Někomu se hodí, abychom místo důležitých věcí řešili Zemanovy nohy

Sociolog Petr Hampl se zájmem sleduje, co se letos na podzim děje v české společnosti. Ať už jde o chystané připomínky listopadového výročí, nebo o spontánní lidové projevy přízně Karlu Gottovi či Jaromíru Jágrovi, které lidé s tím správným elitářským životopisem nikdy nepochopí.

Zdravotní stav hlavy státu vzbuzuje otázky. Před ceremoniálem 28. října strávil prezident Zeman několik dnů v nemocnici na „rekondičním pobytu“. Zemanův projev byl nejkratší za dobu jeho působení v úřadu a navíc při něm seděl. Dělá vám jeho zdravotní stav starosti?

Nedělá mi starosti. Stejně jako to nedělá starosti naprosté většině obyvatel České republiky. I kdyby se jeho stav zhoršil a musel na pár týdnů do nemocnice, jak bylo u Václava Havla běžné, zastavila by se země? Přestaly by jezdit vlaky? Přestali by pekaři péct chleba? Došel by benzín u pump?

Narážíme na propagandistický trik, který je v poslední době běžný. Globalistická média se snaží odvádět pozornost od skutečných problémů, a předkládat lidem nedůležité věci. Dnes žijeme v zemi, která má nechráněné hranice. Fyzické útoky žadatelů o azyl v sousedních zemích na české občany se stávají v podstatě každodenní záležitostí. Hamáčkovo Ministerstvo vnitra připravuje podmínky pro gigantický volební podvod. Katar, což je dnes největší světový sponzor terorismu, se chystá vybudovat silnou přítomnost v České republice, za mohutné podpory ministra Petříčka. A kavárna chce, abychom místo toho všeho řešili, jestli se někdo cítí dotčen výrokem prezidenta Zemana nebo v jaké je kondici.

Má slavnostní akce k 28. říjnu na Hradě v posledních letech takový lesk, jaký by měla mít? Mnohdy slýcháme, že je různými kroky prezidenta Zemana a jeho okolí devalvována.

Myslím, že právě toto zaměření na jednu jedinou společenskou akci je přesně tím nezdravým přenesením pozornosti. U příležitosti Dne nezávislosti České republiky by měly probíhat diskuse o tom, jak obnovit zemědělskou a potravinovou soběstačnost. Jak odpoutat české podniky od nezdravé závislosti na Německu a obnovit výrobu s vysokou přidanou hodnotou. Jak zvednout porodnost v českých rodinách. Jak vytvořit obranu, která nebude závislá na žádném tzv. „spojenci“. To jsou otázky, které by měly být v souvislosti s národním svátkem kladeny. Jenže místo toho je mediální prostor plný diskusí o jediném slavnostním večeru.

…by měly probíhat diskuse o tom, jak obnovit zemědělskou a potravinovou soběstačnost. Jak odpoutat české podniky od nezdravé závislosti na Německu a obnovit výrobu s vysokou přidanou hodnotou…

A jak vidíte tu samotnou akci na Hradě?

Já si všímám, že kritika přichází od lidí, kteří by nejraději, aby žádná Česká republika neexistovala. To, že dosud máme zbytky samostatnosti, vnímají jako problém. Jejich hodnoty jsou jiné. Ať si tedy slaví své svátky. Nikdo panu Fialovi nebrání, aby slavil narozeniny Konrada Henleina nebo Georga Sorose. Ale moc nerozumím, proč se ti lidé vyjadřují k vlasteneckému svátku. Já také nekomentuji, jestli byl večírek Člověka v tísni dost multikulturní.

Většina obyvatel celou tu polemiku ani nezaznamenala. A většina těch, kdo se zajímají, to vnímala, že to byl takový večer, jaký měl být. Slavnostní, na úrovni, s určitým patosem. Jak se to patří na státní svátek.

„Ubohost na entou. Zeman dává medaili Klausovi, estébákovi Smutnému, Zímovi a vdově po usvědčeném agentovi StB Zilkovi. Horší už to nebude,“ soudí hudební kritik Jan Rejžek. Lze se s tímto pohledem ztotožnit?

Nezlobte se, ale je pod mou úroveň výroky té trosky jakkoliv komentovat. Jako občan podporuji svobodu projevu a podporuji i svobodu pana Rejžka demonstrovat svou ubohost. Možná má i nějaké publikum, které to ocení. To je v pořádku.

Nikdo panu Fialovi nebrání, aby slavil narozeniny Konrada Henleina nebo Georga Sorose. Ale moc nerozumím, proč se ti lidé vyjadřují k vlasteneckému svátku.

„V životě jsem zažil spoustu státních svátků. V Rakousku i v Německu, ve Francii i v Británii, v Americe i v Austrálii. V žádné zemi jsem však neviděl při slavnostních ceremoniálech tolik zasmušilých tváří a v projevech necítil tolik negativní energie jako dnes v té naší. Atmosféra na Hradě smutnější než na pohřbech,“ uvedl k atmosféře na Hradě někdejší europoslanec Libor Rouček. Jak působil ceremoniál na vás? Byl smutný? A čím?

Takové subjektivní výpovědi většinou svědčí spíš o tom, kdo ty pocity prožívá. Pan Rouček se cítil smutný a stísněný. Nevím, jestli v tom hrály roli i nějaké soukromé důvody, ale celkově je to pochopitelné. Jeho strana utrpěla debakl a nabídka na pracovní místo z Evropské komise nepřišla. Dokonce ani firma IBM Roučka nenajala jako manažera společenské odpovědnosti. Tolik se ponižoval, a úplně nadarmo! Prezidentem je vlastenec a Hrad plný lidí, které by pan Rouček nejraději poslal do vězení.

Buďme k němu soucitní a nechme mu jeho melancholický smutek.

Jak podotkl senátor Marek Hilšer, Miloš Zeman se dříve kriticky stavěl k amnestii, kterou na konci svého funkčního období vyhlásil jeho předchůdce Václav Klaus. Nyní ovšem Klause vyznamenal. Spatřujete v tomto jednání nějaký problém? Senátor Hilšer v tom spatřuje plivnutí do tváře těm, kteří Klausovo působení hodnotili nedobře.

Václav Klaus pro tuhle zemi hrozně moc udělal. Byl to on, kdo se jako první otevřeně postavil havlistům. Pokusil se vybudovat ekonomiku, která bude národní. Varoval před Evropskou unií. Nebál se, šel do konfliktů, nechal na sebe plivat. Proto na něj byla nakydána spousta mediálního bahna. Žel se to stalo ještě v době, kdy jsme nevěděli, jak lživá a manipulativní jsou média hlavního proudu. Proto je jeho pověst vážně a nevratně pošramocena. Kdyby ty stejné urážky zaznívaly dnes, už bychom se tomu jenom smáli.

Václav Klaus pro tuhle zemi hrozně moc udělal. Byl to on, kdo se jako první otevřeně postavil havlistům. Pokusil se vybudovat ekonomiku, která bude národní.

Občas se setkávám s lidmi, kteří mi vyjmenují, co všechno špatného Václav Klaus provedl. Když to pak probíráme postupně, u každé té věci se ukazuje, že proběhla za jiného premiéra, nebo že se proti ní Václav Klaus stavěl. Pamatuje si dnes někdo, že Václav Klaus nechtěl pustit do kupónové privatizace investiční fondy a že ho havlisté přehlasovali v parlamentě? Pamatuje si někdo, že se Václav Klaus snažil zabránit zřízení soukromých exekutorů? Že byl proti zvýhodňování nadnárodních korporací, a že ponechával velké banky v rukou státu? Ale Miloš Zeman má dobrou paměť.

To samozřejmě neomlouvá zpackanou amnestii, ale státní cena nebyla udělena za amnestii, nýbrž za celoživotní působení. A nebýt Václava Klause, předali havlisté začátkem 90. let republiku jako celek nějaké nadnárodní korporaci. Vždyť se Havel tehdy snažil zabránit dokonce i vzniku malých krámků a soukromých restaurací!

Prezident měl podle předsedy TOP 09 Jiřího Pospíšila také vyznamenat více těch, kteří se před 30 lety zasloužili o pád komunismu. Chartistu Jana Schneidera, který letos vyznamenání obdržel, prý nepočítá, protože propaguje „Putinovy postoje“. Lze se s postojem Jiřího Pospíšila ztotožnit, nebo jde spíše o kádrování?

Ve své nové knize Poctivost a kreativita tvrdím, že potřebu vracet se ke komunistickému období mají zejména ti, kdo nemají odvahu čelit dnes nastupující totalitě. Nebo kdo jí dokonce aktivně přisluhují. Proto je skvělé, že pan prezident pozval aktivistu Jiřího Černohorského, který šel do konfliktu, když bránil Koněvův pomník proti zhanobení, a přišel kvůli tomu dokonce o práci. Nemusí se nám líbit jeho komunikační styl, ale nesporně projevil statečnost. To pan Pospíšil, to je jiný kabrňák. Ten se v roce 2018 statečně vyslovil proti vstupu sovětských vojsk v roce 1968. Jaká odvaha!

Mimochodem, od pana Pospíšila je neuvěřitelně pokrytecké a drzé tuto záležitost připomínat. Je tomu jen pár měsíců, co bývalí karierní komunisté – v dresu Pospíšilovy TOP 09 – nepustili do rady Ústavu pro studium totalitních režimů Lenku Procházkovou, která za komunismu projevila tolik statečnosti. Pan Pospíšil tak přímo navazuje a dovršuje činnost komunistické Státní bezpečnosti.

Ve své nové knize Poctivost a kreativita tvrdím, že potřebu vracet se ke komunistickému období mají zejména ti, kdo nemají odvahu čelit dnes nastupující totalitě.

Své si vyslechl i legendární hokejista Jaromír Jágr, který patřil mezi oceněné. Bývalý novinář ČT Jan Hrubeš uvedl, že Jágr podle něj přijetím vyznamenání kolaboruje a že je sice skvělým sportovcem, ale mizerným člověkem. Jde ze strany Jágra o kolaboraci? A pokud ano, s kým vlastně kolaboruje?

Tím slovem se tradičně rozumí spolupráce s cizí mocností, na úkor vlastního národa. To znamená, že typickým kolaborantem je ten, kdo se snaží třeba prosadit azylovou politiku řízenou z Bruselu nebo vytvoření evropských branných sil nebo dokonce evropskou kontrolu internetu?

Je z toho pan Jágr podezřelý? Možná si pan Hrubeš jenom popletl slova.

Podle Františka Laudáta Zeman s Babišem dostali lid do ulic, a nyní se ti samí pánové lidu bojí. To má dokládat například fakt, že loňských oslav 17. listopadu se premiér Babiš zúčastnil tak nějak pokradmu. Je tento stav, tedy rozdělená společnost, tím, co po obou vrcholných politicích zbyde?

Společnost rozdělená je, ale to nezpůsobili Babiš ani Zeman. I nedávný výzkum, který si nechal udělat Český rozhlas, se tomu zoufale snažil vyhnout, ale nakonec musel hluboké rozdělení přiznat.

Na jedné straně jsou ti, kdo tu chtějí žít, pracovat a vychovávat děti. Proti nim „kosmopolitní třída“ sestávají z těch, kdo doufají, že vydrží ve službách globální elity. Česká republika pro ně není vlast, ale jen území, které chtějí vydrancovat, a zmizet. Ti druzí jsou bohatší, vzdělanější, ale bez charakteru, bez ideálů a nesmírně snadno manipulovatelní. Klidně se nechají vyhecovat proti vlastnímu prezidentovi, pokud nabydou dojmu, že to panstvo požaduje.

Takto rozdělená společnost zůstane i po odchodu pánů Babiše a Zemana z politiky. Nicméně Babiš k tomu přece jen něčím přispěl – podpořil pokračování České televize, která lidi neuvěřitelným způsobem rozeštvává. Můžeme čekat, že sám Babiš bude terčem hnusných útoků. Zaslouženě. Měl možnost ten propagandistický aparát zastavit.

Můžeme čekat, že sám Babiš bude terčem hnusných útoků. Zaslouženě. Měl možnost ten propagandistický aparát České televize zastavit.

O 28. říjnu slýcháváme, že si jej prezident Zeman se svým ansámblem „zprivatizoval“, také skrze to, že zve jen vyvolené. Je to tak? A lze to samé říci i o oslavách 17. listopadu, kdy pro změnu veřejné akce v posledních letech opanovávají odpůrci Miloše Zemana a Andreje Babiše?

Každá oslava má přece určitý ráz. Když ji pořádá prezident, je vlastenecká a antielitářská. Když ji pořádají Česká televize, bakalovská média a sorosovské skupiny, bude snobská a globalistická

V poslední době sledujeme, že lidé projevují spontánně úctu a obdiv osobnostem, které elity nemají příliš v oblibě, a naopak vehementně připomínají jejich „morální selhání“. Nejprve to byl Karel Gott, nyní po ocenění od prezidenta Zemana Jaromír Jágr. O čem vypovídá toto naprosto protikladné chápání toho, co je hodno obdivu?

Do značné míry ano. Jágr i Gott jsou z nepříliš majetného prostředí. Kromě talentu museli projevit obrovskou píli a houževnatost. Nikdy nezapomněli, odkud pocházejí. Zůstala jim úcta k normálním lidem. Velké peníze u nich nevytvořily velké rozdíly mezi lidmi.

Hrdina, k jakému by se dnes mohli hlásit příslušníci elity, by mohl žít třeba takto. Pochází z prominentní komunistické rodiny. V dětství měl pochybnosti o své pohlavní identitě. Vystudoval Oxford nebo London School of Economics. Nikdy nepracoval, ale byl aktivní v šesti neziskovkách. Byl zvolen členem dětského globálního klimatického panelu. Pak začal působit jako koordinátor nějakého evropského programu a nakonec získal mezinárodní cenu za mezináboženský dialog. Pravidelně se vyslovoval ve prospěch volné migrace a proti xenofobii… Nám připadá něco takového směšné, ale ti na druhé straně třídního rozdělení zase nedovedou pochopit, jak někdo může obdivovat elektrikáře z ČKD, který po večerech zpíval v baru popové písničky a pracoval na sobě tak dlouho, až se stal slavným zpěvákem a národním hrdinou.

Hrdina, k jakému by se dnes mohli hlásit příslušníci elity, by mohl žít třeba takto. Pochází z prominentní komunistické rodiny. V dětství měl pochybnosti o své pohlavní identitě. Vystudoval Oxford…

Co vůbec můžeme čekat od letošních oslav 17. listopadu? O den dříve se bude na Letné konat obří demonstrace Milionu chvilek, v den 30. výročí sametové revoluce pak na Václavském náměstí proběhne Koncert pro budoucnost, kde lidé uvidí Jindřicha Šídla, Tomáše Halíka, Michaela Žantovského, Šimona Pánka, Noru Fridrichovou, Václava Malého, Lenku Dusilovou, Čechomor a další.

Naprostá většina lidí, kteří se účastnili demonstrací v listopadu 1989, jsou dnes zklamáni a cítí se podvedeni. Organizátoři nadcházejících demonstrací jim posílají jednoznačnou zprávu: Na vás nezáleží. Kašleme na vás. Máme obrovské propagandistické aparáty, dokážeme vás nahradit davem zmanipulovaných bezmozků.

Ale myslím, že to nebude zpráva úplně úmyslná. Reálně jde mnohem víc o to, že jsou k dispozici bohaté rozpočty a je škoda ty peníze neutratit. Takže parta kamarádů uspořádá akci, Česká televize a Seznam na ni naženou lidi, všichni odříkají své obvyklé fráze, a mezitím začnou chystat další demonstraci. Z jejich pohledu to je normální každodenní byznys.

Zeman byl před pěti lety atakován vejci na Albertově. Letos, stejně jako loni, se vzpomínkových akcí účastnit nebude. Podle Zemana byla sametová revoluce krásným obdobím, na které rád vzpomíná, ovšem vadí mu očekávaná přítomnost „fašistické úderky“ Kaputin, která loni na Národní třídě selektovala květiny a ty od některých čelných politiků vyhodila do koše. O kontroverzi tedy není nouze. Jde podle vás spíše o Zemanův strach z reakce veřejnosti, nebo jen nechce být spojován s tím, jak a kdo v posledních letech vzpomínkové akce provozuje?

Ono to otevírá i otázku, proč vůbec 17. listopad slavit. Měl by být především připomínkou českých nacionalistických studentů a učňů, kteří se v roce 1939 postavili proti pokusu sjednotit Evropu do jednoho nadstátu vedeného Německem, a kteří za to zaplatili svými životy. Jenže mluvit o nich je pokládáno za nekorektní.

Jsou k dispozici bohaté rozpočty a je škoda ty peníze neutratit. Takže parta kamarádů uspořádá demonstraci, Česká televize a Seznam na ni naženou lidi, všichni odříkají své obvyklé fráze…

Chystají se tedy bujaré oslavy puče, který společně provedli lidé z vedení StB a skupiny podporované Georgem Sorosem. Prý to má být osvobození. Jenže výzkumy ukazují, že naprostá většina těch, kdo mají reálnou zkušenost se současným i s předlistopadovým režimem, pokládají ten předlistopadový za lepší. Prostě trapas.

Je zdravé, aby prezident takovou oslavu raději vynechal.

Ptal se Marek Korejs.

Publikováno na Parlamentních listech 2. listopadu 2019.