utopii svým spoluobčanům. Mnozí z nich v osobních rozhovorech připouští, že takto pojatá svoboda by většině lidí přinesla osobní katastrofu, ale jde o svobodu. Zájmy jednotlivců a rodin musí stranou.

Islám a zdroje svobody

Čím se dostáváme zpět k islámu. Američtí otcové zakladatelé budovali společnost, do níž nebylo myslitelné zahrnout lidi, pro které by základní pravdy o svobodě a rovnosti lidí nebyly stejně samozřejmé jako pro ně. Mohli by zahrnout člověka, který se několikrát denně modlí na koberečku, ale nemohli by zahrnout člověka, který je přesvědčen, že odpadnutí od víry má být trestáno smrtí.

Američtí otcové zakladatelé budovali společnost, do níž nebylo myslitelné zahrnout lidi, pro které by základní pravdy o svobodě a rovnosti lidí nebyly stejně samozřejmé jako pro ně.

Tradiční liberálové společenské smlouvy zase upozorňují na to, že nepřijatelné kohokoliv nutit, aby ze svých daní financoval ochranu života a majetku člověka, který tuto smlouvu odmítá. Skutečnost, že někdo nadřazuje islámské právo právu občanskému není důvodem k útoku proti takovému člověku. Ale na druhou stranu není možné, aby se takový člověk dovolával „bezbožného“ práva, policie a soudů, dostane-li se do problémů.  Mimochodem, podle údajů Berlínského centra pro sociální výzkum je to postoj dvou třetin západoevropských muslimů.

To moderní libertariáni to mají jednodušší. Ti lidem prostě nařídí, aby byli na muslimy hodní. A až muslimská komunita zesílí a zradikální, nařídí zase muslimům, aby byli tolerantní k ostatním. Proč nemůže být takhle jednoduché všechno?