Politická třída porazila lid v poměru 184:16

Přesto se objevila první vlaštovka změny – Úsvit přímé demokracie.

 

Co dělá vládnoucí skupina, když protestní hnutí začne být neúnosně silné? Možností je mnoho, ale jednou z častých figur je vytvoření falešného protestního hnutí, které svede nahromaděnou energii. Před sto lety kupříkladu zakládali továrníci „žluťácké odbory“, které daly dělníkům pocit odporu a zároveň jim šly na ruku. Před pár lety, kdy Amerikou cloumala energie zuřících lidí z nižších tříd jako tzv. „tea party“, zkusily elity nejdříve onálepkovat hnutí za rasistické (třeba podle Obamova ekonomického guru Paula Krugmana je projevem nejdrsnějšího rasismus požadavek vyrovnaného státního rozpočtu) a když to nepomohlo, zafinancovaly banky tzv. „hnutí Occupy Wall Street“ a velká média mu dala plnou podporu. Hnutí Occupy ovládlo protestní prostor a odvážně podpořilo řadu opatření zaměřených na podporu velkých bank proti malým podnikům. Právě těch opatření, díky kterým se americká ekonomika formálně zotavuje z krize a reálně ztrácí 100 000 pracovních míst měsíčně (oficiálně reportovaný nárůst je totiž založen na tom, že přechod z plných úvazků na částečné je vykazován jako vytváření pracovních míst). To jsem podrobněji rozebral zde.

Zájem politicko-korporátně-intelektuální elity totiž začal mířit opačným směrem než zájem dolních 90 %.

Co to má společného s našimi volbami? Stále větší část obyvatel České republiky v posledních letech vidí rudě a začíná zpochybňovat, zda za komunistů náhodou nebylo lépe. Zájem politicko-korporátně-intelektuální elity totiž začal mířit opačným směrem než zájem dolních 90% a dokáže svůj zájem bez problémů prosadit (od toho jsou elity elitami). Nejde jen o šéfy politických stran a poslance, ale také o vysoké ministerské úředníky, kapitány korporací vydělávajících na státních regulacích, bankovní manažery, rektory univerzit, špičky akademie věd, politické komentátory, umělce žijící z dotací a mnoho dalších. Ti všichni společně představují vládnoucí režim zastupovaný etablovanými politickými stranami. Jenže ta stejná opatření, která pro tyhle lidi znamenají evropské dotace, cestu k novým pracovním místům na úřadech a prostor pro braní úplatků, ta stejná opatření znamenají pro ostatní nezaměstnanost, zdražování a celkové snižování životních šancí. To je skutečnou příčinou lidového hněvu. Ne to, co prováděl bývalý předseda vlády s šéfkou svého sekretariátu (dokonce i ty přehnané odměny by byly snesitelné, kdyby se lidem dařilo dobře).

A jaký, že je tedy výsledek voleb? Z 200 poslanců nového parlamentu jsou 184 členové zavedené politické třídy, na kterou všichni nadáváme.

ANO nelze za protestní stranu pokládat ani okrajově. Její majitel už roky udržoval výborné vztahy s šéfy všech politických stran, ovlivňoval je (ještě před rokem se k tomu hrdě hlásil) a pohádkově na tom zbohatl. Zatímco podnikatelé – naivkové se snažili něco vyrábět nebo prodávat, Andrej Babiš pochopil, že cesta k úspěchu stojí na regulacích, dotacích a manipulaci se státním majetkem. Ostatně, v jeho programu taky nenajdete ani jeden jediný návrh, který by znamenal nějakou konkrétní změnu. Pořád se tedy vracíme k oblíbenému vzorci. Naštvaný lid, falešné protestní hnutí a zablokování pokusů o změnu.

Jestli mají mít prokurátoři a soudci moc fakticky odvolávat politiky, ať si je taky sami volí a ať za ně nesou odpovědnost. 

Jenže není všechno černé a existuje jedna skupina lidí, které se podařilo zeď vládnoucí elity prorazit. Tomio Okamura s programovými body, jak je formuloval Pavel Kohout.

1. zavedení institutu referenda,

2. odvolatelnost politiků.

Třetí bod (trestní odpovědnost politiků) je velmi problematický. Chci mít možnost svého poslance nebo prezidenta odvolat sám. Nechci takovou pravomoc svěřit prokurátorovi, který se snaží zavděčit prezidentovi nebo nějakému mafiánskému kmotrovi. Jestli mají mít prokurátoři a soudci moc fakticky odvolávat politiky, ať si je taky sami volí a ať za ně nesou odpovědnost. Ale to je spíše detail, protože nic takového nebude zavedeno. Stejně jako nemá smysl se zabývat hromadou pitomostí, které se do programu Okamurova hnutí dostaly spíše omylem (založení státní telekomunikační společnosti, dvě DPH na různé typy knih, zpětné zabavování majetku boháčů apod.) a které nikdy nebudou realizovány.

To podstatné ale je, že je v poslanecké sněmovně 16 lidí s odhodláním dát lidem možnost, aby místo poslanců rozhodovali sami a aby odvolávali své zástupce, když s nimi nebudou spokojeni. Bez takových opatření můžeme mít volby třeba dvakrát ročně a stejně se nic nezmění.

Takže nezbývá než blahopřát všem z hnutí Úsvit přímé demokracie a držet jim palce. A hlavně počítat s tím, že pokud budou šlapat vládnoucí elitě na paty, téměř jistě na ně vyšle spolehlivé vlčáky typu Šlachty, Ištvána nebo Šotta. Zatýkání politicky nepohodlných je, žel, v poslední době součástí běžné praxe vládnoucí elity.

Můžeme taky litovat, že další protestní strany neuspěly  – vesměs kvůli děsivě amatérsky vedeným kampaním. Osobně doufám, že třeba Svobodní budou mít za pár měsíců nové vedení a novou mentalitu, protože je to strana s potenciálem změnit ještě mnohem víc než Úsvit.

Dodatek:

Pár hodin po publikaci tohoto blogu vyšel rozhovor s Andrejem Babišem (zde): Žádné systémové změny. Prioritou je rozdělit víc evropských dotací, ať to stojí, co to stojí. A hned za tím úprava zákona o státních zakázkách, který prý úředníky příliš omezuje. Obávám se, že ti, kdo chápali hlas pro hnutí ANO jako hlas protestní, budou velmi rychle vyvedeni z omylu. Stejně dobře to mohli hodit Sobotkovi, Kalouskovi nebo Němcové.

 

 

Původně publikováno 27. 10. 2013 na blog.ihned.cz. Převzaly též servery neviditelnypes.lidovky.cz, www.aktualnizpravy.cz.