Druhý pohled z 24.6.: O Rakušanových prioritách

Ať policejní akci na filosofické fakultě řídil kdokoliv, nedokázal včas rozpoznat, o co jde, udílel chybné příkazy a výsledkem je 15 mrtvých. Náhodná hloupá chyba? Obávám se, že nikoliv.

Třeba David Bohbot už několik let veřejně upozorňuje, že bezpečnostní složky jsou na podobné situace zoufale nepřipravené. Nikdo tomu ale nevěnuje pozornost. Priority jsou jiné. Jaké jsou vlastně priority?

Ministr Rakušan udělal hned po svém nástupu jasné a jednoznačné politické rozhodnutí. A sice, že prioritou bezpečnostních složek má být boj proti politické opozici. O tom mluvil v médiích, to označoval za hlavní riziko, podle toho se jmenovalo do funkcí. Nikdy jsme od něj neslyšeli, že by prioritou měla být ochrana před terorismem. Neslyšeli jsme od něj, že se zasadí o perfektní výcvik. Dokonce i když mluvil o ruské hrozbě, chtěl ji řešit cenzurou a represemi, nikoliv obranou před případnými ruskými teroristickými útoky.

Je zapotřebí přiznat, že Vít Rakušan má k podobnému rozhodnutí plný mandát jakožto jeden z vítězů studené občanské války. A všimněte si, že ani těch 15 mrtvých ho nevedlo ke změně priorit. A to můžeme být rádi, že jen 15 být. Narazit na schopnějšího vraha, mohli jsme oplakávat 100 obětí.

Teď vlastně jen vidíme, že bezpečnostní strategie současné vládní koalice nemá jen výhody, ale také nevýhody. Málo drzých politických řečí, hodně mrtvých. Kdybychom měli jinou vládu s jiným programem, dokázaly by bezpečnostní složky účinněji zasahovat proti teroristickým útokům, ale zase bychom museli trpět víc protistátních řečí.

Maďarsko bude Evropskou komisi bolet

Viktor Orbán v rozhovoru pro Radio Kossuth:

„…požadavky Bruselu na migraci znamenají, že je máme pustit dovnitř, dát jim peníze, živit je a umožnit jim, aby tu s námi žili; a že o tom nebudeme rozhodovat my, ale Brusel.

Trváme na tom, že Maďaři – pouze Maďarsko a Maďaři – budou rozhodovat o tom, s kým budeme žít. To je podstata sporu.

Teď nás čeká velká pokuta. Vymýšlíme, jak to vyřešit tak, aby to bolelo víc je než nás. Určité možnosti existují. Nejsme ti, kdo si zoufali a lomili rukama. Intenzivně pracujeme. Řešení se najde a maďarský lid si může být jistý, že to nakonec bude Brusel bolet víc než Maďarsko.

Mimochodem, jedná se o obrovskou sumu peněz. Jak bycom byli rádi, kdyby se 80 miliard forintů mohlo dnes rozdělit mezi rodiny nebo dát důchodcům nebo vynaložit na péči o děti. A navíc 400 milionů denně. To je obrovská částka! Něco takového svět ještě neviděl. Takže když říkám, že je to šokující nebo pobuřující, vzhledem k dosavadní historii rozsudků Evropského soudního dvora se vyjadřuji velmi mírně a zdrženlivě. Je to prostě šílené.“