Není nacionalismus jako nacionalismus

Liberální demokraté opět předvedli svou silnou stránku. Dokážou během pár okamžiků naprosto změnit životní přesvědčení. Stačí jim říct, co se po nich chce.

Celoživotní odhodlaní bojovníci proti národovectví překypující touhou zničit národní státy se tak během okamžiku přeměnili v bojovné ukrajinské nacionalisty, kterým nevadí žádný extrém. Ani hákové kříže nepředstavují pro přesvědčené bojovníky proti fašismu nejmenší problém. Stačí jim srozumitelně říct, co si mají myslet a čemu mají věřit.

Celoživotní odhodlaní bojovníci proti národovectví překypující touhou zničit národní státy se tak během okamžiku přeměnili v bojovné ukrajinské nacionalisty, kterým nevadí žádný extrém.

Nicméně pro přemýšlivější lidi se otevírá problém.

Já osobně se k nacionalismu jakožto politickému směru založeném na obhajobě nezávislého národního státu hlásím. Dosud nikdo nenašel jinou možnost, jak udržet demokracii, občanské svobody a základní mezilidskou solidaritu a jak vyjít z neustálého kolotoče imperiálních dobyvačných válek. Jak píše Yoram Hazony, být nacionalistou je vysoce morální postoj. Každý dobrý člověk by měl být nacionalistou.

Z toho pohledu není těžké se vyrovnat s řáděním Adolfa Hitlera, protože jeho myšlení nebylo nacionalistické, nýbrž rasové (tedy obtížně slučitelné s národoveckým pohledem) – bez ohledu na to, jaká slova měl v názvu strany.

Jenže jak se vyrovnat s existencí praporu Azov a dalších zabijáckých hord? Nikdo přece nemůže sympatizovat s vraždami neozbrojených civilistů, únosy, mučením a upalováním zaživa. Nikdo nemůže sympatizovat s „národním intelektuálem“, který se hlásí k Adolfu Eichmanovi a požaduje zabíjení malých ruských dětí. Nikdo nemůže sympatizovat se zadržováním rukojmích a lidských štítů, což teď praktikují naprosto běžně. A tohle mají být taky nacionalisté.

…Adolfa Hitlera, protože jeho myšlení nebylo nacionalistické, nýbrž rasové (tedy obtížně slučitelné s národoveckým pohledem) – bez ohledu na to, jaká slova měl v názvu strany.

Nepomůže rozlišovat mezi vlastenectvím, patriotismem, národovectvím a nacionalismem. Pokud je vyrůstají ze stejných kořenů a liší se jen důsledky, k jakým vedou, pak je odlišení nesmírně obtížné. A za tím rozlišováním se často skrývá to, že se k něčemu hlásíme a přitom nechceme akceptovat důsledky.

Problém je někde jinde. Ukrajinci ještě nejsou národem ve stejném smyslu jako dnešní evropské národy.

Evropský politický nacionalismus, jak ho v Evropě známe, vychází z každodenního života nějaké většiny lidí. Skupiny lidí, kteří sdílí jazyk, zvyklosti, obyčeje, dějiny a žijí na stejném území. A jsou si vědomi toho, že k sobě patří nějakým zásadním způsobem, jakým k nim jiní lidé nepatří. Politické projekty jen vychází tomuto politickému nacionalismu vstříc, a případně ho zpřesňují či doplňují.

Nikdo nemůže sympatizant s „národním intelektuálem“, který se k Adolfu Eichmanovi a požaduje zabíjení malých ruských dětí.

Přesto tomu bylo často tak, že určitá fáze vývoje politického národa se neobešla bez krveprolití. I když zvěrsta, jaká dnes provádějí „radikálové“ na Ukrajině, byla v Evropě 19. století nemyslitelná.

Nicméně Ukrajinci zatím nedostali šanci na takový národní vývoj. Byli občany Sovětského svazu, všichni si připadali více méně jako Rusové a pak se začal rychle „vyrábět národ“. Jenže takový národní život pak nevychází z každodenního života obyčejných lidí, ale z toho, co vymyslí ideologové pracující pro americkou vládu a nadaci Otevřené společnosti. A navíc jsou prvními vzorovými národními skupinami bandy profesionálních hrdlořezů. Nemylme se, prapor Azov a další, to nejsou kluci, co makají ve fabrice, mají doma malé děcko, shánějí byt a večer jdou ještě do posilky nebo se porvat na fotbal. Tohle jsou skuteční profesionální zabijáci, mnozí s žoldáckými zkušenostmi z bojišť celého světa.

Jak to potom může vypadat? Co to má společného s národy, jak je známe z Evropy?

Je to vlastně taková smutná parodie na národ. Národ formovaný sorosovskými ideology k jedinému účelu – zabíjení Rusů.

Je to vlastně taková smutná parodie na národ. Národ formovaný sorosovskými ideology k jedinému účelu – zabíjení Rusů. Podobně jako byl před pár dekádami uměle vytvořen „palestinský národ“, jehož jediným účelem je zabíjení Židů. Ostatně, beztak se zdá, že směřuje k tomu, že z Ukrajiny se stane něco na způsob pásma Gaza  – tedy zóny ovládané zabijáckými bandami, kde není možné normálně žít. Že v současné válce jde jenom o to, kudy povede hranice mezi tímto ukrajinským pásmem Gaza a Ruskou federací.

To všechno rozhodně neznamená, že bych Ukrajincům doporučoval splynout s Rusy. Rozhodně ne! I z nich jednou může být skvělý národ. A po komplikovaném začátku budou potřebovat pár generací, než tu bude ukrajinský národ přirozeně vyvěrající z každodenního života. A na své zabijácké předky budou vzpomínat podobně jako Švédové na Vikingy.