Jaká by byla správná vládní reakce na současnou epidemii

Otázka týdne z 25. září

„Dostávám otázku, co bych teď dělal jako premiér. Odpověď někoho rozčiluje, jenže je pravdivá: nikdy bych se do této situace nedostal. Ptejte se člověka, jak by hasil požár, který vznikl proto, že si hrál se sirkami. Jenže on by si se sirkami nikdy nehrál“, prohlásil nedávno šéf ODS Petr Fiala.

Mnozí si vychutnávají okázalou bezradnost „nejlepšího premiéra“, ale rýsuje se zajímavější otázka – co by měla dobrá vláda dělat v současné situaci. Měla by provést následující.

Masivně posílit testovací kapacity a kapacity „trasování“ (tedy zjišťování, s kým byl nakažený v posledních dnech v kontaktu). Ostatně, zazněl již návrh povolat armádu, možná narychlo vycvičit brigádníky, požádat o pomoc studenty apod.

Na jedné straně zabránit šíření nemoci, na druhé straně co nejméně omezit běžný život…

Na základě zkušeností z přechozí karantény a zejména zkušeností ze zahraničí už konečně stanovit, kde nejvíc dochází k přenosům nemoci. Z hlediska vlády to znamená tlačit na epidemiology a statistiky, aby analyzovali data a našli v nich souvislosti. Teprve na základě toho bude možné hledat kompromis mezi dvěma cíli. Na jedné straně zabránit šíření nemoci, na druhé straně co nejméně omezit běžný život a co nejméně narušit občanské svobody. A jde i o peníze. Každá koruna investovaná do analýzy povede k mnohatisícovým úsporám.

Začít konečně informovat lidi. Zmatené úřady dosud neustále měnily stanoviska, a hlavně veřejnosti vůbec neposkytly informace o základních záležitostech – o jakou nemoc se jedná, proč je třeba jí věnovat pozornost (na rozdíl od sezónní chřipky), jak se šíří, jak fungují jednotlivá opatření apod. Poctivě přiznat, že v některých aspektech epidemie dosud není úplně jasno. A všechny tyto informace zpřístupnit z jednoho místa, snadno pochopitelným jazykem.

…aby lidé sami mohli posoudit situaci a chovali se obezřetně, bez vládních nařízení.

Jen tak je možné zabránit tomu, aby populisté z TOP09 a podobných stran strhávali masy k nezodpovědnému jednání, když jim prostě říkají, co chtějí slyšet a nedbají na to, že z hlediska epidemiologie se jedná o naprostá nesmysly. Totéž platí o videích, kde totéž říkají „zaručené autority“,  o kterých dosud nikdo neslyšel, a které se masově šíří po sociálních sítích. Cenzura je nepřípustná, proti lžím se má bojovat zveřejňováním pravdy.

Pokud probíhají operace, jejichž cílem je poškodit vlasteneckou opozici podporou šíření konspiračních teorií (viz třeba nejmenovaný server s masovou čteností, spojující konspirační teorie s odrazováním od volby SPD), pak je zapotřebí tyto operace okamžitě zastavit. Cena placená poškozeným zdravím, masivním růstem zdravotních výdajů a rozvrácenou společností, tato cena je příliš vysoká.

Cílem musí být, aby lidé sami mohli posoudit situaci a chovali se obezřetně, bez vládních nařízení.

Protože dopady samotné epidemie i vládních opatření na různé skupiny obyvatel jsou nerovnoměrné, musí vláda podržet ty, kdo jsou zasaženi nejhůře. Cílem nemůže být jim plně kompenzovat zisky, ale ochránit je před likvidací živnosti, pádem do bankrotu apod.

Obrovské peníze musí být přesměrovány tak, aby změnily strukturu ekonomiky. Je nesmyslné platit stovkám firem za to, že jejich lidé jsou doma. Tím se jen oddalují bankroty a prohlubuje státní zadlužení. Vládní prostředky mají českým firmám pomoci přeorientovat se na místní trhy. Další prostředky mají být využity na vytváření českých pracovních míst (v soukromém i státním sektoru) pro lidi, kteří ztratí práci v korporacích.