Projev Viktora Orbána k otevření národopisného muzea

Dámy a pánové,

Dobré odpoledne vám všem. Už je to dlouho, co jsme se viděli: přesně před čtyřmi měsíci, kdy jsme se sešli u příležitosti slavnostního otevření maďarského Domu hudby. A nyní jsme se opět sešli, abychom slavnostně otevřeli nové kulturní centrum, Národopisné muzeum.

Mezitím se samozřejmě událo pár věcí a my můžeme být – díky Bohu – součástí Maďarska, které jde dopředu a nikoliv zpět. Nevím, jestli je tu náš přítel Lakatos Szakcsi. Kdo by si ještě před patnácti lety pomyslel, že největší kulturní investice v celém západním světě budou realizovány tady ve Városligetu [Městském parku]? Kdo by si pomyslel, že budeme sotva stíhat všechny zahajovací ceremoniály a že budeme získávat jedno mezinárodní ocenění za druhým? Proč jsme to všechno udělali? Proč jsme postavili všechny ty nádherné budovy, včetně této? Proč jsme se uprostřed nejistého a měnícího se světa rozhodli nasměrovat maďarské zdroje na kulturu, kulturní prostory, muzea a koncertní sály?

Národní kultura nám ukazuje, odkud jsme přišli a kam směřujeme, a pokud ji budeme ignorovat, ocitneme se beznadějně ztraceni.

Říká se, že v britském parlamentu za druhé světové války byl Churchill vyzván, aby snížil výdaje na kulturu a přesměroval peníze do vojenského rozpočtu. Jeho odpověď zněla: „Za co tedy bojujeme?“. To je pravda: kultura národa je pevný ukazatel; kultura nám ukazuje, odkud jsme přišli a kam směřujeme, a pokud ji budeme ignorovat, ocitneme se beznadějně ztraceni. A pokud se ztratíme, pak po nějaké době ani nebudeme vědět, proč vlastně bojujeme.

Kolegové oslavenci,

Význam kultury se umocňuje, pokud jde o maďarské lidové umění. Lidové umění nám ukazuje, co je to být Maďarem, a také nám ukazuje, jak je dobré být Maďarem. Maďarská lidová kultura shrnuje moudrost, znalosti, životní zkušenosti a světonázor našeho lidu, které se hromadily po tisíce let – a možná ještě déle, než jsme tady v Karpatské kotlině. Jsme národ, jehož starobylé písemnosti se nedochovaly. Nemáme žádné vlastní písemné vzpomínky na život před příchodem do Karpatské kotliny. Máme však maďarské lidové umění: lidové pověsti místo dokumentů; lidové umění místo kultovních předmětů, lidové písně, balady a tance místo rituálů. To je moudrost našich předků. A z toho všeho, z maďarského lidového umění, je jasně patrný maďarský charakter. Jaký je tedy tento maďarský charakter? Co je určujícím maďarským znakem? To nikdo nedokáže dobře formulovat, a proto jsme vybudovali toto Národopisné muzeum, abychom na tuto nelehkou otázku odpověděli.

Vážení přátelé,

s jistotou víme, že náš jazyk a naše hudba nás spojují s místy a dobami, které jsou pro ostatní evropské národy neznámé. To je to, co dává maďarskému světu jeho jedinečný charakter, hlubší důvod naší existence a naší dnešní existence. Kdybychom zmizeli, spolu s námi by ze světa zmizelo něco nenahraditelného. Je také zřejmé, že kulturní inkluze byla v našem světě vždy důležitým prvkem. Karpatskou kotlinu obývala pestrá směsice národů, a přesto se v domech, uspořádání vesnic a křivkách cest od Zsolna (Žilina na Slovensku) po Brassó (Brașov v Rumunsku), od Máramaros (Maramureș v Rumunsku a na Ukrajině) po břehy řeky Drávy objevují podobné rysy. V tomto muzeu je také zřejmé, že maďarská identita je jako mateřské znaménko: nesmazatelná. Předává se z generace na generaci po celá staletí. Kolem našich malovaných velikonočních vajíček se kroutí vzory tulipánů, na zdobených talířích se klenou klasy pšenice a na tkaném plátně Kalocsa, které jsme v neděli vídali na stolech našich babiček – nebo, jak stárneme, stále častěji na našich vlastních stolech -, se odhalují široká pole. Stejné motivy se táhnou napříč staletími naší kultury a historie. Maďarská duše je jako divoká květina v přírodě: může žít kdekoli, pokud je svobodná. Je jako Petőfiho poezie: i když roste kolem plevele, stejně se vynoří a dříve či později najde způsob, jak se vyprostit ze sevření úponků, které na ní lpí.

Když vidíme naše národopisné dědictví, nejenže ho vnímáme jako krásné, ale také nás naplňuje pocit svobody.

Když vidíme naše národopisné dědictví, nejenže ho vnímáme jako krásné, ale také nás naplňuje pocit svobody – alespoň mě – a bezděčně se usmíváme. Je dobré být Maďarem. Proto jsme schopni předvídat a proto se bráníme, když se nám ostatní snaží vnutit omezení. Proto rychle rozpoznáme, když nastane problém, když je ohrožena naše kultura, naše zvyky, náš způsob života, naše dědictví. Náklonnost ke kráse a maďarská identita mají společné kořeny. V maďarském světě vidíme a chápeme krásu, maďarská duše je krásná, maďarský život je příjemný a maďarský svět těší oko i duši. Jak píše László Ravasz: „Maďaři jsou šťastní sami v sobě, nacházejí v sobě zalíbení.“ Všichni Maďaři jsou šťastní sami v sobě.

Vážení přátelé,

v dnešním moderním světě se předpokládá, že krása je něco subjektivního: vy, pozorovatel, rozhodujete o tom, co je krásné a co ne. Je to přitažlivá myšlenka. Podle našeho skvělého britského přítele, zesnulého sira Rogera Scrutona, je však krása skutečnou a univerzální hodnotou, která je zakotvena v naší racionální přirozenosti, a smysl pro krásu má nezastupitelnou úlohu při utváření lidského světa. Sir Roger Scruton tvrdil, že my lidé jsme schopni formulovat pravdy, které obstojí samy o sobě, nezávisle na jakémkoli historickém období, kulturním pozadí nebo politickém názoru. A nejlepším příkladem toho je podle něj náš smysl pro krásu. To, že existuje věčná, univerzální krása – která je sama o sobě pravdou -, dokazuje skutečnost, že nevidíme nic krásného na betonovém kvádru, ale nacházíme krásu v západu slunce nebo v obrazu matky objímající své dítě.

Kolegové oslavenci,

Ačkoli se jedná o krásnou budovu, dřívější sídlo muzea v budově Curia na Kossuthově náměstí mělo formu, která neodpovídala jeho obsahu. Jeho forma byla formou veřejných úřadů, zatímco jeho obsah byl obsahem maďarské kultury; a přiznejme si, že se vzájemně neposilovaly, ale naopak rušily. Tato budova je jiná. Zde se obsah a forma setkávají. Tato budova odráží naše přesvědčení, že existuje krása. A že i ve světě uniformních krychlových budov a nevýrazných kancelářských komplexů lze vytvořit něco jedinečného, co zapadne do svého okolí, upoutá pozornost a potěší duši. Chtěli jsme budovu, v níž by se mohla naplno rozvinout přirozená krása maďarské lidové kultury. Práci jsme odvedli a nyní je na vás, abyste produkt posoudili.

I ve světě uniformních krychlových budov a nevýrazných kancelářských komplexů lze vytvořit něco jedinečného, co zapadne do svého okolí, upoutá pozornost a potěší duši.

Dámy a pánové,

Dnešní den je dnem oslav, dnem, kdy oslavujeme, že naše poklady našly své právoplatné místo. Zbývá nám jediný úkol: musíme se postavit této příležitosti. Musíme dospět do bodu zralosti, kdy nebude oslavován jen jeden den, ale – jak nás nabádal László Ravasz – budeme nacházet radost z naší maďarské identity každý den. Tato pozoruhodná stavba, další vynikající příklad maďarské vynalézavosti a smyslu pro krásu, nám k tomu pomůže. Gratuluji k tomuto krásnému muzeu a děkuji za příležitost oslavovat s vámi. Bůh vám všem žehnej!

Přeloženo a zkráceno z blogu About Hungary.