Marie Kovalová: Listopadová výročí
Kulatá výročí k listopadu 2024
1324 – po teplém podzimu přišla velmi tuhá a sněživá zima.
1424 – teplý podzim vystřídala tuhá zima, ale s minimem sněhu.
1524 – po chladném podzimu začala teplotně velmi proměnlivá zima.
1624 – po velmi teplém podzimu se rychle ochladilo.
1724 – do 23. 11. bylo poměrně teplo, pak náhle začalo sněžit a s tím teploty klesly.
Od roku 1770 byla soustavně měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:
1774 – v listopadu bylo průměrně 4,1 °C.
1824 – listopad měl průměrně 6,8 °C.
1874 – v listopadu se proti říjnu hodně ochladilo – na průměrně 1,3 °C.
1924 – v listopadu byla průměrná teplota 3,0 °C.
1974 – v listopadu bylo průměrně 5,2 °C.
(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003, platí tedy hlavně pro českou kotlinu.)
Dne 1. 11. 1874 se v Praze „zrodilo” Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur. Původně se ale jmenovalo České průmyslové muzeum. Založil je Vojta Náprstek (1826-1894) v rodinném pivovaru a palírně destilátů na Betlémském náměstí. Po návratu (1858) z USA chtěl obohatit český národ o pokrokové myšlenky a technické novinky ze zahraničí. Nejdříve v rodném domě založil veřejnou knihovnu, která sloužila i jako místo pro osvětu a setkávání osobností společenského i politického života. Scházel se tam od roku 1865 také Americký klub dam, první český ženský spolek. Významnými podporovatelkami všech Vojtových aktivit byly jeho matka Anna (1788-1873) a jeho manželka Josefa (1838-1907).
Dne 1. 11. 1914 – první světová válka: v námořní bitvě u Coronelu u pobřeží Chile britská Royal Navy utrpěla od Němců drtivou porážku. Němci sem připluli z Číny přes Tichý oceán a v bitvě potopili 2 britské pancéřové křižníky, zahynulo na nich 1654 britských námořníků. 2 lehčí britské lodě rychle ustoupily. Němci neměli vůbec žádné ztráty. 2 německé křižníky a 3 lehčí válečné lodě vpluly po bitvě do přístavu Valparaíso, kde byly bouřlivě vítány početnou německou komunitou.
Dne 1. 11. 1974 zemřel v 74 letech František Muzika, malíř, knižní grafik, pedagog, jeden z průkopníků moderní české scénografie. Jeho dílo bylo od počátku nerozlučně spjato s osudy české meziválečné avantgardy a tvoří neodmyslitelnou součást naší moderní výtvarné kultury.
Dne 2. 11. 1884 zemřel 77letý Karel Amerling, klatovský rodák, lékař, filosof a pedagog. Později si po vlasteneckém zvyku přidal ještě jméno Slavoj. Už při studiích medicíny začal spolupracovat s předními českými vědci – nejdřív jako asistent Jana Svatopluka Presla na univerzitě, pak jako správce sbírek hraběte Kašpara Šternberka. Po studiu provozoval soukromou lékařskou praxi, ale čím dál více se zabýval svým celoživotním zájmem – vzděláváním českého učitelstva a zpřístupněním vzdělání všem. V roce 1842 založil na Novém Městě v Praze vzorovou školu, nazvanou Budeč. Velkorysý a na svou dobu nebývale vybavený projekt se však záhy ukázal být příliš finančně náročný, proto byl zrušen. Amerling publikoval řadu knih o přírodních vědách, které byly zaměřeny hlavně na venkovské obyvatelstvo. Od roku 1848 byl Amerling jmenován ředitelem první „české hlavní školy“ v Praze, pořádající jednoroční učitelské kursy. Později byla škola přeměněna v první český učitelský ústav, v jejímž čele stál Amerling dvacet let. V roce 1871 se Amerling ujal vedení Ernestina (na Hradčanech), nově zřízeného ústavu pro slabomyslné děti, prvního svého druhu v Rakousku-Uhersku. Karel Slavoj Amerling byl podle svého přání pohřben na starobylé Budči.
Dne 3. 11. 1414 přijel Jan Hus do Kostnice obhajovat své učení před církevním koncilem. Přijel údajně s pány Janem z Chlumu a Václavem z Dubé a jejich služebnictvem. Zikmund, král římský, slíbil účastníkům bezpečnost po cestě tam i zpět průvodním listem (glejtem). Nic víc než tu cestu nemohl Zikmund zaručit. Církevní soud koncilu se vymykal králově pravomoci.
Dne 3. 11. 1534 anglický parlament odhlasoval Act of Supremacy, který znamenal, že Jindřich VIII. (1491-1547) a všichni následní angličtí panovníci jsou hlavou anglikánské církve. Anglikánská církev se odtrhla od římskokatolické a papež jí už neměl co poroučet.
Dne 3. 11. 1914 si americká spisovatelka, 22letá Mary Phelps-Jacob, nechala patentovat „podprsenku” – byly to dva kapesníčky se stuhou. Tím osvobodila ženy od tísnícího korzetu.
Dne 3. 11. 1914 – první světová válka: toho dne začala a tři dny trvala bitva u přístavu Tanga v dnešní Tanzánii. Tou chtěli Britové obsadit centrum německé koloniální správy ve východní Africe a vytlačit odtud Němce. Bitva však pro ně byla katastrofou. Německý velitel Paul von Lettow-Vorbeck (1870-1964) porazil prý téměř osmkrát silnější britské jednotky, kterým velel generál Aitken (1861-1924). Bitva byla jednou z nejostudnějších porážek vojsk Dohody za celou válku. Po bitvě začala v této části Afriky partyzánská válka, kterou von Lettow-Vorbeck, nazvaný Lev Afriky, vedl proti Britům prakticky pak celou válku. Za druhé světové války von Lettow-Vorbeck už jen psal a přednášel o svých úspěších.
Dne 3. 11. 1944 v horách nad Banskou Bystricou byli zajati generálové 54letý Rudolf Viest a 39letý Ján Golian, hlavní velitelé Slovenského národního povstání. Bylo to jistě po zradě, ale zrádce nebyl jednoznačně určen. Dům, ve kterém se ukrývali, obklíčily německé jednotky. Generálové byli vyzváni, aby se vzdali a následovala výhrůžka, že v případě kladení odporu bude celá obec vypálena a obyvatelé popraveni. Zajatci pak byli nejprve vyslýcháni na Slovensku a potom transportováni do Berlína, kde byli odsouzeni k smrti. Popraveni byli údajně v koncentračním táboře Flossenbürg. Někde je uváděno, že oba zahynuli za nejasných okolností až při osvobozování tohoto tábora v únoru 1945.
Dne 3. 11. 1954 byl v Japonsku uveden film Godzilla, první z řady japonských filmů o fiktivních obřích příšerách. Původní ničivé monstrum se ale postupně změnilo ve tvora, který by se dal nazvat antihrdinou. Podle legendy je Godzilla zmutovaným obřím dinosaurem, který byl vyhnán z mořských hlubin. Je ikonou japonské popkultury a vůbec neztrácí svou popularitu. Celkem bylo natočeno na tři desítky filmů o Godzille, poslední je americko-japonský akční film z roku 2014.
Dne 3. 11. 2004 zmizela od Štefánikova mostu v Praze socha Jana Švermy. Stalo se tak potajmu, protože radnice Prahy 1 se obávala protestů. Pomník Jana Švermy od sochaře Antonína Nykla byl u mostu postaven v roce 1969. Původně (1990) bylo rozhodnuto sochu zde ponechat, ale – údajně podle vyjádření odborníků – nebyla řemeslně ani umělecky zdařilá, posměšně byla mezi lidmi nazývána „Sypejte ptáčkům“, proto prý byla nakonec odstraněna. Původní železný řetězový most císaře Františka Josefa I. zde byl postaven v letech 1865-1868. V roce 1946 a 1947 byl demontován a na jeho místo postaven (1949-1951) most se železobetonovou konstrukcí o třech polích, jehož projektanty byli Vlastislav Hofman a Otakar Širc. Přehled jmen mostu: 1868–1919: Císaře Františka Josefa I.; 1919–1940: Štefánikův; 1940–1945: Leoše Janáčka; 1945–1947: Štefánikův; 1951–1997: Švermův; od 1997: Štefánikův.
Dne 3. 11. 2004 zemřel ve věku 82 let Václav Kotva, nenápadný, ale zajímavý herec. Někde je uváděno, že byl o rok starší a zemřel 2. 11. 2004. Absolvoval filozofickou fakultu a poté působil jako učitel. Od mládí ale velmi rád recitoval a hrál ochotnické divadlo. Láska k divadelním prknům jej nakonec přivedla na DAMU, kterou dokončil až ve zralém věku roku 1959. Jeho prvním angažmá bylo Divadlo Petra Bezruče v Ostravě, od roku 1965 byl pak členem Činoherního klubu v Praze. Kotvovo herectví se vyznačovalo střídmostí, přesto na prknech Činoherního klubu dostal řadu velkých rolí, vynikl především v ruské klasice (Hráči, Revizor, Višňový sad), občas hostoval také v Národním divadle. Od 60. do 90. let hrál v desítkách filmů, nezřídka točil až pět filmů ročně, objevoval se také často v televizi a v rozhlase, ale dostával jen vedlejší až epizodní role. Připomeňme si ho např. ve filmech Svatba jako řemen (1967), Šest medvědů s Cibulkou (1972), Marečku, podejte mi pero (1976), Což takhle dát si špenát (1977), Spalovač mrtvol (1968), atd. Naposled se před kamerou objevil v televizním filmu Vražda kočky domácí (2004).
Dne 4. 11. 2004 schválil Senát ČR zákon č. 585/2004 Sb. (o branné povinnosti a jejím zajišťování), kterým byla zrušena dosavadní branná povinnost v České republice – od 1. ledna 2005 začala být Armáda ČR plně profesionální. Podle současné právní úpravy může být branná povinnost vyžadována pouze v případě ohrožení státu nebo za války.
Dne 5. 11. 1414 byl v Kostnici zahájen církevní koncil, jehož hlavním cílem bylo ukončit papežské schizma (aby nebylo víc papežů), které trvalo od roku 1378 – v době zahájení koncilu existovali dokonce tři papežové. Dále měl tento koncil vyřešit věroučné problémy a částečně církev reformovat. V průběhu koncilu byli odsouzeni a upáleni asi 44letý Jan Hus (†1415) a asi 35letý Jeroným Pražský (†1416). Po velmi dlouhých a náročných jednáních byl na koncilu v listopadu 1417 zvolen papežem Oddo Colonna (1368-1431), který přijal jméno Martin V. Koncil trval do dubna 1418.
Dne 5. 11. 1874 v Pardubicích měla premiéru Velká pardubická steeplechase, která patří mezi nejtěžší dostihy na světě. Na startu stálo 14 koní a vítězství si nakonec odnesli plnokrevný hřebec Fantome s anglickým žokejem Sayersem v sedle. Dostih dokončilo jen 7 koní. Od té doby se dostih běžel každý rok s výjimkou válečných let, pak v letech 1876 a 1908 kvůli špatnému počasí a také v roce 1968. U zrodu dostihu stáli princ Emil Fürstenberg a hrabata Maxmilián Ugarte a Oktavián Kinský, který měl praktické dostihové i honební zkušenosti a přispěl svými radami zvláště při projektování jednotlivých překážek. Hned zpočátku byly dohady o „Hlavní příkop“ a po prvním ročníku se rozpoutaly vášnivé diskuse až hádky o jeho zrušení, což požadovali zvláště mladší jezdci. Oponenti, nejvíc princ Egon Thurn-Taxis (1832-1892), prosadili zachování příkopu. Osmnáct let poté (1892) byla překážka poprvé oficiálně nazvána jeho jménem. „Taxisův příkop“ se nyní skáče jen jednou v roce – při Velké pardubické. Startovat mohou pouze šestiletí a starší koně. Jedinou ženou, která zvítězila ve Velké pardubické, byla zatím Češka Lata Brandisová (1895-1981) v roce 1937 s klisnou Normou. Nejúspěšnějším koněm Velké pardubické je zatím ryzák Železník, který zde dokázal zvítězit celkem 4krát. Jako první proběhl cílem v letech 1987, 1988, 1989 a 1991, vždy v sedle s Josefem Váňou. Železník stál na startu „Velké” celkem sedmkrát. Byl také prvním koněm, který potřeboval k překonání 6900 metrů dlouhé trati méně než deset minut – v roce 1987 zvítězil v čase 9:56 min. Nejúspěšnějším jezdcem ve Velké pardubické je zatím jediný její osminásobný vítěz Josef Váňa (*1952). Čtyřikrát zvítězil s ryzákem Železníkem, popáté v roce 1997 v sedle hnědáka Vronského. Šestý triumf vybojoval v roce 2009 s hnědákem Tiumenem a ve 2010 a 2011 si ho zopakovali. V posledních letech se dostih koná druhou říjnovou neděli. Letos – 2024 – poprvé v historii má tento dostih dva vítěze: Jana Faltejska a Jaroslava Myšku.
Dne 6. 11. 1944 byl v Káhiře zabit 64letý Walter Edward Guinness, Lord Moyne, britský státník s irskými kořeny, vlastník pivovaru Guinness. Narodil se v Irsku, byl hrdinou búrské války (kolem roku 1900) a první světové války. Zabili ho dva členové židovské radikální skupiny Lechi. Sionistické hnutí se od vraždy distancovalo a rozhodně ji odsoudilo. Pivovarský gigant Guinness je jedním z největších na světě a zaměstnává 12500 lidí, svoje produkty vyrábí v 50 zemích světa. S pivovarem Guiness je také spjatá Guinessova kniha rekordů, která zaznamenává a kategorizuje světové rekordy z oblasti lidské činnosti i přírody. Nápad, že by taková kniha mohla zaujmout, měl roku 1951 Hugh Beaver (1890-1967), generální ředitel guinesských pivovarů; v létě 1954 Guinnessova kniha vyšla a opravdu hned zájem vzbudila.
Dne 7. 11. 1944 byl v Japonsku oběšen 49letý Richard Sorge, německý novinář, hlavně však sovětský špion (od roku 1929). Osm roků pracoval v Japonsku jako dopisovatel německých novin a během té doby předal Sovětskému svazu informace o německých a japonských válečných plánech. Už v říjnu 1941 získala japonská kontrarozvědka informace o Sorgeho tajné činnosti a zajala ho. Bylo to velmi podivné, neboť Richard Sorge byl tiskový atašé německého velvyslanectví v Tokiu, nacistický pohlavár, který byl pravidelným hostem v císařském paláci, přátelil se s mnoha japonskými generály i se samotným šéfem japonské kontrarozvědky. Sorge byl ale poslední dobou neukázněný a také hodně pil, což přispělo k jeho zatčení. Během tříletého věznění údajně Sorge napsal přiznání, nazvané jím Memoáry. Do poslední chvíle pevně věřil, že za své zásluhy bude vyměněn za jednoho významného japonského vězně, o což se prý Japonci snažili, ale Stalin jej nevyměnil. V roce 1964 byl Sorgemu posmrtně udělen titul Hrdiny Sovětského svazu.
Dne 7. 11. 1954 – po mnoha problémech, které nakonec vyřešil Ing. Alois Kraus (1912-2003) a stavbu tím zachránil, byla oficiálně uvedena do provozu Slapská přehrada s originálním konstrukčním řešením. Pod čtyřmi přelivy s kapacitou 3 000 m3/s je přímo v tělese hráze umístěna strojovna a veškeré pomocné provozy i administrativní místnosti. V elektrárně jsou 3 Kaplanovy turbíny pro spád 56 m, každá pro 100 m3 vody za vteřinu. Je to světový unikát, neboť zde bylo poprvé použito Kaplanových turbín pro tak veliký spád vody. Voda je na turbíny přiváděna třemi ocelovými potrubími zabetonovanými v hrázi. Elektrická energie z generátorů o napětí 10,5 kV je vyvedena přes transformátory do rozvodny 110 kV, umístěné také v hrázi. Odtud je energie vedena kabely v šikmé šachtě hráze až nad hladinu horní vody, na portály. Výkon elektrárny činí 144 MW a plného výkonu lze dosáhnout během 136 vteřin. Hráz přehrady je vysoká 70 metrů, dlouhá 260 metrů. Po hrázi vede silnice o šířce 9 metrů. Přehradní nádrž je dlouhá 44 km, s plochou 1392 hektarů, obsahující 270 milionů m3 vody. Největší hloubka je 53 metrů, průměrná 20,7 m. Velká akumulační nádrž má nejen energetický význam, ale umožňuje i dlouhodobou regulaci vodního režimu na Vltavě. Výkon elektrárny je podle potřeby regulován z centrálního dispečinku ve Štěchovicích. Kolísání odtoku ze slapské elektrárny vyrovnává nádrž ve Štěchovicích spolu s nádrží ve Vraném. Připomeňme si: V červenci 1954, během několika dnů, povodeň přehradní nádrž zcela naplnila a neplánovaně přehradu prověřila.
Dne 8. 11. 1414 byl 46letý Zikmund Lucemburský, mladší syn Karla IV., v Cáchách korunován římským králem, což bylo až tři roky po tom, co byl králem zvolen. Římským císařem se stal v roce 1433.
Dne 8. 11. 1674 zemřel John Milton, anglický spisovatel považovaný za jednoho z nejvzdělanějších anglických básníků. Bylo mu 65 let. Od dětství měl slabý zrak a ve 44 letech prý zcela oslepl a svůj Ztracený ráj a Ráj znovu nabytý pouze diktoval.
Dne 8. 11. 1974 v Moskvě zemřel 75letý Wolf Messing, telepat a jasnovidec. Narodil se v Polsku a měl být rabínem, ale zvláštní schopnosti daly jeho životu jiný směr. Ve 14 letech utekl od rodiny do Berlína a za první světové války vystupoval v cirkusech. Prý dokázal jinému člověku vnutit svou vůli, uměl číst myšlenky jiných lidí i předvídat události. Roku 1939 dramaticky utekl z Německa do Sovětského svazu a zaujal svými schopnostmi i Stalina. Jeho parapsychologické vlastnosti ale údajně zmizely, když mu zemřela jeho milovaná žena. Kniha o Messingovi od Topsy Küppers vyšla roku 2007 i v češtině.
Dne 8. 11. 1994 zemřel 74letý Zdeněk Řehoř, herec, jičínský rodák. Původně byl učitelem, ale již v mládí se věnoval také divadlu. Pro svůj specifický herecký styl zpodobňoval většinou plaché hrdiny. Dlouho byl členem Divadla na Vinohradech a hrál ve více než 60 filmech.
Dne 9. 11. 1034 – tehdy prý zemřel asi 60letý Oldřich, kníže z rodu Přemyslovců, který vyvedl českou zemi z krize způsobené hlavně boji o moc, které spolu vedli on a jeho bratři Boleslav III. a Jaromír. Všeobecně je Oldřich ale hlavně znám jako ten, co si vzal za ženu prostou ženu Boženu a měl s ní syna Břetislava (†1055), jemuž kronikář Kosmas přezdíval „český Achilles“.
Dne 10. 11. 1944 po porážce Slovenského národního povstání při ústupu do Nízkých Tater zemřel vysílením 43letý Jan Šverma, novinář a komunistický politik. Z jeho smrti byl pak v roce 1952 mj. nesmyslně obviněn Rudolf Slánský (1901-1952), který s ním do hor ustupoval.
Dne 11. 11. 1884 zemřel Alfred Brehm, 55letý německý zoolog, proslavený 10dílnou encyklopedií Brehmův život zvířat, kterou v roce 1864 začal vydávat. Brehm nejprve studoval architekturu a až poté zoologii. Zúčastnil se několika vědeckých expedic (např. do severní Afriky, Španělska, Skandinávie, na Sibiř). Ve svojí encyklopedii se nejvíc věnoval savcům a ptákům, velkým pokrokem jsou v ní pěkné ilustrace. Brehmovi byla někdy vytýkána antropomorfizace (polidšťování) zvířecího chování, ale neprávem. Jeho dílo vyniká monumentálním rozsahem a dodnes nebylo překonáno.
Dne 11. 11. 2004 zemřel v 71 letech Jásir Arafat, palestinský politik a vůdce, spoluzakladatel palestinské ozbrojené organizace Fatah, v jejímž čele stál od roku 1965. Fatah, na rozdíl od organizace Hamás, není zařazen na seznam teroristických organizací. Roku 1988 Arafat vyhlásil nezávislý stát Palestinu a v roce 1989 byl v Tunisu jmenován jejím exilovým prezidentem. Z Palestinské charty nechal odstranit články, požadující nutnost zničení Státu Izrael a začal jednat s Izraelci o palestinské autonomii v pásmu Gaza a v oblasti Jericha. Spolu se Šimonem Peresem a Jicchakem Rabinem dostali v roce 1993 Nobelovu cenu míru. Pro někoho byl Arafat teroristou, pro Palestince byl většinou uctívanou modlou. Kolem jeho smrti bylo spousty dohadů, jeho manželka tvrdila, že byl otráven.
Dne 12. 11. 1944 – druhá světová válka: u severního pobřeží Norska byla bombardéry RAF potopena německá bitevní loď Tirpitz, největší na světě, spuštěná na vodu v roce 1939. Údaje o mrtvých námořnících se pohybují od 950 do 1200. Plnou posádku tvořilo přes sto důstojníků a 2500 námořníků.
Dne 13. 11. 1974 zemřel Vittorio de Sica, významný italský režisér a herec. Bylo mu 73 let. Z jeho režisérské práce si připomeňme válečné drama Horalka (1960), ve kterém hrála hlavní roli Sophia Lorenová (*1934) a získala za ni v roce 1962 Oskara.
Dne 14. 11. 1924 se v Jekatěrinoslavi narodil Leonid Borisovič Kogan, sovětský houslista, jeden z nejvýznamnějších představitelů výborné sovětské houslové školy. Koganova kariéra však byla hodně ve stínu Davida Oistracha (1908-1974), ale přesto se Koganovi dostalo toho nejprestižnějšího ocenění: v roce 1964 byl jmenován národním umělcem SSSR. Zemřel 17. 12. 1982 po srdečním záchvatu, když cestoval z Moskvy do Jaroslavli, kde se svým synem Pavlem měl koncertovat.
Dne 14. 11. 1924 zemřel 69letý Jakub Schikaneder, pražský rodák, malíř, pedagog na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a člen Akademie věd a umění. Jeho oblíbeným námětem byl podzim; častými motivy pro něj byla pražská zákoutí a nábřeží na Vltavě.
Dne 14. 11. 1944 – druhá světová válka: V Praze byla založena Ruská osvobozenecká armáda (ROA) a Komitét pro osvobození Ruska (KONR). Byly tvořeny Rusy, kteří po zajetí bojovali po boku Němců proti Sovětskému svazu. Říkalo se jim „Vlasovci“, podle jejich velitele, generála Andreje Vlasova (1901-1946). Vlasov už předtím tajně navazoval kontakty nejen s českým odbojem, ale i se západními Spojenci – chtěl aby ROA byla uchována pro případnou válku proti SSSR, která dle přání mnohých měla nastat po kapitulaci německé armády. V březnu 1945 vznikly spory mezi Vlasovci a Němci a koncem dubna 1945 se Vlasovci proti Němcům otevřeně postavili. Už ale bylo jisté, že Praha patří do sféry vlivu SSSR a od ROA se odklonili Češi, kteří s ní předtím spolupracovali. Proto se Vlasovci snažili utéct před Rudou armádou k Američanům, ale ne všichni, kteří se k nim dostali, měli štěstí a zůstali jejich válečnými zajatci – Američané většinu z nich vydali Sovětům. Především Vlasova, popraveného pak v Rusku za vlastizradu.
Dne 15. 11. 1914 zemřel 79letý Josef Šusta, rodák z Jankova u Votic, nestor českého rybnikářství. Dlouhá léta byl ředitelem třeboňského panství, věnoval se hospodářskému chovu sladkovodních ryb. Spojil teoretické a praktické poznatky oboru, zkoumal především kapra, ale zabýval se také historií rybníkářství. Jeho znalosti posloužily jako základ pro hospodářský chov sladkovodních ryb a jsou světově uznávané.
Dne 17. 11. 1814 zemřel 61letý František Jan Tomsa, spisovatel a publicista, editor gramatických a lexikografických děl a spisů českých autorů a překladatel z němčiny. Byl významnou osobou Českého národního obrození, úzce spolupracoval s Josefem Dobrovským (1753-1829).
Dne 18. 11. 1744 zemřel v Petrohradě 69letý Carlo Bartolomeo Rastrelli, italský sochař a architekt, kterého si Petr Veliký (1672-1725) roku 1716 přivedl do Ruska. Jeho věhlas později předčil jeho syn Francesco (1700-1771), který jako 15letý s ním do Ruska přišel a stal se pak významným a oblíbeným architektem carského dvora.
Dne 18. 11. 1984 zemřel v 91 letech armádní generál Karel Klapálek, ruský legionář, držitel mnoha vojenských vyznamenání z druhé světové války. V severní Africe pod jeho vedením (1941-1942) 11. čsl. prapor významnou měrou přispěl k udržení města Tobruku v rukou Spojenců. Roku 1944 se dobrovolně přihlásil k československé jednotce v Sovětském svazu. Po válce, v letech 1945-1950, byl vojenským velitelem v Praze. Pak ale byl, jako politicky nespolehlivý, propuštěn z armády, zatčen (1952), odsouzen (1954) a vězněn. Po přímluvě (příkazu?) představitelů SSSR byl v roce 1956 z vězení propuštěn a rehabilitován. Vydal knihu vzpomínek Ozvěny bojů.
Dne 19. 11. 1924 v Praze na Žižkově, v rodině truhláře, se narodil Jan Otčenášek, spisovatel a scenárista. Proslavily ho hlavně romány Občan Brych a Romeo, Julie a tma a scénáře k filmu Lásky mezi kapkami deště a také k seriálu Byl jednou jeden dům. Jeho syn, Jan Otčenášek ml., televizní scenárista (pseudonym Petr Zikmund), psal seriály jako např. Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Jan Očenášek st. zemřel na rakovinu plic 24. 2. 1979.
Dne 19. 11. 2004 zemřel 84letý Jan Pixa, konferenciér, scenárista a televizní dramaturg a také herec příležitostných rolí. Do povědomí českých televizních diváků se zapsal především jako specialista na různé vědomostní soutěže. Zajišťoval je nejen autorsky a dramaturgicky, ale velmi kultivovaným způsobem je i sám uváděl. V ČTv působil coby dramaturg až do 80. let 20. století. Je pokládán za zakladatele a průkopníka vědomostních soutěží v ČTv.
Dne 20. 11. 1894 zemřel Anton Grigorjevič Rubinstein, významný ruský pianista, skladatel a dirigent. Ve věku 65 let ho zradilo srdce. Napsal na dvacet oper (oblíbená je např. opera Démon), 5 koncertů pro harmoniku, 6 symfonií, mnoho symfonických básní (nejznámější je Don Quijote) a dlouhou řadu dalších skladeb.
Dne 21. 11. 1344 byl údajně položen základní kámen ke Svatovítské katedrále v Praze na Hradčanech. Stavbu prý inicioval Karel IV. (1316-1378), tehdy ještě markrabě moravský. Na stavbu byl až z Avignonu povolán stavitel Matyáš z Arrasu. Ten do své smrti (1352) stihl vystavět větší část chóru s kaplemi až do výše ochozu nad okny, včetně obvodových zdí svatováclavské kaple. Katedrála byla stavěna na místě rotundy a baziliky sv. Víta (z let 1060-1096). V roce 1356 se stavby ujal Petr Parléř (1332-1399), který dokončil severní sakristii, dostavěl kapli sv. Václava, dokončil a sklenul chór a začal budovat jižní věž. Když zemřel, jeho synové pokračovali ve stavbě až do husitských válek. Přes několik pokusů ji dostavět (v letech 1509, 1673 a 1729) nebyla katedrála stále dokončena. Novogotická dostavba byla podle projektu Josefa Mockera provedena v letech 1873-1929, od roku 1899 pod vedením Kamila Hilberta. Z původní výzdoby se dochovala mozaika Posledního soudu (1370-1371), 6 náhrobků Karlových přemyslovských předků, kaple sv. Václava a 21 portrétních bust v triforiu. Na výzdobě nové části katedrály pracovali např. Max Švabinský, Alfons Mucha a další. 21. 11. 1344 byl také uveden v úřad prvního pražského arcibiskupa Arnošt z Pardubic (kolem 1305-1364).
Dne 21. 11. 1844 v Petrohradu zemřel 75letý Ivan Andrejevič Krylov, nejznámější ruský autor bajek, publicista a také satirik. Psal satirické divadelní hry, založil několik časopisů, ale světovou proslulost mu přinesly jeho skvělé bajky, které kritizují nejen zlé lidské vlastnosti, ale mají především sociální podtext – nastavují zrcadlo tehdejší ruské společnosti, cara nevyjímaje.
Dne 21. 11. 1924 na severu Anglie, v Leedsu, se narodil Christopher Tolkien, nejmladší syn spisovatele J. R. Tolkiena (1892-1973). Známý je hlavně jako editor otcových posmrtně vydaných děl. Christopher zemřel 16. 1. 2020.
Dne 22. 11 1944 v Moskvě zemřel 72letý Gleb Jevgeňjevič Kotělnikov, ruský vynálezce padáku (1911), schovaného v pouzdře připevněném na těle skokana (model RK-1), který se stal pravzorem všech moderních padáků. Padák byl úspěšně vyzkoušen ruskou armádou už v bojích první světové války.
Dne 22. 11. 1954 zemřel 70letý Andrej Januarjevič Vyšinskij, sovětský právník, politik, diplomat, nechvalně známý generální prokurátor z časů „velkých čistek“ (1936-1938). Stál za zmanipulováním důkazů proti obviněným a při procesech bezbranné oběti často ponižoval a sprostě je napadal. Za sovětskou stranu se spolupodílel na přípravách norimberského procesu (1945). Po Stalinově smrti (1953) byl jmenován zástupcem Sovětského svazu v OSN.
Dne 22. 11. 2004 – Ukrajina: druhý den po 2. kole prezidentských voleb začala tzv. Oranžová revoluce, jež vyústila v opakování toho 2. kola prezidentských voleb. V něm pak (v lednu 2005) zvítězil prozápadní Viktor Juščenko nad proruským Viktorem Janukovičem, který volby vyhrál původně.
Dne 23. 11. 1864 zemřel v 71 letech Friedrich Vilhelm von Struve, ruský astronom německého původu, zakladatel významné dynastie ruských astronomů a veřejných činitelů. V roce 1839 založil poblíž Petrohradu Pulkovskou observatoř (tam i zemřel). Zabýval se především výzkumem dvojhvězd a sestavil jejich katalog. Jako první také změřil vzdálenost hvězdy Vega ze souhvězdí Labutě. Díky jemu byl vytvořen tzv. Struveho geodetický oblouk, jímž byly spočítány rozměry Země pomocí poledníku; dokončen byl roku 1855, dlouhý byl 2820 km, táhl se od delty Dunaje do Norska a měl 258 bodů (dochovalo se 34). Měření přineslo fantastický výsledek – poloměr Země byl spočítán na 6 378 360,7 m (roku 2005 upřesněn na 6 378 136,8 m).
Dne 23. 11. 1924 zemřel ve Francii (údajně po srdeční mrtvici) 42letý Nikolaj Alexejevič Sokolov, ruský právník a soudce, který z pověření (5. 2. 1919) admirála A. V. Kolčaka (1873-1920) vyšetřoval vraždu (17. 7. 1918) carské rodiny na místě samém – v Jekatěrinburku a jeho okolí. Až v poslední chvíli, než bolševici znovu město obsadili, se vydal dlouhou obtížnou cestou Sibiří na východ. Sokolov napsal, že po smrti Kolčaka prosil Brity o pomoc při záchraně spousty dokumentace z vyšetřování, ale ti mu pomoc odmítli. Do Evropy mu pomohl všechen důkazní materiál dovézt francouzský generál Janin. Sokolov se usadil u Paříže, v letech 1921-1924 přivezené dokumenty utřídil a doplnil o výpovědi dalších lidí, kteří se dostali z Ruska do Evropy a mohli něco upřesnit. Podrobně pak vše sepsal a v roce 1924 vydal. Jako kniha – Zavraždění carské rodiny – vyšel tento obsáhlý dokument za první republiky i v češtině. Sokolov zemřel prý těsně před odjezdem do USA, kde měl vypovídat i o svém vyšetřování.
Dne 24. 11. 1874 byl patentován ostnatý drát. V USA si ho nechal patentovat farmář Joseph F. Glidden (1813-1906). Vynález ostnatého drátu významně ovlivnil rozvoj chovu hovězího dobytka na americkém Západě, neboť se jím relativně levně daly ohradit rozsáhlé pastviny. Díky tomuto vynálezu se Glidden stal na sklonku svého života jedním z nejbohatších mužů Ameriky své doby a na jeho počest je pojmenováno město Glidden ve státě Iowa. Smutnou proslulost získal ostnatý drát jako součást oplocení koncentračních táborů a tak se stal symbolem útlaku a nesvobody.
Dne 24. 11. 1944 – druhá světová válka: bylo poprvé bombardováno Tokio – americkými bombardéry B-29, které odstartovaly z Marianských ostrovů.
Dne 24. 11. 1984 zemřel 63letý Radim Servít, profesor pražské ČVUT, kde vyučoval na katedře mechaniky. Byl proslulý přísností až záludností při zkoušení a studenti se mu mstili šířením nápisu „Servít je vůl“ nejčastěji po záchodcích, ale nejen tam. Ony hanlivé nápisy byly nalezeny patrně nejvíc v Sovětském svazu – např. na ochozu Lomonosovovy university, v posluchárně Moskevského energetického institutu, v odbavovací hale moskevského Šeremetěvova letiště, v Leningradě na zdvihacích mostech. Hláška byla i v atomové elektrárně v Nové Voroněži ve velíně. Byla také ve Vatikánu v Sixtinské kapli, na schodišti Westminsterského paláce v Londýně, a dokonce i na toaletě jednoho monackého kasina.
Dne 24. 11. 2004 zemřel 84letý Arthur Hailey, angloamerický spisovatel. Druhou světovou válku sloužil u RAF, kde zůstal do roku 1947. Toho roku odešel z Británie do Kanady a odtud do USA. Roku 1969 se usadil na Bahamách, které patří do Commonwealthu, tj. prakticky k Britskému impériu. Tzv. profesní romány proslavily Haileho po celém světě. V nich si většinou vybral nějakou z lidských činností a zavedl čtenáře do jejího prostředí. V příbězích nechybí láska ani vášeň, bývá tam úpadek mezilidských vztahů, krize mravů a špatné lidské vlastnosti. Takto Hailey vytvořil obraz současně společnosti a jejího sociálního systému. Jedno z jeho nejpopulárnějších děl, v němž kromě strhujícího napětí hrají významnou roli i autorovy detailní znalosti popisovaného prostředí, je z roku 1968 román Letiště.
Dne 24. 11. 2014 zemřel v Moskvě 84letý Viktor Vasiljevič Tichonov, prominentní ruský hráč ledního hokeje. Po ukončení své hráčské kariéry se stal trenérem – nakonec až sovětské hokejové reprezentace (1978-1994) a brzo ji dovedl nejvýš – stala se nejsilnějším hokejovým týmem na světě. Tichonov je od roku 1998 zapsán v hokejové Síni slávy IIHF (ta je v kanadském Torontu).
Dne 25. 11. 2014 na Okoři vydechnul naposledy 70letý Petr Hapka, vlastním jménem Petr Josef Lehár, pražský rodák, hudebník, skladatel populární hudby a hudby k dlouhé řadě filmů, zpěvák a dirigent, prostě – geniální muzikant. Nejvíc skládal hudbu k textům Petra Rady, Zdeňka Rytíře a Michala Horáčka. Jeho písně rádi zpívali např. Hana Hegerová, Lucie Bílá, Jarek Nohavica, Richard Müller a další. Sám Hapka se také v mnoha svých písních uplatnil jako zpěvák svérázného přednesu, a to sólově (např. Kocour se schoulil na tvůj klín) nebo často v duetu se zpěvačkou.
Dne 28. 11. 1414 tři týdny po pobytu v Kostnici byl zatčen Mistr Jan Hus a na příkaz kardinálů byl uvržen do vězení – vlhké podzemní kobky v klášteře Dominikánů na ostrově v Bodamském jezeře. Hus tam onemocněl, dostal horečky, přesto byl bezohledně vyslýchán.
Dne 28. 11. 1954 v Chicagu podlehl rakovině žaludku 53letý Enrico Fermi, italský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku v roce 1938. Ten rok Fermi utekl před Mussoliniho diktaturou do New Yorku, kde působil jako profesor na Columbijské univerzitě. Roku 1941 se zapojil do jaderného výzkumu vyhlášeného vládou USA. V prosinci 1942 jeho tým poprvé uskutečnil kontrolovanou řetězovou reakci štěpení jádra atomu v jaderném reaktoru, stalo se tak na fotbalovém stadionu v Chicagu. V roce 1944 se Fermi stal občanem USA a podílel se na Projektu Manhattan, na konstrukci atomových bomb, které pak Američané svrhli na Hirošimu a Nagasaki.
Dne 28. 11. 1974 zemřel 84letý Konstantin Stěpanovič Melnikov, ruský architekt, malíř a pedagog, jeden z vůdčích představitelů sovětské avantgardy v architektuře. Některé Melnikovovy stavby jsou údajně hodny, spolu s jinými objekty ruské avantgardy, dostat se na seznam světového dědictví UNESCO.
Dne 28. 11. 1994 v referendu (při účasti 89 % voličů) Norsko odmítlo vstoupit do Evropské unie. Norsko tedy, přestože je členem Schengenského prostoru a přijalo i řadu směrnic a opatření Evropské unie, udržuje si vůči Evropské unii odstup.
Dne 29. 11. 1924 zemřel necelý měsíc před 66. narozeninami Giacomo Puccini, významný italský hudební skladatel. Jeho dílo, zvlášť opery, patří mezi nejčastěji stále hraná díla na celém světě, např. Madamme Butterfly, Manon Lescot nebo Turandot.
Dne 2004 – na podzim bylo oznámeno, že byl vynalezen grafen – supertenká forma uhlíku, jeden z nejpevnějších dosud známých materiálů, který se předtím mnozí pokoušeli vyrobit. Výšku má jen jeden atom, je průhledný a má další zvláštní fyzikální vlastnosti. Na univerzitě v Manchesteru ho vyrobili vědečtí pracovníci ruského původu – Andrej Geim (*1958) a Konstantin Novosjelov (*1974). Za to dostali v roce 2010 Nobelovu cenu za fyziku. V deseti následujících letech bylo ve světě uznáno na 10 000 patentů, které se grafenem zabývají. Výnos z prodeje grafenu je velký a stále se zvyšuje. Kromě elektrické vodivosti je grafen také propustný pro světlo, takže se dá využít při výrobě displejů a fotovoltaických článků. Může tak nahradit stávající zařízení z tenkých vrstviček oxidů kovů. Displej z grafenu je navíc pevnější než ty doposud vyráběné z oxidů cínu a india. Díky jeho vlastnostem je možné z grafenu vyrobit tranzistory, které jsou teoreticky schopné pracovat až do frekvence 1 THz. Do budoucna se počítá s využitím grafenu v mikroprocesorech.
(Informace k jednotlivým heslům jsou vybírány převážně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.)
-MK-
