Marie Kovalová: Lednová výročí

Výročí na leden 2023

 

1323 – po prosinci i v lednu pokračovala mrazivá zima.

1423 – v lednu byla tuhá zima.

1523 – rok začal mírnou a vlhkou zimou.

1623 – v lednu nejsou zaznamenány žádné výkyvy teplot, ani srážek.

1723 – v lednu byla tuhá zima.

Od roku 1770 byla soustavně měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:

1773 – leden byl zvlášť teplý, měl průměrnou teplotu +3,0°C.

1823 – už od prosince byly silné mrazy a v lednu ještě zesílily, průměrná teplota byla -8,7 °C.

1873 – v lednu bylo poměrně teplo, průměrně +2,0 °C.

1923 – leden měl průměrnou teplotu +1,4 °C.

1973 – leden měl průměrně +0,6 °C.

(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003.)

Dne 1. 1. 1973 zemřel František Běhounek, fyzik a spisovatel. Bylo mu 74 let. Fyzikou se chtěl zabývat od dětství a svého dosáhl. Po absolutoriu na Universitě Karlově pokračoval ve studiu v Paříži na Sorboně, mj. i radiologii, pod přímým vedením Marie Curie-Skłodowské (1867-1934). Na její přímluvu se dostal roku 1926 do výpravy Nora Amundsena vzducholodí Norge do Arktidy. Až k severnímu pólu s nimi neletěl, zůstal na Špicberkách měřit atmosférickou elektřinu a kosmické záření. Jako první Čech se dostal na severní pól s italskou výpravou Umberta Nobileho vzducholodí Italia (1928). Když na zpáteční cestě vzducholoď ztroskotala, prožil Běhounek s dalšími trosečníky sedm krutých týdnů na ledové kře. Ztroskotání a záchranu sovětským ledoborcem Krasin popsal v knize Trosečníci na kře ledové (1928). Kniha byla přeložena do řady světových jazyků. V roce 1929 se stal docentem na Univerzitě Karlově. V letech 1933-1945 vedl v Praze Státní radiologický ústav, který předtím zakládal. V letech 1936-1938 se podílel na založení observatoře atmosférické elektřiny na Štrbském plese. Po roce 1945 byl vedoucím fyzikálního oddělení Radioléčebného ústavu v Praze. Od roku 1951 vedl Onkologický ústav, který se stal o pět let později součástí Ústavu jaderné fyziky ČSAV. Roku 1954 získal profesuru na UK a roku 1960 titul akademika. Od 50. let byl expertem ministerstva zahraničních věcí v UNESCO pro výzkum atomového záření. Jeho obsáhlé dílo, kromě odborných prací, čítá více než 65 knih různých žánrů (literatury faktu, sci-fi,  cestopisů, i detektivku napsal) a ohromné množství článků vydaných u nás i v zahraničí.

Dne 1. 1. 1973 zavedla Československá pošta poštovní směrovací čísla. Pokusy s jejich zaváděním provádělo Německo během druhé světové války. Souviselo to zejména s tím, jak na poštách ubývalo pracovníků s dobrou znalostí zeměpisu, tak i s rozšiřujícím se územím, na kterém bylo nutné doručovat zásilky německým vojákům. To se zdařilo v roce 1941. V roce 1958 PSČ zavedla Argentina, v roce 1959 Spojené království, USA v roce 1963 a v roce 1964 Švýcarsko.

Dne 1. 1. 1993 – se zánikem Československa vznikly nástupnické státy Česká republika a Slovenská republika, ale Československá televize se na českou a slovenskou rozdělila už rok předtím!

Dne 1. 1. 2003 v České republice zahájily činnost obce s rozšířenou působností (obce III. stupně). Jsou zhruba jako byly okresy do roku 1960. V celé ČR jich bylo ustaveno 205. Okresní úřady, kterých do té doby bylo mimo Prahy 76, byly sice zrušeny, ale okresy, jako územní jednotky zůstaly a v jejich sídlech zůstala ještě řada úřadů. Např. soudy, policie, pozemkové úřady apod.

Dne 2. 1. 1923 zemřel 66letý František Oldřich Vaněk, orientalista, fotograf a propagátor letectví. Olomoucký rodák se dostal po středoškolských studiích na Karlo-Ferdinandovu univerzitu do Prahy. Vystudoval filozofii, doktorát získal v roce 1897. Pracoval v pražském městském archivu, ale většinu svého volného času věnoval objevům na poli aeronautiky. Vyvíjel na svou dobu také rozsáhlou publikační a popularizační činnost v oblasti letectví. Vedle techniky měl filozofické zájmy souvisící s náboženstvím a teologií – patřil k zástupcům antiklerikálních směrů a vyvracel teologické námitky proti ateismu. Někdy je s lehkou nadsázkou považován za vzor Járy Cimrmana, především rozsahem svých zájmů a vymýšlením originálních myšlenkových konstrukcí.

Dne 2. 1. 2013 zemřel ve věku 75 let Karel Čáslavský, filmový archivář, historik, publicista, pracovník Národního filmového archivu specializovaný na oblast zpravodajského filmu do roku 1945. S jeho jménem je spojena řada televizních projektů, např.: Komik a jeho svět, Vltava v obrazech a hlavně Hledání ztraceného času, které se k listopadu 2008  dočkalo 475. pokračování, čímž se může pochlubit jen málokterý televizní pořad.

Dne 3. 1. 1833 Velká Británie obsadila Falklandské ostrovy, jimž Argentinci říkají Malvíny, vzdálené cca 500 km východně od pobřeží Argentiny. Argentina, která britskou okupaci nikdy neuznala, po letech jednání ostrovy začátkem dubna 1982 vojensky obsadila. Po krátké válce (duben až červen 1982), britská vojska Argentince z ostrovů „vytlačila”. Vztahy mezi Argentinou a Velkou Británií byly zlepšeny roku 1990, aniž by se Argentina vzdala nároků na ostrovy, jak uvádí i její nová ústava z roku 1994.

Dne 3. 1. 1923 zemřel v 39 letech Jaroslav Hašek, spisovatel a novinář. Po nedokončených studiích na gymnáziu se vyučil drogistou a nakonec se mu podařilo udělat maturitu na obchodní akademii. Stal se zaměstnancem banky Slavia, ale někdy v této době (kolem 1905) se seznámil s českými anarchisty, přestal pracovat v bance a živil se pouze literaturou a novinařinou. Začal vést bohémský a tulácký život (mj. prošel pěšky Slovensko, Halič, Uhry). V roce 1907 byl krátce vězněn za svoji anarchistickou činnost. Redigoval časopis Ženský obzor, Svět zvířat, také přispíval do Českého slova, dále pak do Čechoslovanu, Pochodně, Humoristických listů. V roce 1911 založil Stranu mírného pokroku v mezích zákona, politickou mystifikaci karikující volební poměry. Strana byla opravdu zaregistrována a Hašek dokonce kandidoval v Praze-Vinohradech na starostu. V tomto období byl s F. Langrem, E. A. Longenem, E. E. Kischem a dalšími spoluautorem řady kabaretních vystoupení, kde byl i účinkoval. Přes svůj bohémský život se Hašek stačil oženit s Jarmilou Mayerovou (1887-1931), s níž měl syna Richarda (1912-1980). Ale o rodinu se nestaral, dál si žil po svém. V roce 1915 dobrovolně narukoval v Českých Budějovicích k 91. pluku a s ním odešel na haličskou frontu. O úmyslu narukovat nikomu neřekl, proto byl nějakou dobu veden jako nezvěstný. V září 1915 byl na ruské frontě zajat a roku 1916 vstoupil do československých legií. Roku 1918 se ale s legiemi rozešel a vstoupil do Rudé armády a také do komunistické strany Sovětského svazu. Pak rychle postupoval na tamním společenském žebříčku. Byl např. ředitelem armádní tiskárny v Ufě, náčelníkem oddělení pro práci s cizinci, měl další funkce v Rudé armádě a byl tam vážený. Co vedlo Haška k přijetí socialistických myšlenek, on sám nikdy neobjasnil. V Rusku se znovu oženil, přestože tady nebyl rozvedený, ale po návratu do Čech nebyl souzen za mnohoženství protože jeho sňatek nebyl v ČSR uznán. Kolem Haškova působení v Rudé armádě je dodnes řada nejasností. V prosinci 1920 se vrátil do Prahy i ke svému bohémskému způsobu života, přestože sebou přivezl i ruskou manželku Šuru. Mnoho historek z této doby sepsal Haškův přítel Zdeněk Matěj Kuděj (1881-1955). V létě 1921 se Hašek odstěhoval do Lipnice nad Sázavou, kde také zemřel. Většinu svých děl napsal v hospodách, tvořil velmi lehce a byl mistrem mystifikace. Za svůj život napsal asi 1200 povídek. Řada textů se ztratila a existuje též řada textů, které možná psal Hašek, ale jeho autorství není potvrzeno. Jeho nejslavnější dílo, humoristický román Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války je spojovaný s nádhernými ilustracemi Josefa Lady, byl přeložený do 54 jazyků a byl několikrát zfilmovaný i zdramatizovaný. Hašek ale dílo nestihl dopsat. 4. díl dokončil Karel Vaněk (1887-1933), který se však vzdálil původní myšlence díla. Román začal vycházet na pokračování roku 1921, ale byl velmi kritizován (např. F. X. Šaldou). Příznivců měl zpočátku málo, jako první ho za velké dílo označil zřejmě Ivan Olbracht, pozitivní postoj k němu měli i bratři Čapkové. Diskuse o hodnotě díla se vedly i později a vedou se o něm dosud. V Rusku je dodnes mnoho příznivců Jaroslava Haška, mají tam dokonce vlastní organizaci. Ve městě  Bugulma má Hašek vlastní muzeum, v Petrohradu a v Moskvě jsou po něm pojmenovány ulice.

Dne 3. 1. 2013 zemřel v 70 letech Ivan Mackerle, záhadolog, kryptozoolog, cestovatel a spisovatel. Plzeňský rodák vystudoval ČVUT, (specializaci automobily) v Praze. Po promoci pracoval jako konstruktér a pak jako řídící pracovník v automobilovém průmyslu. Ve volném čase se zabýval záhadami a nevysvětlenými jevy, které nejprv jen studoval a archivoval a později je začal sám aktivně luštit. Ve 20 letech se oženil, s manželkou Ivonou měli syna. Se svými kamarády a později i se svým synem podnikl na vlastní náklady několik výprav za záhadami do celého světa – např. do Mongolska, Austrálie, Jižní Ameriky, na Sibiř. Jeho poslední expedicí byla v roce 2009 výprava do brazilské džungle po stopách plukovníka Fawcetta (1867-1925).

Dne 4. 1. 1903 zemřel v 77 letech Sylvestr Krnka, puškař a vynálezce, rodák z Velkého Boru u Horažďovic. Jeho nejvýznamnějším vynálezem je bezesporu puška zadovka. Již v roce 1849 ji nabídl rakouské armádě jako snadno ovladatelnou pušku nabíjenou zezadu. Byl však odmítnut s tím, že střelba z takových zbraní by byla překotná a vojáci by mrhali střelivem. Po celou vojenskou službu byl Sylvestr úspěšným konstruktérem zbraní, ale rakouští generálové jeho vynálezy odmítali. Zadovku a jednotný náboj jeho konstrukce zavedly v roce 1869 do výzbroje ruská carská armáda a Černá Hora a pušky systému Krnka se později dostaly do výzbroje bulharské a rumunské armády. V těch státech byl také po zásluze oceněn mnoha řády a medailemi. Ale to není všechno. Sylvestr Krnka vymyslel také ruční kulomet, zavedl průmyslovou výrobu kovových nábojů a ještě ve svých sedmdesáti letech zkonstruoval tramvaj na lidský pohon.  Konstrukcemi zbraní se ze tří jeho synů zabýval pouze nejstarší Karel Krnka (1858–1926).

Dne 5. 1. 1923 byl na ministra financí ČSR Aloise Rašína (*1867) v Žitné ulici v Praze spáchán atentát, na jehož následky 18. února 1923 Rašín zemřel. Do zad ho střelil 19letý anarchokomunista Josef Šoupal.

Dne 5. 1. 1933 v americkém San Francisku byla zahájena stavba mostu Golden Gate, nejznámějšího z visutých mostů na světě. Vede přes průliv Zlatou bránu mezi Tichým oceánem a Sanfranciskou zátokou. Není jen dopravní komunikací, ale i symbolem města San Francisca a turistickou atrakcí. O jeho stavbě bylo rozhodnuto roku 1930, do provozu byl slavnostně uveden 27. 5. 1937 pro pěší a o den později pro automobily; tehdy byl nejdelším visutým mostem na světě (do 1964) s celkovou délkou 2737 m. Most má dva pilíře a dvě nosná lana, každé má průměr 92 cm a skládá se ze 27 572 pramenů. Most je považován za nejvyhledávanější místo pro sebevraždy na světě. Na mostě nejsou instalovány žádné zábrany, které by zamezily sebevražedným skokům, které jsou takřka vždy smrtelné.

Dne 7. 1. 1943 zemřel v New Yorku 86letý Nikola Tesla, srbský fyzik, který je jedním z nejgeniálnějších vědců a vynálezců všech dob. Svůj intelekt uplatnil Nikola Tesla hned v několika oborech – navrhl základní vynálezy související s osvětlením, rozvodem elektřiny, strojním zařízením, částicovou fyzikou, aerodynamikou a umělou inteligencí. Nikola Tesla, i když nebyl objevitelem střídavého proudu, byl jako první schopen v 80.-90. letech 19. století tuto technologii efektivně použít. Navrhl a sestrojil mj. první úspěšné elektromotory na střídavý proud a zvládl poprvé účinné přenášení velkých výkonů na velké vzdálenosti. Tím odsunul na vedlejší místo do té doby dominující technologii proudu stejnosměrného, která toho nebyla schopna. Později se věnoval bezdrátovému přenosu informací i energie a také se pouštěl do řady bizarních pokusů a spekulací. Byl výtečným studentem, mezi kolegy i profesory byl velice oblíben, měl smysl pro humor, byl „neskonale hodný a pro druhé by se roztrhal“, jak napsal ve vzpomínkách na Teslu jeden jeho profesor. Už když studoval se o něm říkalo, že je géniem. Roku 1880 studoval v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě a velice si prý Prahu oblíbil. V roce 1883 pracoval v pobočce Edisonovy Elektrické společnosti v Paříži a pro jeho genialitu mu společnost nabídla, aby se přestěhoval do jejího sídla v New Yorku, přímo do Edisonovy laboratoře. Tesla pozvání přijal a v roce 1884 se do USA přestěhoval. Za pouhý rok pak zkonstruoval čtyřiadvacet nových typů strojů, které měly vystřídat staré. Teslovy konstrukce byly jednodušší, dokonalejší, levnější, lehčí a měly mnohem větší výkonnost. Brzy však mezi Teslou a Edisonem (1847-1931) došlo k roztržce, po které ze společnosti Tesla odešel. Důvody k odchodu byly dva. Za prvé, Tesla nebyl spokojen s pracovními podmínkami a poslední kapkou bylo, když mu Edison nevyplatil slíbených 50.000 dolarů za vykonanou práci. Druhým, zřejmě hlavním, byl fakt, že vedle sebe dva velikáni nemohli pracovat. Zásadně se totiž lišil jejich pohled na cestu, jakou by se měla ubírat moderní fyzika. Tesla pak založil vlastní společnost s názvem „Tesla Arc & Light Co“. Začal vyrábět první motory střídavých vícefázových proudů. Mezi lety 1887 a 1890 patentoval své nejznámější vynálezy z oblasti vícefázových střídavých proudů. Veřejnou prezentací svých vynálezů v roce 1888 nazvanou „Nový systém motorů a transformátorů střídavého proudu“ vyvolal šok, někteří lidé freneticky aplaudovali, jiní ho však nařkli z čarodějnictví. Odborníci ale věděli své. Ihned po prezentaci firma Westinghaus odkoupila 7 jeho patentů a na jejich základě s Teslovou pomocí vybudovala na Niagarských vodopádech první elektrárnu na střídavý proud na světě. Ta byla 15. 11. 1896 spuštěna a prvním elektrizovaným městem se stalo kanadské Buffalo. Tesla začal vynalézat a patentovat i v oblasti radiotechniky a rentgenových paprsků. Jako první vědec upozornil na škodlivost rentgenových paprsků pro lidské zdraví. Roku 1894 postavil Tesla vysílací radiostanici a konal s ní četné pokusy. Kromě toho vyřešil i problém bezdrátové telegrafie ve všech základních principech a prokázal možnost telekomunikace na velké vzdálenosti. Už tehdy bylo možné využít jeho poznatky průmyslově, ale lidem to připadalo jako fantazírování. Tesla však šel ještě dál. Byl přesvědčen, že lze dosáhnout spojení s jinými planetami! S více než 700 patenty je Tesla nejplodnějším vynálezcem v dějinách lidstva. Na jeho počest dostala fyzikální jednotka magnetické indukce název po něm – tesla (T). V soukromí vedl Tesla mnišský život. Jediné děvče, které údajně kdy miloval, žilo v jeho rodné vsi Smiljan. Jejich platonický vztah skončil, když se odstěhoval – on se ještě během studií rozhodl, že zasvětí svůj život pouze vědě. „Ženy by mi jen odváděly pozornost od vědy a já bych se nemohl plně věnovat svému poslání“, říkával. Podle neověřených informací se dokonce nechal vykastrovat. Nic pro něj neznamenaly ani peníze. K zajímavostem z jeho osobního života patří i to, že byl striktním vegetariánem a trpěl silnou bakteriofóbií, kvůli které nevycházel ven bez rukavic. Roku 1937 měl těžkou automobilovou nehodu, po níž přestal vycházet z hotelového pokoje. Zemřel jako velice chudý, jeho pohřeb byl financován srbskými imigranty, jinak by zřejmě jeho tělo skončilo v hrobě beze jména. Mnoho Teslových vynálezů má jména těch, kteří je upravili a přizpůsobili pro nové využití. Dalším důvodem, proč Tesla dnes není tak populární jak by si zasloužil, je jistě fakt, že je jeho dílo laikům nesrozumitelné. „Každý ví co je to televize. Málokdo už ale ví, jak televize funguje. Způsob jakým funguje, to je z 90% Tesla“ řekl o tomto problému např. anglický vědec Stephen Hawking (1942-2018).

Dne 7. 1. 2013 zemřela v 81 letech Jiřina Jirásková, herečka a v letech 1990-2000 ředitelka divadla na Vinohradech. Vedle řady divadelních rolí má na svém kontě množství výborných rolí na stříbrném plátně.

Dne 8. 1. 1683 byl v Plzni založen legendární plzeňský 35. pěší pluk. Měl přispět k obraně proti Turkům dotírajících na Vídeň a tam také významně do bojů (září 1683) zasáhl. Pluk založil císař Leopold I. (1640-1705), král český a uherský. Pětatřicátníci byli mezi těmi, co pak dobyli v roce 1707 Neapol, později dvakrát Bělehrad, nechyběli ani v bitvě národů u Lipska proti Napoleonovi. Pětatřicátníky bylo možné zahlédnout ve všech významných bitvách, které Rakousko (později Rakousko-Uhersko) vedlo. Hlavním domovem 35. pěšího pluku byla Plzeň a jeho druhou domovskou základnou bylo městečko Kralovice v okrese Plzeň-sever. V 50. letech 20. století byla zástava 35. pluku předána bojové jednotce z Janovic nad Úhlavou. K tradicím Pětatřicátníků se hrdě hlásí v roce 2004 založená jednotka AZ (aktivních záloh) Plzeň, která zatím nese číslo 171, ale která název Pětatřicátníci používá a čeká, že až prokáže svoji připravenost, bude jí odměnou předání bojové zástavy a názvu 35. rota AZ Plzeň – Pětatřicátníci.

Dne 8. 1. 1943 zemřel 82letý Jiří Stanislav Guth-Jarkovský, učitel a propagátor sportu. Jeho jméno je ale spojeno asi nejvíc s velmi dobře promyšleným systémem pravidel slušného chování a také s olympiádou. Stanislav Guth-Jarkovský promoval roku 1882 na Univerzitě Karlově v Praze jako doktor filosofie. O rok později přijal místo vychovatele a učitele češtiny v knížecí rodině Schaumburg-Lippe v Ratibořicích, kde byl čtyři roky. S knížetem procestoval Evropu, Afriku, Asii a Severní Ameriku. Vybrané chování rodiny ho inspirovalo k napsání několika knih o tom. V letech 1887-1919 byl středoškolským profesorem v Klatovech a pak v Praze. V roce 1919 byl povolán do kanceláře prezidenta Masaryka a stal se jeho prvním ceremoniářem; navrhl např. také statut řádu Bílého lva. Vedle toho působil v letech 1921-1930 jako lektor společenské výchovy na Univerzitě Karlově. Roku 1894 se stal zakládajícím členem Mezinárodního olympijského výboru. Byl také pilným překladatelem, přeložil do češtiny dílo tří desítek zahraničních autorů (asi pod 17 pseudonymy), mezi nimi např. i některé dobrodružné romány Karla Maye.

Dne 9. 1. 2013 zemřela 79letá Helena Horálková, výtvarnice a animátorka, proslavená především svou prací s perníkovými betlémy. Mj. je autorkou výtvarného návrhu a provedení prvního perníkového animovaného filmu – pohádky na motivy J. Š. Kubína, (režie Zdeněk Smetana) Voda čerstvosti. V letech 1972-2002 vytvářela perníkové betlémy pro kostel sv. Matěje v Praze. Je také autorkou šesti vystřihovacích národopisných betlémů a omalovánek.

Dne 10. 1. 1863 byl v Londýně zprovozněn první úsek metra – nejstaršího metra na Zemi. Díky svému kulatému průřezu a tomu přizpůsobených charakteristických vozů se mu i dnes přezdívá Tube (trouba). Navzdory názvu vedla jeho velká část po povrchu.

Dne 11. 1. 1923 vojska Francie vtrhla do německého Porúří, protože Němci neplatili válečné reparace. Německo, zničené po první světové válce, nebylo schopno Francií prosazené vysoké reparace platit v určených termínech.  Francouzská okupace vedla k úplnému zhroucení německé ekonomiky a vyvolala hyperinflaci. Hrozila revoluce, posílilo dělnické hnutí (NSDAP s Hitlerem), i komunisté.

Dne 12. 1. 1923 zemřel 74letý Jan Urban Jarník, profesor románských jazyků, specializovaný na rumunštinu a albánštinu. Univerzitní studia absolvoval ve Vídni, od roku 1882 vyučoval jako profesor na české univerzitě v Praze, kde založil seminář pro románskou filologii. Věnoval se vědeckému zkoumání a popularizaci rumunské kultury, překládal česká literární díla do rumunštiny, sbíral lidovou tvorbu v Sedmihradsku. Přičinil se o navázání (1919) diplomatických styků mezi Československem a Rumunskem.

Dne 14. 1. 993 byl údajně vysvěcen Břevnovský klášter benediktinů v Praze na Břevnově. Je nejstarším mužským klášterem u nás. Založili ho kníže Boleslav II. (asi 932-999) a Slavníkovec Vojtěch (asi 957-997). Roku 1420 byl klášter zničen husity a obnoven byl až v polovině 16. století. Klášter je od května 1958 kulturní památkou.

Dne 14. 1. 1943 – druhá světová válka: v marocké Casablance se setkali na tajné schůzce představitelé Spojených států amerických a Velké Británie F. D. Roosevelt a W. Churchill. Na schůzku byl údajně pozván i Stalin, ten se však pro starosti s těžkými boji u Stalingradu nedostavil. Hlavním bodem jednání byla otázka otevření druhé fronty, kterou požadovalo sovětské vedení. I přes příslib amerického prezidenta však k velkému zklamání Sovětů bylo vylodění ve Francii odloženo. Přítomni byli ještě dva francouzští generálové – Giraud a de Gaulle, tvrdě soupeřící o vedení v odboji, kteří se tam (dočasně) usmířili.

Dne 15. 1. 1813 zemřel 50letý Anton Bernolák, slovenský římskokatolický kněz a jazykovědec, který uveřejnil první normy spisovného slovenského jazyka (1787). Bernolákův pravopis vycházel z trnavského nářečí. Pro tuto práci měl Bernolák všechny odborné předpoklady: ovládal několik cizích jazyků od klasických až po moderní a měl na tehdejší dobu široké znalosti z obecných dějin, ekonomiky, estetiky, hudby a politiky. Vyčerpávající práce, literární, kněžská a mnoho dalších starostí mu podlomily zdraví natolik, že nečekaně zemřel na infarkt. Na jeho práci pak v polovině 19. století navázal L. Štúr (1815-1856) a jeho spolupracovníci.

Dne 15. 1. 1943 byla dokončena stavba největší úřední budovy na světě – Pentagonu ve Washingtonu D.C. Stavba byla zahájena v září 1941, má 2 podzemní a 5 nadzemních pětiúhelníkových podlaží. V každém je pět okruhů oddělených koridory, značených A až E a ty jsou protnuté na každé straně třemi spojnicemi. Tvar stavby údajně vzešel z požadavku o co nerychlejší možný přesun pěšky mezi kterýmikoli kancelářemi. Uprostřed celé struktury se nachází zahrada s několika stromy. Zastavěná plocha objektu zabírá 11,6 hektarů, další 2 hektary představuje zahrada.

Dne 15. 1. 1973 přistála na povrchu Měsíce sovětská sonda Luna 21 a vysadila v kráteru Le Monnier na okraji Mare Serenitatis vozítko Lunochod. To během své mise pak ujelo 37 km a na Zemi poslalo přes 80 000 snímků.

Dne 15. 1. 2003 zemřel 77letý Milan Machovec, filozof, vysokoškolský pedagog. Zabýval se hlavně významnými postavami české filosofie, marxismem, křesťanstvím, ekologickou problematikou i feminismem. Těsně po srpnu 1968 zveřejnil v čelných evropských časopisech protest proti sovětské okupaci a pro neochotu jej odvolat byl propuštěn z Karlovy univerzity. Vydělával si pak soukromými hodinami a varhanictvím a byl činný v „bytových univerzitách“. Je jedním z obnovitelů Masarykovy společnosti (1987). Od roku 1990 se stal opět profesorem Univerzity Karlovy v Praze a hned toho roku obdržel Zlatou medaili univerzity a pak další řády. Mezi jeho nejznámější publikace patří např.: Smysl lidského života (1965) a T. G. Masaryk (1968).

Dne 16. 1. 2003 vyslovil Parlament České republiky souhlas s účastí českých ozbrojených sil při válečném tažení v Iráku po boku armády USA.

Dne 16. 1. 2003 zemřela 91letá Maria Tauberová, operní pěvkyně. Její doménou byly koloraturní sopránové role. V období 1933 až 1935 vystupovala i v několika filmech (např. Jindra, U nás v Kocourkově). V recitálech ji často na klavír doprovázel manžel Jaroslav Krombholc (1918-1983). Tauberová často hostovala také v zahraničí, např. v Německu, Maďarsku, Polsku, Rakousku, Itálii a v dalších.

Dne 17. 1. 1773 – anglický mořeplavec James Cook zapsal toho dne do lodního deníku, že jeho výprava překročila jižní polární kruh, tj. zhruba 66.^o jižní zeměpisné šířky na jihu Indického oceánu. Byla to druhá Cookova výprava, pátrající po předpokládané jižní pevnině. Na rozdíl od té první (1768-1771), kde měl k dispozici jednu loď, na tuto druhou vypluly lodě dvě. Obě se  plavily po samém okraji hranice pevného ledu. Neustále hrozilo nebezpečí srážky s ledovcem a nebylo možné určit, zda se výprava skutečně nachází poblíž nějaké pevniny. Cook později napsal, že pokud tato pevnina existuje, není obyvatelná. Do Anglie se z této výpravy obě lodě vrátily v roce 1775.

Dne 17. 1. 1893 se americké námořnictvo vylodilo na Havaji a pomohlo americkým plantážníkům svrhnout vládu královny Liliuokalani (1838-1917) a zničit království. Moci se na Havajských ostrovech chopil Výbor občanské bezpečnosti a proamerické síly. Po pětiletém období Havajské republiky ji v roce 1898 anektovaly USA jako závislé americké teritorium. Plnoprávným 50. státem USA se Havaj stala 21. 8. 1959.

Dne 18. 1. 1963 zemřel v pouhých 58 letech František Černý, český herec, který se původně vyučil elektromontérem v Křižíkových závodech. Přitom vystupoval jako statista v nuselském Tylově divadle, pak od roku 1922 hrál v profesionálních činoherních a kabaretních scénách. Černý byl jeden z nejtlustších českých herců (prý měl až 150 kg). Ze své kulaté, ale přitom velmi mrštné postavy skvěle herecky těžil. Při herecké práci kladl veliký důraz na práci rukou, gest a civilního dobráckého a optimistického výrazu. Nejčastěji hrál různé svérázné a dobrácké lidičky, ke kterým měl velmi blízko. Na jeho herecký vývoj mělo největší vliv Osvobozené divadlo a karlínské divadlo, kde se ocitl po boku Vlasty Buriana. Před filmovou kamerou se poprvé objevil ve filmu Švejk v ruském zajetí (1926). Pak si zahrál ještě v šesti němých filmech. První Černého rolí ve zvukovém filmu byl vězeň v české a německé verzi Burianovy bláznivé komedie To neznáte Hadimršku (1931). Pro režiséry se stal žádaným představitelem bodrých postaviček, u kterých je komickým základem jejich vzhled. Hrál celkem v 80 filmech.

Dne 20. 1. 1993 zemřela na rakovinu 63letá Audrey Hepburnová, herečka, dcera holandské baronky a britského bankéře. Nejprve se věnovala v Londýně baletu, ale kvůli své výšce nemohla s kariérou tanečnice počítat. Ve sboru baletek si jí všiml filmový producent a dal Audrey první malou roli ve filmu. V roce 1953 přišel zásadní zlom v její kariéře – dostala hlavní roli v novodobé pohádce Prázdniny v Římě, která ji vynesla do „hvězdné” společnosti. Za tento film získala v roce 1954 Oscara. Od té doby se objevovala v nejklasičtějších filmových dílech jako jsou například: Vojna a mír (1956), My Fair Lady (1964) a v mnoha dalších. Svou poslední filmovou roli ztvárnila ve svých 60 letech ve Spielbergově Navždy (1989).

Dne 21. 1. 1983 zemřela na srdeční kolaps 62letá Dana Medřická, divadelní a filmová herečka. Už od šesti let chtěla jediné: stát se herečkou. Přísný tatínek jí nedovolil jít na konzervatoř, proto odmaturovala nejprve na gymnáziu. Studium na konzervatoři ale pak stejně nedokončila a už na jaře 1940 nastoupila do svého prvního angažmá v Brně, kam ji jako „novou naději českého divadla“ doporučil režisér Jaroslav Kvapil. Pak hrála v Plzni a před koncem války přešla do Prahy. U filmu zazářila v roli Slávky Hlubinové ve Šrámkově Měsíci nad řekou, v režii Václava Kršky z roku 1953. Na scéně Městských divadel pražských (1954-1959) a pak Národního divadla (1959-1983) vytvořila desítky různorodých ženských postav. Vždy dávala přednost divadlu před filmem, ale přesto vytvořila na pět desítek filmových rolí. V roce 1979 zemřel po delší nemoci její manžel, herec Václav Vydra (1902-1979), s nímž měla syna Václava (*1956). Její druhé manželství se Španělem Artemiem trvalo jen rok.

Dne 22. 1. 1993 zemřel na selhání srdce v 68 letech Kóbó Abe, japonský spisovatel, dramatik, esejista, filmový a rozhlasový scenárista. Je považován za nejvýraznějšího představitelem poválečné školy v japonské literatuře. Pocházel z lékařské rodiny a mládí prožil s rodiči v Mandžusku. Po návratu do vlasti začal roku 1943 studovat v Tokiu medicinu. Studia dokončil roku 1948, lékařem se ale nestal, dal přednost literatuře, které se již jako student věnoval. Několikrát navštívil také Československo a hlásil se k literárnímu odkazu našich autorů, zejména Karla Čapka.

Dne 23. 1. 1843 byl vydán patent na kostkový cukr Jakubovi Kryštofovi Radovi (1799-1871) řediteli rafinerie cukru v Dačicích. Až do poloviny 19. století se totiž cukr distribuoval ve formě cukrových homolí a právě Jakub Rad přišel na to dělat cukrové kostky. A to údajně po tom, co se jeho žena zranila při sekání kousků cukru z homole. Roku 1841 se tak zrodil vynález lisu na kostky cukru. Do 400 čtvercových otvorů mosazné desky, která ležela na měděné desce, se nasypala cukrová moučka. V lisu se cukr stlačil, kostky se vytlačily na dřevěnou podložku a po dobu 12 hodin probíhalo sušení. Pak už byly kostky připraveny na balení. Kostkový cukr sliboval další růst rafinérie, proto Rad požádal o licenci k jeho výrobě, získal patent a ještě téhož roku jej prodal rafinerii za 12 000 zlatých. Dačická rafinérie jej začala prodávat pod názvem čajový cukr nebo také vídeňský kostkový cukr. Balík, který připomínal bedničku s čínským čajem, obsahoval 250 kostek, kostky měly dvě velikosti – 1,2 cm a 1,5 cm.

Dne 23. 1. 1923 v Paříži zemřel 73letý Max Nordau, maďarský lékař, spisovatel a sociální kritik. S Theodorem Herzlem (1860-1904) založili (1897) Sionistickou organizaci, která měla za cíl vytvoření židovského státu v oblasti Palestiny. Nordau byl několikrát prezidentem nebo viceprezidentem sionistických kongresů. Byl autorem kontroverzních(?) knih, mezi něž patří Degeneration (1892) a Paradoxes (1896).

Dne 23. 1. 2013 zemřel v 68 letech Alex Koenigsmark, spisovatel, dramatik a scenárista. Vyučil se kameníkem, pak vystudoval kamenickou a sochařskou školu v Hořicích. V roce 1972 absolvoval obor dramaturgie na FAMU a krátce pracoval ve Filmovém studiu Barrandov jako dramaturg. Napsal řadu televizních scénářů, většinou pro Slovenskou televizi.  Manželka Viktorie Hradská (*1944) je překladatelkou z maďarštiny a dramatičkou, angažovala se rovněž politicky (1990-1992 byla místopředsedkyní zahraničního výboru České národní rady).

Dne 26. 1. 1823 zemřel 73letý Edward Jenner,  britský vesnický lékař, který se proslavil zavedením první vakcíny proti pravým neštovicím. Jako vakcínu užil kravské neštovice, které vytvořily odolnost proti pravým neštovicím.

Dne 26. 1. 2013 byl Miloš Zeman (*1944) jako první prezident České republiky zvolen přímou volbou.

Dne 27. 1. 1983 zemřel v 68 letech Louis de Funes, francouzský herec a komik. Než se stal hercem vystřídal řadu zaměstnání – kožešník, dekoratér, aranžér, účetní, prodavač. Až v roce 1945 ve věku 31 let se představil ve filmu. V dalších 20 letech ztvárnil na stovku různých rolí. Slávu získal po trilogii Fantomas a po sérii komedií Četník ze St. Tropez, když mu bylo 51 let! Jeho skvělý francouzský hyperaktivní a vzteklý policista s jízlivým smíchem mu vynesl v roce 1968 ocenění nejoblíbenějšího francouzského herce. Během filmové kariéry hrál i v divadle. V roce 1973 ho postihl infarkt, po kterém na půl roku jen ležel. Kromě herectví se věnoval pěstování růží.

Dne 28. 1. 2013 zemřel měsíc před svými 73. narozeninami Oldřich Kulhánek, významný grafik, malíř, ilustrátor, scénograf a pedagog. Byl autorem grafické podoby současných českých bankovek a vytvořil mnoho českých poštovních známek. Za grafiky, jimiž údajně hanobil představitele bývalých socialistických zemí, byl v 70. letech perzekvován.  Navzdory zákazu mu někteří kolegové umožnili ilustrovat knihy, především ruské klasiky, z 80. let pocházejí také jeho známé cykly Tváře a Ruce, grafické listy inspirované dílem George Orwella či stylizované podobizny historických osobností (Johannese Keplera, Tycha Braha či Rudolfa II.).

Dne 30. 1. 1933 zemřel na rakovinu 41letý Jan Svatopluk Procházka, přírodovědec, vysokoškolský pedagog a vizionář ochrany přírody. Přes svůj krátký život vydal řadu odborných publikací v širokém spektru oborů, kterým se věnoval. Mj. byl lektor literatury a zákonodárství ochrany přírodních památek na Univerzitě Karlově, docent ochrany přírody na Vysoké škole technické v Praze.

Dne 30. 1. 1933 byl Adolf Hitler (1889-1945) jmenován německým říšským kancléřem. Hitlerova NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků. Nacisté na sebe brzy nevybíravými metodami strhli absolutní moc. Hitler se pak tvrdě vypořádal s opozicí jak ve vlastní straně, tak i mimo ni. A pět let zbývalo než vykročil vypořádat se s Evropou …

Dne 31. 1. 1933 zemřel 64letý John Galsworthy, anglický prozaik (původně právník), který v roce 1932 obdržel Nobelovu cenu za celoživotní literární práci. Kromě tvorby prozaické byl Galsworthy i úspěšným dramatikem, autorem několika sociálně kritických, divadelních her. Jeho nejznámějším dílem je zřejmě Sága rodu Forsytů.

Dne 31. 1. 1943 – druhá světová válka: německý polní maršál Friedrich Paulus (1890-1957) kapituloval s částí svého vojska u Stalingradu. Týden před tím, 25. ledna, se povedlo Rudé armádě rozdělit německá vojska ve stalingradském „kotli“ na dvě části – severní a jižní. V jižní části byl generál Paulus, který byl 30. ledna 1943 na dálku povýšen Hitlerem do hodnosti polního maršála. Zřejmě proto, že ještě nikdy v historii německé armády nepodepsal německý polní maršál kapitulaci. Vždycky buď padl v boji, nebo v bezvýchodné situaci spáchal sebevraždu. Hitler věřil, že se tak stane i tentokrát a že Paulus kapitulaci nepodepíše, jenže se přepočítal. Paulus kapitulační listinu, která ukončila boje v jižní části stalingradského kotle, podepsal. V severní části Stalingradu se tvrdě bojovalo ještě tři dny než velitel i této části německých vojsk, generál Karl Strecker (1884-1973), podepsal kapitulaci, čímž bitva o Stalingrad skončila. Do ruského zajetí se od Stalingradu dostalo údajně okolo 100 000 hladových a zcela vyčerpaných německých vojáků, z nichž se o 12 let později, v roce 1955, vrátil do Německa jen zlomek – asi 6 000 mužů. Někteří zemřeli až v sovětských pracovních táborech. Friedrich Paulus byl ze zajetí propuštěn už v roce 1953 a usadil se v NDR.

 

Dne 31. 1. 1953 v noci na 1. února 1953 se ze Severního moře přihnala k Evropě nebývale silná bouře. Zasáhla území Skotska, Anglie, Nizozemska a Belgie a mj. způsobila obrovské záplavy. Kombinace vysokého přílivu, poklesu tlaku a větru o síle orkánu způsobila nad Severním mořem vysoké vzedmutí mořské hladiny až o 5,6 metru. Moře překonalo ochranné hráze nebo je protrhalo. Nejhůř bylo asi postiženo Nizozemsko, kde přišlo o život přes 1800 lidí a bylo zničeno mnoho majetku. Vysoké ztráty na životech byly způsobeny tím, že povodeň udeřila v noci, když lidé spali. Další oběti si bouře vyžádala na pobřeží Severní Evropy a v Severním moři. Západně od Belfastu se např. v bouři potopil trajekt a stejný osud potkal mnoho rybářských lodí. V reakci na tuto katastrofu rozhodly vlády Nizozemska a Spojeného království o posílení ochranných hrází.

(Informace k jednotlivým heslům jsou čerpány hlavně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.)

 

Výročí některých událostí Sedlecka, Sedlčanska, případně Voticka:

1933 – 19. 1. – v sedlecké kronice je psáno, že toho dne se obecní zastupitelstvo Sedlce na návrh starosty Josefa Plonera usneslo: „…založiti spolek rodáků a přátel města Sedlce na dráze Wilsonově….”. K tomu poznamenávám, že spolek rodáků a přátel Prčice už fungoval deset let – byl založen v Praze v roce 1923.

 

2003 – 1. 1. správní území Sedlce-Prčice přešlo po zrušení okresních úřadů státní správou od Benešova pod Sedlčany, které mají oficielní název „obec III. stupně“ nebo také „obec s rozšířenou působností“. Po 43 letech se tak Sedlecko-Prčicko vrací k Sedlčanům, kam historicky do roku 1960 patřilo. Ne všem místním občanům se tento přechod líbí, hlavně ne těm, kteří mají zaměstnání na Voticku a na Benešovsku (těch ale tolik není).

 

2013 – 29. 1. zemřel 89letý František Mika, pražský rodák, výtvarník, grafik, pedagog a skaut, který se po roce 1989 trvale usadil v Sedlci-Prčici.  Naplno se zapojil do vlastivědného a kulturního života v regionu – za což v roce 2002 obdržel ocenění „Blanický rytíř za celoživotní dílo”.                             -MK-