Marie Kovalová: Zářijová výročí

Více nebo méně kulatá výročí pro září 2023

1323 – o podzimu toho roku nejsou žádné záznamy – asi nebyly žádné extrémy.

1423 – po teplém a suchém létě byl příjemný podzim.

1523 – podzim byl po mokrém létě špatný pro podzimní práce – byl to celkem špatný, velmi neúrodný rok.

1623 – celé září bylo dost teplé.

1723 – po suchém a horkém létě přišel příjemný podzim.

Od roku 1770 byla měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:

1773 – září mělo průměrnou teplotu 15,7 °C.

1823 – v září byla průměrná teplota 16,6 °C.

1873 – v září se proti srpnu dost ochladilo, bylo průměrně 14,4 °C.

1923 – září mělo průměrně 14,9 °C.

1973 – září bylo poměrně teplé, mělo průměrnou teplotu 16,7 °C.

(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003.)

1123 – v kronikách  českých zemí je podzim popisován jako teplý. Vegetační období celého roku bylo velmi teplé a vláhově vyrovnané, příznivé všem zemědělským plodinám byl to prý velmi úrodný rok.

1433 – po neúrodě v tomto roce, po většinou horkém a suchém jaru i létu, bylo i v září horko a sucho a už v tomto měsící byla v Čechách zaznamenána značná drahota. Stejně tomu bylo i v sousedním Německu, kde místy vypukl i hladomor.

1513 – v září jsou z řady míst v Čechách i na Moravě záznamy o mrazech, někdy i „citelných”. Tenkrát ale ještě nebyly zavedené teplotní stupnice, nebyly teploměry, tak nevíme, kolik to mohlo být stupňů Celsia. Anders Celsius (1701-1744), švédský astronom, navrhnul svoji stupnici roku 1736. Jako základní teplotu určil 100 °C pro teplotu rovnovážného stavu chemicky čisté vody a jejího ledu při tlaku 101 325 Pa, tedy pro našich 0 °C. Jeho 0 °C bylo naopak pro našich 100 °C. Mezi těmito body rozdělil teplotní stupnici na 100 stejných dílů (°C). Jeho krajan Carl von Linné (1707-1778) tuto stupnici roku 1745 obrátil. Je to nejužívanější stupnice na světě. Jen některé anglosaské země zatvrzele používají stupnici německého fyzika Gabriela Fahrenheita (1686-1736), který ji zhotovil kolem roku 1725 (0 °C = 32 °F). Dávno předtím však už byly snahy nějaký teploměr vytvořit. Pokoušel se o to např. i Galileo Galilei.

1613 – na podzim se uskutečnilo třetí vydání Kralické bible. První bylo v roce 1579 a mělo šest dílů. Druhé vydání, už v jednom svazku, se uskutečnilo v roce 1596. Text ve vydáních Kralické bible se pozvolna měnil, tak jak se měnil a hlavně zdokonaloval přístup k předlohám, které překladatelé měli. Nápad přeložit do češtiny Bibli z původních jazyků měl bratrský biskup Jan Blahoslav (1523-1571) a sám přeložil Nový zákon. Překladatelů Bible z hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny, většinou kněží Jednoty bratrské, bylo 11. Byl to první úplný překlad Bible do češtiny z původních jazyků a dokládá nejen vysokou úroveň českého jazyka, ale i umění překladatelů a tiskařů. Překlad se mj. zasloužil o uchování češtiny po bitvě na Bílé Hoře až do 19. století. Bible mj. jazykově spojovala Čechy a Slováky. Církev západní a střední Evropy od začátku používala latinského překladu Bible, zvaného Vulgáta. Na příběhu Kralické bible je zvláštní také to, že její vydání byla vlastně nelegální – Jednota bratrská nebylo totiž povolené náboženské uskupení a po Bílé hoře bylo v českých zemích vyloženě zakázané. Šlechtic Jan starší ze Žerotína (†1583), sám člen Jednoty bratrské, nechal však zřídit někdy okolo roku 1560 v Ivančicích tajnou tiskárnu, ta byla převezena roku 1578 do Kralic (cca 20 km západně od Brna), kde bylo toto jedinečné dílo vytištěno. Po smrti Jana staršího ze Žerotína pokračoval v jeho snažení syn Karel (1564-1636). Římskokatolická církev má postoj ke Kralické bibli většinou rozpačitý nebo o ní vůbec nemluví.

1913 – ve druhé polovině roku – byla zaregistrována  ochranná známka ALPA na alkoholický roztok silic, éterických olejů, vonných látek z desítky druhů bylin a přírodního mentolu z máty – na nám dobře známou francovku s charakteristickou vůní. Francovku začal vyrábět Josef Veselý (1886-1940) v Brně-Králově Poli a nechal si ji pod ochrannou známkou Alpa registrovat. Původní pálenku získávanou destilací různých druhů vín na počátku 19. století u nás po sobě údajně zanechali napoleonští vojáci, kterým sloužila hlavně k podpoře trávení. Proto název francovka. Později byly objeveny osvěžující účinky této tekutiny při vtírání do kůže. Firma Josefa Veselého byla v Brně do roku 1948, potom byla přestěhována do Velkého Meziříčí, kde existuje dodnes. Lahviček s typickou značkou – se žlutou čtyřcípou hvězdou – plněných nyní francovkou už různých druhů, se ročně prodává kolem pěti milionů kusů. Kromě dlouhé tradice pomáhá na trhu Alpám kvalita a široké možnosti využití. Osvědčené postupy se předávají z generace na generaci. Zajímavé je, že za války se potravinové lístky vztahovaly i na francovku ALPA. Stále oblíbená Alpa je jedním z nejstarších dosud existujících výrobků i značek České republiky.

Dne 1. 9. 1643 začalo první obléhání Brna Švédy v období Třicetileté války. Švédská vojska generála Torstensona se rozložily v místech, jež od té doby nesou název Švédské šance či Švédské valy. Ten den švédské oddíly vydrancovaly jihovýchodní předměstí Brna. Na rozkaz městského velitele, plukovníka Schönkircha, obyvatelé města zapálili 4. září z obranných důvodů zbytek předměstí „U mýta“ a „V Jirchářích“. 8. září pak Brňané ve snaze znemožnit Švédům využití jakékoliv opory před hradbami, zapálili také klášter františkánů pod Petrovem. Požár se však rozšířil i na klášter františkánek sv. Josefa před Židovskou branou a poté zasáhl kostel sv. Petra a Pavla, přičemž zničil i probošství, hřbitovní kapli, děkanství, kanovnické domy, knihovnu i archiv. Torstenson přemístil svá vojska do Zábrdovic, ale k útoku na samotné Brno povel nedal. Švédové pak od Brna odtáhli, ale vrátili se v květnu 1645 po vítězné bitvě u Jankova.

Dne 1. 9. 1923 zasáhlo východ ostrova Honšú dosud nejničivější zemětřesení v historii Japonska. Jeho síla byla odhadnuta na 8,3 stupňů Richterovy stupnice. Doba trvání zemětřesení je uváděna od 4 do 10 minut. Tsunami dosáhla prý výšky 13 metrů. Města Jokohama a Tokio byla téměř celá zničena. Některé budovy byly vyrvány ze základů a odhozeny stranou i několik metrů(!), vytvořily se průrvy do kterých zapadaly stromy i s korunou a města zachvátily požáry. Katastrofa si celkem vyžádala na 143 000 obětí.

Dne 1. 9. 1983 Sověti sestřelili u ostrova Sachalin korejské civilní letadlo Boening 747, letící z Aljašky. Letoun se v důsledku chyb(?) posádky odchýlil z pravidelné trasy a letěl dost dlouho v sovětském vzdušném prostoru. Protože nereagoval na výzvy, sovětský stíhač ho sestřelil v domnění, že je to letoun špionážní. Všech 269 lidí tohoto letu KAL 007 přišlo o život. Kolem tohoto letu je mnoho „podivností” (zatím dostupných i na Wikipedii).

Dne 2. 9. 1973 zemřel 83letý John Ronald Reuel Tolkien, anglický filolog, univerzitní profesor, spisovatel, nejvíc známý jako tvůrce Hobitů a knih o nich. Byl významným jazykovědcem a také znalcem staré angličtiny a staré „severštiny”. Spolu s přítelem C. S. Lewisem (autorem série knih Letopisy Narnie) byli členy literárního klubu Inklings („Tušitelé“ nebo „Inkousťata“). Kromě Hobita, Pána prstenů, vědeckých pojednání a překladů Tolkien napsal množství textů o historii fiktivní Středozemě, v níž se příběhy Hobitů odehrávají. Část z nich pod názvem Silmarillion uspořádal a vydal až autorův syn Christopher. Tolkien pro všechny tyto příběhy používal slovo legendárium. Další Tolkienova díla jsou pohádky a příběhy původně vyprávěné jeho dětem. Pro veliký zájem a vliv je Tolkien často považován za nejdůležitějšího z otců moderní hrdinské fantasy. Tolkien nečekal, že jeho vymyšlené příběhy budou zajímat tolik lidí. Knihu The Hobbit, kterou původně napsal jenom pro své děti, na naléhání svého bývalého studenta, publikoval v roce 1937. Ačkoliv byla určena dětem, získala si také dospělé čtenáře a stala se tak populární, že nakladatel požádal autora o pokračování a podnítil Tolkiena k vytvoření jeho nejznámějšího díla, výpravného románu Pán prstenů (The Lord of the Rings, 1954-1955). 28. 3. 1972 obdržel Tolkien od královny Alžběty II. Řád britského impéria.

Dne 3. 9. 1313 zemřela 22letá bezdětná Anna Přemyslovna, nejstarší dcera Václava II., dvakrát česká královna (nekorunovaná). Začátkem roku 1306 (patnáctiletá) byla provdána za Jindřicha Korutanského a v srpnu toho roku, po vraždě Annina bratra Václava III., se stala královnou. Po dvou týdnech se ale objevil v Praze se svým vojskem Rudolf Habsburský a Jindřich s Annou utekli do Korutan. Znovu se vrátili na český trůn po Rudolfově smrti roku 1307. Větší část šlechty tehdy opět uznala Jindřichova následnická práva jako manžela Anny Přemyslovny a zvolila jej podruhé českým králem a Annu královnou. Očekávalo se, že Jindřich nastolí v zemi klid a pořádek, což ale tento muž nedokázal. Nezastavil hospodářský a finanční úpadek, chaos, ani rychle stoupající zadluženost královské pokladny, na níž nesl sám vinu. Česká šlechta se takového krále chtěla zbavit, proto upřela pozornost na Anninu mladší sestru Elišku, jejíž ambice stoupaly jak klesala Jindřichova obliba. Jindřich se pak velmi snažil překazit Eliščin sňatek s Janem Lucemburským, který se po sňatku s Eliškou vypravil do Čech s vojskem, připraven bojovat s Jindřichem o český trůn. Na vojenský odpor však nenarazil, neboť Jindřich s Annou zase rychle utekli do Korutan, kde Anna zemřela.

Dne 3. 9. 1883 zemřel ve Francii 64letý Ivan Sergejevič Turgeněv, ruský spisovatel. Turgeněv začínal jako jemný lyrický básník, tuto svoji ranou tvorbu však později zavrhl a začal psát prózu. Jeho Lovcovy zápisky podávají velmi poetický pohled na prosté venkovské lidi i ruskou přírodu, zároveň však ostře kritizují nevolnictví, k jehož zrušení později významně přispěly. Turgeněv vynikal jemným, citlivým až melancholickým líčením svých témat a schopností stručně charakterizovat i velmi složité postavy. Roku 1852 mu v Petrohradě zakázali publikovat článek o Gogolovi, Turgeněv však zákaz obešel a článek publikoval v Moskvě. Za to byl zatčen a vykázán do vyhnanství. Na přímluvu následníka trůnu, pozdějšího cara Alexandra II., mu bylo vyhnanství roku 1854 zrušeno a Turgeněv odjel do Paříže, kde dožil.

Dne 4. 9. 1913 ruská expedice Borise Vilkitského objevila v Severním ledovém oceánu souostroví Severní země. Podrobně bylo prozkoumáno až v letech 1930-1932 expedicí sovětského Arktického institutu, skládá se ze čtyř velkých ostrovů a několika malých; má celkovou rozlohu přibližně 37 000 km², ale není trvale osídleno. Pobřeží většiny ostrovů je skalnaté s hlubokými fjordovými zálivy, skály jsou místy vysoké i přes 300 m.

Dne 5. 9. 1723 byl v Praze korunován českým králem Habsburk Karel VI. (1685-1740). Vládl už od roku 1711 a od toho roku měl i titul římského císaře. Zajímavé je, že korunovace jeho manželky, Alžběty Kristýny z dynastie Welfů českou královnou, se konala o tři dny později. Jejich dceři, Martii Terezii, budoucí české královně, bylo v té době 6 let a jestli byla s rodiči v Čechách na korunovaci jsem nenašla.

Dne 5. 9. 1943 zemřel v USA na druhý srdeční záchvat 74letý Aleš Hrdlička (původně křtěný Alois, až v dospělosti si změnil jméno), humpolecký rodák, antropolog světového jména. Přestože většinu života strávil v zahraničí, byl vždy vlastencem, propagoval za všech okolností svou rodnou zem a také podporoval české emigranty. Jeho rodina se přistěhovala do New Yorku, když mu bylo 13 let (1882). V osmnácti chtěl, podle přání otce, studovat obchodní školu, ale těžce onemocněl na tyfus a zápal plic. Když v nemocnici pozoroval práci lékařů, rozhodl se vystudovat medicínu a v ní ho brzy začala zajímat antropologie. Roku 1903 založil Antropologické oddělení Národního muzea USA ve Washingtonu. Zkoumal také Indiány mezi kterými i nějakou dobu žil. Aleš Hrdlička byl velice skromný. Vědecké výpravy podstupoval s malými náklady. Měl kolem sebe tým mladých lidí a často s sebou brával studenty. Za svého života napsal více než tři stovky vědeckých pojednání a založil časopis světové úrovně – Antropologie. V roce 1937 bylo při PřF UK v Praze otevřené Hrdličkovo Muzeum člověka, založené na podnět antropologa profesora Jindřicha Matiegky – Hrdlička muzeum financoval.

Dne 7. 9. 2003 zemřel 91letý Ing. Alois Kraus, náš nejvýznamnější stavitel přehrad, jehož jméno veřejnosti nic neříká a není uvedeno ani ve Wikipedii! Odborníci ale vědí, že vedle řady našich menších vodohospodářských děl stojí díky němu přehrady na Oravě, na Slapech, Nechranicích a ta největší na Orlíku. Alois Kraus měl na přehrady talent a držel krok se světovou úrovní tohoto oboru. Viděl desítky vodohospodářských děl nejen v Evropě, ale i ve světě. Měl i cit pro řízení velkých pracovních kolektivů a vytváření optimálních podmínek pro ně. Této činnosti se s chutí věnoval, což bylo při rozsáhlých a komplikovaných stavbách přehrad velmi potřebné. Za německé okupace i po ní byl posílán na problematické vodohospodářské stavby. Dokončil např. přehradu na Oravě, jejíž stavba byla započata za Slovenského štátu v roce 1941 a provázely jí takové potíže, že musela být brzo zastavena, až Kraus ji dokončil (1954). I stavbu slapské přehrady přebíral v roce 1953 ve velmi špatném stavu. Problémy vyřešil a stavbu v roce 1956 zdárně dokončil, když předtím prošla velkou prověrkou – ještě před dokončením (1954) odolala stoleté vodě. Další Krausova přehrada, Nechranice, má nejdelší sypanou hráz ve střední Evropě (3280 m). Ing. Alois Kraus se významně podílel i na dalších vodohospodářských dílech, např. na Želivce a vedle nich také na stavbě pražského metra. Osobně byl velmi skromný a komunisté ho všestranně využívali, ale jeho úspěchy vůbec nezveřejňovali. O jeho vynikající práci první napsal Ladislav Mňačko v dílku Opožděné reportáže (1963).

Dne 8. 9. 1943 v Berlíně byl Němci popraven 40letý Julius Fučík, spisovatel a novinář, patřící k nejvýznamnějším ikonám komunistické ideologie. Pocházel z dělnické rodiny, byl synovcem hudebního skladatele téhož jména. Po otci zdědil vášeň k divadlu a jako dítě v divadle hrával. Za studentských let se pak věnoval především psaní o divadle. Zájem o literaturu a divadlo ho přivedl na Filosofickou fakultu UK. Jeho vztah k divadlu byl vidět i v tom, jak miloval převleky a v nich unikal před československou policií, která jej pro politické aktivity několikrát vyšetřovala. Do komunistické strany vstoupil hned v roce 1921, v pouhých 18 letech. Vždy zaujímal nesporný prosovětský postoj, i když při svých cestách po SSSR musel vidět, že to tam není „růžové”. Jinak byl Fučík bohém, lev salónů, lamač dívčích srdcí a častý host prvorepublikových kaváren. Manželství uzavřené roku 1938 s Gustou (1903-1987) bylo formální, přesto se ta paní pak urputně držela role strážkyně jeho odkazu, budovala jeho kult a také z něj těžila. Fučík byl Němci zatčen v dubnu 1942 a v Praze vyšetřován gestapem do června 1943, kdy byl převezen do Berlína. Od konce března začal v pankrácké cele psát svoji Reportáž s pomocí  dozorců Adolfa Kolínského a Josefa Hory. Přiznal, že nevydržel mučení a vypovídal, ale snažil se prý jmenovat lidi, kterým už nemohl ublížit. Stihl napsat 167 motáků, které se po válce nakonec sešly v rukou jeho manželky Gusty. Už v prvním vydání Reportáže (1945) jsou v ní vynechány nebo naopak přidány odstavce, věty, slova, aby vznikl co nejpůsobivější obraz hrdiny, který při výsleších nepromluvil, a odolal všemu lákání i mučení. Za to falšování nese odpovědnost hlavně Gusta Fučíková! Ta za svého života nedovolila do rukopisu nahlédnout nikomu cizímu. Později se objevily i pochybnosti, zda Fučík Reportáž psanou na oprátce opravdu psal. Pravost rukopisu byla ale potvrzena pracovníky Kriminalistického ústavu v roce 1990. Spoustu dohadů se vedlo a ještě vede o tom, zda byl Fučík srab nebo hrdina? Za sraba a padoucha ho dnes považují hlavně mladí „správní” novináři z teploučka svých kanceláří.

Dne 8. 9. 1943 – druhá světová válka: v 18:30 zaznělo prohlášení o kapitulaci Itálie z radiové stanice Radio Algérie. Velmi brzy to zopakovala britská BBC a celá síť amerických vysílačů. Dokument o uzavření příměří mezi Itálií a Spojenci a o následné kapitulaci Itálie podepsali už 3. září generál Castellano jménem maršála Badoglia za Itálii a Bedell Smith jménem generála Eisenhowera za Spojence. Přitom bylo dohodnuto, že datum oficiálního vyhlášení textu tohoto dokumentu určí generál Eisenhower v té nejvhodnější chvíli pro Spojence.

Dne 8. 9. 1993 zemřel 94letý Quido Záruba, stavební inženýr, geolog a vysokoškolský pedagog, rodák z Českých Budějovic, zakladatel československé školy inženýrské geologie.

Dne 8. 9. 2003 zemřela Leni Reifenstahlová, německá filmová režisérka, tanečnice, herečka a fotografka – ve 101 letech! Jako nadějnou baletku ji po úrazu uchvátil film a ten se stal náplní jejího života. Ve třiceti letech natočila svůj první film Modré světlo, ve kterém si zahrála hlavní roli. Za něj získala stříbrnou medaili na festivalu v Benátkách. Její další kariéru ovlivnilo asi hlavně to, že vedle kritiků zaujala také Hitlera. Pro něj začala točit propagandistické filmy (Vítězství víry, Triumf vůle, Den svobody). Veliký ohlas mělo její filmové zachycení olympijských her v roce 1936 v Berlíně (Olympia) kde poprvé využila některé nevídané filmové postupy, např. natáčení pod vodou, z letadel, ze stožárů nebo z pojízdné kamery. Po konci války byla zadržena a vyšetřována  za spolupráci s nacisty, ale odsouzena nebyla. Stejně pak celý život musela vysvětlovat, proč se s nimi zapletla. Jako šedesátiletá odjela do Afriky mezi domorodce, kde nafotila skvělé snímky. V sedmdesáti se začala potápět a fotografovat pod vodou. Cejch Hitlerovy filmařky jí však zůstal přes všechny její další úspěchy.

Dne 9. 9. 2003 v Kalifornii zemřel 95letý Edward Teller, maďarsko-židovský fyzik. V roce 1941 dostal občanství USA, pracoval i na projektu Manhattan (vývoj atomové bomby). V USA je označovaný jako „otec vodíkové bomby“. Teller byl jedním z nejkontroverznějších vědců 20. století, měl velký politický vliv a prosazoval vývoj zbraní hromadného ničení a stal se „architektem hvězdných válek“. Tellerem se nechal inspirovat i Stanley Kubrick ve svém filmu Dr. Divnoláska aneb jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1963).

Dne 10. 9. 1933 byl ratifikován Říšský konkordát mezi Vatikánem a Hitlerovým Německem; je dosud stále platný  a zůstává tak jedinou platnou německou mezinárodní smlouvou uzavřenou ještě Třetí říší. 20. 7. 1933 smlouvu podepsal vicekancléř Franz von Papen a státní sekretář papeže Pia XI. Pacelli, který se sám pak stal roku 1939 papežem Piem XII. Konkordát je smlouva, která řeší práva a další záležitosti katolické církve v tom kterém státě. Německo předtím uzavřelo podobné dohody s protestantskými církvemi. Tato smlouva byla prvním velkým mezinárodním počinem Hitlerovy vlády. Hitlerovi schválení konkordátu přineslo mezinárodní uznání, usnadnilo mu cestu k moci, ale Německo jej dodržovalo jen pokud se mu to hodilo. Pacelli ještě jako státní sekretář vznesl řadu protestů proti závažným porušením konkordátu a po propuknutí války se situace pro církev ještě zhoršila…

Dne 11. 9. 1683 začala bitva o Vídeň, kterou Turci dva měsíce obléhali. Na pomoc jí přišla spojená říšská, císařská a polská vojska čítající asi 70 000 mužů. Byla to jedna z nejvýznamnějších bitev válek mezi křesťanskou Evropou (zde vedenou Habsburky) a Osmanskou říší. Bitvu po 2 dnech vyhráli Habsburkové a to znamenalo ukončení turecké hegemonie ve střední Evropě a zahájení vzestupu mocí Habsbursků, v jejichž čele stál Leopold I. (1640-1705), císař svaté říše římské a také mj. král český. Turci měli v bitvě 10 000 padlých a 30 000 raněných. Zbytek armády, včetně velkovezíra Kara Mustafy, uprchl. V dobytém tureckém táboře našli spojenci mj. i žoky kávových zrn a díky tomu si o dva roky později arménský obchodník Deodat otevřel ve Vídni první kavárnu v Evropě, zatímco jeden z vídeňských pekařů údajně začal na památku vítězství péct pečivo ve tvaru půlměsíce – rohlíky.

Dne 11. 9. 1973 začal v Chile vojenský převrat vedený generálem Pinochetem a podporovaný CIA. Augusto Pinochet (1905-2006) svrhnul vládu marxistického prezidenta Salvadora Allendeho (1908-1973), který údajně spáchal sebevraždu. Pinochet zůstal u moci téměř 17 let.

Dne 12. 9. 1993 zemřel v rodné Ostravě ve věku 85 let Emerich Gabzdyl, tanečník a choreograf, jeden z patriarchů českého baletu. Významná byla také Gabzdylova činnost pedagogická, pro úspěšnou baletní kariéru připravil řadu tanečnic a tanečníků. Sám ještě šedesátiletý tančil starého Magdona v Maryčce Magdonové od Jaromíra Bažanta.

Dne 12. 9. 2003 zemřel 70letý Johnny Cash, americký zpěvák country, kytarista a skladatel. V roce 1978 měl čtyři koncerty i v Praze.

Dne 13. 9. 1923 se v Plzni, v rodině právníka a učitelky, narodil Miroslav Holub, náš významný imunolog a ve světě uznávaný básník. Maturoval za německé okupace a musel po maturitě pracovat jako pomocný dělník, hned ale jak se otevřely vysoké školy, začal studovat na Přírodovědecké fakultě UK. Po roce ale přestoupil na medicínu a v roce 1953 promoval. Po krátké epizodě na patologii nastoupil do Mikrobiologického ústavu ČSAV a začal se věnovat imunologii. Hodně cestoval, pobýval v Anglii, Západním Německu, Francii, Irsku, Řecku, Číně, Indii, Izraeli, Austrálii, Mexiku i Spojených státech amerických, kde působil několikrát a jednou dokonce nepřetržitě více než dva roky (1965-1967). Literárně debutoval v roce 1958 sbírkou Denní služba (předtím publikoval verše jen časopisecky). Vnesl do české poezie svět vědy a medicíny. Údajně je nejpřekládanějším českým básníkem a do současnosti mu vyšlo asi dvacet básnických sbírek a výborů. Zemřel v Praze 14. července 1998.

Dne 14. 9. 1973 zemřel v 70 letech Hubert Slouka, brněnský rodák, astronom, významný popularizátor astronomie, dlouholetý šéfredaktor časopisu Říše hvězd. Napsal řadu populárně-vědeckých knih o astronomii a uměl o ní poutavě vyprávět. Po studiích pracoval v Astronomickém ústavu UK a později na Štefánikově hvězdárně na Petříně. Po válce, jejíž část strávil v německém vězení, se většinou věnoval popularizaci astronomie. Na jeho počest byla pojmenována planetka č. 3423 Slouka.

Dne 15. 9. 2003 zemřel 83letý Josef Hiršal, původně učitel, básník a autor vzpomínkových knih, pilný překladatel z němčiny a ve spolupráci s jazykovými odborníky i z řady dalších jazyků.

Dne 16. 9. 1933 zahájilo v Praze v Mozarteu činnost levicově orientované Divadlo D 34, které založil Emil František Burian (1904-1959). Brzo přesídlilo Na Poříčí do sídla Legiobanky. Divadlo měnilo každý rok název – písmeno „D“ zůstávalo, měnily se poslední dvě číslice letopočtu. Divadlo fungovalo do roku 1941, kdy bylo pro svůj protifašistický postoj zavřeno. Po válce bylo obnoveno s názvem D 46. V roce 1951 je Burian převedl pod Československou armádu jako „Armádní umělecké divadlo“. Po odchodu z armády (1955) mu Burian vrátil původní název –  D 34. Po Burianově smrti bylo divadlo pojmenováno po něm – Divadlo E. F. Buriana.

Dne 18. 9. 1793 první americký prezident George Washington (1732-1799) položil základní kámen ke Kapitolu – sídlu amerického kongresu v hlavním městě Spojených států amerických, které se začalo budovat tři roky předtím.

Dne 19. 9. 1783 se ve Versailles uskutečnil první let balónem vyrobeným bratry Montgolfierovými, který měl živou posádku. Tou byli kohout, kachna a ovce. Všechna zvířata přežila let i přistání, což způsobilo senzaci. Balón se vznesl asi do výšky 500 metrů, letěl osm minut a urazil tři a půl kilometru.

Dne 19. 9. 1983 Britové dovolili, aby získal nezávislost ostrovní stát v Karibském moři Svatý Kryštof a Nevis – zůstal ale součástí Commonwealthu. Kolonii tam založili Britové už roku 1623 a během koloniálního období tam dovezli mnoho afrických otroků. V současné době je většina tamních obyvatel jejich potomky.

Dne 20. 9. 1913 zemřel 60letý Ferdinand Blumentritt, profesor a ředitel státního gymnázia v Litoměřicích, autor výborných článků a knih o Filipínách. Dobré znalosti o Filipínách, ač je sám nikdy nenavštívil, získal od filipínského národního hrdiny dr. José Rizala (1861-1896), s kterým si psal. Blumentrittovo jméno má dodnes na Filipínách i několik veřejných míst.

Dne 21. 9. 1933 byl Lipsku zahájen proces s pěti lidmi, obžalovanými ze zapálení budovy Reichstagu v Berlíně. Kromě Nizozemce Marinuse van der Lubbeho (1909-1934), který se k založení požáru přiznal, stanula u soudu také čtveřice komunistů: Bulhaři – Georgij Dimitrov, Blagoj Popov, Vasil Taněv a Němec Ernst Torgler. Vládlo přesvědčení, že nejvyšší německý soud celou pětici obžalovaných odsoudí. Rozsudek ale, vynesený 23. prosince 1933, všechny kromě van der Lubbeho osvobodil. Lube byl odsouzen k smrti a popraven 10. 2. 1934. Předseda soudu Dr. Wilhelm Bürger sice při vynášení rozsudku zdůraznil, že podle něj požár budovy Říšského sněmu skutečně byl komunistickou akcí, nicméně že se proti čtveřici komunistů nenašel dostatek důkazů, což velmi rozzuřilo Hitlera. Očištění Dimitrov, Popov a Taněv byli z Německa vyhoštěni. Dimitrov (1882-1949), který se u soudu proslavil zejména svou odvážnou konfrontací s Göringem, byl pak v Moskvě zvolen generálním tajemníkem Komunistické internacionály.

Dne 1. 9. 1953 byl v pražských Holešovicích a Bubenči „otevřen” Park kultury a oddechu Julia Fučíka. Přesněji řečeno, bylo tak přejmenováno pražské Výstaviště s na západ navazující Královskou oborou lidově zvanou Stromovka. Lidé si dlouhý název zkracovali na „Julda Fulda”. Původní název se areálu vrátil v roce 1990.

Dne 21. 9. 1973 byl pro veřejnost zpřístupněn hotel s televizním vysílačem na Ještědu, Stavba má unikátní tvar rotačního hyperboloidu a krásně dotváří vrchol Ještědu (1012 m n. m.) na dohled jihozápadně od Liberce. Podle projektu Karla Hubáčka (1924-2011) byla stavba zahájena v roce 1966. Rotační hyperboloid je 98 m vysoký, je to česká stavba 20. století, Hubáček za ni roku 1969 dostal od Mezinárodní unie architektů prestižní Perretovu cenu. Na Ještědu místo vyhořelé chaty měly stát objekty dva, tak byla vypsána soutěž, ale Hubáček zadání ignoroval a obě stavby spojil do jedné. Přestože nesplnil hned několik soutěžních podmínek, pochopila porota, že jeho řešení je jasně nejlepší. Genialita věže tkví i v samotné konstrukci, která je kombinací ocelové a betonové stavby s pláštěm, upnutým na laminátových tyčích. Řada dílců je z plastu, aby nebyly rušeny signály. Celkový tvar stavby navazuje na komolé ukončení kopce, takže jej opravdu dotváří. S Hubáčkem spolupracovali mimořádně nadaní konstruktéři, kteří mají na úspěchu stavby veliký podíl a Hubáček trval také na tom, aby byli uváděni jako spoluautoři stavby, podobně, jako architekt interiérů Otakar Binar. Pokud si dnes někdo myslí, že všichni stavbě fandili a dnešní pýchu a dominantu kraje podporovali, mýlí se. Hubáček to komentoval: „… my měli štěstí – stavbě fandili čtyři lidé, kteří jí mohli pomoci: investor, já, stavbyvedoucí a tím čtvrtým byl šéf odboru výstavby ONV, ten nás držel… Jinak lidi nadávali, útočily na nás noviny…“. Teprv po roce 1989 se Karlu Hubáčkovi dostalo doma řady poct, měl být i jmenován profesorem nově založené fakulty v Liberci, u jejíhož zrodu stál, ale to on odmítl.

Dne 21. 9. 2003 ukončila svoji misi americká planetární sonda Galileo plánovaným sestupem do atmosféry planety Jupiter, kde shořela. Sonda byla vypuštěna 18. 10. 1989, k Jupiteru úspěšně dorazila 7. 12. 1995. Za osm let pak sonda poslala k Zemi dlouhou řadu měření, která přispěla k poznání této části naší planetární soustavy.

Dne 23. 9. 1973 po infarktu zemřel 69letý Pablo Neruda, chilský komunistický básník, diplomat a politik, nositel Nobelovy ceny za literaturu v roce 1971. Jmenoval se Ricardo Eliezer Neftalí Reyes y Basoalto. Pseudonym, který přijal v mládí, odvodil údajně částečně od jména našeho básníka a spisovatele Jana Nerudy.

Dne 24. 9. 1483 došlo k druhé pražské defenestraci. Bylo to za vlády krále Vladislava Jagelonského (1456-1516). Tehdy protestantská strana provedla násilný převrat na Starém i Novém Městě a na Malé Straně. Z oken radnic byli vyhozeni staroměstský purkmistr a těla sedmi novoměstských konšelů. Další byli krátce na to popraveni. Oficiálně se obětí stalo 17 osob z pražských radnic, tzn. lidí vyššího postavení. K těmto událostem asi přispělo také to, že v horkém létě tohoto roku vypukla epidemie moru a panovník se svým dvorem i početnou ozbrojenou družinou uprchnul před nákazou nejprve do Plzně a pak do Třebíče. Odjezd krále zřejmě více otevřel stavidla nespokojenosti s pražskými radnicemi. Tato defenestrace je nejméně známá a někdy se ani nepočítá asi proto, že nepřinesla zásadní mocenský převrat v zemi, že po ní nezačala žádná revoluce ani válka. Byla ale nejkrvavější, s největším počtem obětí (pro srovnání: první defenestrace v roce 1419 měla 14 obětí a třetí v roce 1618 žádnou) a vypovídá o nesvárech mezi kališníky (protestanty) a katolíky, za nimiž se, samozřejmě schovávaly touhy po moci. Král byl krvavými událostmi velice pobouřen a povolal do zbraně vojsko, se kterým chtěl vytáhnout proti Praze. Vývoj událostí ale směřoval k náboženskému smíru a vyhlášení rovnoprávnosti obou církví v roce 1485 na sněmu v Kutné Hoře.

Dne 26. 9. 1953 v Praze byl otevřen Letenský tunel. Má délku zhruba 425 metrů a spojuje Štefánikův most (dříve Švermův) s Letenským náměstím, výjezdová rampa je dlouhá 160 metrů. Stavěn byl čtyři roky a plánován byl už před válkou. Tunel má pouze jeden obousměrný tubus, výškový rozdíl mezi oběma konci tunelu je 33 metrů.

Dne 26. 9. 1983 infarktu podlehl 56letý Jiří Malásek, brilantní klavírista a nápaditý skladatel. Spolupracoval s řadou orchestrů, pracoval v Československém rozhlase a od roku 1959 byl hudebním dramaturgem v Československé televizi. Popularitu získal v klavírním duu s Jiřím Bažantem a zejména s ním také komponoval hudbu k filmům. Legendární snímky Dáma na kolejích či Starci na chmelu těžily z jeho skladatelského umu. On stvořil melodie k filmům o panu Tau. Podílel se i na seriálu F. L. Věk. V jeho šlépějích pokračuje syn Petr (*1964).

Dne 26. 9. 2022 – před rokem – byla provedena jedna z největších teroristických akcí proti životnímu prostředí: na čtyřech místech byly výbuchy protrženy plynovody Nord Stream v Baltském moři, vedoucí z Ruska do Německa. Po výbuších unikl methan takového rozsahu, jaký svět ještě nezažil – ochránci životního prostředí, ani jim podobní aktivisté, se ale k této ekologické katastrofě vůbec neozvali! Přitom je methan mnohokrát účinnější na globální oteplování než CO₂. Oficiálně nebyl vyšetřen viník. Americký novinář Seymour Hersh ale zveřejnil 8. 2. 2023, že ke zničení plynovodu dal příkaz prezident SSA  J. Biden, který veřejně vyhrožoval už při jeho stavbě, že ho „zastaví”. SSA po sabotáži Nord Streamu okamžitě zvýšily cenu plynu.

Dne 27. 9. 1963 byl poprvé v našem rozhlase odvysílán populárně vědecký pořad s kosmickým názvem Meteor. Pořad je stále pravidelně vysílán každý týden a informuje o čerstvých vědeckých objevech v přírodních vědách. Jeho hlavním cílem je srozumitelné předkládání nejnovějších vědeckých pohledů na okolní svět. Založení pořadu inicioval Josef Kleibl (1931-2022), publicista a rozhlasový redaktor.

Dne 28. 9. 1953 na mrtvici zemřel 63letý Edwin Hubble, Američan, vedoucí osobnost astronomie 20. století. Na Chicagské univerzitě studoval přírodovědu, ale více se prý tehdy věnoval sportu. Potom studoval v anglickém Oxfordu, na otcovo přání práva a k nim si přibral ještě literaturu a španělštinu. Po návratu do SSA působil krátce jako právník, ale brzy ho zlákal svět astronomie. Roku 1919 (tři roky po publikování Einsteinovy teorie obecné relativity) se dostal na observatoř Mount Wilson, kde byl tehdy největší dalekohled světa – dvouapůlmetrový Hookův. S ním zkoumal mlhovinu v Andromedě a ke svému překvapení zjistil (1923), že je složena z mnoha hvězd. Nalezl zde i cefeidy (proměnné hvězdy), pomocí kterých spočetl vzdálenost mlhoviny. Bylo jasné, že nejde o hvězdokupu z naší Galaxie, ale o objekt daleko za hranicemi Mléčné dráhy, Hubble byl tedy první, kdo objevil cizí galaxii. V následujících letech objevil řadu dalších galaxií a naráz tak zvětšil svět, ve kterém žijeme. Nobelovu cenu sice nedostal, ale jeho jménem byl nazván obrovský vesmírný dalekohled, který byl naveden na oběžnou dráhu Země roku 1990 (obíhá ve výšce kolem 569 km) a je jedním z nejvýznamnějších astronomických přístrojů současnosti.

 

Dne 28. 9. 2003 zemřel ve věku 94 let Elia Kazan, rodák z Istambulu, slavný americký režisér, scenárista, producent a spoluzakladatel legendární newyorské herecké školy Actors‘ Studio. Svou uměleckou kariéru zahájil ve 30. letech po studiích na univerzitě v Yale jako divadelní herec. Od herectví přešel postupně k režii a od divadelních prken k filmovému plátnu. Pod jeho vedením vznikla řada pozoruhodných snímků jako Tramvaj do stanice Touha, Viva Zapata, Na východ od ráje, Tichá dohoda, Poslední magnát nebo Amerika, Amerika. Zlatou sošku Oscara získal celkem třikrát (1948 – za film Dohoda mezi gentlemany, 1955 – za snímek V přístavu a v roce 1999 za celoživotní dílo).

 

29. 9. 1993 v noci na 30. 9. zasáhlo ničivé zemětřesení indické státy Maháráštra, Madhjapradéš a Andhrapradéš (zhruba ve středu Indie), které mělo „jen” 6,4 stupně Richterovy stupnice, ale více než 50 sídel jím bylo zničeno. Města se měnila v rozvaliny, v nichž zahynulo na 45 tisíc lidí. Tragédie se odehrála v noci ozářené úplňkem Měsíce, což někteří odborníci dávají do přímé závislosti.

 

Dne 30. 9. 1913 zemřel 55letý Rudolf Diesel, německý vynálezce vznětového motoru nazvaného po něm – diesel. Inženýrský diplom získal na technice v Mnichově. Jako velmi schopný student byl představen Carlovi von Lindemu, inženýrovi, který se specializoval na projektování a produkci chladicích zařízení a v roce 1880 začal pracovat v Lindeho pařížské firmě. Dieselovým úkolem bylo teoretické zdokonalení spalovacího motoru a on tomuto problému věnoval mnoho času. V dalším období pracoval na vylepšení spalovacího motoru. Výsledkem byl patent, který dostal roku 1892. Po neúspěšných pokusech se spalovacím motorem na uhelný prach začal vyrábět stále lepší modely s finanční podporou firmy Maschinenfabrik z Augsburgu. V roce 1897 zkonstruoval vysokotlaký spalovací pístový motor se samočinným zážehem, vyvolaným stlačením vzduchu do 3,5 Mpa. Byl to jeho největší úspěch. Tento typ vysokotlakého motoru, od té chvíle nazývaný Dieselův motor nebo jednoduše diesel, pracoval na tekuté těžké palivo (hnací olej). K zážehu paliva docházelo po jeho vytrysknutí do spalovací komory od zahřátého vzduchu v důsledku stlačení. Motor se mu podařilo vylepšit tak, aby využíval tepelnou energii na 26 %, tedy dvakrát účinněji než v té době nejlepší parní stroj. Po dalších úpravách byl jeho motor roku 1900 vyznamenán na světové výstavě v Paříži Velkou cenou. Na základě tohoto úspěchu s ním uzavřely smlouvu kodaňské loděnice. Roku 1911 byla v Kodani spuštěna na vodu loď Seelandia se dvěma 8válcovými čtyřtaktními Dieselovými motory, které sloužily spolehlivě do roku 1942. Vysoké technické přednosti tohoto motoru a také použití nafty jako paliva způsobily jeho rychlé rozšíření v průmyslu a dopravě. Diesel zemřel za zvláštních, nevyjasněných a nepochopitelných okolností při plavbě na lodi Dresden z Antverp do Anglie; údajně měl spáchat sebevraždu skokem do moře.

(Informace k jednotlivým heslům jsou čerpány hlavně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.)

 

Výročí některých událostí na Sedlecku a Sedlčansku:

1923 – 22. 9. byla v Sedlci na náměstí ukončena tzv. stanová misie metodistické církve (započala 30.8.1923), jejímž cílem bylo získat pro tuto protestantskou církev nové členy a opravdu je zde získala.

 

1953 – 20. 9. se uskutečnil v Sedlčanské kotlině první motokrosový závod. Závodiště bylo vybudováno bez přispění státu, jen svépomocí milovníků motoristických soutěží. Na závodišti se odehrává řada dalších velice prestižních soutěží v nejrůznějších kategoriích, včetně Setkání mistrů.                                       -MK-