Pohádka o panu Novákovi a privatizaci

Pan Novák bydlel v domku, který nebyl úplně ideální, ale byl celkem pohodlný, stačil mu a líbilo se mu tam.

Jednoho dne ale zjistil, že zatéká. Nevěděl si s tím rady, nikdy předtím to neřešil. Ale nakonec chtě nechtě musel vzít žebřík, vylezl na střechu, našel rozbité místo a dal tam novou tašku.

Po prvním dešti ale zjistil, že ji tam dal špatně. Musel se tedy podívat na návod, znovu vylézt na střechu, pár tašek přerovnat a nakonec se podařilo ji nasadit tak, že už neteklo.

Do týdne byla střecha perfektně opravená. Pan Novák měl chvíli radost, ale ta radost se jaksi vytratila, když přišla první složenka na nájem za dům, který panu Novákovi donedávna patřil.

Po prvním dešti se radoval, že je opraveno. Jenže za pár týdnů přišel vítr, tašku odfoukl a začalo to znova.

Bylo tedy jasné, že tomu bude muset věnovat další námahu, znovu vylézt na střechu a naučit se to ještě lépe. Jenže v té době za ním přišel profesionální konzultant a slovutný poradce doktor Wilson  MBA, a ten mu poradil. „Pane Nováku, vy jste přece špatný majitel domu. Všichni Novákové jsou mizerní majitelé. Musíte ten dům privatizovat!“

Panu Novákovi to přišlo logické. Pro jistotu se zeptal ještě dvou jiných ekonomů a ti mu to potvrdili. A zrovna v tu dobu se poblíž vyskytli zástupci slavné Beast Corporation, a ti se nakonec panu Novákovi dovolili, že na ně vlastnictví domu převedl. Ani za to nechtěli žádné peníze.

A vskutku. Do týdne byla střecha perfektně opravená. Pan Novák měl chvíli radost, ale ta radost se jaksi vytratila, když přišla první složenka na nájem za dům, který panu Novákovi donedávna patřil. Na první pohled viděl, že za ty peníze si mohl pozvat nejdražšího pokrývače na světě. Ale už se nedalo nic dělat.

Za čas přišla na řadu oprava fasády (což bylo taky skvělé) a konečně někdo začal pravidelně stříhat živý plot. Jenže čísla na složenkách rostla a pan Novák po čase zjistil, že když zaplatí nájem, nestačí mu na jídlo. Naučil se tedy jíst jednou denně a později obden. Aspoň konečně zhubnul.

V teoretickém modelu liberální ekonomie by měla privatizace do korporátních rukou vést k blahobytu. Ve skutečném světě ale všude vede ke zbídačení obyvatelstva a ke ztrátě svobody.

Jenže pak přišli z Beast Corporation s tím, že ten domek potřebují pro pana Wilsona a milého Nováka vykopli. Naštěstí se mu podařilo sehnat postel v noclehárně pro bezdomovce, kde si nakonec zvykl a občas se chodil nostalgicky dívat na dům, který byl kdysi jeho.

A takhle to dopadne pokaždé, milé děti. V teoretickém modelu liberální ekonomie by měla privatizace do korporátních rukou vést k blahobytu. Ve skutečném světě ale všude vede ke zbídačení obyvatelstva a ke ztrátě svobody.

Jenže někde se poučili. Třeba ve Velké Británii je dnes absolutně nemyslitelné něco takového navrhovat.

Privatizace má smysl v jediném případě. Když jde o rozdání majetku obyčejným lidem, aby vznikla vrstva drobných vlastníků. Drobných vlastníků půdy (jako za Masaryka), drobných vlastníků bytů (jako v 90. letech) nebo třeba vlastníků menších firem (což byl případ tzv. malé privatizace). To je pro stát i pro národ zpravidla zdravé.

Ale nikdy jindy. A umožnit, aby privatizovaný majetek přešel do zahraničních rukou – to je docela obyčejný zločin.