Pokud se mluví o tom, že jsou Češi netolerantní, měli bychom to brát spíš jako vyznamenání

ROZHOVOR Sociolog Petr Hampl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zhodnotil výsledky nedávného průzkumu Pew Research Center, který hodnotil postoje jednotlivých evropských zemí k náboženským a jiným minoritám. „Když smícháte dvě různé skupiny lidí, vzniká určité napětí,“ varuje Hampl. O islámu si nemyslí nic dobrého. Češi jsou podle něj veskrze tolerantní národ, jsou ale ostražití a dobře informovaní.

Čím to je, že Češi nemají rádi muslimy? Jen 12 % Čechů by do rodiny přijalo muslima, z celé Evropy jsou k islámu rezervovanější už jen Arméni.

Těch faktorů je možné uvést celou řadu, ale velmi významnou roli hraje, že Češi jsou vzdělanější. Vzdělávací instituce jako Centrum pro studium politického islámu či spolky typu IvČRN a Blok proti islámu odvedly obrovský kus práce. K tomu přispívá, že Češi jsou zvyklí číst knihy, a to nejen úzká vrstva intelektuálů, ale i běžní pracující. Navíc bezpečná Česká republika přitáhla některé „odpadlíky“, kteří odvážně svědčí o tom, jaký je islám ve skutečnosti. Všechno dohromady to má za následek, že v ČR se toho ví o islámu víc než kdekoliv jinde.

Max Ernst

Jak možná víte, objíždím se svou knihou Prolomení hradeb celou republiku, takže mám možnost mluvit se stovkami lidí. Je vlastně docela běžné, že lidé pracující v dělnických profesích znají životopis Mohameda detailněji než profesionální univerzitní odborníci na islám. Když říkají, že by to nechtěli ve svém okolí, dobře vědí proč.

Je vlastně docela běžné, že lidé pracující v dělnických profesích znají životopis Mohameda detailněji než profesionální univerzitní odborníci na islám.

Sousední Slováci by přijali muslima za člena rodiny ve 47 procentech případů. Jak lze vysvětlit obrovský rozdíl mezi dvěma národy, které byly donedávna součástí jednoho státu?

Nemyslím, že by česká a slovenská mentalita byly příliš rozdílné. Různý pohled na muslimy můžeme jednak připsat tomu, že Češi jsou v této oblasti informovanější, a také tomu, že v ČR je více konkrétních zkušeností. Jednak proto, že přímo v ČR už fungují agresivní islámské komunity, ale také proto, že více Čechů pracuje v západní Evropě.

Češi zároveň prozradili, že jim mnoho neříká ani praktikování křesťanské víry. Myslíte, že to lze interpretovat tak, že zkrátka nemají rádi církve, a to sekularizované náboženství, co jim nezasahuje do života, jsou schopni přijmout?

Jednoznačně. Hloubkové pohovory ukazují, že většina Čechů se na křesťanství dívá s úctou a že nějak chápe, že se jedná o součást našich kulturních kořenů. Jsou ale ve střehu, aby je někdo nezačal napomínat, moralizovat nebo jim nechtěl řídit život. A ti všichni, kdo byli vůči církvi dlouhodobě nedůvěřiví, se v tom utvrzují nyní, kdy církve převzaly protičeskou rétoriku a kolaborantskou mentalitu. Celá společnost tedy vidí kombinaci nejhorší amorálnosti s arogancí a vyvyšováním se.

Ti představitelé církví, kdo tomu zhoubnému trendu dokáží čelit, jsou vnímáni úplně jinak. Třeba kardinál Duka se těší obrovské úctě i mezi nekatolickou veřejností a vystoupení profesora Piťhy vyvolalo vlnu sympatií napříč společností. Nicméně musíme počítat s tím, že nadále budeme národem, jehož významnou část tvoří přesvědčení ateisté.

A ti všichni, kdo byli vůči církvi dlouhodobě nedůvěřiví, se v tom utvrzují nyní, kdy církve převzaly protičeskou rétoriku a kolaborantskou mentalitu.

Jsme schopni přijmout islám? Co nám na něm přesně vadí? Může jít třeba o jejich způsob chování k ženám? V mnohých muslimských komunitách je žena vnímána jako podřízená muži, kterého musí poslouchat.

Nejspíš tím myslíte možnost soužití nemuslimů a muslimů jako rovnocenných spoluobčanů. To je z principu nemožné, bez ohledu na postoje našich lidí. Stejně dobře byste se mohl zeptat, jestli jsme schopni žít v kleci s hladovým tygrem. Je úplně jedno, jestli je vám ten tygr sympatický, nebo není. S muslimy je tomu úplně stejně. Za 1400 let existence islámu neznáme ani jeden případ mírového soužití muslimů a nemuslimů. Známe jen období, kdy muslimové čekali, až budou dostatečně silní, aby si mohli nevěřící podrobit. Ostatně, dnešní představitelé mešit se svými úmysly ani netají.

Za 1400 let existence islámu neznáme ani jeden případ mírového soužití muslimů a nemuslimů.

V soužití s islámem existují jen tři možnosti. Za prvé. Přijmete islám, včetně všeho, co Mohamed nařídil. Za druhé. Přijmete podřízené postavení. Tady nejde jen o to, že nevěřící platí speciální daně a vztahují se na ně různá omezení, ale především o to, že musí přistoupit na plnou bezbrannost a na to, že muslimové mohou kdykoliv v budoucnu změnit pravidla. Mohou je změnit třeba až tak, že budou manželky a dcery nevěřících odvádět do otroctví. Na to je řada historických příkladů. A islámské autority se jednoznačně shodují v tom, že pokud muslim a nemuslim uzavřou smlouvu a ta smlouva přestane být pro muslima výhodná, stává se tím neplatnou. Takže přistoupit na podřízení se je vysoce riskantní.  Za třetí, boj. Žádná čtvrtá možnost neexistuje.

Češi mají velmi liberální vztah ke gayům. V rámci střední a východní Evropy jsme jednoznačně nejvstřícnější ke sňatkům osob stejného pohlaví, které by podpořilo 65 procent dotázaných. Lze to brát jako důkaz toho, že jsou Češi vlastně tolerantní? Jak si vysvětlit vřelý vztah ke gayům?

Nemůžeme mluvit o vřelém vztahu. Češi si prostě myslí, že každý má právo zařídit si svůj život po svém. Ohledně sňatků, obávám se, že tady je vstřícnost dána převážně tím, že většina veřejnosti netuší, jaké by byly právní důsledky takového kroku, a zejména jaké by to mělo důsledky pro normální heterosexuální lidi. Když to srovnáme se staršími daty, působí to dojmem, že dotázaní nebyli schopni rozlišit mezi manželstvím a registrovaným partnerstvím.

Češi se bojí náboženství a muslimů. Souvisí nechuť k islámu s celkovou nechutí k náboženství, nebo jde o něco jiného? Často se mluví o tom, že jsou Češi netolerantní např. i k cizincům, jako příklad můžeme uvést menšiny žijící na našem území, třeba Ukrajince, či Vietnamce.

Je dobré si uvědomovat, že tolerance k cizincům není něčím pozitivním. Řada příkladů z naší současnosti ukazuje, že důsledkem přílišné tolerance k cizincům jsou vraždy, přepadení, znásilnění, hořící předměstí a útěk původních obyvatel. Na druhé straně vidíme, že netolerantní státy typu Japonska jsou stabilní a bezpečné.

Pokud se tedy mluví o tom, že jsou Češi netolerantní, měli bychom to brát spíš jako vyznamenání.

Důsledkem přílišné tolerance k cizincům jsou vraždy, přepadení, znásilnění, hořící předměstí a útěk původních obyvatel.

Mimochodem, netolerance je do značné míry i podmínkou toho, aby bylo vůbec možné cizince přijímat do vlastní země. Zkušenosti z různých zemí totiž opakovaně potvrzují, že pokud příchozím neposkytujete žádnou pomoc a chováte se k nim lehce nepřátelsky, rychle si osvojí domácí kulturu. Pokud jim začnete poskytovat speciální pomoc a další výhody, budou výsledkem uzavřená ghetta s vlastními pravidly.

A jak je to tedy se vztahem k Ukrajincům a Vietnamcům?

Pokaždé, když smícháte dvě skupiny odlišných lidí, vzniká mezi nimi určité napětí, to je normální. A pokud se příslušníci nějaké menšiny často angažují v prodeji drog nebo daňových únicích, prožívá to veřejnost dramatičtěji, než kdyby se téhož dopouštěli „jejich vlastní“. Vlastně to ani nemůžeme označit za problém.

Ostatně, kdyby se Vietnamcům a Ukrajincům v českých zemích nelíbilo, mohou se odstěhovat do nějaké tolerantnější země. Jenže nejsou žádné náznaky, že by tu byli nespokojení. Naopak. V netolerantní České republice přebývají rádi, protože je tu mnohem menší riziko muslimského útoku než v nějaké otevřenější zemi.

Všimněte si, že ty stížnosti nikdy nepochází od příslušníků těch menšin, ale od ryze českých neziskových aktivistů.

V době zveřejnění průzkumu se často mluvilo o tom, že Češi pozorují muslimy prizmatem teroristických útoků. Vidí Češi v každém muslimovi potenciálního teroristu?

Nejde jen o teroristické útoky. Jde o to, že kamkoliv muslimové přijdou, tam vyvolávají konflikty, stěžují si, podávají žaloby, vyhrožují a na každém kroku dávají najevo pohrdání všemi nemuslimy. Tisíce Čechů už takovou zkušenost mají.

Nejde jen o teroristické útoky. Jde o to, že kamkoliv muslimové přijdou, tam vyvolávají konflikty, stěžují si, podávají žaloby,

Co se týče médií, do jaké míry mohla přispět k nelásce Čechů vůči muslimům a čím přesně? Které vrstvy médií k tomu přispěly?

Nemyslím, že  by v tom média hrála významnou roli. Snad jen tím, že nestydatě lhala, a ty lži se později provalily. Tím byla vyslána zpráva o tom, že muslimové jsou privilegovanou skupinou a že když se dopouští protizákonného jednání, média to omlouvají. To se týká především veřejnoprávních médií a Bakalova nakladatelství Economia. Pak tu jsou média, která otevřeně hlásají nadřazenost islámu nad evropskou civilizací, jako třeba státem financovaný Deník Referendum, ale ta nemají významnější vliv.

Naopak na malých vlasteneckých serverech a v řetězových mailech se neobjevilo nic, co by muslimy dehonestovalo a co by nebyla pravda.

V diskusi o migraci a muslimech hrají podstatnou roli neziskové organizace, které se snaží napravovat údajné nepravdy o muslimech. Zároveň upozorňují, že integrace probíhá úspěšně a že migrace by nám mohla pomoci. Když se podíváme na rétoriku neziskovek, snaží se řešit tu nechuť k muslimům správně, nebo náladu ve společnosti jen zhoršují?

Pokud někdo tvrdí, že integrace probíhá úspěšně, je to nestydatý lhář. Všechny pokusy o integraci muslimů v evropských zemích za posledních 50 let skončily katastrofou. Neexistuje ani jediný případ byť i jen částečného úspěchu.

Všechny pokusy o integraci muslimů v evropských zemích za posledních 50 let skončily katastrofou. Neexistuje ani jediný případ byť i jen částečného úspěchu.

Jenže, co ti lidé mají dělat jiného než lhát? Kdyby organizace typu Člověk v tísni či Multikulturní centrum Praha přestaly lhát, musely být říkat něco v tomto smyslu: Dovážíme do vaší země tisíce lidí, kteří vás nenávidí a pohrdají vámi. Je mezi nimi řada vycvičených teroristů. Pomůžeme jim, aby převzali kontrolu nad vaší zemí. Budou vás znásilňovat a zabíjet, nastolí atmosféru strachu a úplně zničí váš životní styl. My jim v tom budeme aktivně pomáhat. Pokud si budete stěžovat, povedeme proti vám trestní stíhání. Během pár let muslimská komunita tak posílí, že vás odsune do pozice bytostí nižší kategorie a za jednu až dvě generace pak úplně vymizíte.

Jenže na takovou otevřenost odvahu nemají. Takže jim nezbývá než lhát, lhát a zase lhát. Je vlastně jedno, co říkají. Stejně jim nikdo nevěří.

Migrace – vůči přijímání muslimských migrantů je velká většina české veřejnosti. Byla ze strany zastánců migrace chyba, když v letech 2015 a 2016 horovali pro přijetí migrantů místo toho, aby uznali nechuť Čechů přijímat migranty a navrhli kupříkladu více peněžních sbírek pro podporu uprchlíků v záchytných centrech mimo Evropu, kde my migranti mohli žít důstojně, a tím pádem by klesala jejich motivace k migraci směrem do Evropy?

Péče o jednoho migranta stojí tolik jako péče o sedm uprchlíků v Sýrii. Ten rozdíl je tvořen především odměnami tzv. dobrovolníků v neziskových organizacích a dalších lidí, kteří pro neziskovky pracují. A ti všichni lidé si chtějí vydělat. Jsou tedy nuceni lákat migranty do Evropy. O nic jiného v tom nejde a nikdy nešlo.

Péče o jednoho migranta stojí tolik jako péče o sedm uprchlíků v Sýrii. 

Co se akceptace židů týče, je to výrazně lepší číslo než v případě muslimů, ale i přesto pouze 51 procent Čechů by žida přijalo jako člena rodiny. V čem může být u jisté části společnosti problém ve vztahu k židům?

Pokud má někdo za souseda Žida, nejspíš o něm ani neví, že je Žid. Jako člena rodiny by ho nejspíš bez problémů přijal. Když lidé odpovídají v anketě, naskočí jim pod pojmem „Žid“ funkcionář židovského spolku. A je pravda, že někteří z nich se chovají hanebně, což zpětně posiluje historické předsudky. 

Ale to prostě patří k životu. Ostatně, kdyby to funkcionářům židovských organizací vadilo, mají dost schopností a prostředků, aby jasně demonstrovali, že v současném sporu stojí na straně českého národa, a nikoliv globalistických elit.

Ostatně, takoví se už objevují. Doufejme, že jich bude přibývat.

Jaké historické důvody vidíte pro tak skeptický postoj Čechů k náboženství jako takovému? Čím si to katolická církev případně zhoršuje sama a co by měla dělat pro to, aby to bylo lepší?

V českých zemích je rozšířená víra v nadpřirozeno, ale lidé nemají zájem o organizované církve. Navíc, když už se stanou řádnými členy církve, nemá to ten pozitivní přínos pro jejich zdraví a psychickou pohodu jako v jiných zemích.

Ale jestli v tom může něco podniknout katolická církev, případně ostatní církve? Dnes se z nich stávají organizace zaměřené na prosazení neomarxistického programu a na podporu islamizace. A musíme počítat s tím, že s odchodem Dukovy generace se tento trend ještě radikálně prohloubí. Proč by potom člověk chodil do kostela, když mu může dát Strana zelených totéž?

První a logickým krokem k nápravě by tedy měl být návrat církví ke křesťanství. Ale to se nestane. Církevní funkcionáři a profesionální pracovníci se naučili získávat finanční zdroje ze státních grantů, Sorosových nadací a nejrůznějších podobných fondů. Nenechají se o ty peníze připravit. Řadové členy už vlastně ani nepotřebují.  

Církevní funkcionáři a profesionální pracovníci se naučili získávat finanční zdroje ze státních grantů, Sorosových nadací a nejrůznějších podobných fondů.

Doporučuji neztrácet s nimi čas a spíš se dívat kolem, na různé skupiny, svobodné sbory, sektičky a náboženské společnosti. Mezi spoustou bláznivých projektů vyrůstají i některé zajímavé věci. To je přesně to podhoubí, ze kterého vznikají nová nebo obnovená náboženská hnutí. I v náboženství platí, že konkurence vede k lepším výsledkům než monopol.

Výsledky výzkumu Pew Research tedy nevidíte negativně?

Naprosto ne. A to jsme ještě nezmínili tu nejvíc potěšující věc. Otázky na vztah k národu a jazyku ukázaly, že mladí to vidí velmi podobně jako staří. Jestliže dnes vzniká pocit, že mladí lidé odmítají vlastenectví, může to být jen dojmem, který vyvolávají skupiny multikulturních aktivistů. Mlčící většina to vidí jinak, i mezi mladými. Z jednoho výzkumu nemůžeme dělat dalekosáhlé závěry, ale rozhodně to je dobrá zpráva.

Ptal se Marek Korejs.

Publikováno 2. listopadu 2018 na Parlamentních listech

RSS kanál

Přihlásit se k odběru RSS kanál