Češi, cizinci a hora Říp

Odpovědi na otázky redaktorky Sputniku Taťány Taronské.

Sedmdesát hektarů pozemků hory Říp patří rodině Lobkowiczů, jmenovitě americké občance Margaret Brooks Lobkowicz, která se k nim dostala formou státních restitucí. Otázka vlastnictví Řípu není nová. V roce 2009 tehdejší hejtmanka Jana Vaňhová informovala, že se zvažoval pronájem za symbolickou korunu ročně nebo bezúplatný převod, pokud je nebude chtít odkoupit stát. Proč se otázka státního vlastnictví této významné pro Čechy lokality znova vynořila?

Ta otázka se bude vynořovat periodicky znovu a znovu. Je složitá tím, že na jedné straně je pro Čechy ponižující, že tak významné místo patří cizincům, ale na druhé straně – ono to zatím nepůsobí žádné problémy. Ten pozemek je volně přístupný a mohou tam chodit příslušníci všech politických proudů.  Tím hlavním problém je riziko, co udělá paní Lobkovicová příště nebo komu to prodá. Co když pozemek s horou Říp koupí Coca-Cola a postaví na něm obrovskou reklamu? Něco co když ho koupí někdo, kdo to oplotí a začne kádrovat návštěvníky? Co když někoho prohlásí za extrémistu a nedovolí mu vstup? Co když začne vybírat vstupné?

Co když pozemek s horou Říp koupí Coca-Cola a postaví na něm obrovskou reklamu? Něco co když ho koupí někdo, kdo to oplotí a začne kádrovat návštěvníky?

Mají podle Váš čeští občané touhu po státním vlastnictví tohoto pozemku? Na sociálních sítích jeden z uživatelů svého času poukázal na to, že Ústecký kraj v roce 2009 již uspořádal anketu mezi občany o tom, jestli by jim vadilo, kdyby ČR pozemek odkoupila. Údajně se zjistilo, že většina lidí odpověděla, že by jim nevadilo, pokud by se to nestalo.

Pochopitelně, že když tu řádí exekuce, Zelený úděl, bojuje se o migrační kvóty, hrozí zavření škodovky a další pohromy, tak pro lidi není prioritou vlastnictví nějakého kopce, byť kopce naprosto výjimečného.

Nicméně část veřejnosti má o tu záležitost nepochybně velký zájem. Jde o princip. To si někdo příště zprivatizuje Pražský hrad? Za nové vlády to nemusí být až tak absurdní. Nechceme být zemí a národem, kam může přijít kdokoliv, kdo má tiskárnu na dolary, a koupit si cokoliv ho napadne, od pozemků po orgány místních obyvatel.

Na druhou stranu, jak jsem řekl, vlastník pozemku se zatím chová velmi rozumně. Svého vlastnického práva nezneužívá, neprosazuje žádnou vlastní agendu, takže většina lidí ani netuší, že to patří cizincům. Riziko je spíš v tom, komu to prodají.

To si někdo příště zprivatizuje Pražský hrad? Za nové vlády to nemusí být až tak absurdní.

Proti zahraničnímu vlastnictví hory, která je jedním z českých státních symbolů, se postavil jistý uživatel Facebooku Matouš Bulíř. Podle něho fakt zahraničního vlastnictví této historické lokality je symbol „absolutní poroby a ztráty veškeré národní svébytnosti“. Co si o jeho tvrzení myslíte? Je to podle Vás pádný důvod k požadování zpátky nabytého rodinou před 30 lety pozemku kolem hory?

Můj názor je, že existují dvě možnosti, jak tu záležitost řešit. První možností je vyvlastnění bez náhrady, druhou možností je přijetí takové regulace, aby vlastník pozemku nemohl bránit ve vstupu, nemohl kádrovat návštěvníky, nemohl tam postavit jinou stavbu, nemohl to pronajímat k reklamním účelům apod.

Jakkoliv nejsem zastáncem speciálních zákonů, myslím, že by měl existovat zákon o významných národních místech, kde tyhle věci budou ošetřeny.

Když se vracela šlechta a když opět obsazovala pozemky, doufal jsem, že se mezi nimi najdou vlastenci a že budou mít chuť pro tuhle zemi něco udělat. Ale přišli jenom drancovat…

Premiér v demisi Andrej Babiš navrhl, že by vlastenec pozemku z rodiny Lobkowicz ho mohl státu darovat. Setkával jste se s podobnými incidenty a rozhodnutí ve prospěch státu v období po sametové revoluci?

Nesetkal, a je to něco, co mě hodně mrzí. Když se vracela šlechta a když opět obsazovala pozemky, doufal jsem, že se mezi nimi najdou vlastenci a že budou mít chuť pro tuhle zemi něco udělat. Ale přišli jenom drancovat, nic jiného. Je to obrovské zklamání.