Situace Svobodných a jejich další perspektivy – Part II.

Týden, který uběhl od vydání minulého dílu o stavu a perspektivách Strany svobodných občanů, snad stačil k tomu, aby horké hlavy vychladly, návaly vzteku pominuly a aby bylo možné přejít k tomu podstatnějšímu. A sice k budoucnosti Svobodných. K tomu, jaké jsou před nimi perspektivy a jaké mají možnosti. O čem rozhodnou listopadové volby vedení (aby nedošlo k mýlce, zdůrazňuji, že slovem „vedení“ myslím předsedu a místopředsedy.

Nejprve stručné shrnutí pro ty, kdo první díl nečetli.  Uvedl jsem v něm, že:

Za prvé. Strana svobodných občanů fakticky rezignovala na to, že by cokoliv prosadila. Hlasování Petra Macha v europarlamentu je vrcholem, nic dalšího už nebude. Že to není jen můj názor, o tom nejlépe svědčí očekávání, jaké vedení nastavuje pro volby příští rok. Pokud strana povede kampaň ve všech krajích, bude úspěchem, když nezíská žádného senátora, žádného hejtmana, žádnou účast ve vládnoucí koalici. Za úspěch bude pokládáno byť i jen jediné místo opozičního krajského poslance. Je možné najít výmluvnější doklad toho, že vedení už svou vlastní stranu fakticky pohřbilo?

Členové jsou dnes v situaci člověka, který utratil spoustu peněz za vychválený produkt a nyní zjišťuje, že se nechal napálit.

Za druhé. Tvrdím, že plnou odpovědnost za tento stav má Petr Mach a tvrdím také, že Petr Mach je jeho hlavní příčinou. Zabetonoval se v čele strany. Ovšem cenou za jeho udržení u moci jsou neustálé mocenské boje, neustálé vyhledávání potenciálních protivníků, a v důsledku paralyzace strany a znechucení členové.

Celé je to popsáno zde.

Chápu, že některé členy tato analýza naštvala. Jsou dnes v situaci člověka, který utratil spoustu peněz za vychválený produkt a nyní zjišťuje, že se nechal napálit. Ale po týdnu od vydání článku snad už nejsou emoce tak hořké. Můžeme se tedy podívat na možnosti, které má strana před sebou.

Varianta Diskuzní klub

Za prvé. Transformace na vzdělávací organizaci nebo think trust. Na první pohled to může vypadat absurdně, ale mělo by to řadu výhod. Svobodní by se vyhnuli účasti ve volbách, které jim stejně nejdou. Měli by ještě širší prostor pro diskuze a přednášky, než dosud. Beztak znovu a znovu slyšíme, že voliči údajně nejsou dostatečně vyspělí, většina lidí prý miluje socialismus, je etatistická atd. Vzdělávací institut by mezi nimi mohl šířit osvětu. Organizace by přišla o finanční příspěvek na činnost politické strany, ale zase by získala možnost sáhnout si na výzkumné granty. Kádrování, které dnes stranu tak poškozuje, by přestalo vadit, protože v think trustu je normální, že se účastní jen lidé se stejnými ideovými východisky.

Transformace na vzdělávací organizaci by paradoxně mohla vést k tomu, že by Svobodní ze svých myšlenek prosadili více než nyní.

Transformace na vzdělávací organizaci by paradoxně mohla vést k tomu, že by Svobodní ze svých myšlenek prosadili více než nyní, protože by je jiné politické strany přestaly pokládat za konkurenci a mohly by tudíž bez problémů přijímat jejich nápady.

Zpět do mateřského lůna

Za druhé. Návrat do ODS. ODS je dnes slabá, nicméně relativně stabilizovaná strana a zdá se, že může dát jistotu překročení pětiprocentní hranice. To je něco, co Svobodní nemají. Pokud by do ODS masově vstoupili, přinesli by Svobodní oživení a určitý impulz k rozvoji. Je dokonce myslitelné, že by mohli získat nějaké speciální status a nadstandardní podmínky.

Proti tomu ovšem hovoří skutečnost, že ODS prošla kontrakcí, a tudíž je v ní mnohem méně funkcí než ambiciózních členů. Na Svobodné by mohli hledět s nedůvěrou a jako na konkurenty, a je myslitelné, že ve frakčním boji by ex-Svobodní nemuseli uspět.

Varianta Zázrak

Za třetí. Geniální reklamní kampaň. Tuto možnost uvádím spíše pro úplnost a především proto, že se o ní ve straně neustále hovoří. Geniální reklamní kampaň je jakousi variantou Zlatého Grálu, jehož objevení udělá ze Svobodných velkou a silnou stranu. Samozřejmě není možné vyloučit, že se něco podobného podaří, pravděpodobnost je ovšem asi tak jedno ku milionu. A to z několika důvodů.

Svobodní už dávno nemají zoufalou komunikaci. “Kdyby byla za Svobodnými mizerná kampaň, měli by naději, že při dobré kampani můžou ještě zásadně vyrůst. Jenže ono už moc není co zlepšovat,“ napsal jsem po eurovolbách v článku, kde jsem vyjádřil obavu, že pokud stran neprojde trasformací, je nějakých 150 000 hlasů v celostátních volbách absolutním stropem.

Na českém politickém trhu je jen omezený počet skvělých reklamních profesionálů zaměřených na politické kampaně a Svobodní nebudou nikdy schopni platit stejné honoráře jako ČSSD nebo ANO.

Na českém politickém trhu je jen omezený počet skvělých reklamních profesionálů zaměřených na politické kampaně a Svobodní nebudou nikdy schopni platit stejné honoráře jako ČSSD nebo ANO.

A i kdyby se tohle všechno podařilo překonat, pořád bude platit, že propagace (promotion) je jen jednou ze složek marketingového mixu. Potřebujete mít také produkt, jaký zákazníci chtějí. Potřebujete ho dodávat za cenu, jakou jsou ochotni platit. A Potřebujete ho dodávat správným způsobem. To vše vedení Svobodných zcela ignoruje.

Operace Pštros

Za čtvrté. Neprovádět žádnou změnu a veškerou energii věnovat snaze přesvědčit členy, že je všechno v pořádku. Milí členové, choďte na schůze, roznášejte letáky, plaťte příspěvky. Když nebudeme v parlamentě v roce 2030, budeme tam v roce 2040. Když členové začínají být nervózní, předseda Mach přednese stokrát recyklovaný projev o liberálních hodnotách a jeho lidé znovu a znovu opakují mantry typu „hlavně být jednotní“ a „hlavně nic nekritizovat“.

Může mít taková strategie smysl? Může mít smysl, pokud počítáte, že po ukončení euromandátu využijete svoje bruselské konexe k získání úřednického místa v Bruselu a strana vám slouží jen jako nástroj. To by vysvětlovalo až hysterické obavy současného vedení z jakéhokoli projevu politické nekorektnosti ve straně.

Začínající reklamní kampaň rok před volbami je zcela zřetelně určena členům, co budou v listopadu vybírat předsedu, nikoliv voličům.

Ať tak nebo tak, je to strategie, kterou vedení razí v současné době. A na kterou, žel, využívá stranické zdroje, už tak nevelké. Třeba začínající reklamní kampaň rok před volbami je zcela zřetelně určena členům, co budou v listopadu vybírat předsedu, nikoliv voličům. Jde o to vykázat činnost a ukázat, že se snažíme.

Varianta UKIP

Za páté. Jediná smysluplná varianta vychází z toho, že Strana svobodných občanů bude mít od listopadu nového předsedu, vymění všechny místopředsedy a že nové vedení si už nebude nic nalhávat. Vychází také z toho, že v řadě evropských zemí fungují svobodomyslné euroskeptické strany velmi úspěšně – volební preference přes 20% jsou reálně dosažitelné. Čeští voliči nejsou příliš jiní, chybí tu jen taková strana. Současní Svobodní jí rozhodně nejsou a žel už prošvihli správný čas.

V řadě evropských zemí fungují svobodomyslné euroskeptické strany velmi úspěšně – volební preference přes 20% jsou reálně dosažitelné.

Kolem Bloku proti islámu se totiž formuje spojenectví, které sociálním složením, programem  i mentalitou odpovídá britské UKIP nebo Pravým Finům. Je to hnutí méně konzervativní a méně křesťanské, ale to odpovídá situaci v české společnosti. Kdyby Svobodní nebyli vedeni omezenými zbabělými dogmatiky, mohli být tím jádrem oni (zkuste najít jediný rozdíl mezi politickými názory Františka Matějky a Martina Konvičky – nenajdete je, kdybyste ho, kdybyste se snažili sebevíc).

Kdyby dnes Svobodné nevedl Petr Mach ale jeho populistický nástupce, nemuseli by vztah k Bloku proti islámu řešit, protože by včas převzali klíčové body jeho programu i jeho voliče a Blok by nikdy nevznikl. Ale o tuto šanci přišli a dnes už mají jedinou možnost – naskočit do rozjíždějícího se vlaku. Přesto by pro takové spojenectví hovořila řada důvodů:

• Osobní vztahy. Odjakživa platilo, že na kterékoliv akci hnutí Islám v ČR nechceme jste našli víc členů Svobodných než všech ostatních stran dohromady. Mnoho členů byla vždy aktivní v protiislámském hnutí. Základ důvěry byl vytvořen, to by spolupráci hodně usnadnilo.
• Podobnost mentality. Řadoví členové Bloku proti islámu se lidsky hodně podobají řadovým Svobodným. Dokonce včetně toho, že někteří byli původně členy ODS, znechuceně z ní odešli a řadu let zůstávali mimo politiku.
• Blok proti islámu dosud nemá ekonomický a sociální program. Svobodní by mohli poměrně snadno prosadit své ideje.
• Blok proti Islámu a většina Svobodných se shodují v ono základním politickém pohledu, podle nějž jsou kořenem všeho současného zla nekontrolovatelné byrokratické aparáty a státní podpora intelektuálských center.
• Protiislámští voliči. Svobodným se za celou svou existenci nepodařilo získat žádnou skupinu voličů, která by nepokládala islám za vážnou hrozbu (a to už před několik lety). Pokud Blok přijde s rozumným ekonomickým programem, všechny tyhle voliče si velmi snadno stáhne k sobě a pro Svobodné může být nedosažitelnou metou i těch 0,5% zmíněných v minulém dílu.

Blok proti islámu dosud nemá ekonomický a sociální program. Svobodní by mohli poměrně snadno prosadit své ideje.

Cestou zbabělců nebo cestou statečných

Jediný problém je v tom, že Svobodní už nejsou bohatou nevěstou. Všechny vyjednávací výhody jsou na straně Bloku proti islámu. Navíc mají Svobodní předsedu a místopředsedu, který potenciálně spojence zbytečně a hloupě urazil. A počítejme s tím, že jak poletí preference Bloku vzhůru, vyjednávací pozice Svobodných bude dále klesat.

Nicméně v této chvíli se zdá, že spojenectví s Blokem je jedinou cestou, jak Svobodné udržet při životě. Samozřejmě to nebude stačit. Svobodní potřebují hlubokou vnitřní reformu. Potřebují aktivovat pasivní členy, vrátit jim naději, zlomit moc klik atd… tedy zásadně jiné stanovy, jinou organizaci práce a jiné personální obsazení centrály. A velmi důležité taky je získat zpět podporu všeobecně respektovaných lidí typu Benjamina Kurase. Pak se Svobodní mohou stát tím, s čím byli zakládáni. Stranou, která přispěje k tomu, že Česká republika bude svobodnou, bezpečnou a prosperující zemí. Stranou, jejíž členové jednou budou říkat s hrdostí: „Když šlo o všechno, byl jsem u toho a stál jsem na straně těch, kdo zabránili nastolení teroru.“

Nicméně v této chvíli se zdá, že spojenectví s Blokem je jedinou cestou, jak Svobodné udržet při životě. Samozřejmě to nebude stačit.

Tím netvrdím, že vidím všechny varianty. Možná, že existuje nějaká další. Rozhodně tím řešením ale není předstírat, že je všechno v pořádku a že volební debakly jsou známkou správného postupu.