Marie Kovalová: Srpnová výročí
Některá kulatá výročí k srpnu 2024
1324 – léto bylo teplé, s četnými bouřkami a krupobitím.
1424 – v létě bylo teplo a sucho.
1524 – letní období bylo chladné a hodně deštivé.
1624 – léto bylo velmi teplé.
1724 – léto bylo velmi teplé a suché.
Od roku 1770 byla soustavně měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:
1774 – v srpnu se proti červenci trochu ochladilo, bylo průměrně 19,8 °C.
1824 – srpen byl zhruba stejně teplý jako červenec, měl průměrnou teplotu 19,3 °C.
1874 – v srpnu se proti červenci znatelně ochladilo (téměř o 5 °C) na průměrně 17,8 °C.
1924 – srpen byl chladný (o 2 °C chladnější než červenec), měl průměrnou teplotu 16,9 °C.
1974 – srpen byl o 2 °C teplejší než červenec, měl průměrnou teplotu 20,2 °C.
(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003, platí tedy hlavně pro českou kotlinu.)
Dne 1. 8. – kolem tohoto data naši dávní předkové v předkřesťanských dobách slavívali svátek božstva zářivého Slunce, patrona úrody. Keltové mu říkali Lugnasad.
Dne 1. 8. 1894 vypukla první čínsko-japonská válka (trvala do 17. 4. 1895). Šlo hlavně o nadvládu nad Korejským poloostrovem; válčilo se ale nejen v Koreji, nýbrž i v Číně a ve Žlutém moři. Válka skončila drtivou porážkou Číny, která ztratila nejen svůj vliv v Koreji, ale také ostrov Tchaj-wan. Vítězství zajistilo Japonsku pozici asijské velmoci. Porážka podkopala čínské národní sebevědomí už tak dost pošramocené porážkami od Západu – hlavně ve dvou „opiových” válkách (kolem poloviny 19. století). Tehdy Anglie začala dovážet do Číny opium a dostala velké množství Číňanů do závislosti na ně. Když nemohli Angličané Čínu přímo kolonizovat, tak jí aspoň takhle škodili a také jim z toho „obchodu” plynuly velké zisky.
Dne 1. 8. 1944 – druhá světová válka: začalo Varšavské povstání proti německým okupantům. Nemělo ale naději na úspěch bez pomoci zvenčí, protože povstalecké síly neměly dost lidí ani vybavení k takové akci. Navíc se Němci předem dozvěděli o povstání a stihli svými jednotkami zabezpečit některé klíčové posty. Povstání bylo rozdrceno a utopeno v krvi. Himmler nařídil ničení města a likvidaci jeho obyvatel, německé jednotky od počátku masově vraždily válečné zajatce i civilisty. Povstalci ale byli velmi houževnatí, dokázali nečekaně vzdorovat a působili Němcům velké ztráty, proto němečtí velitelé 2. října vyhlásili příměří. Následující den povstalci kapitulovali s podmínkou, že bude se zajatci zacházeno v souladu s Ženevskými konvencemi. Po kapitulaci Němci nějaký čas dohodu zhruba respektovali, ale později už jen výjimečně. Důsledky povstání byly pro Polsko strašlivé. Byla při něm zdecimována elita polského národa, respektive to, co z ní zbývalo po pěti letech německého teroru. Celkem zemřelo kolem 200 tisíc civilistů, přes 700 tisíc jich bylo vyhnáno z Varšavy a město samo bylo téměř srovnáno se zemí.
Dne 2. 8. 1934 zemřel 86letý Paul von Hindenburg, pruský šlechtic, rodák z Poznaně, voják, politik a nakonec prezident Německa (od roku 1925). Hindenburg byl monarchista, velmi si přál obnovu německé monarchie a doufal, že některý z pruských princů by mohl být vybrán za císaře, přesto nikdy nevyužil svoji pozici k obnově monarchie. Hindenburg, přestože byl už za svého života všeobecně vážen a např. byla po něm pojmenována vzducholoď (1935), jeho biografové (John Wheeler-Bennett a Andreas Dorpalen) tvrdí, že za fasádou síly a moci se ukrýval slabý a nijak zvlášť inteligentní muž, který, přes dobré úmysly, závisel při rozhodování na radách a vůli ostatních. Po Hindeburgově smrti Hitler prohlásil prezidentský úřad za „trvale uvolněný” a jeho pravomoci spojil s úřadem kancléře, prohlásil se za „vůdce a kancléře“, čímž dosáhl v Německu absolutní moci. Ústava výmarské republiky říkala, že v případě smrti prezidenta nebo jeho neschopnosti vykonávat úřad, nahrazuje jej kancléř až do nových voleb. Hitler ale volby nikdy nevyhlásil. Místo toho uspořádal 19. srpna 1934 referendum, ve kterém se měli Němci vyjádřit, jestli souhlasí se současným vykonáváním obou funkcí Hitlerem. „Pro“ bylo téměř 90% občanů.
Dne 2. 8. 1964 – válka ve Vietnamu: USA lživě obvinily Severovietnamce, že v Tonkinském zálivu zaútočili na loď USA Maddox, která se, jako v odvetu, pustila do ostřelování severovietnamských hlídkových člunů. Tak USA oficiálně vstoupily do války ve Vietnamu.
Dne 3. 8. 1884 zemřela 79letá Anna Chadimová, rodačka z Petrovic u Sedlčan, chudá služka, která „vynalezla” (asi někdy v roce 1830) svižný společenský tanec – českou polku, která pak dobyla svět.
Dne 3. 8. 1924 zemřel 66letý Joseph Conrad (vlastním jménem Józef Teodor Konrad Korzeniowski), významný anglický spisovatel rusko-polského původu, považovaný za jednoho ze zakladatelů modernismu v literatuře. V 17 letech, po smrti svých rodičů, patřících k polské šlechtě, odjel z Ruska do Marseille a stal se námořníkem na francouzských obchodních lodích, plavících se do Karibiku. Ke konci sedmdesátých let přešel k anglickému loďstvu, kde roku 1886 dosáhl hodnosti kapitána a získal britské státní občanství. Roku 1890 při plavbě po řece Kongo vážně onemocněl malárií a musel se vzdát námořnické kariéry. Od roku 1894 se začal věnovat literární činnosti. Zkušenosti z námořních plaveb a života v exotických krajích poskytly Conradovi bohatou látku pro jeho tvorbu. Ač si angličtinu osvojil až v dospělosti, napsal všechny své romány, novely a povídky anglicky, a to s takovou jazykovou bohatostí, že se stal jedním z největších mistrů anglické prózy. Za nejvýznamnější jeho díla jsou považovány román Lord Jim a novela Srdce temnoty, spojené vypravěčem Marlowem a zachycující zhoubné rysy kolonialismu.
Dne 3. 8. 2014 při masakru v Sindžáru na severu Iráku bylo zabito několik tisíc jezídských mužů bojovníky Islámského státu.
Dne 5. 8. 1964 – válka ve Vietnamu: armáda USA, v reakci na údajný incident v Tonkinském zálivu (viz 2. 8. 1964), uskutečnila operaci Pierce Arrow, při které provedla 64(!) leteckých útoků na severovietnamské přístavy. Byl to ale teprve začátek amerických ničivých náletů na Severní Vietnam.
Dne 5. 8. 1984 podlehl krvácení do mozku 58letý Richard Burton, britský divadelní a filmový herec. Na konci 50. let se stal uznávaným hercem. Zahrál si s Elizabeth Taylorovou v tehdy (1963) vůbec nejdražším filmu Kleopatra. Pak se jeho kariéra rozjela naplno. S Elisabeth se oženil (dokonce dvakrát), ale nevydrželi spolu – dvakrát se rozvedli. Jeho posledním filmem se stala adaptace knihy George Orwella – 1984. Burton byl celkem pětkrát ženatý. Trpěl hemofilií a pro pomoc ostatním nemocným s touto chorobou, založil fond, jenž nesl jeho jméno.
Dne 6. 8. 1914 – První světová válka: Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Rusku. Už předtím, 3. 8. 1914, Německo vyhlásilo válku Francii a napadlo Belgii.
Dne 7. 8. 1714 ruská flotila porazila švédské loďstvo v bitvě u Gangutu u poloostrova Hanko, západně od Helsink. Šlo o první důležité vítězství ruského námořnictva v jeho historii. Bitvy se údajně osobně účastnil sám ruský car Petr I. Veliký (1672-1725). Rusové tehdy kromě desítky švédských lodí zajali dokonce i jejich vlajkovou loď. Ruské námořnictvo toto vítězství tradičně stále oslavuje. Bitva byla součástí tzv. Severní války (1700-1721), která byla bojem koalice Dánska, Norska, Saska a Ruska proti Švédsku, podporovanému po nějakou dobu Osmanskou říší.
Dne 8. 8. 3114 př. n. l. – od tohoto data, podle jedné z řady teorií, začali Mayové počítat svůj kalendář. Ten končil 18. 8. 2012 a to bylo často interpretováno jako konec světa…
Dne 8. 8. 1884 zemřel 51letý Miroslav Tyrš, historik umění, estetik, profesor dějin na Univerzitě Karlově v Praze, zakladatel Sokola. Jeho smrt je dodnes záhadou. Původně se psal Tirsch. Narodil se v poněmčelé rodině lékaře, ale potom, co mu brzy rodiče zemřeli, byl vychováván strýcem v českém vlasteneckém prostředí. Po maturitě studoval v Praze rok práva, pak přestoupil na filosofii, kde studoval přírodní vědy, filozofii a estetiku. Roku 1860 získal doktorát. Velmi aktivně se účastnil českého kulturního a politického života; od roku 1869 byl volen (jako člen strany svobodomyslné) poslancem zemského sněmu, v roce 1873 i do říšské rady. Původně se chtěl věnovat filozofii, ale od začátku 70. let u něho převážil zájem o výtvarné umění a estetiku. Stal se předsedou výtvarného výboru Umělecké besedy, podnikl studijní cesty do Německa, Francie, Anglie. V roce 1880 se habilitoval pro dějiny výtvarného umění na pražské České technice a v roce 1882 byl jmenován mimořádným profesorem na FF české univerzity v Praze. Do české historie se zapsal především jako spoluzakladatel (16. 2. 1862) a vůdčí ideový i organizační činitel Sokola a také jako tvůrce českého tělocvičného názvosloví; byl rovněž iniciátorem prvního všesokolského sletu v roce 1882. Už před jeho 40. rokem se u něj projevovala nervová labilita a ta jej sužovala do konce života. Při léčebném pobytu v Tyrolských Alpách na jedné vycházce spadl do říčky a utonul. Oficiálně byla jeho smrt nehoda, jsou i názory, že spáchal sebevraždu.
Dne 9. 8. 2004 – válka v Afganistánu (2001-2021): velení a kontrolu nad jednotkami NATO v Afganistánu předali Američané údajně Němcům a Francouzům.
Dne 10. 8. 1944 – druhá světová válka: ve Štrasburku, v hotelu Maison Rouge, se sešli němečtí průmyslníci, aby naplánovali poválečné zotavení Německa a začali znova pracovat na „silné Německé říši“. Byli to představitelé společností Volkswagen, Krupp a Messerschmitt, někdo uvádí i IG Farben. Další přítomní nebyli konkretizovaní (bankéři?). S neuvěřitelnou předvídavostí se shodli, že německá Čtvrtá říše bude ekonomická, ne, jako ta Třetí – vojenská. Z jednání se měl dochovat dokument, který někdo prý objevil(?) v archivech americké vojenské rozvědky a zveřejnil ho roku 2011 i v britském tisku.
Dne 11. 8. 1804 bylo vyhlášeno Rakouské císařství a František II. (1768-1835) se prohlásil rakouským císařem Františkem I. Císařství bylo vytvořeno z habsburských dědičných zemí, ze zemí Koruny české a z Uherského království.
Dne 11. 8. 1914 – První světová válka: Francie vyhlásila válku Rakousku-Uhersku a hned po ní Velká Británie.
Dne 11. 8. 1934 byla do americké věznice Alcatraz přivezena první skupina vězňů (civilistů). Alcatraz je ostrov o rozloze asi 7 ha, ležící při západním pobřeží USA v San Franciské zátoce. Podle pověstí byli na ostrov posíláni do vyhnanství Indiáni, nedodržující kmenové zákony. V polovině 19. století, po vypuknutí zlaté horečky, byla na ostrově postavena obranná pevnost. V americké občanské válce (1861-1865) a po ní byla pevnost vojenskou věznicí a od toho roku 1934 věznicí federální. Bylo tam zřízeno 600 cel, každá pro jednoho vězně, aby se dosáhlo absolutní izolace zločinců, platil pro ně zákaz hovoru a ten byl dodržován i ve vězeňských dílnách. Sem se dostali ti nehorší zločinci a žádná jiná věznice na světě není opředena tolika mýty jako tato. Věznice nebyla nikdy zcela zaplněna, průměrně v ní přebývalo kolem 260 vězňů a byla v provozu, který byl velmi drahý, jen do 21. 3. 1963. Za tu dobu se o útěk pokusilo 36 vězňů, z nichž 31 bylo při útěku dopadeno či zastřeleno, 5 bylo prohlášeno za mrtvé; předpokládá se, že se utopili, ač se nenašla jejich těla. Nyní je ostrov – Skála – hlavně turistickou atrakcí. Navštíví ho ročně víc než milión turistů.
Dne 12. 8. 1914 – první světová válka: v Kyjevě byla ustavena Česká družina. Založili ji čeští emigranti, kteří chtěli bojovat proti Rakousko-Uhersku. Družina se pak stala základem československých legií v Rusku. K 1. 12. 1914 měla družina 992 „starodružiníků“ včetně 16 Slováků a ruského velitelského sboru. Postupně do ní vstupovali zajatci nebo zběhové z rakousko-uherské armády.
Dne 12. 8. 1964 zemřel (po infarktu) 56letý Ian Fleming, britský novinář a spisovatel, bankovní úředník, námořní důstojník a za druhé světové války pobočník šéfa tajné služby britského námořnictva. V červnu 1941 Fleming doprovázel admirála Godfreye do USA, aby navázali úzkou spolupráci s FBI. Oba byli seznámeni s laboratořemi, archivy, podzemními střelnicemi i s učebnami americké tajné služby. Tyto poznatky pak Fleming využil v díle, kterým se nejvíc proslavil – o Jamesu Bondovi – agentu 007. Napsal o něm 13 románů, většina z nich byla s velkým úspěchem zfilmována. Po smrti Fleminga v psaní příběhů o Bondovi pokračovali i jiní spisovatelé, např. Kingsley Amis (1922-1995).
Dne 13. 8. 1604 – uprostřed vrcholící lázeňské sezóny, postihl Karlovy Vary zničující požár, popelem lehlo 99 ze 102 domů.
Dne 14. 8. 1464 zemřel 58letý Enea Silvio Piccolomini, italský právník, diplomat, historik, bohoslovec, který usedl roku 1458 na papežský stolec jako papež Pius II. Svůj bohatý politický i osobní život popsal v Commentaries, ve svém nejobsáhlejším díle, což je dodnes zatím jediná autobiografie napsaná papežem v době pontifikátu. Enea je také znám erotickými spisky, které sepsal v dobách svého mládí. Jeho obsáhlá Historie česká se v cizině stala na dlouhou dobu zdrojem poznatků o českých dějinách, zvlášť o husitském hnutí, které Enea samozřejmě odsuzoval. Mnozí toto jeho dílo nazývali skandálním, protože si autor nebral servítky. Třeba napsal: Lid v celém království (českém) je pijácký, obžerství oddaný, pověrčivý a chtivý novot. Šlechta slávychtivá, válek zkušená, pohrdající nebezpečím a ve slibu stojící, ačkoliv je velice nesnadno utišiti její nenasytnost. Nebo: Císařovna Barbora, žena nezměrné chlípnosti, která mezi kuběnami nechvalný život veřejně vedouc, častěji si žádala mužů, než byla od nich žádána…
Dne 14. 8. 1784 na velkém ostrově Kodiak u Aljašky založil první stálou ruskou osadu Grigorij Šelikov, ruský obchodník s kožešinami. Za první evropskou loď, která dosáhla Aljašky (21. 8. 1732), je považována ruská loď St. Gabriel, vedená kormidelníkem Ivanem Fjodorovem a geodetem Michailem Gvozděvem. Roku 1867 Aljašku od Ruska koupily Spojené státy americké.
Dne 14. 8. 1914 byl oficiálně otevřen Panamský průplav. Uskutečnit smělou myšlenku, aby lodě nemusely plout kolem celé Jižní Ameriky a proplouvat kolem zrádného Hornova mysu, trvalo čtyři století. V 80. letech 19. století se úkolu, po zkušenostech ze Suezského průplavu, ujali Francouzi, ale po necelých deseti letech stavbu zastavili pro velké problémy a pro nedostatek peněz. Stavbu koupily USA, přímo stavět začaly roku 1904. Panamská republika jim dala veškerá práva nejen ke stavbě a pak ke kontrole průplavu, ale také k území na obou březích průplavu o šířce cca 8 km. Slavnost otevření průplavu byla skromná, ovlivněná prý válkou v Evropě. Všem lodím byl průplav otevřen až v červenci 1920. Do té doby ho užívala jen armáda USA. Na obou březích průplavu byla postavena moderní americká vojenská zařízení a základny, kolem nichž vznikl vlastně nezávislý stát ve státě. Do 31. 12. 1999 ale museli Američané vrátit průplav Panamě. Po rekonstrukci, v letech 2006-2016, má průplav 6 zdymadel, hluboký je 13 m, dlouhý 81,6 km a široký 150 až 305 m. Pokud lodě nemusí čekat, cesta průplavem trvá 8 až 10 hodin.
Dne 14. 8. 1974 začal hořet Veletržní palác v Praze-Holešovicích, významná funkcionalistická stavba, postavená v letech 1925-1928. Likvidace požáru trvala až do 20. 8. Požár, kvůli stavební disposici vnitřních chodeb, se šířil nekontrolovaně, zejména chodbami nad Velkou dvoranou a výtahovými šachtami. Údajně vznikl samovznícením fermeže a také ignorováním protipožárních předpisů. Palác byl v té době sídlem 6 podniků zahraničního obchodu. Jejich moc byla taková, že upozornění tehdejších státních orgánů požární prevence na problémy s nedodržováním požárních předpisů, zůstala bez povšimnutí. Je paradoxem, že tresty, které měly po zničujícím požáru postihnout odpovědné pracovníky, se dotkly jen tehdejších hasičů. Uvažovalo se i o zbourání paláce. V roce 1976 však bylo rozhodnuto o jeho rekonstrukci. Ta probíhala velmi pomalu; teprve v 90. letech 20. století byla budova kompletně zrekonstruována.
Dne 14. 8. 1994 byl dopaden 45letý Iljič Ramirez Sánchez, terorista přezdívaný „Šakal“, pocházející z Venezuely. Chytila ho francouzská tajná služba v súdánském Chartúmu. Šakal měl na svědomí řadu bombových útoků a únosy letadel. Byl odsouzen na doživotí, trest si odpykává ve Francii. Světovou proslulost si získal v roce 1975 útokem na zasedání vrcholných představitelů ropného kartelu OPEC ve Vídni. Podařilo se mu tenkrát unést 11 ministrů zemí OPEC. Údajně stál také za únosem francouzského dopravního letadla do ugandského Entebbe v roce 1976 a byl zapleten do dalších akcí.
Dne 15. 8. 1534 baskický šlechtic Ignác z Loyoly (1491-1556) založil jezuitský řád, který sice papež schválil až v roce 1540, ale který se později stal jedním z nejvýznamnějších mužských řádů římskokatolické církve bez ženské větve. S Ignácem to bylo dalších 6 studentů univerzity v Paříži, kteří stáli u zrodu tohoto řádu, vzniklého jako reakce na vzmáhající se reformaci. Řád funguje individualisticky, jezuité nemají společné modlitby, smí si nechat občanská jména (vzpomeňme pátera Antonína Koniáše, 1691-1760). Řád hlásá uměřenost, ne askezi, ne trýznění a zcela neodmítá světská potěšení. Hlavní činností řádu jsou misijní, vzdělávací a vědecké aktivity. V roce 1773 byl sice řád papežským výnosem zrušen, ale fakticky jezuité fungovali dál. V roce 1814 byl řád oficiálně obnoven a funguje dodnes (i u nás).
Dne 15. 8. 1744 začala druhá slezská válka, když pruské vojsko krále Fridricha II. (po uzavření spojenecké smlouvy s Francií) vpadlo do severních Čech a rychle postupovalo na Prahu. Připomínám, že první slezská válka začala po nástupu Marie Terezie na trůn v roce 1740 a trvala do roku 1742.
Dne 15. 8. 1834 zemřel v Petrohradě 73letý Vasilij Vladimirovič Petrov, ruský fyzik, chemik a člen Akademie věd v Petrohradě. Zabýval se hlavně experimenty se spalováním organických i anorganických látek ve vakuu a plynech nepodporujících hoření. Prokázal, že látky mohou hořet bez vzduchu, ale za přítomnosti kyslíku.
Dne 16. 8. 2004 po autonehodě zemřel 54letý Ivan Hlinka, náš významný hokejový reprezentant a pak trenér.
Dne 17. 8. 2014 zemřel v 92 letech Vladimír Homola, speleolog, hydrogeolog, vysokoškolský pedagog a odborný publicista. Jeskyně Homolu zaujaly už v mládí a zájem o speleologii jej přivedl ke studiu geologie. Od svých 16 let doprovázel Jaroslava Petrboka (1881-1960) při jeho výzkumech v Českém krasu a později také pro Petrboka dokumentoval a mapoval některé jeskyně. Příležitostně se účastnil prací v Moravském krasu a kromě toho měl i svoje vlastní jeskyňářské výzkumy v dalších krasových oblastech. V květnu 1942 založil Homola spolu s dalšími nadšenci tzv. Jeskynní sekci Barrandien, která sehrála významnou roli ve vzniku organizované speleologie v Československu po druhé světové válce. Homola také v roce 1943 vypracoval první systematickou evidenci krasových objektů v Českém krasu. Propracovanost a logika tohoto systému přežila jen s drobnými úpravami až do současnosti.
Dne 19. 8. 1994 zemřel 70letý Ladislav Fuks, prozaik, autor psychologických próz. Narodil se v Praze v rodině policejního důstojníka. Maturoval roku 1942 a po krátkém zaměstnání v pozemkovém úřadu byl nasazen na správu statků do Hodonína. Otřesen byl německou okupací a perzekucí židovských spolužáků. Po válce studoval na FF UK filozofii, psychologii, pedagogiku a dějiny umění. Podnětná pro Fukse byla práce ve Státní památkové správě, tyto zkušenosti zužitkoval ve svém seriálu o hradech a zámcích v časopise Za krásami domova. Od roku 1963 se věnoval výhradně literatuře. Pro Fuksovu prózu je typické prostoupení skutečných událostí halucinacemi a sny. Jeho tvorba je silně poznamenána židovskou a válečnou problematikou, konfliktem bezbranného lidství s násilím a zlem. Z jeho děl si připomeňme román Spalovač mrtvol (1967), horor, jehož protagonistou je vzorný otec rodiny, zaměstnanec krematoria, který se pod vlivem fašistické ideologie mění z podivína v psychopata a vraha svých nejbližších. Román roku 1968 zfilmoval režisér Juraj Herz, hlavní roli skvěle ztvárnil úžasný Rudolf Hrušínský. Film byl navržen na Oscara v kategorii Nejlepší cizojazyčný film roku 1969 (nezískal ho). Film byl v Československu poprvé uveden do kin 14. 3. 1969, ale okamžitě po premiéře „šel“ do trezoru a z něj se dostal až v srpnu 1990.
Dne 20. 8. 1964 byla založena mezinárodní organizace Intelsat, společnost pro družicové spoje, s 11 účastnickými zeměmi („západními“). První satelit pod názvem Early Bird (Ranní ptáče) byl vypuštěn 6. 4. 1965. Jeho oběžná dráha byla geosynchronní a poprvé v historii byl umožněn přímý přenos televizních signálů, telefonních hovorů a obrazů mezi Evropou a Severní Amerikou. V roce 1973 měla organizace 80 účastníků a poskytovala služby 600 stanicím ve 149 zemích. K 1. 1. 1980 byl počet účastnických států 103, s kapacitou přes 27 500 kanálů. Roku 2001 byla organizace privatizována, má název Intelsat Ltd.
Dne 21. 8. 1964 zemřel v 76 letech Bedřich Karen, (vlastním příjmením Fremmr) český divadelní a filmový herec. Za svou bohatou hereckou kariéru vytvořil celou řadu vynikajících různorodých rolí jak na divadelních jevištích, tak ve filmu. Za zmínku stojí nemalé množství rolí, v nichž ztvárnil padouchy a ničemy (louňovický probošt – nepřítel husitů, imperialistický pilot, ředitel, velkopodnikatel a další). V takových záporných postavách zvlášť vyniklo jeho mistrovství.
Dne 22. 8. 1864 byla v Ženevě uzavřena (12 evropskými státy) mezinárodní dohoda, která upravovala ochranu obětí ozbrojených konfliktů – první ženevská úmluva. Znění dohody navrhla organizace Červený kříž, vytvořená rok předtím; především k ní se ženevská úmluva vztahovala. Podobných dohod bylo pak několik, aktualizovány byly v roce 1949. Hlavní zásluhu na vytvoření Červeného kříže, této neutrální, všemi válčícími stranami respektované organizace, měl švýcarský podnikatel Henri Dunant (1828-1910), který jako první obdržel v roce 1901 Nobelovu cenu za mír.
Dne 22. 8. 2004 zemřel ve věku 84 let Ota Šik, československý reformní ekonom. Patřil k hlavním protagonistům Pražského jara v roce 1968. V rámci svých funkcí se zabýval zejména přípravou hospodářských reforem. Po srpnu 1968 emigroval do Švýcarska. Poměrně dobrá hospodářská prosperita ČSSR v období normalizace byla mj. přisuzována tomu, že byly některé Šikovy reformní myšlenky (ač to komunistický normalizační režim nepřiznal) realizovány.
Dne 23. 8. 1934 polehl mrtvici v 58 letech Viktor Kaplan, rodák z Vídně, strojní inženýr, vynálezce účinné vodní turbíny pojmenované pak po něm. Roku 1913 se stal vedoucím katedry teorie a stavby vodních motorů na brněnské technice. V Brně zůstal i po válce, po vzniku Československa, a roku 1918 byl jmenován řádným profesorem Vysoké školy technické. Genialita Kaplanova vynálezu je v natáčení lopatek oběžného kola turbíny podle měnícího se průtoku vody; tak je zachována vysoká účinnost turbíny i při mnohem nižším průtoku než vyžaduje turbína Francisova. Z velkého psychického vypětí Kaplan v roce 1922 těžce onemocněl a i když se po čase vrátil k pedagogické činnosti, nemoc na něm zanechala stopy, proto v roce 1931, na vlastní žádost, odešel do předčasného důchodu.
Dne 24. 8. 1814 – druhá anglo-americká válka (1812-1815): angličtí vojáci vypálili sídlo amerického prezidenta – Bílý dům a další vládní budovy ve Washingtonu, D.C. Byla to prý odplata za předchozí vypálení budov kanadské vlády v Torontu americkými oddíly. Důvodem k válce byly spory mezi Spojenými státy a Velkou Británii o sféry vlivu na severoamerickém kontinentu.
Dne 25. 8. 1944 – druhá světová válka: Americké letouny bombardovaly Brno – údajně zbrojovku, ale hodně byly zasaženy i civilní objekty. Zemřelo kolem 200 lidí.
Dne 25. 8. 1984, měsíc před svými šedesátými narozeninami, zemřel Truman Capote, americký spisovatel, který již během školní docházky vytvořil svá první literární dílka. Cesta k tomu, aby se stal profesionálním spisovatelem, byla ale dost klikatá – vedla přes práci tanečníka, herce, pomocné síly v redakci časopisu, apod. Z jeho děl si připomeňme Snídani u Tiffanyho (1958, česky 1969) a Chladnokrevně (1965, téhož roku vyšel i česky) – jedná se autentickou rekonstrukci vyvraždění jedné kansaské rodiny. Capote zemřel v Los Angeles za nevyjasněných okolností, asi na následky dlouhodobého užívání drog a alkoholu, byl homosexuál, mezi jeho milence patřil i Andy Warhol (1928-1987).
Dne 27. 8. 1894 začalo hořet v bývalém cisterciátském klášteře v Plasech u Plzně, majetku knížat Metternichů (měli ho do roku 1945). Při žíhání sudů v pivovaru vedle konventu, se vzňala ohrada a přes snahu mnoha hasičů i plasských občanů, se požár rozšířil na celý areál. Až téměř po týdnu se podařilo mít požár pod kontrolu, ale vysoká kopule kaple sv. Benedikta (v rohu konventu) hořela dál až do 9. září dopoledne, kdy se zřítila. Díky vysoké protipožární pojistce byly stavby i střechy záhy opraveny. Hlavní následky požáru byly odstraněny již v létě roku 1895. Ač byla obnovena kopule kaple sv. Benedikta, zřícené schodiště či jeho zábradlí, fresky v druhém patře v letním refektáři obnoveny nebyly a prejzy na střeše nahradily běžné tašky. Klášter byl založen knížetem Vladislavem II. (1110-1172) a jeho manželkou Gertrudou v roce 1144 a je spojen s jedním z největších českých architektů, Janem Blažejem Santini-Aichelem, který pro klášter pracoval od roku 1707 až do své smrti v roce 1723. Na místě starého gotického konventu, který byl zbořen, Santini vyprojektoval velkolepý barokní objekt, stavěný v letech 1711-1740. Při jeho zakládání použil obdivuhodnou techniku – objekt postavil na dřevěném roštu, ležícím na dubových pilotách zaražených do bahnitého podloží (je jich uváděno 5100!). Trvanlivost roštu zajišťuje jeho stálé uložení ve vodě, která je přiváděna systémem kanálů napájených místními prameny a nouzově vodou Střely; voda zamezuje přístupu vzduchu k dřevu, které prakticky zkamenělo. Varovný nápis „Aedificium hoc sine aquis ruet“ na tabulce u východního zrcadla (závěr schodiště) nese vzkaz stavitelů, že bez vody se stavba zřítí. I proto se dodnes pečlivě kontroluje výška, teplota a kvalita vody v základech ve dvou bazénech uvnitř budovy samotné. Vodní systém kláštera je technickou památkou evropského významu. Další plánované práce na výstavbě kláštera nebyly zcela dokončeny, protože 9. 11. 1785 byl klášter Josefem II. zrušen. Všechny objekty a všechen klášterní majetek připadl správě Náboženského fondu, který patřil státu. Panství bývalého kláštera se všemi budovami v roce 1826 koupil kancléř Metternich (1773-1859). Kancléř se rozhodl koupit bývalý klášter zejména kvůli pozemkům, jejichž rozloha byla kolem 10 000 ha půdy. Byly to Plasy, které si také zvolil za místo svého posledního odpočinku a je zde, v rodinné hrobce, pochován spolu s několika svými potomky. Za panství Metternichů se Plasy staly nejen správním, kulturním, ale také průmyslovým centrem. Byla zde založena huť na slévání litiny, jejíž výrobky se dodnes v Plasech i v okolí nacházejí, byla obnovena i výroba piva. Ke slovu se dostala i činnost kulturní, v prostorách bývalé klášterní knihovny byla pořádána divadla a koncerty, hrál tam i Bedřich Smetana. Kancléř s rodinou, pokud v Plasech pobývali, bydleli v někdejší prelatuře, která byla k tomuto účelu upravena a říkalo se jí od té doby zámek. Budova bývalého konventu byla využita na služební byty, školu či skladové prostory. Dnes klášter spravuje Národní památkový ústav v Plzni a od 1. 1. 2009, nařízením ministra kultury, přešla velká část klášterního areálu pod Národní technické muzeum. V klášteře se zachovaly unikátní barokní záchody, v obnoveném nemocničním křídle je expozice zaměřená na historii lékárenství a také je zde galerie malířů Strettiů – plaských rodáků. Klášter Plasy je od roku 1995 národní kulturní památkou, která zahrnuje bývalý klášterní konvent, bývalou prelaturou, sýpku s královskou kaplí, kostel Nanebevzetí P. Marie, sochu sv. Bernarda, sloup, litinovou kašnu s kandelábry, kašnu se sochou sv. Jana Nepomuckého, hřbitovní kostel sv. Václava se hřbitovem, hrobníkův dům a bývalý klášterní dvůr. V kostele Nanebevzetí P. Marie jsou jedny z nejcennějších a nejlépe restaurovaných varhan v českých zemích z dílny loketského varhanáře Abrahama Starcka z roku 1668.
Dne 29. 8. 1944 začalo Slovenské národní povstání proti proněmecké vládě Jozefa Tisa. Plán povstání, které mělo proběhnout v koordinaci s postupem Rudé armády a hlavně urychlit osvobození Slovenska od Němců, připravil plukovník Ján Golian (1906-1945). Odboj byl bohužel zpočátku rozdělený do dvou proudů, což snižovalo jeho efektivitu. Jeden, občanský blok, v sobě sdružoval členy předválečných nekomunistických stran, druhý proud byl organizovaný ilegálně působící komunistickou stranou. Neshody mezi oběma skupinami se nakonec přece jen podařilo překlenout a vznikl jeden orgán – Slovenská národní rada. Povstání ale velmi komplikovala existence autonomních partyzánských skupin, které postupovaly bez součinnosti se Slovenskou národní radou. Přestože (z vojenského hlediska) povstání skončilo za pouhé dva měsíce (28. 10. 1944) porážkou povstalců, mělo však nezanedbatelný vliv na poválečný osud země. Díky němu se Slováci zařadili k vítězům války. Než však zem osvobodila Rudá armáda (za necelý půlrok), Němci vypálili několik desítek vesnic a bez soudů popravili dlouhou řadu lidí.
Dne 29. 8. 1984 zemřel ve věku 82 let Cyril Bouda, kladenský rodák, malíř, profesor na pedagogické fakultě UK v Praze a v Brandýse nad Labem. Věnoval se nejprve volné grafice (suchá jehla, barevný lept, litografie) a malbě obrazů. Přitom celý život pracoval jako ilustrátor knih, zvláště pohádek, českých pověstí, humoristických a historických knih (např. Pražské legendy Františka Langera, Staré pověsti pražské Václava Cibuly a další). Své ilustrace převáděl i do podoby kreslených filmů, např. pohádka Hrnečku vař!. Zvládal mnoho grafických technik ( dřevoryt a mědiryt a zejména litografii) a byl mj. návrhářem a grafikem československých známek. Vytvořil také návrhy pro vitráže, např. v katedrále sv. Víta okno u Hilbertovy klenotnice. Jeho syn, Jiří Bouda, se stal také grafikem.
Dne 30. 8. 1844 zemřel 70letý Francis Baily, anglický astronom, který v roce 1836 po pozorování úplného zatmění Slunce popsal a vysvětlil optický úkaz jevící se jako šňůra perel, nazvaný pak jeho jménem – Bailyho perly. Baily vydal několik revidovaných klasických hvězdných katalogů a v roce 1842 odvodil velmi přesnou hustotu planety Země – 5 515 kg/m³.
Dne 31. 8. 1814 zemřel 75letý Arthur Phillip, britský admirál, zakladatel města Sydney na jv. pobřeží Austrálie, kde byl jmenován (1786) guvernérem plánované britské trestanecké kolonie. S 11 loďmi plnými trestanců tam připlul v lednu 1788. Počátky kolonie byly bojem o holé přežití, protože v okolí nebyla úrodná půda a odsouzenci nebyli zkušení zemědělci, navíc bylo nutné vyrovnat se s neznámým klimatem. Díky Phillipovu vedení kolonie brzy překonala obtíže a okolo roku 1790 už fungovala bez velkých problémů. Phillip pak na konci roku 1792 odplul zpět do Anglie.
Dne 31. 8. 1914 – První světová válka: ve Francii, v cizinecké legii, vznikla česká Rota Nazdar. Vstup do legie byla totiž jediná možnost, jak vytvořit na území Francie zahraniční jednotku. Zpočátku Rota Nazdar měla přes tři sta dobrovolníků (byli tam i dva Slováci), pak počet vojáků rostl, ale pro nedostatek českých důstojníků rotě veleli Francouzi. Koncem října 1914 rota odjela na frontu a poprvé byla nasazena do boje proti Němcům 11. listopadu 1914 nedaleko Remeše. Později byli její příslušníci zařazeni i do jiných jednotek. Rota jako taková byla sice rozpuštěna po katastrofálních ztrátách v bitvě u Arrasu v květnu 1915, dala však základ vzniku (v prosinci 1917) československé brigády ve Francii.
Dne 31. 8. 2014 zemřel v 79 letech Leon Juřica, hudební skladatel a pedagog. Nejprve externě a posléze jako řádný profesor, vyučoval hudební teorii na Janáčkově konzervatoři v Ostravě (1975-1997), po odchodu do důchodu učil na ostravské Lidové konzervatoři a ostravské univerzitě. Operou Žáby, která trvá pouze 2:08,3 minuty, se zapsal do Guinnessovy knihy rekordů jako skladatel nejkratší známé opery. K uvedení mikroopery došlo 20. 9. 2001 v sále minoritského kláštera v Opavě. Jako dlouholetý petřvaldský občan byl v roce 2005 radou města oceněn za celoživotní přínos v oblasti kultury a umění. Jeho skladby jsou hrány nejen doma, ale i na Slovensku, v Polsku, Německu a Rakousku.
1014 – až ke konci srpna, jak zaznamenalo několik českých i moravských letopisců, po katastrofálním suchu v několika předchozích měsících v Čechách i na Moravě, se vyprahlá země konečně dočkala deště. Ten už ale nezmírnil všeobecnou neúrodu…
2014 – srpen – občanská válka na východní Ukrajině: v Luhanské a Doněcké republice (ustaveny v dubnu 2014 po nesouhlasu s Majdanem) byly zformovány vojenské jednotky, kterým se podařilo obsadit přístav Novoazovsk a strategickou výšinu se Savur-Mohylou – vytlačili odtud vojenské oddíly řízené z Kyjeva. Kyjevská vláda to označila za ruskou invazi, neboť podle kyjevského prezidenta Porošenka byli povstalci podporováni ruskou armádou, což Rusko označilo za lež. V oficiálních českých médiích byly toho času ještě i takovéto zprávy: „…Ukrajinští vojáci ostřelují Doněck kazetovou municí, která je zakázaná...”. Vojáci, plnící rozkazy kyjevské vlády, stříleli nejen na Doněck, ale jejich smrtonosné střely padaly na celou východní oblast Ukrajiny, kde se lidé nechtěli vzdát rodné ruštiny, nechtěli se podrobit novým rozhodnutím nové kyjevské vlády, nechtěli se dostat do područí toho „skvělého” Západu se všemi jeho zvrhlostmi (Green Deal – Zelený úděl, oslavy homosexuality, desítky pohlaví a další).
(Informace k jednotlivým heslům jsou vybírány převážně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.)
Výročí některých událostí na Sedlecku:
1904 – 14. 8. „… zničil požár celou osadu Nové Dvory …” napsal Čeněk Habart ve 4. díle Sedlčanska, Sedlecka a Voticka. Proto se v ní nezachovala žádná stará chalupa. -MK-
