O skutečném Velkém resetu – V.
Je tu další pokračování seriálu výpisků ze skutečné knihy Velký reset Klause Schwaba a Thierryho Mallereta.
Autoři tvrdí, že epidemie většinou přinášejí větší ekonomické a společenské změny než reformy a revoluce a tvrdí, že je to i případ covidu (to je ten velký reset).
- Ohledně ekonomiky tvrdí, že dochází k urychlení všech dosavadních změn: včetně odchodu od dolaru a určitého posunu k národní soběstačnosti
- Ohledně politiky tvrdí, že po určitém období zvýšení sociálních rozdílů a nepokojů dojde ke zvýšení zdanění bohatých a zahájení masivních sociálních programů.
- Ohledně mezinárodní politiky tvrdí, že jsme vstoupili do období chaosu a volají po zlepšení vztahů mezi USA a Čínou na základě vzájemného respektu a akceptování odlišností.
Co se týče konkrétních událostí, nevyšlo z jejich předpovědí téměř nic. Tentokrát ukážeme jejich pohled na ekologickou politiku (v anglickém originále od strany 55).
…obecnému problému přenosu nemocí ze zvířat na lidi. Citují studie, podle nichž se počet takových přenosů zvýšil za posledních let čtyřnásobně.
Značnou pozornost věnují autoři obecné problematice posuzování rizik. Mají za to, že negativní zkušenost s covidem povede k tomu, že rizika nyní nebudou tak podceňována jako dosud.
Věnují se také obecnému problému přenosu nemocí ze zvířat na lidi. Citují studie, podle nichž se počet takových přenosů zvýšil za posledních let čtyřnásobně. Dávají to do souvislosti s populačním růstem právě v těch exotických oblastech, kde vzniká nejvíc nových nemocí, a také s nárůstem turistiky a prolínáním turistiky se zemědělstvím.
Za velkou hrozbu označují znečištění ovzduší, které prý účinky covidu dramatiky zhoršuje.
Během lock-downů se produkce CO2 snížila o méně než desetinu, což Schwab a Malleret označují za zklamání. Ukazuje to podle nich, že změny v individuálním životním stylu nemají velký dopad na celkovou produkci skleníkových plynů. Hned v následujícím odstavci ale volají po radikálních změnách ve spotřebních zvyklostech. „Pokud se v éře po pandemii rozhodneme pokračovat v životě jako dříve (tím, že budeme jezdit stejnými auty, létat do stejných destinací, jíst stejné věci, vytápět svůj dům a tak dále), bude krize COVID-19, pokud jde o klimatickou politiku, zbytečná.“ Hodně jedovatý čtenář by mohl položit otázku, k čemu ty změny, když stejně nevedou ke snížení emisí, ale pojďme raději dál.
Co se týče blízké budoucnosti, vidí autoři dva možné scénáře.
- Snížení zájmy o otázky klimatu. Národní vlády i podniky budou řešit výpadky ve státních pokladnách, nezaměstnanost, zadlužení atd., takže budou preferovat hospodářskou výkonnost na úkor ochrany klimatu.
- Mnohem masivnější ochrana klimatu. Vyrostla totiž nová uvědomělejší generace politických vůdců a aktivistů a covid ukázal národním vládám, k čemu vede podceňování rizik. Navíc si během covidu přibylo práce z domova a samozásobitelství a naopak ubylo cestování i mezinárodního obchodu. To vše dobré pro planetu.
Schwabův odhad je, že nakonec převládne scénář b). Usuzuje tak na základě toho, že velké globální korporace realizují hodně protiuhlíkových programů a že tyto programy nebyly během covidu pozastaveny. Totéž platí o evropské komisi. A to vše má prý masivní podporu veřejného mínění v západních zemích. Petr Hampl doplňuje, že výzkumy ukazují podporu obecné ochraně klimatu, ale že to vůbec neznamená, že by občané souhlasili s green dealem.
Ukazuje to podle nich, že změny v individuálním životním stylu nemají velký dopad na celkovou produkci skleníkových plynů.
Na závěr kapitoly Schwab a Malleret predikují, že zelené programy přinesou masivní hospodářský růst a desítky milionů skvěle placených pracovních míst.
(poslední Hamplova poznámka: Současná prohlášení Pirátů musíte číst v tomto kontextu. Oni opravdu věří, že tím, že zrušíte elektrárny a rozestavíte solární panely, dojde ke všeobecnému zbohatnutí. Stejně jako tomu věří Schwab a Malleret. Nebo to aspoň předstírají).
A příště se seznámíme s jejich pohledem na technologie (tzv. technologický reset).
