Proč mám slabost pro americké rednecky

Praze na Novotného lávce dnes od 18 hodin proběhne setkání, kde mimo jiné připomeneme výročí narození jižanských generálů Roberta E. Lee a Stonewalla Jacksona, píše Petr Hampl.

Shodou okolností jsou to ti, jejichž sochy patřily v posledních letech k nejčastěji strhávaným. Může to být chápáno i jako protest. Jenže kdybychom měli připomínat narozeniny každého, komu západní progresivistická chátra strhla sochu, odstranila obraz nebo jej vyřadila z knihovny či osnov, mohli bychom mít večírky 365 dnů v roce. Prostě si užíváme možnost dělat svobodně i to, co může politicky korektním šprtům způsobit infarkt. Dokud to ještě jde.

Kdybychom měli připomínat narozeniny každého, komu západní progresivistická chátra strhla sochu, odstranila obraz nebo jej vyřadila z knihovny či osnov, mohli bychom mít večírky 365 dnů v roce.

Dostal jsem dotaz, proč raději neslavíme české hrdiny. Slavíme! Účastnil jsem se nedávného připomenutí Karla Havlíčka Borovského, mluvil jsem na poctě 28 českým pánům, účastním se některých husitských oslav a snad dojde i na důstojné připomenutí bitvy na Vítkově.

Ale to neznamená, že se nemůžeme i dívat jinam a že občas je, čím se inspirovat. Lidovou demokracií ve Švýcarsku. Izraelským odhodláním bránit svou zemi i svůj národ. Nebo třeba maďarským lpěním na základních hodnotách vlastní civilizace.

I na Americe je co obdivovat. Jejich odvahu, rychlost rozvoje a překotné inovace. Ale také svobodomyslnost, nezávislé postavení nižších tříd, jejich nezkrotnost a odhodlání jednat s nejmocnějšími jako sobě rovnými. Jejich ideál místní komunity bránící se zvůli železniční korporace. Chuť žít si po buransku, kašlat na správné mravy a ještě na to být hrdý. Dvě války, kdy se lidé spontánně postavili na odpor utlačující centrální moci, jednou ji porazili a podruhé k tomu nezbývalo mnoho (válka za nezávislost a válka Sever proti Jihu). Tedy dvě faktické revoluce.

To mohou na Americe obdivovat všichni svobodomyslní lidé na celém světě. I když jejich země a jejich národy řeší úplně jiné problémy.

A už vůbec tím nepopíráme, že Spojené státy americké jsou dnes agresivním impériem, které je nebezpečné vlastním obyvatelům i celému světu.

Stejně jako mohou na Rusech obdivovat odhodlání bránit svůj národ, věrnost, houževnatost a hloubku myšlení.
To neznamená, že ani jeden z těch národů nemá své slabé stránky. Samozřejmě, že má. A samozřejmě, že v každém z nich najdeme i odporné ničemy.

A už vůbec tím nepopíráme, že Spojené státy americké jsou dnes agresivním impériem, které je nebezpečné vlastním obyvatelům i celému světu. Ale kdo ve svých dějinách neměl žádné stinné období.

Ale bez ohledu na to, jak to s Amerikou dopadne, jejich odkaz nezkrotných buranů, křupanů a rednecků musí být sympatický každému. Kéž by i naše nižší třídy byly takové.