O cenzuře, Putinovi a národní osamělosti

Nejlepší český blogger Vidlák včera skončil. Jeho stránka je nedostupná a nepřečtete si ani starší články. Podle stručného vyjádření se k tomu rozhodl proto, že došlo k napadení jeho ženy a dětí (doufám, že verbálnímu, ale stejně). Nastala doba, kdy se státní moc přestala ohlížet, co se píše ve kterém paragrafu. Formálně stanné právo vyhlášeno nebylo, ale fakticky takové polovičaté vyhlášeno bylo. Česká republika tak napůl vstoupila do války proti Rusku a vládnoucí moc zahájila represe vůči těm, kdo by snad s Ruskem válčit nechtěli. Mnohé servery zmizely. A dokonce i jindy naprosto svobodné Parlamentní listy si dávají velký pozor.

Byli jsme zvyklí pokládat za cenzuru téměř všechno. Teď vidíme a uvidíme rozdíl.

Byli jsme zvyklí pokládat za cenzuru téměř všechno. Teď vidíme a uvidíme rozdíl.

Pochopitelně, že takové chvíle dávají příležitost těm nejhorším a nejodpornějším charakterům kopnout si do těch, kdo zrovna prohrávají.

Moje osobní stránka zůstane v provozu, dokud ji nezavřou a nebude dělat kompromisy. Jsem v jiné osobní situaci, protože už na mě nejsou závislé žádné děti, a taky jsem víc otlučený. Zažil jsem vlnu zákazů, vylučování a osobních útoků po roce 2015. Tehdy jsem patřil k těm, kdo upozorňovali, že muslimské komunity se v Evropě nebudou integrovat a naopak se pokusí Evropu ovládnout. Tedy to, co co dnes říká i třeba Emanuel Macron.

Tehdy jsem patřil k těm, kdo upozorňovali, že muslimské komunity se v Evropě nebudou integrovat a naopak se pokusí Evropu ovládnout. Tedy to, co co dnes říká i třeba Emanuel Macron.

Další vlna přišla o pět let později ze strany  konspiračních teoretiků. Opět osobní útoky, opět zakazování, takže dnes například nesmím na Protiproud, Svobodné radio, Svobodný vysílač a na Svobodné univerzum. A opět to bylo spojeno s podobně hnusnými útoky. Ale už jsem byl zvyklý.

Takže to vydržím i tentokrát.

Zastavím se ale u otázky, které celkově visí ve vzduchu. Jak nám to ten Vladimír Putin mohl udělat? Vždyť musel vědět, jak to změní situaci! Musel vědět, jak to ztíží pozici těch, kdo by s Ruskem nechtěli válčit, ale naopak s ním mít přátelské vztahy, obchodovat a třeba i poslouchat ruskou hudbu a číst ruskou hudbu. Nemyslím lidi, co by chtěli Českou republiku podřídit Rusku – takoví nejsou, nebo to jsou naprosto okrajové skupinky. Ale lidi, co chtějí mír mezi národy. Těm je teď na sociálních sítích vyhrožováno smrtí – za laskavé tolerance Policie ČR.

Musel vědět, jak to ztíží pozici těch, kdo by s Ruskem nechtěli válčit, ale naopak s ním mít přátelské vztahy, obchodovat a třeba i poslouchat ruskou hudbu a číst ruskou hudbu.

Takže jak to ten Putin mohl udělat? Docela jednoduše! Hájí zájmy Ruska, ne zájmy naše. Stejně jako Izrael hájí zájmy Izraele. A stejně jako bychom my měli hájit zájmy české. Takže jestliže vyhodnotil, že stoupenci míru mezi národy jsou natolik bezvýznamní, aby se na ně ohlížel, tak postupoval podle toho.

Vždycky jsem na besedách zdůrazňoval, že na Rusko se můžeme třeba dívat s obdivem, jak odolává tlaku (jak dopadne momentální kolo, to ještě nevíme), ale musíme počítat s tím, že Rusové bojují za sebe, nikoliv za nás. Měli bychom respektovat jejich civilizační odlišnosti a nesnažit se jim vnutit náš model společnosti. Ale to neznamená, že bychom mohli čekat, že budou hájit civilizační hodnoty naše. Nečekejme ani, že budou přinášet oběti kvůli nějakému jinému národu jenom proto, že taky mluví slovanským jazykem a se kterým je ani nespojuje civilizační příslušnost.

Můžeme uzavírat různé účelové aliance, ale počítejme s tím, že co se týče národní politiky, dlouhodobě jsme v tom sami. A vždy budeme.