Rozhovor s redaktorem serveru Ostrava Online o změnách na české politické scéně

Zdá se, že v posledních týdnech se politická scéně změnila víc, než za celé předcházející roky.

Opravdu. Při bližším pohledu se dokonce ukazuje, že se jedná o dvě změny, které probíhají zároveň a které spolu souvisí jen volně. Jedna z nich je dlouhodobá. Došlo ke změně politického spektra, které bylo desítky let v podstatě stabilní. Vytvořilo se nové uspořádání, které nejspíš přetrvá desítky let.

U každého politika a politické strany budou pokládány dvě otázky. Bude spíš zvyšovat daně nebo spíš snižovat daně? Jak se bude dívat na stavby mešit?

Vedle toho se do politiky po mnoha letech vrátily emoce. Znovu je tu něco, co hýbe národem.

Kde vidíte tu průlomovou změnu politického spektra?

V posledních 20 letech bylo možného každého politika, stranu či hnutí zařadit podle dvou dimenzí. V jedné dimenzi šlo o to, zda je spíš pro svobodu podnikání nebo spíše pro státní regulace. V druhé dimenzi šlo o to, zda je strana spíš o ochranu tradiční mravnosti nebo jestli podporuje volný přístup k drogám, privilegia pro lidi s neobvyklými sexuálními preferencemi apod.

V roce 2015 jsme vstoupili do období, kdy tato druhá dimenze mizí a kdy bude nahrazena vztahem k islámu a islámské imigraci. U každého politika a politické strany budou pokládány dvě otázky. Bude spíš zvyšovat daně nebo spíš snižovat daně? Jak se bude dívat na stavby mešit a na působení islámských duchovních ve věznicích?

Hovoříte o islámské imigraci. A co imigrace z dalších zemí?

V tuto chvíli nepůsobí dramatické problémy a to se nejspíš nebude měnit. Pochopitelně, voliči jsou znepokojeni imigrací obecně, ale když se podíváte podrobněji, vidíte, že se jedná téměř výhradně o problematickou imigraci z islámských zemí.

V posledních letech se politická třída a profesionální aktivisté pokoušeli vyvolat nálady proti českým občanům ruského původu a nenašlo to absolutně žádný ohlas. A je zřejmé, že ani Vietnamci, Číňani nebo třeba Ukrajinci se tady nepodaří zavádět šaríju. Nečekejme tedy, že by se z neislámské imigrace mohlo stát téma celostátní politické diskuze. Jinak tomu může být v místních záležitostech, je jasné, že pro občany Prahy 4 může být citlivý vztah k Vietnamcům a pro obyvatele Karlových Varů zase vztah k Rusům.

Hovořil jste o tom, že přibylo emocí, můžete to taky vysvětlit?

Když se ohlédnete za posledními roky, převládajícím postojem byla rezignace. Vyzkoušeli jsme různé politiky, ukázalo, že všichni kradou, nikomu se nedá věřit, nikdo neplní sliby, všichni kašlou na voliče… takže klesá účast ve volbách a když už tam lidé dojdou, hodí to někomu spíše náhodně nebo ze setrvačnosti.

Teď to vypadá, že se do politické diskuze opět vrací téma, na kterém občanům hodně záleží. Vrací se emoce ne v hádkách politiků, ale v lidovém prožívání.

Od roku 1945 se žádná česká vláda nechovala vůči vlastním obyvatelům tak urážlivě a arogantně, jako to dělá Sobotkova vláda.

Za prvé. Od roku 1945 se žádná česká vláda nechovala vůči vlastním obyvatelům tak urážlivě a arogantně, jako to dělá Sobotkova vláda. Dokonce i Klement Gottwald, který byl vybaven policejní mašinérií a mohl si dovolit absolutně cokoliv, stál o lidovou podporu. Zlom přinesla až situace s imigrací, kdy česká vláda věděla, že podpora přijímání islámských uprchlíků je nulová, že to je pro lidi důležité a přesto podnikla všechno, co bylo v jejích silách, aby jich sem dostala co nejvíc. Viditelně okázale. I bruselští úředníci byli překvapeni, kolik servilnosti Sobotko-Babišova vláda projevila. Ostře to kontrastuje s Polskem, Maďarskem a Slovenskem, jejichž premiéři se postavili na obranu svých zemí. A nakonec ještě Sobotkův tajemník ještě vzkáže lidem, že bude lámat jejich odpor. To je stejné, jako kdyby premiér obešel národ, zazvonil u každého bytu, člověk by otevřel, Bohouš Sobotka by vám plivnul do obličeje, pak se na vás hezky zazubil a pokračoval k dalšímu bytu.

Za druhé. Lidé mají strach a je to strach oprávněný. Tohle už není jenom o tom, zda vám bude Babiš nakukovat do ložnice a kolik zlikviduje živností. Všichni jsme s hrůzou sledovali dění v západní Evropě a zprávy o tom, že v roce 2030 nebo 2050 bude v té které zemi většina obyvatel muslimská a že tam pak snadno zavedou své muslimské zákony. Doufali jsme, že se tomu vyhneme a mohli jsme se tomu vyhnout. Ale pánové Sobotka, Babiš a Bělobrádek to sem přivedli. A jen kvůli tomu, aby mohli svým kamarádům přihrávat evropské dotace. Pokud nevyvolá emoce tohle, co by je ještě mělo vyvolat?

Formují se už i nové politické síly.

Ano, je jich spousta, ale fakticky je můžeme rozdělit do dvou výrazných skupin. Vládní propaganda se snaží lidi přesvědčit, že se jedná o jedno a totéž, a že to má být společně zlikvidováno. A skutečně už se podařilo určitou úroveň strachu vyvolat. Už jsem setkal s lidmi, co se bojí, že pokud budou protestovat proti islamizaci, hrozí jim vězení.

Nicméně pokud chceme porozumět dynamice politického dění, musíme ty dva směry velmi pečlivě rozlišovat.

A jak se od sebe liší?

Učitel pražské filosofické fakulty pan Barša napsal před časem článek, kde definoval „starou xenofobii“ a „novou xenofobii“. Stará xenofobie spočívá v tom, že člověk nenávidí černochy, Cikány, Asiaty apod. nebo jimi aspoň pohrdá. Nová xenofobie spočívá podle pana Baršy v tom, že pokud někdo odmítá základní hodnoty svobodné společnosti a chce se přistěhovat do Evropy, nutí ho „noví xenofobové“, aby ty hodnoty akceptoval. Jak výstižně napsal, „nová xenofobie vychází z univerzálních lidských práv jednotlivce“. Podle pana Barši jsou obě xenofobie stejně nebezpečné, protože podle něj má každý právo vzít si do evropských zemí své zvyky a zákony, jakkoliv barbarské, a má právo se podle nich řídit.

Podle pana Barši má každý právo vzít si do evropských zemí své zvyky a zákony, jakkoliv barbarské, a má právo se podle nich řídit.

Jakkoliv je pan Barša nezajímavý blbeček, jeho rozlišení je cenné. V České republice se totiž zformovalo opoziční hnutí založení na staré xenofobie a vedle něj opoziční hnutí založené na „nové xenofobii“, tedy na přesvědčení o tom, že ve svých zemích nemusíme trpět kamenování a řezání hlav. Do role nejvýraznějšího představitele toho prvního proudu se postavil Tomio Okamura, nejvýraznější postavou toho druhého je Martin Konvička.

V podstatě tedy jde o rasistické hnutí a hnutí za občanská práva v původním významu toho slova. Jsou to hnutí, která míří opačným směrem a které spojuje jen kritika určitých kroků současné vlády. Je to tak?

Ano, tak je to dobře vyjádřeno.

Máte nějaký návod, jak snadno rozlišit, kdo kam patří?

Napadají mě čtyři znaky.

Za prvé. Co je chápáno jako hlavní problém, zda rasa nebo ideologie. Konvičkovské hnutí je zaměřeno proti určitým činům. Podle „konvičkovců“ by nikdo neměl šířit totalitní ideologie typu islámu. Nikdo nesmí usilovat o zavedení islámského práva šaríja. Nikdo nesmí zmlátit svou manželku, ani když mu to islám povoluje. Nikdo nesmí doktrinovat děti totalitními ideologiemi. Nikdo nesmí usilovat o zabití svého spoluobčana, ani když to nařizuje korán. A je lhostejné, jaké je člověk rasy nebo národnosti.

Okamurovské hnutí pohlíží na svět spíše etnicky. V pohledu tohoto proudu představují nebezpečí spíš příslušníci etnických a rasových skupin. Ideologie a náboženství vnímají spíš jako doprovodný jev.

Za druhé. Vztah k antisemitismu. Pro „konvičkovce“ je to něco absolutně nepřijatelného. Většina z nich stojí v konfliktech jasně na straně Izraele. Jsou pro ně nepřijatelné různé teorie, podle nichž za problémy Evropy mohou Židé či sionisté.

Pro „konvičkovce“ představuje antisemitismus a antisionismus něco absolutně nepřijatelného. Většina z nich stojí v konfliktech jasně na straně Izraele.

Hnutí, jehož nejviditelnějším představitelem je Tomio, naopak dává určitý prosto teoriím o tom, že hlavním problémem nejsou agresivní arabské režimy, ale Izrael. Spolupracuje s lidmi, kteří vytváří seznamy židů apod.

Za třetí. Vztah k násilí. Konvičkovo hnutí „nových xenofobů“ je důsledně nenásilné, „staří xenofobové“ se přinejmenším nebrání násilím vyhrožovat.

Za čtvrté. Smysl pro humor.

Jak je to s Romy? Pro okamurovské hnutí představují minimálně takový problém jako muslimští imigranti, konvičkovci k nim přistupují spíš smířlivě. Mnoho občanů ale udělalo zkušenost, která ukazuje, že soužití s Romy je opravdu nesnadné.

Soužití s Romy je nesnadné, protože sociálně demokratické vlády cíleně zavedly systém, který trestá poctivou práci a odměňuje kriminální životní styl. Romové se podle toho zařídili. Nic víc. Každý, kdo se stal obětí romského násilí, by si měl pro odškodnění dojít za Vladimírem Špidlou. Ten nese skutečnou odpovědnost.

Dobrá zpráva je, že kdyby byla zavedena rozumná pravidla, Romové by se do pěti let začali chovat jinak.

Každý, kdo se stal obětí romského násilí, by si měl pro odškodnění dojít za Vladimírem Špidlou. Ten nese skutečnou odpovědnost.

Proč se Tomio Okamura spojil právě se s proudem, který je spjat s rasismem a který může u běžných občanů vzbuzovat i určitý strach?

Pan Okamura je výrazně viditelná postava, nicméně zdá se, že ideové vedení tohoto proudu drží v rukou Národní demokracie, to je maličká politická strana navazující na český fašismus 30. let. Proč se Tomio Okamura dohodl spíše s nimi než s umírněným Martinem Konvičkou, to nedokážu říct. Ale odhaduji, že v tom hrály roli spíš osobní sympatie nebo nesympatie.

Vy spolupracujete s Martinem Konvičkou.

Stal jsem se řadovým členem Bloku proti islámu už v době, kdy toto hnutí nemělo žádné politické ambice. Minulý týden jsem vyjádřil, že jsem připraven pomoci Martinovi výrazněji, a před pár dny jsem byl požádán, aby zpracoval některé programové dokumenty. To je zatím vše.

Nemám ambice na politickou funkci, ale nechci islamizaci české republiky. Zatím to vypadá, že jdeme s určitým zpožděním stejnou cestou jako některé západoevropské státy.  Už jsme si zvykli číst v novinách, že ve Švédsku získají muslimové většinu v roce 2030, v Německu v roce 2050, v Belgii něco mezi tím atd. My tomu pořád ještě můžeme zabránit nenásilným způsobem.  Nemáme ale už času nezbyt. Takže dělám jen to, co by měl udělat každý slušný člověk, který nechce, aby on nebo jeho děti musely za pár let utíkat.

Publikováno 28. 7. 2015 na serveru Ostrava Online