Petr Hampl: Blíží se finální střetnutí! Buď budou elity smeteny, nebo prosadí silnější kontrolu a zlikvidují opozici. Součástí toho bude příchod statisíců islámských radikálů. A ČT…

15. 2. 2016  17:50  Parlamentní listy

ROZHOVOR „Blíží se finální střetnutí. Buď budou elity smeteny a Česká republika se vrátí k demokracii. Nebo elity prosadí silnější kontrolu nad obyčejnými lidmi, zlikvidují představitele opozice a změní poměry tak, aby je obyčejní lidé už nikdy nemohli ohrozit. Součástí toho bude i příchod statisíců islámských radikálů. Čeští lidé budou žít ve strachu a na odpor vůči vládě nebudou mít ani pomyšlení. Obě možnosti jsou dosud otevřené,“ uvádí mimo jiné v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz sociolog Petr Hampl.

V minulém týdnu uspořádal Blok proti islámu demonstraci na Hradčanském náměstí jako součást širší evropské akce odporu proti imigraci z islámského světa. Co podle vás události minulé soboty přinesly nového do debaty o migraci?

Myslím, že ukázaly tři klíčové body. Zaprvé: Lidé se přestávají bát. Byla to největší demonstrace za poslední roky a lidé se jí zúčastnili, přestože některá média varovala, že to je nebezpečné a že cestou na demonstraci museli čelit různým obtížím včetně hrozby zmlácení levicovými radikály. Přesto lidé přišli. Vidíme tedy, že roste občanská statečnost.

Zadruhé: Protirežimní opozice se konsoliduje. Hlavní proud odporu proti masivní islámské imigraci je dnes spojen s Blokem proti islámu. Před pár měsíci o tom mohly být pochybnosti, dnes je to jednoznačné. Tím neříkám, že jiné specifické skupiny nejsou důležité. Ale to hlavní politické střetnutí se odehrává mezi Blokem proti islámu a politickou elitou. Tak to ostatně chápou i elity – proti Martinu Konvičkovi dnes směřuje mnohem více útoků než proti všem ostatním představitelům opozice dohromady.

Zatřetí: Protirežimní a protiimigrační demonstrace byla pokojná, ukázněná, bez násilných incidentů. Každý, kdo někdy pořádal srovnatelně velký koncert nebo hudební festival, potvrdí, že udržet kázeň v takovém počtu je téměř nemožné. Zde se to podařilo zvládnout naprosto perfektně. Na náměstí nezůstaly dokonce ani odhozené pytlíky od brambůrek.

Vládnoucí elita totiž ví, že nedokáže lidi přesvědčit o své pravdě. Zaměřila se proto na hanobení opozice a na vykreslování jejích představitelů jako nějakých úchylných extremistů.

Mediální reflexe celé akce byla dost problematická. Policisté odhadli počet účastníků na 15 tisíc, údaje v médiích se pohybovaly od „několika tisíc“ po dokonce jen „několik stovek“, Česká televize se ve svém zpravodajství snažila dav na náměstí příliš neukazovat. O čem nebo o kom podle vás vypovídá tato snaha akce proti imigraci potlačit a marginalizovat?

Myslím, že to není nic nového. Mýtu o tom, že hlavní televizní stanice a deníky jsou neutrální nebo dokonce objektivní, nikdo nevěřil ani předtím. Česká televize a Český rozhlas dnes fakticky hrají tu roli, jakou hrálo v nacistickém Německu ministerstvo propagandy.

Z jednání České televize je patrné, že od samého začátku neměla v úmyslu informovat. Jela na místo s jediným účelem – zabránit rozšíření pravdivých informací, resp. překrýt je různými nesmysly. A žel je třeba přiznat, že se jí to do značné míry podařilo.

Mimochodem, České televizi dali poměrně ostře najevo svůj názor sami demonstranti, když výkřiky „vysíláte hnůj“ předčasně ukončily přímý vstup do vysílání. Může tento odpor proti veřejnoprávní televizi být personifikací širší nedůvěry vůči současným autoritám?

Jednoznačně. Americký sociolog Charles Murray před pár dny napsal, že i kdyby Donald Trump neuspěl, zůstane tu „trumpismus“, tedy odpor lidí z nižších vrstev proti státní byrokracii a politickým elitám.

…je jisté, že k nějaké manipulaci došlo, že do ní byla zapojena část ozbrojených složek, že do ní byli zapojeni profesionální imigrační aktivisté z multikulturního centra Klinika a že se toho nějak účastnila i Česká televize. A

Přesně to samé se děje i u nás. Lidé chápou, že vládnoucí vrstva je jejich hlavním nepřítelem a že Sobotka s Babišem, Bělobrádkem, ale i Kalouskem či Fialou představují akutní nebezpečí pro celou zemi. Druhá věc je, že se to zatím příliš nepromítá do volebního chování. Vládnoucí elita totiž ví, že nedokáže lidi přesvědčit o své pravdě. Zaměřila se proto na hanobení opozice a na vykreslování jejích představitelů jako nějakých úchylných extremistů. Zatím to do značné míry funguje.

Zdá se, že ve společnosti roste napětí, a to na obou stranách současného sporu o běžence. Z pohledu sociologa – jak to může nadále pokračovat? Přece není možné takto stupňovat napětí donekonečna…

Rozhodně ne. Blíží se finální střetnutí. Buď budou elity smeteny a Česká republika se vrátí k demokracii. Nebo elity prosadí silnější kontrolu nad obyčejnými lidmi, zlikvidují představitele opozice a změní poměry tak, aby je obyčejní lidé už nikdy nemohli ohrozit. Součástí toho bude i příchod statisíců islámských radikálů. Čeští lidé budou žít ve strachu a na odpor vůči vládě nebudou mít ani pomyšlení. Obě možnosti jsou dosud otevřené.

Objevily se i názory, že k eskalaci tohoto napětí měly přispět i některé podivné akce ze sobotního odpoledne. Konkrétně „napadení“ průvodu zastánců imigrace skupinou údajných neonacistů, z něhož se stala podivná komedie pro televizní kamery, a následný útok na komunitní centrum Klinika. Přinejmenším první, ale i druhý útok s odstupem času vzbuzují mnoho otazníků. Je podle vás možné, že by tyto akce mohly mít za záměr naladit veřejnost proti imigraci, nebo je to spíše bláznivá konstrukce?

Můžeme jen spekulovat, kdo za tím byl a jaké byly jeho úmysly. Nicméně je jisté, že k nějaké manipulaci došlo, že do ní byla zapojena část ozbrojených složek, že do ní byli zapojeni profesionální imigrační aktivisté z multikulturního centra Klinika a že se toho nějak účastnila i Česká televize. A je téměř jisté, že vyšetřování půjde do ztracena.

Vládní straně se v každém případě podařilo dosáhnout toho, že média byla zahlcena popisem naprosto bezvýznamné šarvátky, a byla tak úplně zakryta skutečnost, že proběhla první skutečně masová protiimigrační demonstrace.

Začínají se objevovat různá historická přirovnání současného stavu společnosti, například ministr Jiří Dienstbier hovořil o tom, že už mu to zde připomíná třicátá léta v Německu. Může být na těchto přirovnáních – když si vezmeme všechny okolnosti a působící společenské faktory – něco pravdy?

Žádné přirovnání nevystihuje skutečnost úplně, ale v zásadě s panem ministrem souhlasím. Chování Angely Merkelové se v mnohém podobá jednání Adolfa Hitlera v prvních fázích vlády a chování české vlády v mnohém připomíná chování nacistických kolaborantů v různých evropských zemích. Omezování svobody projevu, snaha dostat politickou opozici do kriminálu, zastrašování obyvatel, vyhrožování odebíráním dětí z rodin. A koneckonců nejsem první, kdo upozorňuje na nápadnou podobnost mezi dnešními bojůvkami Antifa a nacistickými skupinami SA na začátku 30. let. Když pan Dienstbier hovoří o nacismu, velmi dobře ví, o čem mluví. To je další důvod, proč je životně důležité, abychom jeho řádění zastavili.

Objevují se i názory, že téma imigrace je pouze zástupné, v podstatě že jde o širší záměr zpacifikovat společnost ze strany nadnárodních elit a jejich spojenců.

Je dobré vidět, že na stejném bitevním poli se odehrávají dvě střetnutí zároveň. Globální elity se snaží zbavit obyvatele jednotlivých zemí základních občanských práv a občané pochopitelně kladou odpor. A zároveň s tím je veden džihád proti Evropě – turecké a arabské špičky organizují proud milionů lidí s cílem obsadit evropské země.

Nicméně neziskovky s politickým programem představují akutní hrozbu pro demokracii a pro občanské svobody. Silný neziskový sektor je absolutně neslučitelný s demokracií.

V téhle nepřehledné situaci se nadnárodní elity dívají na islámské agresory jako na své spojence. Jsou tak posedlé nepřátelstvím vůči svým chudším spoluobčanům (tzv. xenofobům a nacionalistům), že jsou ochotny se spojit úplně s kýmkoliv. Nedochází jim, s čím si zahrávají.

V posledních dnech se objevilo i téma chování neziskových společností, které se v otázce běženců velmi intenzivně angažují. Když bychom to vzali šířeji – jaká je role těchto společností ať už mezinárodních či lokálních – v současném systému?

Je dobré upozornit, že jen malá část neziskovek jsou ty, které máte na mysli. Kromě nich existují tisíce sportovních oddílů, sdružení pro rekonstrukci místní rozhledny a podobných bohulibých uskupení.

Nicméně neziskovky s politickým programem představují akutní hrozbu pro demokracii a pro občanské svobody. Silný neziskový sektor je absolutně neslučitelný s demokracií.

Jako sociolog tam vidím i tragickou linku. Politické neziskovky typu Člověk v tísni nebo Pomoc uprchlíkům hájí zájmy elit proti obyčejným lidem. Dokážou ale přilákat mladé lidi (zvláště nezkušené dívky) z chudších rodin, přinutí je pracovat zadarmo nebo téměř zadarmo, vystavují je rizikům v imigračních zařízeních – to vše výměnou za příslib, že je elity vezmou mezi sebe. Nevezmou. Po pár letech ty holky odkopnou a nahradí mladšími. Jenže po několika letech pěstování radikální ideologie mají takové dívky poškozené mozky a mnoha z nich se špatně vrací do normálního života.

Jaké máte pocity z neziskovek zaměřujících se na pomoc běžencům? Třeba z Nadačního fondu Generace 21, jehož zástupci měli tlačit na novináře, aby o běžencích neinformovali negativně, a domáhali se pro ně servisu způsobem, který byl podle mnohých na hraně?

Nadační fond Generace 21 není politickou neziskovkou v tom smyslu, jak jsme o nich mluvili. Nedostává státní granty a dělá docela konkrétní užitečnou práci. To, že se jejich lidé občas chovají hulvátsky a počínají si zoufale amatérsky, je věc druhá.