Sociolog Hampl odkrývá svět neziskovek: Jsou to normální firmy, jenže bez svědomí. Dienstbier jako Goebbels, šílený miliardář v zákulisí.

Parlamentní listy 7. 5. 2016

ROZHOVOR Hodně se v posledních dvou týdnech hovořilo o neziskových organizacích, aniž by mnozí tušili, co se pod tímto asketickým pojmenováním vůbec skrývá. Sociolog Petr Hampl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz odhaluje svět firem, zručně obchodujících s lidskou naivitou a ideály. Za mladými nadšenci, kteří z televize věří, že jim práce pro neziskový sektor přinese společenskou prestiž, vše podle Hampla řídí lidé, kteří nemají ani nejmenší zbytky svědomí.

Kde se historicky vzal fenomén neziskových organizací jako účinného nástroje ovlivňování veřejného mínění?

Ten průšvih, o kterém mluvíme, se objevil až po druhé světové válce. Vlády západních zemí masivně zvýšily výdaje na vzdělávání, a žel také na humanitní vzdělávání. Po pár letech se logicky objevil tlak na vytváření pracovních míst pro absolventy právnických a humanitních fakult špatně využitelných v běžných firmách. To mělo za následek jednak růst státní byrokracie, ale také vytváření tzv. politických neziskovek, tedy organizací financovaných státem, chovajících se jako státní byrokracie, ale zároveň nepodléhajících demokratické kontrole.

…kdy americký avantgardní hudebník Frank Zappa spolu s Havlem snili o vybudování jakéhosi „zappalandu“, tedy experimentální zóny, kde by umělci a intelektuálové řídili životy obyčejných lidí.

Tyto politické neziskovky jsou úzce propojené se státní byrokracií. Dá se říct, že pro byrokraty na ministerstvech vykonávají špinavou práci. Třeba to ovlivňování veřejného mínění ve směru, který si byrokraté nadiktují a který jim umožňuje zvyšovat rozpočty a rozšiřovat pravomoci.

Jak se tento fenomén vyvíjel v České republice? Mělo to nějaká specifika, daná třeba tím, že prezident Havel byl velmi výraznou osobností světa spojeného s neziskovými organizacemi?

Ti dříve narození jako já si možná pamatují na rok 1990, kdy do Československa přijel americký avantgardní hudebník Frank Zappa a kdy spolu s Havlem snili o vybudování jakéhosi „zappalandu“, tedy experimentální zóny, kde by umělci a intelektuálové řídili životy obyčejných lidí. Naštěstí tehdy převládl zdravý rozum, projekt Havlova Občanského fóra zkrachoval a demokracie v České republice byla na čas zachráněna.

Problém se znovu objevil v souvislosti se vstupem do EU a s evropskými fondy, ze kterých začaly být nově vznikající neziskovky financovány. Od té doby postupně rostl, až nabral současných zcela patologických rozměrů.

Jezdíte po České republice s přednáškou „sociologický pohled na sluníčko“. V ní se mimo jiné zmiňujete i o neziskových organizacích. Jaká je souvislost mezi světem „sluníčkářů“ a neziskovými organizacemi?

Slovy jako sluníčkář, pravdoláskař, havlista, neomarxista apod. se zpravidla označují levicoví extremisté, jejichž filozofie je založena na nenávisti a pohrdání obyčejnými pracujícími. Takové lidi prakticky nenajdeme v průmyslu, zemědělství a podobných tradičních oborech. Jsou koncentrováni do příživnických odvětví jako státní byrokracie a politické neziskovky.

Pokud by stát přestal tyto neziskovky financovat, podstatná část „sluníček“ by si našla normální práci a nejspíš by se jim obnovilo zdravé myšlení. Minimálně některým z nich.

George Soros se podobá spíše šíleným miliardářům z bondovských filmů, kteří se snaží zničit svět, aby na tom mohli vydělat. Rozvrací celé země, aby mohl hluboko pod cenou získat energetické podniky…

Velmi významným světovým centrem „neziskových“ aktivit je Open Society Fund George Sorose. Tento štědrý mecenáš je zároveň známý jako jeden z nejbrutálnějších světových finančníků, neváhající v byznysu potopit prakticky kohokoliv. Právě v souvislosti s ním se asi nejvíce nabízí otázka – je „neziskový sektor“ skutečně neziskový? A kdo případné zisky čerpá?

Neziskový sektor samozřejmě není neziskový. V účetních výkazech nemají kolonku „zisk“, ale jde tam o peníze stejně jako v jakémkoliv jiném podnikání. Finanční model je založen na tom, že neziskovka dostává peníze od vlády a tyto peníze rozdělí na platech, případně je převede do spřízněných firem.

A George Soros, to je kapitola sama pro sebe. Rozhodně ho nelze označovat za mecenáše. Podobá se spíše šíleným miliardářům z bondovských filmů, kteří se snaží zničit svět, aby na tom mohli vydělat. Soros to dělá stejně – rozvrací celé země, aby mohl hluboko pod cenou získat energetické podniky, zdroje surovin apod. Naposledy se to ukázalo na Ukrajině. Není divu, že právě on tak horlivě podporuje současný útok na Evropu. Rozdíl proti filmu je jen v tom, že se zatím nenašel britský tajný agent, který by s takovým padouchem skoncoval.

Další otázka mě napadla, když jsem si četl otevřený dopis jisté paní učitelky prezidentu Zemanovi. V něm mimo jiné psala, že je ráda, že ona vyrůstala a chodila do školy za prezidenta Václava Havla. Bylo z pohledu sociologa vzdělávání „za Havla“, tedy v devadesátých letech, v něčem specifické třeba právě v oblasti společenských věd? A jsou už dnes nějaká sociologická data, jak to ovlivnilo děti, které tehdy toto vzdělávání absolvovaly? Když to řeknu hodně polopaticky – vznikla nám tu „generace sluníčkářů“?

Úroveň českého školství se od roku 1990 neustále snižuje ve všech předmětech vyjma jazyků. To znamená, že i zmíněná exhibicionistická učitelka pravděpodobně dostala podstatně lepší vzdělání, než jaké sama poskytuje žákům.

Její vystoupení spíše otevírá otázku, zda by výuka společenských předmětů na středních školách neměla být zrušena nebo alespoň radikálně reformována. Pokud je možné, aby takové předměty učila žena, která není schopna se orientovat ani v základních politických a společenských záležitostech a která není schopna ničeho jiného než primitivního opakování volebních hesel TOP 09, k čemu taková výuka je?

Co říci o angažmá těchto organizací v běženecké krizi? Vymyká se nějak standardům jejich činnosti, nebo se takto chovají vždy?

Chovají se tak vždycky. To znamená velmi podobně jako firmy. Firma vytuší, že lidé jsou ochotni za něco platit a vystartují za ziskem. Dělají masivní marketingové kampaně a občas se snaží uměle vytvářet potřeby.

Neziskovka vytuší, že stát je ochoten za něco platit a vystartuje za ziskem úplně stejně. Rozdíl je snad jen v tom, že ve firemním sektoru najdeme mnohem víc lidí, kteří mají svědomí a neženou se za ziskem bez ohledu na následky. V sektoru tzv. neziskovek se vesměs koncentrují bezskrupulózní sobečtí lidé, kteří nemají žádné zábrany.

Když přirovnáváte neziskovky k firmám, je mezi nimi také konkurence?

Samozřejmě! A nejen mezi politickými neziskovkami, ale také mezi jejich pracovníky. V minulé generaci tomu bylo tak, že rozmazlený mladý hošík z nóbl rodiny nešel na běžnou brigádu, ale šel dělat aktivitu neziskovky, což byl odrazový můstek pro skvěle placenou práci v nějaké korporaci. Jenže korporátní místa „referentů pro globální odpovědnost“ jsou dnes vesměs obsazená a nová vznikají jen zřídka. To je jeden z důvodů, proč roste agresivita aktivistů – každý z nich se snaží na sebe upozornit.

Je ještě nějaký rozdíl mezi politickými neziskovkami dnes a před lety?

V minulé generaci se tyto organizace skládaly vesměs z příslušníků vyšších vrstev – chlapců a dívek z bohatých a vzdělaných rodin. Dnes je tam i hodně lidí pocházejících z nižších tříd, přicházejí tam v naději, že se tak dostanou nahoru. Nedostanou! Elity je nikdy nepřijmou mezi sebe. Nechají je zadarmo pracovat desítky hodin, připraví je o základní životní návyky a nakonec je odkopnou. I tihle řadoví aktivisté neziskovek jsou fakticky oběťmi toho zrůdného systému.

HateFree Culture hraje tu roli, kterou v nacistickém Německu hrálo ministerstvo propagandy. Jeho cílem je zastrašovat svobodně myslící lidi a potlačit veškeré opoziční myšlení.

Běžný občan nemá čas stabilně sledovat aktivity neziskových organizací. Prozraďte prosím z pohledu sociologa – dá se vypozorovat nějaký univerzální postup, jaký neziskové organizace při prosazování své agendy používají?

Je důležité rozumět tomu, že politické neziskovky nejsou izolované, ale pracují v úzkém propojení s médii a státní správou. Většina šílených nápadů se rodí na ministerstvech. Ministerstvo ovšem nechce riskovat hněv občanů, takže zafinancuje neziskovku, která prosazuje přesně ten nápad, který si byrokraté objednali. S pomocí médií, pochopitelně. Neziskovky, velké redakce, velké byrokratické aparáty a nadnárodní korporace fakticky představují jednotné prostředí. Jsou ovládány stejnou partou lidí.

Hodně se v minulém týdnu hovořilo o iniciativě HateFree Culture, která se objevila v několika výhružných vzkazech. Díky tomu se veřejnost dozvěděla, že se jedná o organizaci mající typickou agendu neziskovky – boj proti projevům nenávisti – ale je institucionálně ukotvená u vlády ČR přes sekretariát ministra Jiřího Dienstbiera. Co říci na to, že si občané platí neziskovku přímo ze svých daní?

HateFree Culture není jedna z neziskovek. Fakticky se jedná o odbor Úřadu vlády. Přesněji řečeno, hraje tu roli, kterou v nacistickém Německu hrálo ministerstvo propagandy. Jeho cílem je zastrašovat svobodně myslící lidi a potlačit veškeré opoziční myšlení. Ministra Dienstbiera bychom mohli v mnohém přirovnat k Josefu Goebbelsovi, ovšem s tím rozdílem, že Goebbelse bychom snad mohli označit za génia zla.

Ve zdravé svobodné společnosti by lid úkoloval vládu a bylo by nemyslitelné, aby vláda lidem určovala, co si mají myslet. Existence organizací typu HateFree je totálním popřením základních demokratických principů.

V týdnu se také objevila kauza, kdy pracovnice neziskové organizace v rámci oslav „Dne země“ nutila žáky páté třídy, aby házeli hlínu na obrázek prezidenta Zemana. Co podle vás toto vypovídá o současných neziskových organizacích?

Zdůrazňuji, že se jedná pouze o neziskovky s politickým programem. Vedle toho existují třeba sportovní oddíly nebo spolky pro výstavbu místní rozhledny – ty žádné problém nepředstavují a jsou naopak velmi užitečné.

Myslím, že ten konkrétní incident je součástí dlouhodobé snahy o to, aby skuteční či domnělí příslušníci vyšších tříd byli již od dětství vedeni k nenávisti vůči nižším třídám. A Zeman funguje jako symbol člověka s nízkým příjmem a nízkým vzděláním. Organizují to hloupé holky, které marně doufají, že je tak elity přijmou mezi sebe. A vtloukají ty blbosti do hlav dětem, z nichž většina taky nikdy nebude patřit k vyšším třídám. Celé je to úplně absurdní.

Je situace s neziskovkami řešitelná?

Je zapotřebí provést dvě opatření. Obě jsou poměrně snadná a obě ve světě fungují. Za prvé. Jakmile neziskovka začne prosazovat nějaký politický program, okamžitě jí odříznout od všech státních peněz a daňových zvýhodnění.

Za druhé, zavést pravidlo, že pokud neziskovka přijímá peníze ze zahraničí, musí se registrovat jako zahraniční agent a začne podléhat speciálnímu dohledu. V USA to tak funguje už víc než 70 let, v poslední době přijaly stejnou úpravu i další státy. Tak proč by to nemohlo být u nás?