Jaroslav Štefec: Jak definovat no-go zónu

No-go zóna (ve smyslu „oblast, v níž je pro státní instituce obtížné nebo nemožné vymáhat právo a chránit bezpečnost občanů“) – neformalizované označení pro konkrétní oblast, například část městské zástavby, případně jiný urbanistický celek, vymezený identifikovatelnými stavebními či jinými orientačními dominantami, kontrolovaný homogenní etnickou a / nebo náboženskou skupinou, ostře se vymezující vůči normám a hodnotám dominantní okolní kultury, odmítající platné zákony a všemi prostředky, včetně násilných, bránící v působení orgánů a institucí hostitelského státu.

…kontrolovaný homogenní etnickou a / nebo náboženskou skupinou, ostře se vymezující vůči normám a hodnotám dominantní okolní kultury, odmítající platné zákony…

Proces vzniku a formování no-go zóny je pozvolný, obvykle trvá několik let. Je limitován existencí tolerance a / nebo nevšímavosti ze strany státní moci, ať už vynucené, nebo způsobené podceněním situace, případně nedostatkem zkušeností. Členové skupiny během tohoto období postupně vytlačují původní obyvatelstvo oblasti, nebo ho násilně nutí přijmout její pravidla, a to včetně sociokulturních regulativů a idejí (náboženských apod.). V této etapě formování no-go zóny lze proti jejímu vzniku účinně zasáhnout bez použití násilí, pouze na základě existujících zákonů hostitelského státu.

Plně rozvinutá no-go zóna se vyznačuje specifickou subkulturou, zpravidla vytvářející a reprodukující interní normy a hodnoty na bázi kulturních prvků a kulturních komplexů původního kulturního okruhu, z něhož pocházejí její členové, včetně morálky, zvyků, odívání a bydlení. Ty obvykle výrazně kontrastují s analogickými normami a hodnotami dominantní kultury hostitelského státu. Existují zde paralelní společenské instituce a mocenské struktury, včetně ozbrojených skupin, zabraňujících ve vstupu nečlenům společenství. Orgány oficiální státní moci, policie, armáda, nebo složky záchranného systému si mohou vynutit vstup jen silou. Likvidace plně rozvinuté no-go zóny zákonnými prostředky hostitelského státu je bez nasazení armády a použití násilí v této etapě již prakticky nemožná.

Likvidace plně rozvinuté no-go zóny zákonnými prostředky hostitelského státu je bez nasazení armády a použití násilí v této etapě již prakticky nemožná.

Na územích většiny muslimských no-go zón, existujících v současné době v zemích západní Evropy, jsou již plně rozvinuty paralelní společenské systémy s odlišnou kulturou, náboženstvím, morálkou a etikou, radikálně se lišící od historických struktur a kultury hostitelských států, na jejichž ekonomikách a sociálních systémech obvykle parazitují. Stávají se centry šíření ideologie, nepřátelské hostitelskému státu, centry kriminální činnosti a rovněž zdroji potenciálních teroristů. Obvykle napomáhají vzniku a vývoji dalších podobných oblastí. Pokud státní moc nebude reagovat na jejich existenci a působení v rozporu se zájmy původní společnosti, stanou se postupně strukturami dominantními, které zcela odstraní původní kulturní komplexy, struktury a instituce hostitelského státu a nahradí ho vlastními strukturami, vytvořenými v souladu s pravidly jejich domovských kulturních okruhů.