Prague Pride je především triumfální pochod dobytým městem

V Praze se opět koná festival Prague Pride. Jaký smysl tato akce má v České republice, kde se opravdu nedá říci, že by tato komunita byla nějak utiskována?

Kdyby to bylo tak, že si devianti udělají nějakou svoji oslavu a pobaví se, nikdo by to neřešil. Ale tohle je jiný typ akce, a ukazuje to něco úplně jiného. Je to spíš triumfální pochod dobytým městem, kde domorodci nesmějí ani ceknout. Jinak budou čelit represím.

Lidem se jasně říká: Váš životní styl sem už nepatří. Vaše kultura sem už nepatří. Nastaly nové časy. Teď vládnou subjekty jako Vodafone, IBM, Člověk v tísni a další. Vy, obyčejní lidé, nemáte právo na vlastní svět. Nemáte právo na své soukromí. Bude se vám líbit tohle. Nebo cokoliv jiného, co vám ukážeme.

Lidem se jasně říká: Váš životní styl sem už nepatří. Vaše kultura sem už nepatří. Nastaly nové časy.

Ono tam nakonec ani těch skutečných homosexuálů není až tolik. Vím i případu, kdy normální heterosexuální mládenec tančil v růžové košilce a květinovým věnečkem, v naději, že mu to přinese nějaké kariérové výhody. Ty sexuální výstřednosti jsou jenom prostředek. Skutečným cílem je ukázat lidem, že Praha je město, které patří kosmopolitní elitě, bez výjimek a kompromisů. Cílem je ponížit lidi, demonstrovat nadřazenost. Je to vlastně jenom jiný aspekt toho, že řemeslník se svým 20 let starým autem nebude brzy smět vjet do města. Nebo že lidé s normální prací si v tom městě nemohou dovolit bydlení.

Tím se dostáváme k dalšímu významu té akce. Prague Pride je nový první máj. Pokud pracujete pro nadnárodní korporaci, musíte se tam ukázat. Musíte mít fotografii na sociální síti. A je důležité, aby si jí všimlo oddělení lidských zdrojů. Pár dnů předtím musíte v kanceláři nosit duhovou stužku. Jinak vás sice nikdo nezavře do vězení, ale nemůžete počítat s povýšením. Jako za normalizace.

Co přinese občanům této země?

Bude je to stát nějaké peníze, ztrátu svobody, ponížení a strach. Občas znechucení a zvednuté žaludky.

Pár lidí na tom vydělá. A pro spoustu dalších je to součást závodu, jak být dokonale politicky korektní. Přibývá situací, kdy být normální je kariérovým handicapem. Myslím, že i to je důvodem současné vlny zájmu o tzv. polyamorii, tedy tolerovanou nevěru. Můžete se zařadit mezi sexuální menšiny, a přitom nemusíte obcovat se zvířaty, zabředat do homosexuálního chování, nechat se kastrovat a já nevím co. To je přece skvělé!

Ale nečekejme, že to dlouho vydrží. To prostředí je ostře konkurenční, a pokud vaše úchylka není dost absurdní, máte problém.

To prostředí je ostře konkurenční, a pokud vaše úchylka není dost absurdní, máte problém.

Ptám se i proto, že Václav Krása, předseda Národní rady osob se zdravotním postižením byl pobouřen, že se hrdě k podpoře Prague Pride hlásí Česká pošta, která se zdaleka ne tak vstřícně chová právě k lidem se zdravotním postižením, kteří mají mnohde problém se na poštu vůbec dostat…A že tato skupina lidí (LGTB komunita) je dnes preferována, přitom nemá ani jeden z problémů, co mají lidí se zdravotním postižením jako je mobilita, shánění zaměstnání, se vzděláváním, s bezbariérově upravenými byty, s dopravou atd. Jinými slovy lidé se zdravotním postižením mají mnohem více problémů, než gayové a lesby, přesto se jim nedostává takové pozornosti. Čím to je?

Nikdy nejde o domněle či skutečně znevýhodněnou skupinu, ale o aktivisty, kteří na tom parazitují. Z toho pohledu nejsou postižení úplně vhodní. Je jich omezený počet, a pokud si upraví život, přestanou potřebovat další asistenci. Navíc pomáhat jim, to obsahuje i skutečnou práci. Často dokonce fyzickou práci.  I tak se kolem nich motají nějaké neziskovky, které se je snaží udržet ve stavu bezbrannosti, což pan Krása taky kritizuje, ale vytváří to jen velmi omezené příležitosti.

Sexuální menšiny, to je, panečku, něco jiného! Je jich neomezený počet. Můžete si vymýšlet další a další. A vždycky budou mít pocit ublíženosti. To uživí neomezený počet lidí.

Sexuální menšiny, to je, panečku, něco jiného! Je jich neomezený počet. Můžete si vymýšlet další a další. A vždycky budou mít pocit ublíženosti. To uživí neomezený počet lidí.

Prague Pride podporuje pražská radnice. O čem to svědčí?

Že současné vedení pražské radnice se cítí být součástí nadnárodních kruhů a že za své poslání pokládá převýchovu místního obyvatelstva, dohled nad ním, a případně jeho nahrazení vhodnějším etnikem. Teď jsou například na pořadu dne Afghánci.

Tím netvrdím, že to mají přímo takhle promyšlené. Ale stačí, aby přišel telefon či e-mail z jakékoliv korporace či jakékoliv nadnárodní neziskovky, a už stojí v pozoru. Nevěřme, že je na téhle partě cokoliv svobodomyslného. Připomínám, že když mělo sdružení bílých heterosexuálních mužů uzavřenou akci v salonku jedné hospody, tak tam z magistrátu telefonovali, aby hospodskému „doporučili“ zrušení pronájmu.

Není to ale jen záležitost magistrátu. Takoví jsou i jejich voliči. Mnozí z nich žijí v České republice jenom proto, že je nevzali nikam do ciziny. Nenávidí tuhle zemi. A Prague Pride berou jako další příležitost, jak své spoluobčany ponížit. Že je nadnárodní panstvo nakonec taky odkopne, to si zatím nepřipouštějí.

Stačí, aby přišel telefon či e-mail z jakékoliv korporace či jakékoliv nadnárodní neziskovky, a už stojí v pozoru.

Kdo na takovouhle akci chodí? Není to v určitých kruzích taková módní záležitost, aby ukázali, že jsou in a správně progresivní.

Módní a povinná, to úzce souvisí. Dnešní zájemce o členství v kosmopolitní elitě to nemá nastavené tak, že by se mu některé věci hnusily, a on je přesto dělal. Požaduje se po něm nejen politicky-korektní chování, ale taky politicky-korektní myšlení a politicky-korektní cítění. Správně adaptovaný zaměstnanec korporace jde na takovou akci s nadšením. Ne jako na předlistopadový první máj, kde člověku zůstala svoboda myslet si svoje.

Na zahájení akce na pražském Střeleckém ostrově stály lístky 150 korun, ale děti do 12 let měly vstup zdarma. Co si myslíte o tom?

Nejen to. Je tam dokonce odpoledne zaměřené na děti s cílem zpochybnit jim normální pohlavní vývoj, aby pro ně bylo obtížnější vyrůst v normálního kluka nebo normální holku. Většina dětí to samozřejmě přežije, ale na určité procento slabších a labilních to bude mít srovnatelný dopad jako sexuální zneužívání, včetně těch celoživotních traumat. A to ještě není všechno – nastoupí na ně speciální skupiny a začnou jim vnucovat hormonální „terapii“ či dokonce kastraci. Ještě před pár lety by se za něco takového chodilo do vězení. Je to ještě mnohem horší než umožnit dětem neomezený přístup k pornografii.

Řekl bych ale, že za tím nebude ze strany Hřibovy party zlý úmysl. Nějaká vychytralá zájmová skupina si to prosadila, protože v tom vidí další byznys. A nikdo nepřemýšlí o důsledcích.

To je základní problém všch takových aktivit. Tak jako komerční firma musí mít každý rok nové produkty, oni musí mít každý rok najít novou diskriminovanou skupinu a prosazovat ještě šílenější věci. Není žádný bod, kde by se to mohlo zastavit.

Tak jako komerční firma musí mít každý rok nové produkty, oni musí mít každý rok najít novou diskriminovanou skupinu…

V Maďarsku se snaží děti od těchto záležitostí držet stranou. Je to správný přístup?

Jednoznačně! Chránit děti, dokud jsou malé. A pak dát možnost, aby si samy vybrali, jak chtějí žít a co chtějí dělat. Maďarsko není žádná puritánská země. Lidé tam žijí naprosto svobodně, a to i v sexuálních věcech. Ale nejsou tak hloupí, aby nechali likvidovat psychiku vlastních dětí.

Dá se s tím něco dělat?

Obávám se, že nepomůže nic menšího než úplná změna celkového ekonomického modelu. Dokud budou pózování v představenstvech či reklamní činnosti vynášet víc než poctivá práce a dokud bude výhodnější pracovat pro cizince než pro spoluobčany, bude se vytvářet společenská vrstva, která se neumí chovat jinak, než to, co dnes předvádí pražský magistrát. A taková změna je ještě hodně daleko.

Ptal se Oldřich Szaban.