Setrvávání v EU je pro nás katastrofou, každý rok jsme na tom hůř než rok předtím
ROZHOVOR „Zcela jistě je pro nás katastrofou zůstávat v EU. Každým rokem jsme na tom hůře než rok předtím – a to ve všech měřitelných oblastech… Dnes jsme v té situaci, že nás západní země vysávají, a část peněz tu skutečně investují nazpět. Jenže ne do lepšího fungování státu, ale naopak. Investují je do zničení české demokracie, do omezování občanských svobod, do likvidace rodiny, do šíření těch nejodpornějších ideologií. Pokud vím, žádná koloniální mocnost nezacházela se svými koloniemi tak špatně, jako dnes Německo zachází s malými evropskými státy,“ říká sociolog Petr Hampl.
Jak se vlastně máme? Podle makroekonomů už předstihujeme některé západní země, spíše ty jižní. Praha je jedním z nejbohatších regionů EU. Na druhou stranu, řada občanů nemá nashromážděné rezervy k přežití ani na jeden měsíc. Exekuci už má 863 tisíc obyvatel České republiky, což je téměř desetina lidí starších 15 let. Za poslední rok jich přibylo 31 tisíc. Vyplývá to z aktualizované mapy exekucí, kterou sestavilo neziskové sdružení Otevřená společnost. Kolem 151 tisíc lidí má dokonce přes deset exekucí…
Jsem rád, že jste nezačal stupidní frází, „máme se lépe než kdykoliv předtím“. Je smutné něco takového slyšet od profesionálních ekonomů. Nemá to naprosto žádnou analytickou hodnotu. Slouží to vlastně jen jako vstupenka do určitých kruhů. Když přijdete, musíte viditelně vyjádřit, že se máme nejlépe v dějinách, Rusko je hrozba a Zeman dělá ostudu. Nemusíte ani věřit, že je to pravda, ale že jste ochoten to veřejně tvrdit, to z vás dělá toho správného člověka.
Nicméně zpět k otázce. Záleží na měřítku. Ano, některým lidem se daří opravdu skvěle. Jiným se ale daří velmi špatně. Navrhuji použít jako měřítko „preferenční právo chudoby“ zavedené americkým pravicovým konzervativcem Peterem L. Bergerem. To říká, že záleží hlavně na tom, jak se mění situace nejchudší pětiny obyvatel. Jak je to s jejich životní úrovní, kupní sílou, zaměstnaností, ale i třeba jakým stresům a rizikům jsou vystaveni, jaké jsou jejich životní šance, jaké šance se nabízejí jejich dětem a podobně.
Je dobré také vidět, že ten propad nepřinesl listopadový režim jako takový, ale až vstup do Evropské unie.
Když použijeme tohle měřítko, ukazuje se nám, že Česká republika je na tom nejhůře za posledních 50 let. Je dobré také vidět, že ten propad nepřinesl listopadový režim jako takový, ale až vstup do Evropské unie.
Zásadní téma je, zda jsme ekonomickou kolonií Německa či EU. Jsme? A lze s tím něco dělat, abychom nebyli?
Obávám se, že jsme na tom mnohem hůře, než kdybychom byli jen kolonií. Koloniální mocnosti si z kolonií braly spoustu zdrojů, ale na oplátku většinou zavedly fungující státní správu, omezily místní korupci a prosadily alespoň ta úplně nejzákladnější lidská práva, například zrušily otroctví.
Dnes jsme v té situaci, že nás západní země vysávají, a část peněz tu skutečně investují nazpět. Jenže ne do lepšího fungování státu, ale naopak. Investují je do zničení české demokracie, do omezování občanských svobod, do likvidace rodiny, do šíření těch nejodpornějších ideologií. Pokud vím, žádná koloniální mocnost nezacházela se svými koloniemi tak špatně, jako dnes Německo zachází s malými evropskými státy.
A lze něco dělat s tím, abychom nebyli v takovém stavu?
Tady je dobré si uvědomovat, že ve zdravé ekonomice rozhoduje to, jaké firmy vznikají. To je mnohem důležitější, než komu patří současné podniky.
Vláda by se tedy měla podívat, zda tu za poslední rok vyrostly stovky nových českých výrobních podniků a farem. Když to šlo v 90. letech, proč to nejde dnes? Stačilo by zrušit tisíce zbytečných regulací, českých i evropských. A zrušit je jenom pro malé české firmy. To by v důsledku přineslo dramatickou mocenskou změnu. Jenomže nadnárodní korporace jsou dost silné, aby tomu zabránily. A kruh se uzavírá.
Vláda by se tedy měla podívat, zda tu za poslední rok vyrostly stovky nových českých výrobních podniků a farem. Když to šlo v 90. letech, proč to nejde dnes? Stačilo by zrušit tisíce zbytečných regulací…
Čtyři pětiny bohatství vytvořeného loni ve světě skončily u jednoho procenta nejbohatších lidí planety, zatímco nejchudší polovina lidstva nezískala nic. Upozornila na to nezisková organizace Oxfam, která závěry svých analýz nerovností ve světě tradičně zveřejňuje v předvečer Světového ekonomického fóra v Davosu. Opět, neměly by národní státy hájit své občany, střední třídu a malé a střední podniky před nadnárodními korporacemi?
Jednoznačně. Pokud do své země pustíte korporace, vždy to bude v důsledku znamenat ztrátu svobody, zničení národní kultury a nakonec i rozpad ekonomiky. Korporace vás vysají a spálenou zemi opustí.
Jenže skutečný problém je v tom, že korporace nejednají izolovaně. Vedení korporací je propojeno s vedením politických stran, univerzit, vysokými úředníky na ministerstvech, velkými médii a tak dále. Ohrožuje nás to, že vzniká izolovaná sociální vrstva, která nesdílí žádné společné hodnoty s normálními pracujícími lidmi a která je nenávidí. Na to existuje jediný lék. Skutečná demokracie.
Už jsou to tři roky, co českou politiku ovládlo téma migrace. Někdy slýcháme, že to bylo zbytečné a zástupné téma, protože tu skoro žádní migranti nebyli. Jak to tedy nakonec rozsoudit? Hrozí zničení Evropy, jak někdy slýcháme? Ubráníme se?
Před pár dny byla zveřejněna demografická analýza Centra pro studium politického islámu, která ukázala, že pokud bude islámská imigrace do ČR pokračovat současným tempem, během pěti generací dojde k výměně obyvatelstva. Nebudou už tady žádní Češi. Ono z toho ale také vyplývá, že během nějakých 30–40 let bude muslimská komunita tak velká, že bude určovat poměry v ČR. Všichni ostatní se budou muset podřídit nebo se odstěhovat.
A to mluvíme o současném tempu imigrace, kdy vláda tvrdí, že „žádní imigranti tu nejsou“ a občas jen někde vyroste nějaká kebabárna. Existuje silný tlak za EU na radikální urychlení imigrace. Jak by mohlo existovat nějaké naléhavější politické téma? To jen nezodpovědní populisté říkají lidem, že imigrace není problém.
To jen nezodpovědní populisté říkají lidem, že imigrace není problém.
A jestli se ubráníme? Můj odhad je, že Česká republika přijde o některé regiony, ale něco se podaří zachránit. A že to nebude vůbec snadné.
Zatím jsme vyčerpali z EU zhruba 700 miliard korun na dotacích. Zastánci členství v EU to považují za důkaz své pravdy, kritici členství poukazují na zbytečnost dotovaných projektů, které beztak musíme spolufinancovat. Zastánci EU též tvrdí, že je důležitý filozofický rozměr členství v EU a jeho význam pro demokracii u nás. Odpůrci EU argumentují, že EU nám vnucuje svou politickou agendu a naši svobodu omezuje. Jak na tyto dohady nahlížet?
Kdyby vás někdo bombardoval a pak vám ukázal účet, že za bomby utratil 700 miliard, byl byste mu vděčný? Ty dotace jsou užitečné pouze úzké vrstvě podvodníků a rozkrádačů, většině obyvatel škodí. Požadovat za něco takového vděčnost je absurdní.
A pokud mají Západoevropané pocit, že jim něco dlužíme, oplácejme jim stejným. Co třeba dodávky samopalů SA58 a semtexu islámským radikálům žijícím v jejich zemích?
Bylo by pro nás opuštění EU katastrofou? A pokud nám bude EU vnucovat imigranty a bude pokračovat Schengen s volným pohybem osob včetně migrntů a teroristů, nebude jedinou šancí EU opustit?
Zcela jistě je pro nás katastrofou zůstávat v EU. Každým rokem jsme na tom hůře než rok předtím – a to ve všech měřitelných oblastech. Není žádná sféra, kde by nám členství v EU prospívalo. To se netýká jen bezpečnosti.
Souhlasím ale, že by mohla nastat katastrofická varianta spočívající v tom, že lidé by odhlasovali odchod a veškerá ministerstva, média i univerzity byly řízeny eurofanatiky motivovanými udělat z rozchodu katastrofu.
Zcela jistě je pro nás katastrofou zůstávat v EU. Každým rokem jsme na tom hůře než rok předtím
Je možné, že státy středovýchodní Evropy ustaví nějakou svou vlastní konfederaci? Česko, Slovensko, Maďarsko, Rakousko, Chorvatsko, Slovinsko. Případně ještě Polsko či Bvorsko a Sasko…
Doufám, že k tomu nedojde. Každý z těch států je kulturně jiný, má jiné dějiny, jiné zvyklosti a jiné zájmy. Evropská historie nás učí, že velmi úspěšná mohou být dočasná spojenectví svobodných států. Domluvit se, společně porazit Turky a jít každý vlastní cestou. Jakmile se začnou vytvářet impéria, jsou z toho jenom nepříjemnosti. Skutečným Evropanům sluší skutečná svoboda.
Ptal se Lukáš Petřík.
Publikováno na Parlamentních listech 10. července 2018
