Sloup národní potupy

30. 1. 2020 Petr Hampl

380 nebezpečných slov o vztahu Čechů a katolické církve

Občas slyším, že to řešením naší civilizační krize by měl být návrat ke křesťanství. Pokud tím myslíte návrat k organizovaným křesťanským církvím, tak to raději běžte říkat do těch církví, odpovídám často. Nechci zpochybňovat jednotlivé osobnosti, o nichž ostatně sám často píšu. Nicméně přesto ve velkých církvích vidíme převážně podřizování islámu (místy až dychtivé), nenávist k vlastnímu národu, a patolízalství vůči globalistickým kruhům. Pozitivem jsou urovnanější osobní životy a o něco vyšší životní spokojenost – což je fajn, ale to civilizaci nezachrání. A k tomu to nesnesitelné moralizování a neustálé napomínání ostatních! Aby nedošlo k mýlce, protestantské církve jsou na tom minimálně stejně špatně.

A ten nadutý pocit, že pro církve neplatí stejná morální měřítka jako pro ostatní lidi. Obyvatelé České republiky ještě nerozdýchali palčivou nespravedlnost tzv. „církevních restitucí“ a už je tu staroměstský Mariánský sloup. Ano, ten, který Masaryk nazval symbolem národní potupy. Ano, ten, který byl vztyčen jen pár metrů od popraviště, kde byla zmasakrována elita národa. Ano, ten, který byl součástí habsburského projektu likvidace svobodomyslného rebelantského lidu a vytvoření poddajného poníženého etnika, které si nechá líbit cokoliv. Které bude jen dřít a platit, platit a dřít. Dodnes jsme se z toho nevzpamatovali plně.

Katolíci tehdy pro Habsburky obstarali většinu té nejšpinavější práce. Pak je Habsburkové přestali potřebovat a přiklonili se k osvícenství.

Katolíci tehdy pro Habsburky obstarali většinu té nejšpinavější práce. Pak je Habsburkové přestali potřebovat a přiklonili se k osvícenství.

Všichni jsme potomky českých katolíků. A naprostá většina z nás jsme také potomci českých protestantů. Je absurdní prohlašovat, že jedni nesou vinu více než jiní. A současné spory připomínají spíš situaci, kdy se kluci rozdělí na Němce a partyzány. Katolicismus se stal součástí naší národní identity, stejně pevně jako husitství. A stovky katolických společenství, která dělají dobrou práci na různých místech republiky, nemají mnoho společného se sloupem na Staroměstském náměstí. Zkrátka, staré viny měly být zapomenuty. Ale vztyčovat triumfální sloup na místě, kde byl brutálně mučen a vražděn výkvět národa, to je ohavné, odporné a amorální. Jaké duchovní hodnoty mohou takoví lidé přinést? Vypichování očí? Vytrhávání jazyků? Pálení žhavým železem? Vystavování lidských hlav na kůlech? To není problém 17. století, to je problém roku 2020.

Obyvatelé českých zemí mají obrovský zájem o nadpřirozeno. Ale takovou církev nezkousnou.

Možná, že představitelé katolické církve jedno sami dobrovolně strhnou staroměstský sloup pýchy, a možná se národu omluví za všechny zločiny, od Bílé hory pro současné multikulturní řádění katolických neziskovek. Potom se lidé možná začnou zajímat, jestli nenabízí něco, co stojí za pozornost. A potom zjistí, že v katolických dějinách lze najít i řadu úžasných věcí. A že i ty pozdější svobodomyslné proudy vyrostly na katolickém myšlení. Nebo možná to nebude stačit, a okrajová skupina zůstane okrajovou skupinou. Ale něco takového je stejně v nedohlednu.

Takže milí katolíci, pokaždé, když půjdete kolem obnoveného sloupu na Staroměstském náměstí, můžete si v tichosti říct: Proč Češi nemají nejmenší zájem o učení, které nabízíme? To kvůli naší pýše, nadutosti a pokrytectví.