Solidarita, konkurence a civilizační úspěch

„ Úspěch společnosti závisí na tom, zda najde správné uspořádání tak, aby převažovala solidarita a vzájemná podpora nad konkurencí, ale zároveň, aby byl každý jedinec motivován k práci vynalézavosti apod.,“ napsal profesor Ivo Budil ve své kapitole sborníku Svrchovanost zprava i zleva.

To je poznatek naprosto klíčový pro všechny, kdo přemýšlejí nejen nad havarijními opatřeními k řešení současné pohromy, ale také nad modelem společnosti, který by mohl to současné neštěstí nahradit.

Všimněte si, že antropolog nemluví o rovnováze mezi solidaritou a konkurencí, ale o tom, že solidarita musí převažovat. Přesně to říkají psychologické a ekonomické studie. Důkladnější čtenáře mohu odkázat třeba na práce Bruna Freye a Daniela Kahnemana.

Pokud dostávají všichni lidé stejnou odměnu bez ohledu na výsledek, skutečně to vede k pasivitě a lenosti. Tedy za předpokladu, že různě schopní a různě pracovití lidé se netěší různé prestiži. Rozdíly v prestiži totiž motivují minimálně tolik jako rozdíly ve finančním odměňování, spíš více.

Všimněte si, že antropolog nemluví o rovnováze mezi solidaritou a konkurencí, ale o tom, že solidarita musí převažovat. Přesně to říkají psychologické a ekonomické studie.

Když se rozdíly v odměňování zvyšují, zvyšuje se i motivace – ovšem jen po určitou úroveň. Jestli má ředitel trojnásobek dělnické mzdy nebo 20násobek dělnické mzdy, to už jeho motivaci nezvyšuje. Ba dokonce naopak. Od určitého bodu je tomu tak, že čím vyšší odměna, tím horší výkon. Tak je tomu v případě většiny současných vrcholových manažerů. Vyšponované odměny je motivují k extrémnímu riskování a k zaměření na krátkodobé zisky. Už to není tak, že by ředitel řešil dilema mezi dobře odvedenou prací a ziskem. Zisk převažuje. V důsledku to pak znamená zanedbanou údržbu, rozvrácené podniky a často i falšování výkazů. Znamená to nahrazování kvalitních produktů mizernými a znamená to podvrácení schopnosti vyrábět. Vojenský analytik Brian Berletic si geniálně povšiml, že dnes nejsme schopni držet krok s rusko-čínskou aliancí, protože západní podniky se už desítky let orientují na maximální zisk, zatímco jejich podniky na maximální produkci. Rozdíl vidíme na bojišti, kde je neschopnost dodávat techniku a munici v dostatečných počtech vynahrazována tisíci a tisíci ukrajinských životů. My máme zisky pro bohaté a umírání pro chudé, oni mají schopnost produkovat.

Vše nasvědčuje tomu, že nejefektivněji funguje takový systém, kde jsou rozdíly přesně takové, aby motivovaly k úsilí a vynalézavosti, ale ani o dolar vyšší.

Chce-li být Západ vedoucí civilizací a chce-li světu něco nabídnout, měli bychom začít přemýšlet o tom, jak se dostat k takovému stavu, namísto neustálého vyvolávání konfliktů a vyhrožování raketami.