Ráno po vypálení Notre Dame

Nemá smysl si cokoliv nalhávat. Muslimové se radují, a radují se oprávněně. Pařížská katedrála Notre Dame, nejznámější symbol křesťanského západu, byla vypálena. Na jejím místě téměř jistě vyroste mešita – že bude v první fázi označována jako „multikulturní centrum“, to je jen malou útěchou.

Bude to znamenat obrat ve vztahu k muslimské komunitě? Ani náhodou. Francouzi akceptovali masakr v Charlie Hebdo, s ním i právo muslimské komunity určovat hranice svobody projevu. Akceptovali Bataclan a s ním i právo muslimské komunity vytvořit atmosféru strachu. Přijmou cokoliv dalšího. Ostatně, v posledním roce probíhaly ve Francii průměrně tři útoky na křesťanské kostely denně, v řadě případů to byly útoky žhářské. Za blahosklonného přihlížení vlády. Bylo jen otázkou času, kdy dojde na zapálení velké katedrály. A nemá smysl si namlouvat, že to je poslední případ. Leda, že by francouzská vláda velké katedrály preventivně přestavěla na mešity sama (což teď zní absurdně, ale za pár měsíců to může být bez problémů akceptováno).

nemá smysl si namlouvat, že to je poslední případ. Leda, že by francouzská vláda velké katedrály preventivně přestavěla na mešity sama

Proč je to tak důležitý milník? Protože když lidé nemají své symboly, je velice těžké udržet svá přesvědčení a nedokážou se semknout (v tom původním smyslu, ne v multikulturním významu „podrobit se“). Pak je snadné z nich udělat vyděšené králíky neschopné obrany. Vypálení Notre Dame je cesta k dalším vraždám a znásilňování. Ke zrychlujícímu úprku Francouzů z těch oblastí, které jsou dosud smíšené a brzy budou čistě islámské.

Pád Notre Dame je zároveň povzbuzením pro muslimskou komunitu a impulzem k její další radikalizaci. Kdo by měl chuť přizpůsobovat se civilizaci, která umírá? Už dnes podporuje více než polovina mladých muslimů ve Francii Islámský stát se všemi jeho ukrutnostmi, a jenom nepatrná část z nich počítá s možností soužití dvou kultur. Od nynějška to bude ještě horší.

To není humanismus, který by zasluhoval sympatie. To je ubožáctví, které zasluhuje nejhlubší opovržení.

Západ by nebyl první civilizací v dějinách, která byla převálcována někým agresivnějším a lépe připraveným. Ale byl by to první případ v dějinách, kdy nějaká civilizace zanikla tak zbabělým a ubohým způsobem. To není humanismus, který by zasluhoval sympatie. To je ubožáctví, které zasluhuje nejhlubší opovržení.

Ve skutečnosti ale nejsou všichni Evropané takoví. Neštěstí západu spočívá v tom, že ty nejodpornější a nejzbabělejší vládnou ze sklobetonových centrál a mediálních domů,  a že další miliony Evropanů napodobují jejich móresy, v iluzi, že se stanou vznešenějšími a lepšími lidmi. Ve vztahu k islámu už mají jasno. Podrobili se a stojí na straně islámské komunity.

Tuhle jízlivou poznámku mi napsal krátce po vypuknutí požáru jeden notorický udavač, militantní zastánce všech možných „menšin“.

Jeho to potěšilo. On se cítí triumfovat!

Nemá cenu dělat si iluze, že v České republice jsme bezpeční. Ale tak špatně jako Západ na tom nejsem v žádném ohledu. Nicméně nemůžeme zakrývat oči před tím, že Západ je ztracen, a že jestli chceme přežít, potřebujeme radikálně omezit vojenské, politické i ekonomické kontakty s hroutící se částí světa. Je to životně důležité. Každý měsíc, kdy jsme připojeni k západní Evropě, přibližuje naši zkázu.

I k sílícímu proudu uprchlíků z Francie a dalších západoevropských zemí bychom měli přistupovat obezřetně. Když ti lidé nebránili ani svou vlastní zemi, těžko budou použitelní pro obranu České republiky. Přispějí jen k tomu, že vzroste kulturní různorodost (což je z bezpečnostního hlediska riziko), že nebude bydlení pro české lidi. Jejich přítomnost není žádnou výhodou.

Když ti lidé nebránili ani svou vlastní zemi, těžko budou použitelní pro obranu České republiky.

Před pár lety ještě bylo možné mít iluze o stavu Západu, ale dnes není o čem pochybovat.

• Každý, kdo tvrdí, že patříme na západ, přivolává zabíjení na ulicích a strach o život jako součást každodennosti.
• Každý, kdo tvrdí, že patříme na západ, přivolává znásilňování „nevěřících“ jako něco, na co si budeme muset zvyknout.
• Každý, kdo tvrdí, že patříme na západ, přivolává likvidaci posledních zbytků občanských svobod.
• Každý, kdo tvrdí, že patříme na západ, fakticky počítá s přijetím islámu jako vládnoucího státního náboženství.
• Každý, kdo tvrdí, že patříme na západ, fakticky počítá s islamizací škol.
• Každý, kdo tvrdí, že patříme na západ, je smířen s likvidací naší kultury i Čechů jako etnika.

V tuto chvíli snad není vlastizrádnějšího postoje. Snad jen obrovská hloupost jen může omlouvat.

Nicméně ještě není konec. Ještě jsme nepadli a poměry se mohou změnit velmi rychle. Ještě pořád je otevřená cesta k tomu, abychom vybudovali ostrůvek svobodné společnosti a snad jednou předpolí ke znovuzískání části západní Evropy.