O rodičích a dětech

Proč se tolik mladých lidí, kteří vyrostli v celkem konzervativních a celkem vlasteneckých rodinách, stává liberály?, zeptal se mě nedávno jeden americký čtenář?

Napsal jsem o tom celou knihu, která se jmenuje Cesta z nevolnictví, takže zde jenom stručné shrnutí.

Velmi stručná odpověď zní: Protože chtějí přežít.

Velká část mladých lidí vstupuje do světa, kde téměř všechna dobrá místa jsou v korporacích nebo ve firmách, které jsou na korporace navázané. To je svět, kde nestačí být poctivý a pracovitý a umět dobře svou práci. Pokud se chcete prosadit, čekají se od vás správné názory a účast v průvodech, ale také správné prožívání emocí. Velkou výhodou jsou sexuální výstřednosti. Obdivovat sexuální výstřednosti je povinností. Pohrdání vlastenectvím je povinností. Pohrdání tím, jak žili rodiče, je povinností.

Pokud se chcete prosadit, čekají se od vás správné názory a účast v průvodech, ale také správné prožívání emocí. Velkou výhodou jsou sexuální výstřednosti.

Ve východní Evropě je povinnost pohrdat nedávnou minulostí, protože byla komunistická. V západní Evropě a USA existuje stejná povinnost pohrdat nedávnou minulostí, protože byla rasistická, sexistická, transfóbní apod. Fakticky to vychází nastejno.

To není něco, co by potomek náhled zjistil v den svých dvacátých narozenin. Po celou střední školu dostává dostatek signálů, jak to bude. A často už i na základní škole.

Rodiče mohou být naštvaní, mohou si dělat výčitky, ale neumí vytvořit jiný svět pro své děti. Neumí vytvořit pracovní místa ani založit podniky, kde by panovaly úplně jiné poměry.

Logicky se nabízí otázka, co se změní v situaci rychle chudnoucí Evropy a rušení korporátních poboček. Dnes ještě mnozí žijí v iluzi, že na ně nedojde.

Ostatně, všimněte si, že jsou sociální vrstvy, kde dramatický rozpor mezi politickými názory rodičů a dětí nenajdete.

• Třeba tam, kde jsou otec i syn řemeslníci (nebo dokonce pracují společně).
• Nebo u mladých manuálně pracujících lidí, kteří jsou většinou politicky lhostejní. Mají oprávněný pocit, že si nevyberou. Že všechno se nakonec otočí proti nim.
• Nebo v rodinách havlistických, kde rodiče dokážou svým dětem připravit zajímavé kariéry.
• Nebo v rodinách velmi bohatých rodičů, kde děti počítají s tím, že základem jejich kariéry bude dědictví.

Logicky se nabízí otázka, co se změní v situaci rychle chudnoucí Evropy a rušení korporátních poboček. Dnes ještě mnozí žijí v iluzi, že na ně nedojde. Pak přijde období zběsilého boje o udržení ve stále užší skupina vyvolených? A potom? Když budou mladí nuceni živit se jinak, jak rychle to změní i jejich názory? A budou jim starší generace schopny nabídnout něco jiného než moralizování?