Marie Kovalová: Lednová výročí
1324 – v lednu byla v Českých zemích proměnlivá zima, celkově spíš mírná.
1424 – v lednu pokračovala z prosince tuhá zima.
1524 – leden byl (po tuhých mrazech v prosinci) „mírný”.
1624 – v lednu nebyly v kronikách zprávy o nějakých extrémech počasí.
1724 – o lednu konkrétně nejsou záznamy, jen, že zima na začátku roku byla tuhá.
Od roku 1770 byla soustavně měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:
1774 – leden byl po teplém prosinci také dost teplý, jeho průměrná teplota byla 2,5 °C.
1824 – leden měl průměrnou teplotu 0,8 °C.
1874 – leden měl stejně jako prosinec 1873, průměrně 0,5 °C.
1924 – leden byl velmi chladný, měl průměrně -2,9 °C.
1974 – leden byl neobvykle teplý, měl průměrnou teplotu 3,8 °C.
(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003.)
Dne 1. 1. 1804 – Haiti – západní část karibského ostrova Hispaniola vyhlásila nezávislost na Francii. Haiťané, vedeni Dessalinesem (původně černým otrokem), vyhnali ze země Francouze a Dessalines se prohlásil císařem. 22. 2. 1804 vydal dekret, kterým nařídil zabíjení bílého obyvatelstva a zabavení jejich majetku. Vraždění padlo za oběť všechno bílé obyvatelstvo (až na výjimky, např. lékaře), včetně žen a dětí. Celkem bylo zabito odhadem 3000 až 5000 obyvatel. Dlouho ale Dessalines nevládl, v roce 1806 byl zavražděn. Jeho nástupce, král Henri I. (1767-1820, původně také otrok), nechal mj. postavit pevnost Laferrière a nádherný palác Sans Souci na severu země. Od roku 1822 je Haiti republikou. Ayiti (země vysokých hor) bylo původní jméno hornaté západní části ostrova. Ve východní části je od roku 1844 Dominikánská republika.
Dne 1. 1. 1894 na rakovinu kostí v Bonnu zemřel ve 36 letech Heinrich Hertz, německý fyzik, který experimentálně ověřil Maxwellovy a Faradayovy teoretické předpoklady o šíření elektromagnetických vln, a tím odstartoval cestu k vývoji bezdrátového spojení. Je po něm pojmenována jednotka pro frekvenci – Hz.
Dne 1. 1. 1994 vznikl Evropský hospodářský prostor (European Economic Area) a Česká republika se stala jeho členem. EEA byla jednou z evropských „institucí“, které se v letech 2007 až 2009 transformovaly do Evropské unie Lisabonskou smlouvou.
Dne 2. 1. 1904 zemřel 54letý Friedrich Bernau, původním jménem Přemysl Bačkora, pražský rodák. Zaměstnán byl jako účetní a ve volném čase se intenzivně zabýval archeologií, historií a kulturou, byl aktivním členem Společnosti Musea Království českého a mnoha spolků, které se věnovaly historii. Své jméno si změnil v dospělosti z obavy, že by mu němečtí nakladatelé mohli odmítnout zveřejnit jeho práce. Psal jak česky, tak i německy a ve svých spisech psal o Češích vždy dobře.
Dne 3. 1. 1924 zemřel na tuberkulózu ve věku 24 let Jiří Wolker, prostějovský rodák, „básník, jenž miloval svět a pro spravedlnost jeho šel se bít. Dřív než moh’ srdce k boji vytasit, zemřel mlád dvacet čtyři let“ – jak si sám napsal do epitafu. Pocházel z bohaté úřednické rodiny, měl hudební, výtvarné i literární nadání a po gymnáziu začal na přání otce studovat v Praze práva. Tam ho jeho sociální cítění přivedlo do KSČ. V roce 1921 vydal svoji první básnickou sbírku „Host do domu“, v níž se snažil léčit bolesti světa láskou. Další sbírka, vydaná o rok později, „Těžká hodina“, je proletářskou poezií. V ní je např. Balada o očích topičových. Wolker napsal i osobité pohádky, povídky a tři dramata.
Dne 3. 1. 1934 odpoledne za soumraku, došlo k obrovskému výbuchu v hnědouhelném dole Nelson III v Oseku u Duchcova. V té době probíhala značná část těžby uhlí v Podkrušnohoří hlubinným způsobem. Výbuch byl slyšet v širokém okolí. Exploze prolétla celým dolem, smetla všechny překážky, které jí stály v cestě a byla provázena vysokou teplotou, proto na některých místech dolu vznikly požáry. Z jámy šlehaly plameny do výše několika desítek metrů a utvořily i ohnivý sloup. Zahynulo 142 horníků, ze směny unikli pouze 4 jednou větrací šachtou. K původním obětem přibyly o půl roku později ještě dvě další při zmáhacích pracech. Počet zahynulých se tak zvýšil na 144 osob. Co do počtu obětí to byla třetí největší doložená hornická katastrofa na území nynější České republiky (nejvíc obětí, 319, měl požár na Březových Horách v rudném dole Marie v roce 1892 a pak roku 1894 v Karviné v uhelných dolech František a Jan zahynulo 235 horníků). Likvidování následků katastrofy v dole Nelson trvalo do roku 1941. Důl byl založen roku 1885 a těžilo se z něj velmi kvalitní hnědé uhlí. Přesná příčina výbuchu zjištěna nebyla, znalci se přiklonili k verzi, že to byl výbuch plynů, který zapálil uhelný prach a ten potom explodoval postupně na více místech. K průvalu teplických termálních pramenů ale při této katastrofě zřejmě nedošlo.
Dne 3. 1. 1994 zemřel 86letý Vladimir Ivanovič Němcov, sovětský radiotechnik, vynálezce přenosných radiostanic a spisovatel vědeckofantastických povídek a románů. Psát začal ještě na studiích. Za druhé světové války uvíznul v Leningradě obleženém Němci.
Dne 4. 1. 2004 úspěšně přistálo na Marsu vozítko Spirit – jedno ze dvou vozítek mise Mars Exploration Rover americké NASA. Spirit na povrchu Marsu fungoval až do roku 2010 – 22. března vyslal poslední zprávu, pak následovala marsovská zima, po níž se už nezval.
Dne 4. 1. 2004 zemřela 67letá Helena Růžičková nezapomenutelná herečka a také spisovatelka. Vystudovaná zubní laborantka šla ale dělat choreografku a jevištní techničku a zároveň pomalu začala sama i hrát, neboť milovala divadlo od dětství. V divadle také potkala svého manžela Jiřího Růžičku st. (1932-2003), rovněž herce a později pomocného režiséra. Vrcholem jejího divadelního umění byla zřejmě role Hejtmanky v Gogolově Revizorovi v Činoherním klubu. Z řady filmových rolí ji diváci asi nejvíc obdivují jako Heduš v trilogii Homolkových, pak jako Škopkovou v trilogii „Slunce, seno…“ a jistě také jako skvělou Annu Urbanovou v seriálu „Vlak dětství a naděje“. Životní heslo této postavy, Na tragickej život já jsem pes!, Helena přijala za své a jím se řídila. Napsala několik knih o svém boji s rakovinou, oblíbené jsou i její kuchařky, zabývala se i věštěním. Boj s rakovinou prohrála, ale bojovala neuvěřitelně statečně do poslední chvíle svého života.
Dne 5. 1. 1944 zemřel v 54 letech František Bílek, sochař, ruský legionář, rodák z Podhorního Újezda u Jičína. Pozor, neplést se známějším Františkem Bílkem (1872-1941), také sochařem a grafikem, rodákem z Chýnova.
Dne 5. 1. 1994 opustila pozemský svět v 93 letech Eliška Junková, automobilová závodnice světového formátu. Bankovní úřednice Alžběta Pospíšilová, jak se původně jmenovala, se autem svezla poprvé až ve dvaceti letech ve Francii, kam odjela užít si světa a svobody před svatbou, které se nemohl dočkat její šéf, bankovní úředník Čeněk Junek (1894-1928). Kromě lásky k manželovi se v Elišce probudila ještě jiná láska, ba přímo vášeň, která jí obrátila život naruby – láska k automobilům a k rychlé jízdě. První svůj závod jela v srpnu 1924 u Plzně, mezi Lochotínem a Třemošnou. Při této své premiéře vyhrála v kategorii cestovních vozů a začala se dobře umisťovat i vyhrávat v dalších závodech. K celoevropské senzaci došlo 9. května 1926, kdy Eliška na Zbraslavi porazila všechny mužské konkurenty (včetně manžela). Jako první žena se stala absolutní vítězkou mezinárodního závodu a další její fantastické úspěchy rychle následovaly. Přišel ale červenec 1928, Velká cena Německa, kde její manžel dostal smyk na měkkém asfaltu, byl vymrštěn z vozu, narazil hlavou do skály a zemřel. Po jeho smrti Eliška ukončila závodní kariéru – rozhodla se, že bez svého nejlepšího učitele, rádce a životní lásky již za volant závodního vozu neusedne. Začala cestovat, věnovala se organizační práci v motorismu (podílela se např. na přípravách výstavby brněnského Masarykova okruhu) a díky dobré znalosti cizích jazyků (němčiny, italštiny, angličtiny a francouzštiny) působila i jako tlumočnice.
Dne 5. 1. 2014 zemřel 90letý Josip Kleczek, astronom, narozený v dnešní Bosně a Hercegovině. Jeho česká matka se s ním, brzo po jeho narození, vrátila do Československa. Josip roku 1949 absolvoval PřF UK v Praze, kde pak sám přednášel. V Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově se věnoval hlavně sluneční aktivitě a energetické bilanci Země. Napsal nebo se podílel na řadě astronomických prací. Po mnoho let působil ve funkci prezidenta komise pro výuku astronomie při Mezinárodní astronomické unii (IAU), založil a po dobu dvaceti let vedl Mezinárodní školu pro mladé astronomy při UNESCO a IAU.
Dne 6. 1. 1584 skončila platnost Juliánského kalendáře v Čechách, další den bylo 17. ledna nového kalendáře, jak nařídil císař Rudolf II. (1552-1612). Papež Řehoř XIII. o změně rozhodl už roku 1582, ale česká šlechta ji odmítla, císařovo rozhodnutí ale pak už nebojkotovala. Teprve však v říjnu 1584 byl nový kalendář zaveden na Moravě. V Uhrách, tedy i na Slovensku, se kalendář změnil až roku 1587.
Dne 6. 1. 1884 na selhání ledvin zemřel 61letý Gregor Johann Mendel, přírodovědec, zakladatel genetiky, kněz, později opat augustiniánského kláštera v Brně. Původně chtěl být učitelem přírodopisu, ale z finančních důvodů vstoupil do brněnského kláštera, který mu umožnil studia a později i vědecké práce. Mendel měl štěstí, že jeho představený, opat Napp, se k němu choval velkoryse, nebránil jeho vědecké práci, naopak ho v ní podporoval. Od roku 1862 až do své nemoci (1883) prováděl Mendel mj. také každodenní meteorologická pozorování pro Meteorologický ústav ve Vídni, v seznamu třinácti jeho publikací se devět týká meteorologie. Mendelova práce Pokusy s rostlinnými hybridy položila základ nové vědní disciplíně, která zkoumá přenos dědičných informací z generace na generaci. Je základem moderní genetiky, upoutala však pozornost až začátkem 20. století. Spis byl po roce 1900 přeložen do všech evropských a několika světových jazyků. Mendelovo jméno dnes nese nejen vysoká škola zemědělská v Brně, ale i první česká vědecká stanice v Antarktidě.
Dne 7. 1. 1924 zemřel na zápal plic v 64 letech Filip Počta, geolog a paleontolog, profesor Univerzity Karlovy, pokračovatel Joachima Barranda. Věnoval se výzkumu zkamenělin v Čechách i v dalších evropských zemích. Založil paleontologický ústav v Praze a stál v čele geologického ústavu UK. Byl autorem prvních českých učebnic paleontologie (O tvorstvu předvěkém, Rukověť paleozoologie). Velkou oblibu si získaly jeho veřejné přednášky a populárně-vědecké publikace.
Dne 7. 1. 1994 v Kanadě, kam emigroval po srpnu 1968, zemřel 75letý Emil Radok, český teoretik umění, režisér, výtvarník, scenárista, tvůrce Polyekranu a spoluzakladatel Laterny magiky (s bratrem Alfrédem, 1914-1976).
Dne 8. 1. 1324 zemřel v 70 letech Marco Polo, italský kupec a cestovatel. Byl asi prvním Evropanem, který detailně popsal východní Asii. Vydal se tam roku 1271 (bylo mu 18 let) se svým otcem Nicolem a strýcem Matteem. Za tři roky údajně dorazili do Pekingu a v Číně zůstali plných sedmnáct let. Marco byl prý přijat do císařových služeb a z titulu své funkce navštívil řadu čínských provincií, hlavně v jihozápadní části země. V roce 1292 dostalala? rodina povolení k návratu do vlasti. Do Benátek se vrátili za 3 roky. V roce 1298 se Marco připletl do konfliktů mezi Benátčany a Janovany, kteří ho uvěznili. Ve vězení diktoval vzpomínky ze svých cest spoluvězni spisovateli Rusticellovi z Pisy. A tak vznikla kniha později mnohokrát přepisovaná s původně jiným názvem; dnes je známá pod titulem Milion, do češtiny přeložená asi kolem roku 1400. Polo chtěl prý sepsat jen stručnou obchodní příručku, obsahující rady a pokyny pro ty, kdo půjdou v jeho stopách. Že se Milion stal poutavým cestopisem, v němž se objevují i exkurze do dějin, popisy krajin, fauny a flory, zřejmě vděčíme Rusticellovi, který Pola nutil vyprávět podrobnosti. Polo, po propuštění z vězení roku 1299 a návratu do Benátek, se oženil, zplodil tři dcery a stal se váženým obchodníkem. Jeho závěť je zachována, je na ní i datum jeho smrti. Později se objevily názory, že Marco Polo nedojel dál než někam do Persie, že k vyprávění o dalekých krajích ho mohly inspirovat perské a arabské spisy. Pochybnost o jeho přítomnosti v Číně vyvolává i to, že se o ní nenašly záznamy přímo v čínských dokumentech té doby.
Dne 8. 1. 2014 – Ukrajina, Kyjev: Kyjevský správní soud zakázal pořádání demonstrací v centru Kyjeva po tom, co se vystupňovaly střety protestujících s pořádkovými silami. Během ledna ale demonstrace sílily a byly při nich oběti na životech na obou stranách. Protestující začali nosit portréty se znaky Stěpana Bandery a dalších ukrajinských „hrdinů” z druhé světové války a otevřeně se hlásili k jejich myšlenkám. Přes to všechno (nebo pro to?) měli podporu z USA a EU.
Dne 9. 1. 2014 zemřela v 93 letech Věra Tichánková, herečka, manželka herce a dramatika Jana Skopečka (*1925), který ji do hereckého nebe následoval po půl roce. Věra se herečkou stala vlastně náhodou, i když k divadlu a k filmu tíhla od dětství. Začala studovat na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze, ale potom, co Němci za okupace zavřeli naše vysoké školy, dala se na herectví. Za spolupráci s odbojem ji Němci zavřeli, ale měla štěstí, přežila, s Janem Skopečkem se vzali v roce 1949.
Dne 10. 1. 2004 zemřela 70letá Alexandra Ripleyová, americká spisovatelka historických románů. Známá je hlavně navázáním na 2dílnou ságu Margaret Mitchellové (1900-1949) Odváté větrem (česky Jih proti Severu) románem Scarlett (1991).
Dne 11. 1. 1944 zemřel – byl popraven – 40letý hrabě Galeazzo Ciano, diplomat, od roku 1936 ministr zahraničních věcí Itálie. Odsoudil ho Mussolini, otec jeho manželky Edy. Ciano se totiž (od roku 1939) začal od Mussoliniho válečné politiky odklánět, např. protestoval proti plánu invaze italské armády do Francie. V únoru 1943 převzal Mussolini jeho post a jej poslal do Vatikánu jako velvyslance. V červenci 1943 na Velké fašistické radě Ciano hlasoval pro odvolání Mussoliniho, ten byl opravdu z funkce premiéra sesazen, ale brzy se (s pomocí Německa) opět dostal k moci a svého zetě nemilosrdně, přes prosby své dcery, odsoudil k trestu smrti.
Dne 11. 1. 1994 zemřel 86letý František Koucký, zbraňový konstruktér. S bratrem Josefem (1904-1989) byli elitní konstruktérskou dvojicí Brněnské zbrojovky už za první republiky, měli zaregistrovány desítky patentů ve svém oboru. Vrcholem Františkovy kariéry se koncem 60. let stala práce na konstrukci samonabíjecí pistole CZ 75 s ráží 9 mm, která byla určena prý zvlášť pro export do kapitalistického zahraničí, jako zdroj příjmů tvrdé měny. Ke konstrukci zbraně se František dostal náhodou a údajně díky nejasnému zadání projektu mohl konstruovat bez jakýchkoliv omezení a měl možnost vytvořit zbraň podle svých představ. To platilo hlavně o konstrukci spouště. Vznikla jedinečná zbraň, která se pro svoje vlastnosti stala nejčastěji kopírovanou pistolí na konci 20. století. Slávu si ale František Koucký neužil. Režim ho držel v ústraní a jeho jméno nebylo s touto zbraní dlouhá léta spojováno.
Dne 12. 1. 2004 zemřela ve věku 81 let Olga Alexandrovna Ladyženská, sovětská matematička, známá především pracemi v oblastech parciálních diferenciálních rovnic a proudění tekutin. Pracovala na Hilbertově 19. problému a jako první přišla s důkazem konvergence diferenční metody pro Navier–Stokesovu rovnici.
Dne 13. 1. 1944 – druhá světová válka: sovětská vojska zahájila Leningradsko-novgorodskou operaci a hned tento den prolomila německou blokádu Leningradu. Prudké boje však probíhaly až do 24. 1. 1944, kdy sovětské jednotky dobyly Krasnogvardějsk, čímž byli Němci u Leningradu definitivně poraženi. Německá blokáda Leningradu trvala od 8. září 1941. Utrpení obyvatel Leningradu během blokády jde jen těžko popsat.
Dne 15. 1. 1974 na rakovinu zemřel 62letý Josef Smrkovský, vyučený pekař, který záhy po vyučení začal pracovat politicky, až se nakonec stal profesionálním politikem. V 18 letech vstoupil do komunistického svazu mládeže a po čtyřech letech (1933) do KSČ. Za německé okupace byl členem ilegálního ÚV KSČ a místopředsedou ČNR. Po válce, přestože měl významnou úlohu v únoru 1948 (byl zástupcem velitele Lidových milicí), postupně upadal v nemilost. V roce 1951 byl zatčen, zbaven všech funkcí a odsouzen na doživotí za pomáhání Slánského „spikleneckému centru”. Roku 1955 byl propuštěn a šel pracovat do JZD v Pavlovicích u České Lípy. Roku 1963 byl politicky rehabilitován, přesunul se do Prahy a brzo zastával několik i vládních funkcí, mj. byl ministrem lesního a vodního hospodářství. Nakonec byl jmenován předsedou Národního shromáždění. Přestože na jaře 1968 patřil k nejpopulárnějším politikům, byl vždy „kovaným” komunistou. Spolu s dalšími představiteli státu byl v srpnu 1968 unesen do SSSR. Zúčastnil se moskevských jednání a podepsal Moskevský protokol. Stejně byl pak roku 1969, v době nastupující normalizace, odvolán ze všech svých funkcí (jako např. Dubček). V březnu 1970 byl vyloučen z KSČ a stal se jedním z nejhruběji osočovaných a pomlouvaných představitelů „jara 1968”.
Dne 16. 1. 1794 zemřel 56letý Edward Gibbon, britský historik, který se zabýval hlavně dějinami Římské říše a jeho hlavní dílo Úpadek a pád Římské říše patří dodnes ke klasice. Hlavní Gibbonova teze říká, že o úpadek Říma se přičinila především postupná ztráta občanských hodnot a zpohodlnění obyvatel. Gibbon jmenuje i další příčiny pádu Říma, které jsou přepisovány dnešním jazykem a srovnávány se stavem dnešní společnosti. Např.: – Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací; nebo – Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně; nebo – Do země přichází velké množství cizinců a další.
Dne 16. 1. 1944 zemřel v 77 letech Ladislav Haškovec, lékař, velká osobnost české neurologie a psychiatrie, první český docent v oboru neuropatologie (1896), soudní znalec chorob nervových a duševních, zastánce studia žen na lékařské fakultě. V letech 1925-1926 byl děkanem lékařské fakulty UK. Při své průkopnické práci dovedl českou neurologii postavit hned zpočátku na vysokou úroveň. Byl členem našich i zahraničních lékařských společností a nositelem několika zahraničních řádů. Jeho syn, Vladimír (1903-1970), také lékař, byl osobním lékařem Klementa Gottwalda.
Dne 16. 1. 1954 zemřel týden před svými 81. narozeninami Michail Michailovič Prišvin, sovětský přírodovědec, etnograf, zeměpisec a spisovatel. S hlubokou znalostí sibiřské přírody psal příběhy pro dospělé i pohádky pro děti o tamních zvířatech a o přírodě.
Dne 17. 1. 1584, úterý, byl první den gregoriánského kalendáře v Čechách – následoval po 6. lednu juliánského kalendáře.
Dne 18. 1. 1934 zemřel 81letý Otakar Ševčík, houslista, pedagog, který se řadí mezi zakladatele novodobé výukové metody hraní na housle. Je tvůrcem vlastní učební houslové metodiky (Škola houslové techniky, Škola smyčcové techniky, Houslová škola pro začátečníky). Jako pedagog působil v letech 1875-1892 v Charkově, v letech 1892 -1906 na konzervatoři v Praze, v letech 1909-1918 na hudební akademii ve Vídni a vyučoval i v USA. Dosáhl jedinečných výsledků ve svém oboru. Otakar Ševčík se stal v pravém slova smyslu světovým učitelem houslistů nejrůznějších národností, kteří svým uměním dobývali svět. Sestavil celou řadu učebnic pro houslovou hru, dle nichž se učí dodnes na většině konzervatoří celého světa.
Dne 20. 1. 1984 zemřel v 79 letech Johnny Weissmüller, fenomenální maďarsko-rakousko-americký plavec a herec, legenda olympiád i Hollywoodu. Narodil se s křestním jménem János v Temešváru (dnes Rumunsko) v chudé rodině, která se s ním, jako dítětem, vydala hledat štěstí do Ameriky. Přes prodělanou obrnu se už v dětství János naučil dobře plavat a vyrostl v pohledného 190 cm vysokého svalovce. Překonával většinu plaveckých rekordů, získal desítky medailí, z toho pět olympijských. Americké občanství získal až v dospělém věku a tehdy si také změnil křestní jméno. Jako herec byl nejlepším Tarzanem (z 18 představitelů) a natočil o něm 12 filmů. Bohatý byl i jeho soukromý život – stačil se šestkrát oženit, ale děti měl jen tři – syna a dvě dcery.
Dne 21. 1. 1924 zemřel teprve 53letý Vladimír Iljič Lenin, původním jménem Uljanov, ruský revolucionář, který roku 1917 v Rusku přivedl bolševiky k moci a sám se stal nejvyšším sovětským politikem. Oficiálně zemřel na následky střelného zranění (do ramene a do krku) ze srpna 1918. Střelit ho měla Fany Kaplanová (1890-1918), jedna z řad jeho politických odpůrců, k atentátu se údajně přiznala a byla hned popravena. Kolem její střelby je ale řada nesrovnalostí. Jisté je, že atentát posloužil k vystupňování „rudého“ teroru, zatýkání, věznění a četným popravám nežádoucích osob. Lenin se ale po atentátu rychle zotavil, zdraví se mu začalo horšit až po smrti jeho milenky Inessy Armandové (1874-1920). Armandová se dlouhá léta s ním stýkala se souhlasem jeho manželky, často žili ve třech. Dnes už se netají, že příčinou jeho smrti bylo pokročilé stadium progresívní paralýzy, které ho už v roce 1923 zcela vyřadilo z aktivního života. Lenin se narodil v rodině ředitele gymnázia v Simbirsku, po střední škole studoval práva v Kazani, ale záhy byl za protistátní činnost ze školy vyloučen a uvězněn. Práva pak vystudoval soukromě, diplom získal na univerzitě v Petrohradě. Tam se zapojil do revolučního dění, tam také potkal ženu, která mu až do smrti věrně stála po boku – Naděždu Krupskou (1869-1939). Provázela ho jak na Sibiř do vyhnanství (které bylo, jak Krupská vzpomínala, idylou), tak i po cestách v zahraničí. Do Ruska se Lenin vrátil v únoru 1917, manželka s milenkou ho doprovázely a pak s ním spolupracovaly. Leninova teorie vlády dělníků a rolníků se v praxi brzo změnila v totalitní vládu jedné politické strany nad celou společností. Leninovy myšlenky ale nejsou mrtvé – vždyť nejen někteří komunisté se dnes hlásí k marxismu-leninismu.
Dne 22. 1. 1994 opustila pozemský svět 81letá Ludmila Jiřincová, skvělá malířka, ilustrátorka a grafička, pražská rodačka. Zpočátku se věnovala typicky ženským tématům, přírodním motivům květin, zátiší a také krajinářství jižních Čech (namalovala přes 2000 obrazů). Pro Atlas léčivých rostlin (1951) vytvořila 120 akvarelů květin. Její kresby vynikají čistotou výtvarného pojetí, ale i vědeckou objektivností. Vytvořila velký počet grafických listů (víc než 1200) a ex libris (přes 480), dále se věnovala ilustracím knih (cca 360; např. sbírky K. H. Máchy, J. Seiferta, K. J. Erbena), malbě a plakátové tvorbě. Využívala často litografii, dřevoryt, lept nebo suchou jehlu. Díky studiu v ateliéru a grafické dílně T. F. Šimona ovládala také méně obvyklé techniky, jakou byla mezzotinta (uhelný prach, nanesený po celé ploše papíru, vytíraný pryží) nebo tečkovací techniku a tehdy teprve nastupující serigrafii – sítotisk. Objevovala i nové možnosti, např. litografii na asfaltu. Věnovala se také kreslenému filmu a známkové tvorbě.
Dne 23. 1. 1944 zemřel 80letý Edvard Munch, norský malíř a grafik, představitel moderny, který velkou část života trávil v Německu, s krátkými intervaly v Paříži. Jeden z našich výtvarných umělců mj. k jeho dílům řekl: …při pohledu na většinu Munchových obrazů propadám depresi.
Dne 24. 1. 1924 zemřela 71letá Anna Bayerová, historicky druhá česká lékařka, která vystudovala v roce 1881 ve Švýcarsku (rok před ní získala ve Švýcarsku lékařský diplom Češka Bohuslava Kecková). Rakousko-uherské zákony tenkrát nedovolovaly ženám studovat na vysokých školách. Zajímavé je, že ve Švýcarsku ženy studovat mohly, ale volební právo neměly. Přes třicet let se pak Anna marně pokoušela o to, aby mohla pracovat doma, v Čechách; tolik chtěla použít své znalosti a později i praxi, pro dobro svých krajanů, ale nikde ji nepřijali. Až od listopadu 1915 dostala trvalé místo profesorky hygieny na městských průmyslových školách v Praze. Necelých deset let života jí tedy bylo dopřáno prožít ve své vlasti, při zaměstnání, které jí přinášelo uspokojení.
Dne 25. 1. 1904 byla prakticky založena Hlávkova nadace. Ten den sepsal architekt a stavitel Josef Hlávka (1831-1908) na svém zámečku v Lužanech závěť, v níž universálním dědicem celého svého jmění ustanovil „Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových“. Je to závěť, která snad nemá ve světě obdoby nejen obsahem. Je tak dobře sestavena po právní stránce, že je chráněna před všemi režimy. Nemohli ji zrušit Němci v protektorátu, ani komunisté a tak funguje dodnes. Nadace podporuje úspěšné vědce a nadané studenty, vypisuje stipendia, uděluje ceny a provozuje vydavatelskou činnost. Je to královský dar národu a jeho dárce bychom si měli stále připomínat. Josef Hlávka nám zanechal nejen velký nemovitý a movitý majetek, ale zasloužil se o založení České akademie věd a umění, o stavbu studentských kolejí, které podporoval, také např. nechal prvně přeložit kompletní Shakespearovo dílo a stojí za mnoha dalšími, pro nás prospěšnými činy.
Dne 25. 1. 1924 byl ve francouzském Chamonix zahájen „Týden zimních sportů“, který o rok později byl zpětně prohlášen za 1. zimní olympijské hry. Ten týden se na úpatí Mont Blancu uskutečnil jako předehra 8. letních olympijských her v Paříži (26. 7. až 11. 8. 1924). Nová éra olympijských her začala v roce 1894 – tehdy na 1. zasedání MOV v Paříži bylo schváleno uspořádání novodobých olympijských her v dubnu 1896 v Aténách. Původně tam v seznamu sportů bylo i krasobruslení, ale Atény neměly ledovou plochu, tak se jeho zařazení na program OH oddálilo až na Letní olympijské hry v Londýně (1908). Ani pak se zimní sporty nestaly pevnou součástí olympijských her. Krasobruslení a lední hokej se sice objevily na olympijských hrách v roce 1920 v Antverpách, ale bylo jasné, že je zapotřebí uspořádat samostatné zimní olympijské hry.
Dne 25. 1. 2004 přistála na Marsu sonda Opportunity, jejíž životnost byla plánovaná jen na 90 dní, ale fungovala do června 2018! Sonda Opportunity (česky Příležitost) a podobná sonda Spirit, která přistála na opačné straně Marsu a fungovala do roku 2010, jsou 6kolová vozítka s laboratoří pro různý průzkum. Sondy poslaly na Zemi celou sérii přesvědčivých důkazů toho, že Mars nebyl vždy tak chladný, suchý a nehostinný jako je dnes.
Dne 25. 1. 2014 – Ukrajina, Kyjev: prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč (*1950) nabídl přebudování vlády a místo v ní i opozičním předákům (např. Arseniji Jaceňukovi, Petro Porošenkovi, Juliji Tymošenkové). Ti ale odmítli, chtěli odstoupení Janukovyče a zrušení některých zákonů, proto se „obrátili” na parlament a ten 28. 1. 2014 jimi kritizované zákony zrušil. Ten den podal demisi premiér Mykola Azarov. Pak, 29. 1. 2014, prošel parlamentem zákon o amnestii pro kriminalizované demonstranty, ale prezident podmínil svůj podpis zastavením demonstrací aspoň ve středu Kyjeva, což se nestalo. Naopak, násilnosti se stupňovaly…
Dne 26. 1. 1934 byl v Berlíně podepsán Německo-polský pakt o neútočení, známý též jako Pakt Piłsudski-Hitler, plným názvem Prohlášení mezi Německem a Polskem o nepoužití násilí. Po uzavření paktu o neútočení se SSSR v roce 1932 chtěla Polská republika obdobné garance také od Německa. Smlouva byla uzavřena na 10 let, ale nebyla svým obsahem běžná. Neobsahovala článek, obvyklý v podobných dohodách – o podmínkách přerušení její platnosti nebo o právu jedné ze stran odmítnout ji, jestliže se druhá strana ocitne ve válečném stavu se třetím státem. 15. června 1934 byl pak Goebels s velkou slávou přijatý ve Varšavě…
Dne 28. 1. 814 zemřel asi 60letý Karel Veliký, od roku 768 franský král a první císař obnovené říše římské. Podle popisů jeho současníků byl vysoký a možná i proto mu už za jeho života říkali „Veliký“, což se pak vztahovalo víc na jeho úspěšné vládnutí. Po celou dobu své vlády stále vedl války a tažení proti okolí. Franská moc sahala od Severního moře k Pyrenejím a do severní Itálie. Karel Veliký byl však nejen válečníkem, ale podporoval též umění a vzdělání. Na jeho příkaz byly u kostelů a u klášterů po celé říši zřizovány školy. Tento Karlův zájem, i když se sám uměl sotva podepsat, pomohl asi zachránit mnohé pro další generace.
Dne 31. 1. 1984 zemřel 86letý Josef Charvát, lékař interní medicíny, akademik, zakladatel české endokrinologie (1937). Začátkem německé okupace, 1. 9. 1939, byl zatčen pro odbojovou činnost, byl vězněn na Pankráci a v koncentračních táborech. Jeho propuštění (nenašla jsem kdy) zařídil Albert Göring (1895-1966, mladší bratr významného nacisty Hermanna Göringa), inženýr, s nímž se Charvát znal z doby před válkou. Albert pomohl nejen Josefu Charvátovi, ale i mnoha dalším lidem – významným i obyčejným. V květnu 1945 se Charvát, jako lékař, zapojil do pražského povstání.
(Informace k jednotlivým heslům jsou čerpány hlavně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.)
Výročí některých událostí na Sedlecku a Sedlčansku k lednu 2024:
1604 – 19. 1. sepsal nejznámější český rybníkář Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan svoji závěť. Není v ní sice uvedeno místo kde byla sepsána, ale není zcela vyloučeno, že se tak stalo u nás, ve Starých Mitrovicích. Tam byla provdána jeho nejstarší dcera Anna Kateřina za Maxmiliána Velemyského z Velemyšlevsi. Anna Kateřina měla pak podle závěti celou Krčínovu pozůstalost spravovat do plnoletosti svých čtyř mladších sester a navíc její manžel byl jmenován jedním z jejích pomocníků – poručníků. Je proto možné, že Jakub Krčín se k dceři uchýlil, když cítil svůj blízký konec a tam mohl i zemřít. Paradoxní je, že víme přesné datum Krčínova narození (18. 7. 1535), ale ne přesné datum jeho smrti, ani kde ho dostihla, ani kde byl pohřben a asi se to už nedozvíme. V úvahu přicházejí dvě místa: Obděnice u Petrovic a Staré Mitrovice u nás. Jisté je, že Jakub Krčín zemřel ve věku 68 let a nebylo to dříve než toho 19. ledna 1604, kdy psal závěť, ani asi později než 9. února 1604, což vyplývá z dalšího dokumentu, o kterém napíšu příští měsíc.
1874 – nejméně od začátku tohoto roku byla prčická nemocnice uznávána jako všeobecná a veřejná. Výnos ministerstva, který to úředně stvrdil, byl sice vydán až 7. 5. 1874, ale krajská správa v Českých Budějovicích, kam jsme tehdy patřili, mnohem dřív rozhodla, že nemocnice od roku 1850 bude sloužit celému kraji. Od svého otevření v srpnu 1845 patřila nemocnice klášteru sester řádu Svatého Karla Boromejského. Klášter s nemocnicí v Prčici založil na nemovitostech svých rodičů lvovský arcibiskup František de Paula Pištěk (1786-1846).
1894 – v lednu už začaly práce na stavbě železniční dráhy Votice-Sedlčany, stavební povolení na ni bylo vydáno 29. 11. 1893, ale ještě 18. a 24. 1. 1894 byla vydána povolení k malým změnám trasy u Kosovy Hory.
1904 – 6. 1. byl založen sbor dobrovolných hasičů v Měšeticích. Zápisy v jejich kronice ale dokládají, že hasiči v Měšeticích pracovali už o 16 let dříve. Už v roce 1888, obec Měšetice, zakoupila dvoukolovou hasičskou stříkačku a s tou místní občané jezdili i do okolí hasit požáry, kterých nebylo málo. -MK-
