Když se zlepší poměry, vyrazí proud uprchlíků, evropský život vidí v televizi, tvrdí Hampl. Naprosto zcestný názor, oponuje Szántó
Merkelová, Juncker, Hollande. V současnosti patrně nejkontroverznější postavy Evropské unie. Protagonisté otevřené Evropy pro migranty, prchající ze zemí zmítaných občanskou válkou na Blízkém východě či v Severní Africe, sklízejí zároveň uznaní i opovržení. „Od toho jsou političtí vůdci, aby dělali i morální, ač nepopulární, rozhodnutí.“ říká reportér České televize Jakub Szántó. Zároveň však varuje, že by se Evropa měla připravit na přibývající teroristické útoky.
„Od toho jsou političtí vůdci, aby dělali i morální, ač nepopulární, rozhodnutí.“ říká reportér České televize Jakub Szántó.
Každý den připlouvají k břehům jižní Evropy plavidla se stovkami, ba i tisíci uprchlíky. Zřizují se uprchlické tábory, posílají se peníze potřebným státům. Zároveň se ale staví ploty na hranicích a uzavírají vlaková nádraží. Na hraničních přechodech se vrátil čas, Schengenská dohoda ztrácí význam. Pod náporem tisíců volně se pohybujících lidí bez domova, mířících za lepším životem často na západ Evropy, tak nejen kolabuje doprava, ale jsou denně nasazovány obranné složky pro zajištění bezpečnosti.
Podle sociologa Petra Hampla je přitom v sázce úplný zánik západní civilizace. „Nakolik se jedná o vážnou hrozbu, to nejlépe ukazují čísla. Podle výzkumu Gallupova ústavu se do Evropy hodlá přesunout celkem 700 milionů obyvatel Afriky a Asie. Všichni žijí v oblastech, kde životní úroveň a bezpečnost nedosahuje evropských standardů, to znamená, že z humanitárních důvodů by měli být přijati. V praxi to znamená, že přijetí každého jednotlivce povzbudí desítku dalších a proud příchozích se nezastaví tak dlouho, dokud poměry v Evropě neklesnou na africkou úroveň,“ popisuje černý scénář Hampl.
Podle sociologa Petra Hampla je přitom v sázce úplný zánik západní civilizace.
Obrovský nápor běženců ovšem nezažívá pouze Evropa. Jak vysvětluje novinář a odborník na Blízký východ Jakub Szántó, značný dopad má i na chudé země Středního východu. „Maličký Libanon hostí přes milion uprchlíků, obyvatelstvem nepříliš velké Jordánsko 630.000. To je násobně víc než křičící Evropa. Pro chudou pouštní zemi, jakou je Jordánsko, je to zásadní zátěž pro sociální, vzdělávací i sanitární systém. Jordánci se cítí být povinováni arabské tradici pohostinnosti, v poslední době ale roste únava i hněv na příliš mnoho uprchlíků. Státy Perského zálivu by jistě mohly víc – hostí v řádu stovek tisíc – ale k nim uprchlíci nejdou. V cestě na východ jim leží pouště a hlavně území ovládané Islámským státem. Finančně se Saúdská Arábie, Katar, Kuvajt apod. podílejí značně,“ přibližuje situaci Szántó.
Oběti války, nebo ekonomičtí migranti?
Plavidla, převážející jednotlivce či rodiny ze Severní Afriky, jež se vydávají za vidinou lepšího života do otevřené náruče Evropy, často ani nepřekonají nástrahy Středozemního moře. Když Syřané, prchající z válečné zóny, úspěšně dorazí do Evropy, jsou zavření do detenčního zařízení, kde mnohdy vůbec nevědí, co s nimi vlastně bude. Nechtějí zůstat ve východní Evropě, Česko ani neznají. Míří do Německa, Velké Británie, Švédska… „Jak výborně ukázal ekonom Pavel Kohout, skutečnou příčinou migrační vlny je zlepšení poměrů v některých afrických zemích. Ještě v minulé generaci tam lidé umírali hlady, dnes mají televizi, vidí v ní evropský život a dokáží si vydělat na cestu. Musíme proto počítat s tím, že pokaždé, až se v nějaké další zemi zlepší poměry, vyrazí z ní proud migrantů,“ tvrdí Hampl. Takovému výroku Szántó jednoznačně oponuje. „To je zcestný, byť velmi rozšířený, názor. Všichni Syřané prchají před válkou, která začala v létě 2011. Někteří přímo z trosek svého domu, jiní po propuštění z kobek syrské tajné policie, jiní až z uprchlických táborů. Každý má právo na hledání štěstí, hledá-li někdo něco lepšího než nuzný stan uprostřed pouště, těžko mu to upírat.“
Ještě v minulé generaci tam lidé umírali hlady, dnes mají televizi, vidí v ní evropský život a dokáží si vydělat na cestu.
Na straně jedné stojí příznivci poskytování azylu, kvitující každý náznak solidarity, na straně druhé odpůrci, protestující proti rozhodnutím vládních představitelů členských států Evropské unie. Dobrovolníci, cestující na vlastní náklady na chorvatsko-maďarské hranice, aby zde poskytli pomoc těm, kteří ji potřebují, volají po větší solidárnosti. Lidé, zavrhující povinné kvóty a přijímání uprchlíků naopak vidí jako řešení potápění plavidel připlouvajících ke břehům Evropy a ochranu vnějších hranic Schengenského prostoru. Szántó svým pohledem na věc částečně stmeluje oba tábory dohromady. „Jedna věc je postarat se o lidi, kteří už v Evropě jsou. Tam je nejspíš jediným možným řešením nabídnout alespoň dočasný azyl. A tady jsou kvóty bolestivé, nicméně asi jediné rozumné řešení. Zároveň by ale Evropa měla jasně říct, že nemůže řešit problémy všech kontinentů, tím spíš, když není za válku v Sýrii ani diktátorské režimy v Africe přímo zodpovědná.“
Přibývající útoky a konec Schengenu
Citlivým tématem i vzhledem k nedávným atentátům v Paříži je vlivem otevřených hranic Evropy infiltrace islámských radikálů, například z řad takzvaného Islámského státu. Jejich bojovníci vzali útokem francouzskou metropoli a vyhlásili tím válku západnímu světu, který nyní střádá plány, jak se s touto teroristickou organizací úspěšně a jednou pro vždy vypořádat. Na vážné ohrožení bezpečnosti Evropy mají Szántó i Hampl podobný názor. „V Evropě jsou již tisíce bojovníků IS, na tom se shodují všichni bezpečnostní odborníci. Druhá věc je, zda bude IS schopen je na dálku řídit a koordinovat. Osobně bych spíš očekával, že to budou oni spící agenti, kteří mnoho let nebudou vyvíjet žádnou aktivitu a po čase se třeba zapojí do nějaké místní buňky džihádu. V každém případě platí, že ti lidé jsou odhodlaní a prošli výcvikem, takže na ně běžná policie nebude stačit,“ vysvětluje situaci Hampl.
V Evropě jsou již tisíce bojovníků IS, na tom se shodují všichni bezpečnostní odborníci.
Podle odborníka na Střední východ Szántóa, žijícího již několik let v Izraeli, hrozí Evropě reálné riziko, že teroristických útoků bude přibývat. „Evropa stále není dostatečně ostražitá. Tajné služby jsou podfinancované, nepřipravené na prudký nárůst radikální mládeže, Schengen umožňuje snadný pohyb po celé EU. Radikalizace ideologií džihádismu probíhá po internetu, v malých skupinkách, v radikálních mešitách. Proč by měl Islámský stát někoho pašovat do Evropy, když je snazší rekrutovat někoho místního – už s evropskými dokumenty, znalostí jazyka i prostředí?“ Po hrůzných událostech v Paříži je však možné, že Schengenský prostor ztratí dosavadní podobu a na hranicích tak znovu budeme nuceni předkládat doklady totožnosti. Zda to bude stačit na odhalování potenciálních útočníků, když se občané států EU poté, co odcestují za teroristickým výcvikem třeba do Severní Afriky, mohou s evropským pasem směle vrátit zpět do země, je ovšem otázkou. Možná by se vrcholní představitelé členských států Evropské unie po samaritánském gestu, umožňující volný pohyb nekontrolovaným imigrantům, nyní konečně mohli zaměřit na to, jak zajistit bezpečí strachujícím se občanům.
