O řemeslnické prestiži

Jedním z klíčových bodů na cestě k celkovému zlepšení poměrů je vrácení prestiže řemeslu a řemeslníkům. Z hlediska finančního i celkových šancí není dnes postavení řemeslníků horší než nižších manažerů. Čas od času se nějaká řemeslnická hvězda dostane na peníze srovnatelné s manažery místních poboček nadnárodních organizací. Ale ta prestiž!

Rodiče dají dítě raději na střední školu, kde může v nejlepším případě usilovat o kariéru neustále se plazícího nižšího úředníka v nějaké korporaci, než aby jej poslali na řemeslo. Ano, jsou za tím bariéry vstupu do odvětví. Pro toho, kdo není z řemeslnické rodiny, je hodně obtížné je překonat. Ale jde o prestiž! Spousta holek chce raději chodit s manažerem se služebním autem než s řemeslníkem, co si sám našetřil na dodávku. Mizerný levný oblek budí větší úctu než montérky.

Je to jedna z věcí, kterým musíme učinit přítrž a o kterých se rozhoduje v každodenním životě. I proto existuje Jungmannova národní akademie, kde může každý normálně pracující člověk získat vzdělání o třídu lepší, než jaké mohou nabídnout současné podivné ekonomicko-administrativní fakulty, o různých humanitních studiích nemluvě. Lidé si musí zvyknout na to, že někteří řemeslníci toho vědí ze sociální psychologie či geopolitiky stejně jako vysokoškoláci nebo více.

Lidé si musí zvyknout na to, že někteří řemeslníci toho vědí ze sociální psychologie či geopolitiky stejně jako vysokoškoláci nebo více.

Ale jsou i další. Já nosím notebook v batohu na nářadí, za což se mi pošklebují mladí nadšení perspektivní korporátní byrokraté bez perspektivy dlouhodobého zaměstnání a vlastní nemovitosti. Prý nejsem dost na úrovni. Jejich perfektně vycvičené smysly dokážou rozlišit, že se jedná o skutečný batoh na nářadí, nikoliv o napodobeninu lidového života ze značkového obchodu.

A v mezidobí jsem se rekvalifikoval na elektrikáře. V nejbližší době se tím živit nebudu, ale dává mi to víc jistoty. Ale vedle zištných důvodů je to taky výraz úcty k téhle skupině.

Rozumím tomu, že hodně lidí má zkušenost s řemeslníkem – fušerem. Ale mezi námi, kdo nemá taky zkušenost s nedbalým lékařem, arogantním zmateným úředníkem, neschopným manažerem, blbou prodavačkou a já nevím kým ještě. Kdybychom vycházeli jen z takových zkušeností, pak na světě neexistuje rozumná sociální vrstva ani rozumný národ.