ČSSD jako studijní případ kolektivní sebevraždy

3. 3. 2019 Petr Hampl

760 nebezpečných slov o poučení z konce jedné politické strany

Varování: Následující text obsahuje narativy, které vyvolávají v pražské i brněnské kavárně záchvaty zuřivosti

Dění v ČSSD by měli sledovat i ti, kterým tato strana není nijak blízká. Jsou na něm totiž dobře patrny mechanismy, které – ve větším měřítku – zatím vedou ke kolapsu západní civilizace jako celku.

Nikdy jsem nebyl příznivcem ČSSD, protože za celého mého života působila jen zlo, zlo, a zase zlo. Na konci 90. let uzavřeli socani tichou alianci s havlisty a usnadnili jim ovládnutí země. Rozdali české banky zahraničním finančním skupinám. Bezplatně. Šli až tak daleko, že začala nadnárodním korporacím platit za zabírání České republiky. Ani, když studie ukázaly, že tzv. investiční pobídky škodí české ekonomice, nepřestali s tím. Vláda ČSSD provedla privatizační podvod, kterým stvořila temné Bakalovo impérium, které se pak stalo odrazovým můstkem pro tu nejhorší myslitelnou špínu. Sociální demokraté (konkrétně za ministra Špidly) změnili sociální politiku tak, že začala odrazovat od práce a vytvářet sociální patologii. Rozklad Romské komunity je nejviditelnějším důsledkem této politiky, ale dopady vidíme i v mnoha dalších oblastech. Vláda ČSSD vyjednala vstup do EU za až neuvěřitelně nevýhodných podmínek. Její hospodářská politika zlikvidovala statisíce životností a malých firem. A vše bylo dovršeno zatažením České republice do agrese proti Srbsku. Seznam by mohl dlouho pokračovat… až po inkluzi na základních školách.

To, že současní a bývalí funkcionáři ČSSD se nestydí chodit po ulici, to je dáno především tím, že se jim podařilo přesvědčit veřejnost, že s těmi všemi lumpárnami nemají nic společného.

To, že současní a bývalí funkcionáři ČSSD se nestydí chodit po ulici, to je dáno především tím, že se jim podařilo přesvědčit veřejnost, že s těmi všemi lumpárnami nemají nic společného. Nejvíc vlastní špíny naházeli na Václava Klause, ale nejen na něj.

Tím ostatně narážíme na nejsilnější stránku ČSSD. Během všech těch let devastování českých zemí se „socani“ opírali o hlasy voličů, kteří s žádným z těch opatření nesouhlasili. A dokonce přiměli tisíce poctivých řadových členů, aby pracovali v kampaních, aniž by ti lidé tušili, co strana ve skutečnosti prosazuje. Až tenhle podvod konečně skončí, nebude to žádná škoda.

Komentováno v roce 2019, není to strategie nijak unikátní. Všechny tzv. demokratické politické strany ve skutečnosti prosazují přesný opak toho, co říkají voličům. Proto jsou závislé na médiích, média zase na korporacích, a korporace zase na politických rozhodnutích. Vzniká tak jednotná sociální hmota vyztužená neziskovkami a univerzitami. Hmota absolutně odolná vůči jakýmkoliv demokratickým mechanismům.

Nicméně ČSSD se před několika lety rozhodla z tohoto postoje vybočit a naivně se přihlásit k radikálně anticivilizačnímu programu, ve smyslu imigrace, islámu, plazení se před evropskou byrokracií a pohrdání českými lidmi. Tato strategie přinesla výsledky. Volební podpora postupně klesla z 1,7 milionu hlasů na 350 tisíc, a podle všeho se dále snižuje. Pád k nule už nebude tak rychlý, protože strana má pořád ještě poměrně masivní členskou základnu, těší se podpoře médií a vděčnosti kmotrů. Ale pokračovat bude.

ČSSD dala najevo, že pokud mluvíte česky, máte bílou barvu kůže a živíte se rukama, jste pro stranu nepřítel.

Dalším milníkem byl sobotní sjezd, na kterém ČSSD rázně skoncovala se všemi nápady na změnu politiky. Jasně a okázale plivla voličům do tváře, a dala najevo, že pokud mluvíte česky, máte bílou barvu kůže a živíte se rukama, jste pro stranu nepřítel. V květnu tedy logicky přijdou o další europoslance.

Co je důvodem této sebevražednosti? Logicky by se nabízelo spiknutí, kdy nějaké tajemné centrum dostalo své lidi do strany, aby ji zničili. Ale vystačíme i s docela obyčejným nekonspiračním vysvětlením.

Ve straně rozhodují funkcionáři a kmotři. Členové hrají jen doplňkovou roli, pokud vůbec.
Kde se objeví výrazný názorový rozdíl, tam převládne vedení. Ovládá aparát, komunikační linky a další prostředky, takže může svou vůli poměrně snadno vnutit těm dole. Členové nemají, a z principu nemohou mít, žádné alternativní možnosti.
Z toho také vyplývá, že každý, kdo chce ve straně udělat kariéru, závisí na funkcionářské vrstvě.
Ti protřelejší a méně charakterní tedy dělají všechno, co se po nich chce. Včetně požadovaných změn názorů.
Všichni tedy chápou, že pokud někdo chce uspět, nesmí navrhovat nic, co by mohlo potenciálně ohrozit pozici stávajících funkcionářů a kmotrů. Kritika je přípustná pouze v mezích, kdy je neškodná.
Není žádná naděje, že by taková organizace mohla uznat chybu, poučit se a chovat se úplně jiným způsobem.
Současný trend bude pokračovat až do hořkého konce. I kdyby se objevila ve vedení nová tvář, nebude jí umožněn restart strany. Spíš to dopadne na nějakého fialu.

Podstatné je, že stejný mechanismus vede k likvidaci celých národních států a možná i dokonce k likvidaci celé civilizace. Jakmile se kolos rozhýbe špatným směrem, už se nezastaví.

Dobrá zpráva je, že v národech existuje možnost revolucí. Ze strany nespokojenci postupně odcházejí, takže nevznikne silné opoziční jádro.

Dobrá zpráva je, že v národech existuje možnost revolucí. Ze strany nespokojenci postupně odcházejí, takže nevznikne silné opoziční jádro. Z některých zemí nespokojenci také odcházejí, ale třeba v případě České republiky odcházejí spíše „spokojenci“ a nespokojenci zůstávají.

Druhá dobrá zpráva je, že už snad konečně odejde Jaroslav Foldyna a lidé kolem něj. Ten do toho světa nikdy nepatřil.