Situace Svobodných a jejich další perspektivy – Part III.

V minulém dílu, který si můžete přečíst zde, jsem identifikoval pět možných variant dalšího vývoje Strany svobodných občanů. Je poměrně pravděpodobné, že jsem nenašel všechny a že existuje ještě nějaká další možnost, kterou dosud nevidím.

Znepokojivé je, že se ve straně nerozbíhá diskuze. Někteří propadají rezignaci, jiní v tichosti začali pracovat pro Blok proti islámu (alternativa 5) a nejhlasitější je skupina, která se snaží agresivně předstírat, že žádný problém neexistuje, že strana je úspěšná, ztráta naděje na prosazení programu nevadí a že stranu ničí pouze nepřátelé, kteří na problémy upozorňují (to jsou popsal jako Varianta Pštros). V mnoha případech je s tím spojeno až fanatické ztotožňování strany s osobou předsedy Macha. Každá kritika Macha je údajně poškozením strany. Mohlo by to signalizovat, že v jádru stranických aktivistů došlo k nastartování mechanismu skupinového myšlení, kdy se členové navzájem povzbuzují v ignorování reality a při navzájem vůči sobě aplikují striktní myšlenkovou kontrolu. Pokud k tomu opravdu došlo, bude zánik strany ještě mnohem rychlejší, než jsem předpověděl, a to bez ohledu na výsledek předsednické volby. Dalo by se totiž předpokládat, že aktivisté machovské skupiny zůstanou ve straně i v případě porážky s jediným cílem – potopit loď, aby nepadla do rukou nepříteli. Nicméně doufejme, že věci ještě nedošly tak daleko, jak to působí z internetových fór.

Referendum o spolupráci s Blokem

I když v předvolební debatě zaznívají různá osobní témata, fakticky v listopadu proběhne stranické referendum. Mají svobodní úzce spolupracovat s Blokem proti islámu?

Hlas pro Hampla znamená odpověď ano, hlas pro Macha znamená odpověď ne. Všechno ostatní je vedlejší.

V minulém díle jsem ukázal, že spolupráce s Blokem proti islámu je jedinou průchodnou variantou, jak zombie stranu revitalizovat, a od té doby nikdo s jiným nápadem nepřišel. Ale nejde jen o úspěch organizace a získání peněz pro stranický aparát. Vztah ke konvičkovcům má klíčový význam i ideově. Svobodní se potřebují vypořádat s fenoménem UKIP.

Koncept lidové strany versus elitářská

UK Independence Party vedená Nigelem Faragem představuje pro naprostou většinu Svobodných vzor, jak může vypadat odpor proti bruselské byrokracii. A nic na tom nemění ani zpackané parlamentní volby. To je obraz, který je předestírán voličům, příznivcům i členům a podle všeho to tak upřímně vnímají i členové úzké machovské skupiny. Jenže, když se podíváme blíže, vidíme, že v České republice byla vybudována strana úplně jiného typu.

UKIP je strana lidová a zakládá si na ethosu odporu proti elitám. Svobodní jsou elitářská strana. Členové blízcí vedení často hovoří o tom, že problém je v tom, že členové jsou strany jsou mnohem inteligentnější než hloupí voliči. Nikdo nás nevolí, protože jsme tak chytří, že to rozum voličů nebere. To není parodie. Ti lidé si to o sobě opravdu myslí!

Nikdo nás nevolí, protože jsme tak chytří, že to rozum voličů nebere. To není parodie. Ti lidé si to o sobě opravdu myslí!

UKIP je strana založená na úctě k lidem, Svobodní jsou dnes stranou s ethosem převýchovy. Dokonce i František Matějka, který je mi z machovců názorově nejblíže, se nedávno nechal slyšet, že 80-90% voličů jsou socialisté (rozuměj lidé, kteří se snaží Matějku okrást).

Libertariánství proti demokracii

UKIP je ideově natolik široká, aby se v ní cítili dobře i ti voliči Labour Party, pro které je nepřijatelná nová levice založená na politické korektnosti. Svobodní naopak lpí na úzkém a rigidním ideovém vymezení.

Pro UKIP je první a základní hodnotou demokracie. Machovi Svobodní jsou k demokracii velmi skeptičtí. Demokracie v jejich pojetí znamená vládu socialisticky smýšlejících voličů.

UKIP je vlastenecká. Mach nedokáže rozlišit mezi vlastenectvím a neonacismem.

UKIP je vlastenecká. Mach nedokáže rozlišit mezi vlastenectvím a neonacismem.

UKIP požaduje striktní uzavření hranic a striktní řízení imigrace. Machův protěžovaný asistent psal ještě před pár měsíci o tom, že národní stát nemá právo bránit komukoliv ve vstupu na své území a že příchozí mají právo přinést si svoje zákony. Pořád ještě platí kolaborantský dokument Náš vztah k islámu, kde Mach a jeho blízcí spolupracovníci počítají se zřizováním šaríja enkláv v České republice, požadují pouze, aby to nebylo financováno z peněz daňových poplatníků. Až teprve úplně nedávno se Petr Mach pod tlakem veřejného mínění přidal k hlasům na uzavření hranic.

Zkrátka, Svobodní v Machově jsou stranou, která má s UKIP přátelské vztahy, ale nijak se jí nepodobá.

Roky to v zásadě nevadilo, jenže do mezery na trhu razantně vstoupil Blok proti islámu, který fakticky kopíruje model UKIP. Ne na základě napodobování, ale prostě proto, že je to přirozené. Pokud Svobodní spolupráci s Blokem odmítnou, bude to znamenat také krok ještě vzdáleněji od UKIP a vstup od období vymezování se vůči UKIP koncepci praktikované blokem. Nutně tak budou tlačeni do pozice ještě elitářštější skupiny než dosud, programově velmi blízké Pirátům a Zeleným.

Vymezování proti UKIP a urychlení kolapsu

Po skončení demonstrace Na obranu národní kultury a proti islamizaci, se kterou Machovo vedení nemělo nic společného, ale na které jste potkali nepočítaně členů strany, jsem v jedné hospodě mluvil s majitelem firmy o 15 zaměstnancích. Nikdy se nestal členem Svobodných, je ale registrovaným příznivcem a přimluvil všechny své zaměstnance, aby volili Svobodné (nebo, aby to aspoň předstírali). Před pár dny se na facebookovém fóru dozvěděl od jednoho machovského aktivisty, že pokud se mu nelíbí islám v České republice, je špatný volič a strana o něj nestojí.

Rozhodnutí proti spolupráci s Blokem bude masivním přitakáním takové mentalitě. Členové budou pod tlakem, aby si navzájem ospravedlňovali, proč byla volba pro Macha správná, poroste pevnostní mentalita, poroste pohrdání voliči a dokončení kolapsu bude ještě rychlejší. Pak se dá očekávat scénář spočívající v tom, že Petr Mach si začne hledat úřednické místo, další začnou soutěžit o místo v jeho týmu, poroste servilnost a kolaps bude nejen rychlý, ale také nedůstojný. Nicméně není zapotřebí, aby k t tomu došlo. Ještě pořád je tu možnost hlasovat pro spolupráci Blokem.

Členové budou pod tlakem, aby si navzájem ospravedlňovali, proč byla volba pro Macha správná, poroste pevnostní mentalita, poroste pohrdání voliči…

V příštím díle Příští díl bude obsahovat návrh zcela konkrétních kroků, které by měl nový předseda po svém zvolení udělat .

Úplně na závěr ještě připojím vysvětlení, proč jsem komunikaci neomezil na uzavřená fóra.

1. Řada členů na ně nechodí. Je to pro ně technicky příliš obtížné nebo nemají nervy snášet řádění Pánkovy bandy.
2. Diskuze se fakticky týká i registrovaných příznivců. Nemají právo hlasovat, ale mohou hlasovat nohama. V případě Hamplova vítězství mohou přejít do strany, kterou si Mach s Pánkem založí. A jiné mohou v případě Machova vítězství přesměrovat svou podporu na Blok. Mají tedy plné právo na informace o ideovém střetu, který probíhá.

Petr Mach má právo vyhýbat se otevřené diskuzi, jak to zatím činí. Nemá ale právo požadovat utajování informací o stanoviscích stran.