Marie Kovalová: Dubnová výročí

1324 – duben byl chladný a vlhký.

1424 – duben byl teplý a srážkově pod normálem.

1524 – duben byl chladný.

1624 – duben byl poměrně teplý, někdy s výskytem mrazíků.

1724 – duben byl teplý a dost suchý.

Od roku 1770 byla soustavně měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:

1774 – v dubnu se proti březnu výrazně oteplilo, bylo průměrně 12,4 °C.

1824 – duben měl průměrnou teplotu 8,4 °C.

1874 – duben měl průměrně 10,1 °C. Např. roku 1864 byla v dubnu průměrná teplota jen 6,6 °C.

1924 – duben byl poměrně chladný, měl průměrně 7,9 °C.

1974 – duben měl průměrnou teplotu 10,4 °C.

(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003., vztahují se tedy hlavně k české kotlině)

1624 v dubnu byl ve Vídni vydán císařem Ferdinandem II. (1578-1637) patent, kterým se (jen!) v Čechách povolovalo pouze katolické náboženství a ještě další výnos, který zakazoval královským městům v Čechách přijímat nekatolické měšťany a také zakazoval nekatolíkům ve městě vykonávat živnosti. Toho roku byla také zřízena první tzv. rekatolizační komise, která zjišťovala informace o obsazení far a zkoumala, jestli dost rychle probíhá vyhánění nekatolických kněží, později tyto misionářské komise vyhledávaly a „obracely“ kacíře na víru. Všechno to byl důsledek „Bílé hory”. Rekatolizační komise zrušil až po smrti své matky Josef II. v prosinci 1780.

374 – začátkem dubna, na severní zemské polokouli, měla Halleyova kometa poměrně nejlepší viditelnost. Byla zrovna „v souhvězdí Váhy a jevila se jako koště”. Tak to zapsal jeden čínský letopisec, který kometu pozoroval od začátku března 374. Že se jeho pozorování týká Halleyovy komety, to spočítali vědci až mnohem později. Jméno tato kometa, která je ze Země vidět vždy po zhruba 75-76 letech, dostala po Edmundu Halleyovi (1656-1742), anglickém astronomovi, který ji prvně pozoroval začátkem září 1682 a pak ještě řadu nocí. V roce 1705 Halley, jako první, předpověděl její návrat na rok 1759 a jeho předpověď se vyplnila. Od toho roku má kometa jeho jméno. Je nejznámější ze všech komet, které se objevují periodicky a přestože se každé století objevuje řada komet jasnějších, Halleyova kometa je jediná, která se objevuje v poměrně krátkých časových intervalech a je většinou viditelná pouhým okem. Rozborem oběžné dráhy se ukázalo, že byla zaznamenána už 30krát. První zápis o ní je z Číny v roce 240 př. n. l. Výpočty bylo zjištěno, že se kometa na pozemském nebi objevila prvně asi před 114 tisíci lety. Poslední její návrat byl v roce 1986, kdy ale pozorovatele moc neoslnila. Přiblížilo se k ní 5 kosmických sond – sovětské Vega 1 a 2, evropská Giotto a 2 japonské sondy. Sondy zjistily, že kometa má rozměry 16×7×8 km a sondě Giotto se podařilo dobře ji vyfotografovat (14. 3. 1986). Pokaždé, když kometa prolétá okolo Slunce, ztratí asi 1 m mocnou povrchovou vrstvu, což je zhruba 600 miliónů tun materiálu. Při těchto úbytcích by se měla kometa „vypařit” nejpozději za 100 tisíc let.

Dne 1. 4. 1904 byl rakouskouherské armádě předán výcvikový prostor u Milovic. Armáda zabrala 3465 ha půdy a vytvořila tam cvičiště pro velká cvičení i střelnici. Vesnice Mladá byla nuceně vysídlena v říjnu 1905. Vesnické stavby pak posloužily jako terče k cvičné střelbě. Milovicemi prošli vojáci několika armád. V první světové válce tady fungoval zajatecký tábor pro ruské a italské důstojníky, pak tu měla výcvikový prostor československá armáda. Za německé okupace Němci pro své vojáky prostor ještě hodně rozšířili. Po válce dostal prostor název „Vojenský újezd Mladá”. Po srpnu 1968 ho musela československá armáda vyklidit, neboť se tam usadila armáda sovětská, která ho opustila v červnu 1991. Vojenský újezd byl oficiálně zrušen ke 31. 12. 1991.

Dne 2. 4. 1974 zemřel na leukémii 62letý Georges Pompidou, od roku 1969 francouzský prezident (v pořadí 19.).

Dne 4. 4. 1984 zemřel v 78 letech Oleg Konstantinovič Antonov, významný sovětský letecký konstruktér. Jeho konstrukční kancelář mj. vyrobila An-225 Mrija, zatím největší a nejsilnější letadlo všech dob, které bylo navrženo pro přepravu raketoplánu Buran.

Dne 5. 4. 1794 byl popraven Georges Jacques Danton, původně právník, jeden z vůdců Francouzské revoluce (1789-1799), která ho, jako jiné své vůdce, „semlela“. Bylo mu pouhých 34 let když jeho hlavu odsekla gilotina.

Dne 5. 4. 1924 zemřel 89letý Victor Hensen, německý fyziolog, embryolog a mořský biolog, který v mořské biologii zavedl termín „plankton”.

Dne 5. 4. 1964 zemřel 76letý František Formánek, konstruktér, vynálezce, malíř a sochař, který po absolvování pražské Akademie výtvarných umění se vrátil domů do České Třebové a zůstal jí věrný až do své smrti. Kromě malování, sochařské a štukatérské práce Formánka fascinovaly létající stroje. Pokoušel se vyvinout letoun, který by měl vlastnosti letadla a vrtulníku. Za své chytré nápady získal řadu patentů u nás i v zahraničí.

Dne 7. 4. 1944  se podařilo Rudolfu Vrbovi (1924-2006) a Alfrédu Wetzlerovi (1918-1988) utéct z koncentrakčního tábora Auschwitz-Birkenau v jižním Polsku. Zpráva, kterou tito dva Slováci po útěku napsali, se stala jedním z nejdůležitějších dokumentů informujících o německých koncentračních táborech. Nikdo ale zpočátku nechtěl věřit, co se tam dělo – jak tam Němci vraždili…

Dne 7. 4. 1614 zemřel v Toledu 73letý El Greco, vlastním jménem Doménikos Theotokópulos, architekt, malíř a sochař řeckého původu, který druhou půlku svého života působil ve Španělsku. Jako významný inovátor byl objeven uměleckou veřejností až v 19. století a jeho dílo bylo jednou z inspirací umění 20. století.

Dne 8. 4. 1914 zemřel Jakub Arbes, žurnalista, spisovatel a také překladatel. Bylo mu 73 let. Po studiu reálky začal studovat polytechniku, ale tu záhy opustil a věnoval se žurnalistice. Začínal jako redaktor časopisu Hlas. Za protivládní články stál několikrát před soudem a roku 1873 šel i do vězení na 13 měsíců. Po návratu z vězení se rozhodl živit výhradně jako spisovatel, což mu však přineslo většinou nuzný život. Jakub Arbes patřil k tvrdým kritikům tehdejší společnosti, ale nikdy neměl návrh na řešení kritizovaných skutečností. Arbes miloval tajemné příběhy, byl však racionální člověk, který se zajímal o nejnovější vědecké objevy. Vytvořil nový literární žánr – romaneto – jak jej pojmenoval Jan Neruda. Je to kratší románová novela, ve které se vyskytují vědecké, sociální  i filozofické úvahy. Má napínavý děj s fantazijními nebo detektivními prvky.

Dne 8. 4. 1984 v Moskvě, tři měsíce před svými 90. narozeninami, zemřel Petr Leonidovič Kapica, sovětský fyzik, nositel Nobelovy ceny za fyziku (1978). Kapica pracoval od roku 1921 v Anglii na pozvání Ernesta Rutherforda (1871-1937), zakladatele jaderné fyziky. V roce 1934 byl Kapica při pravidelné návštěvě v Sovětském svazu zadržen a bylo mu „nabídnuto”, aby vytvořil Institut fyzikálních problémů při Sovětské akademii věd, jinak že zemi nesmí opustit. Kapica se podvolil a vytvořil špičkové sovětské fyzikální pracoviště na světové úrovni (od Britů mu Sověti koupili vybavení). V roce 1946 se Kapica odmítl zúčastnit vývoje sovětské atomové bomby, byl  proto odvolán z funkce ředitele ústavu a zbaven možnosti tam pracovat. On si ale na chatě zařídil malou laboratoř a pokračoval (bez problémů?!) ve vědecké práci. V lednu 1955 mu bylo umožněno vrátit se na své původní místo, kde pak byl až do své smrti. Kapica byl známý svým odvážným občanským postojem. Osobní intervencí u Stalina pomohl zachránit několik svých kolegů z věznic a lágrů, např. L. Landaua a V. Focka.

Dne 10. 4. 1954 zemřel 91letý Francouz Auguste Lumiere, který byl se svým o dva roky mladším bratrem Louisem jedním z prvních filmových tvůrců.

Dne 11. 4. 1814 se francouzský císař Napoleon Bonaparte, na nátlak svých generálů, vzdal trůnu. Poté byl poslán do vyhnanství na ostrov Elba, kde  rozhodně nestrádal – naopak, vedl bohatý společenský život…

Dne 12. 4. 1944 zemřel doma, v ústraní v Otrybech u Českého Šternberka, ve věku 75 let Alois Musil, vystudovaný bohoslovec, orientalista, cestovatel, etnograf, spisovatel, jeden z největších světových orientalistů a arabistů. Při výzkumech v Jordánsku, např. objevil (1898) zříceniny pouštního paláce Kusejr Amra z 8. století s barevnými freskami, což vzbudilo světovou senzaci. Roku 1904 byl Musil jmenován řádným profesorem na Bohoslovecké fakultě v Olomouci a roku 1909 řádným profesorem teologie na univerzitě ve Vídni. V letech 1908-1912 podnikl několik cest do Palestiny, Sýrie a Iráku, kde prováděl topografický výzkum, studoval předislámské a islámské archeologické památky, etnografii a folklór a vytvořil první použitelné detailní mapy této oblasti. Studoval také místní jazyky, byl jazykově neuvěřitelně nadaný, ovládal (kromě řady klasických i moderních světových jazyků) také 35 arabských nářečí. Nějaký čas žil u beduínského kmene Rwala a stal se jeho členem. Mezi Araby používal jméno Músa ar Rueili. V první světové válce podnikl Alois Musil několik tajných misí do arabských provincií Osmanské říše, jež měly získat arabskou podporu Turecku proti Velké Británii a také napomoci hospodářskému průniku Rakouska-Uherska na Blízký východ. Jeho vliv ještě vzrostl po nástupu císaře Karla I. na trůn (listopad 1916), neboť byl zpovědníkem císařovny Zity. Byl zapojen do císařovy aktivity uzavřít separátní mír, zasadil se o amnestii našich významných politiků, Kramáře, Rašína, Klofáče a mnoha českých účastníků vzpoury v Kotorské boce. Po vyhlášení samostatného Československa se Alois Musil přestěhoval z Vídně do Prahy. Roku 1920 byl jmenován řádným profesorem na Univerzitě Karlově, kde působil až do roku 1938. Záslužná byla jeho snaha o popularizaci získaných poznatků tím, že napsal dvacet dobrodružných knih odehrávajících se v arabském světě, s vysvětlením arabských a islámských tradic.

Dne 12. 4. 2014 byla otevřena tzv. Lahovická cyklolávka přes Vltavu v Praze, která je zavěšená pod Radotínským mostem. Zajišťuje propojení Komořan a Lahovic pro pěší a pro cyklisty přes Vltavu. Její výstavba probíhala mezi lety 2010 a 2014 a uvedení do provozu se uskutečnilo až po několika odkladech. Délka samotné cyklolávky činí 225 m, nájezdové rampy jsou dlouhé celkem 420 m, celková délka stavby je tedy 645 metrů. Její šířka je 3,5 m a vede v maximální výšce 18 metrů nad povrchem. Cyklolávka je dosud nejdražším úsekem cyklostezek hlavního města Prahy.

Dne 13. 4. 1994 zemřel 73letý Rudolf Hrušínský starší, původním příjmením Böhm, herec, potomek významného hereckého rodu Červíčků a Budínských. Nedostudoval gymnázium, protože byl pro časté absence kvůli divadelní činnosti ze školy vyloučen. Uvažoval údajně o různých povoláních, ale nakonec zůstal u herectví. Jeho prvním profesionálním působištěm se stala v roce 1935 holešovická Uranie a Burianovo Déčko (bylo mu teprve 15 let).  V té době začal vystupovat také v prvních filmech, do svých 25 let se objevil v sedmnácti. Přes válku a po válce působil nejprve v Divadle na Vinohradech, pak v Městských divadlech pražských. Od roku 1960 hrál v Národním divadle v Praze. Jednou z jeho největších předností byla neomezená škála hereckých póz, které s lehkostí sobě vlastní uměl ztvárnit. Nejprve to byly role komediální, např. nezapomenutelný Švejk (1956). Tato role, kvůli níž neváhal Hrušínský viditelně přibrat na váze, byla příčinou jeho pak charakteristické zavalité postavy. Preciznost v hlasovém projevu mimo jiné zužitkoval také v rozhlasovém vysílání nebo občasných dabingových aktivitách. Roku 1968 byl mezi prvními signatáři článku Ludvíka Vaculíka 2000 slov. Protože ani po silném nátlaku v době normalizace svůj podpis neodvolal, měl 7 let zakázanou činnost mimo divadlo, kde dostával ale jen podřadnou práci. Přišel tím nejen o řadu filmových a televizních rolí, ale i o místo pedagoga na DAMU, o zahraniční filmové nabídky a měl také zákaz pracovat v rozhlase a režírovat v divadlech. Co se týká soukromého života, největší Rudolfovou vášní bylo rybaření, kterému propadl i jeho nejstarší syn, Rudolf Hrušínský mladší (*1946). O devět let mladší je jeho druhý potomek, Jan. Oba se věnují herectví. Po dva roky byl Rudolf Hrušínský starší poslancem (1990-1992) tehdejšího Federálního shromáždění Československé republiky za Občanské fórum. Z politiky však odcházel velmi roztrpčen.

Dne 14. 4. 1944 byl zákeřně zastřelen příslušníky Ukrajinské povstalecké armády Nikolaj Fjodorovič Vatutin, sovětský armádní generál, považovaný za jednoho z nejlepších velících generálů Rudé armády v době druhé světové války. Bylo mu jen 42 let. Po vystudování obchodní školy vstoupil do Rudé armády. Roku 1926 byl přijat na Frunzeho vojenskou akademii, kterou absolvoval s vynikajícím prospěchem a hodnocením. Od roku 1929 působil v řadě štábních funkcí. V roce 1940 byl jmenován zástupcem náčelníka generálního štábu Rudé armády. Po napadení SSSR Němci působil v řadě bojišť, často jako „muž poslední naděje” a to velmi úspěšně. Jako velitel Jihozápadního frontu vedl hlavní protiúder u Stalingradu vedoucí k obklíčení Paulusovy 6. německé armády. Na jaře 1943 obsadil Donbaskou oblast. V bitvě u Kurska úspěšně odrazil německou ofenzívu a počátkem srpna přešel do protiútoku. Po vyčerpávajících bojích v srpnu a v září 1943 se rozhodující měrou podílel na osvobození východní Ukrajiny. Podřízenými byl Vatutin respektován; německá generalita se ho obávala pro jeho originální způsob vedení boje.

Dne 15. 4. 1764 zemřela v pouhých 42 letech na zápal plic Madame de Pompadour, francouzská markýza, milenka krále Ludvíka XV. (1710-1774). Po celých 19 let, co markýza žila ve Versailles, musela se potýkat s řadou intrik. Mnozí dvořané i králova rodina jí nikdy neodpustili její nízký společenský původ a také vliv, který měla na krále. Přesto dokázala tuto nepřízeň zvládat a po celou dobu svého života ve Versailles byla nejbližší přítelkyní Ludvíka XV. Jejich milenecký poměr skončil zřejmě někdy kolem roku 1750, kdy začala trpět častými gynekologickými problémy, přesto i pak byla stále jeho blízkou a důvěrnou přítelkyní až do své smrti. Získala (nejen od krále) značné jmění, hlavně zámky, které ráda přestavovala. Sbírala sochy, obrazy a různé kuriozity, zřídila si rozsáhlou knihovnu a věnovala se charitativní činnosti. Na svých zámcích pořádala zábavy všeho možného druhu – např. i divadelní představení, balety a opery. V roce 1748 koupila v Paříží Elysejský palác, který přestavěla, finančně podporovala také vydávání slavné Encyklopedie, třebaže se tím vystavovala nemilosti krále, kterému se tento projekt nelíbil.

Dne 15. 4. 2014 – Ukrajina: Kyjevská vláda poslala armádu na východ země, kde se k protestujícím lidem začala proti vládě přidávat i policie – na Ukrajině prakticky začala krvavá občanská válka. V dubnu na východě Ukrajiny vyhlásily samostatnost Luhanská lidová republika a Doněcká lidová republika, které vláda v Kyjevě v čele s předsedou Jaceňukem neuznala a přikázala armádě střílet i do civilistů v těchto republikách. Armádu měla posílenou západními dobrovolníky, kteří (a nejen oni) se zhusta „zdobili” symboly ukrajinských zločinců z druhé světové války. Česká média k tomu většinou mlčela a to málo co se do českého mediálního prostoru dostalo, bylo do dneška vymazáno.

Dne 17. 4. 2004 zemřel 76letý Jiří Císler, herec a režisér. Vystudoval obchodní akademii, ale rozhodl se pro umění. Začínal jako houslista orchestru Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, na jeviště ho přivedl režisér Miroslav Macháček (1922-1991). Jiří Císler prošel řadou divadel a žánrů a od roku 1990 se stal zakladatelem a vedoucím Hravého divadla v Praze. Je autorem her, muzikálů a skladeb scénické hudby. Prosadil se i v dabingu. Děti si jeho hlas mohou spojit s nedělním zábavním pořadem „Studio Kamarád”.

Dne 18. 4. 1854 byl položen základní kámen první kladenské vysoké pece. Huť zahájila činnost už v roce 1855 se dvěma pecemi tzv. belgického typu. Architektonické ztvárnění dalších 4 pecí v podobě věží s cimbuřím v letech 1858-1860, inspirované tzv. italským hradním stavitelstvím, je připisováno architektu Vojtěchu Ignáci Ullmanovi. Kvůli potřebám koksovatelného uhlí byl areál hutí již od roku 1855 propojen Buštěhradskou dráhou s ostatní železniční sítí a od roku 1858 Kladensko–nučickou dráhou se zásobami železné rudy u Nučic a ložisky vápence u Mořiny. Roku 1857 byla založena Pražská železářská společnost (PŽS), vznikla spojením 4 firem a svou aktivitou se stala nejvýznamnější společností na Kladensku. Devadesátá léta 19. století znamenala vrchol rozvoje PŽS: provozovala čtyři vysoké pece, pět Thomasových konvertorů a osm Martinských pecí. U vzniku hutí stáli stejní lidé, kteří se podíleli na otevření uhelných dolů. Byli to: bohatý pražský měšťan Václav Novotný a Vojtěch Lanna, obchodník, průmyslník a stavitel.

Dne 19. 4. 1824 v Řecku v horečkách zemřel 36letý George Gordon Byron, anglický spisovatel, básník, příslušník vyšší šlechty. Pocházel ze starého šlechtického rodu pověstného skandály. Otec opustil jeho matku, brzy zemřel a zanechal rodině dluhy. Byron od narození kulhal, ale měl dobrou fyzickou kondici. Byl tvrdohlavý, neústupný a měl obdivuhodnou vůli. Ve 13 letech se stal hlavou rodu Byronů (po smrti strýce z otcovy strany). V roce 1815 se oženil s Anabelou Millbanke a s ní měl dceru Adu (1815-1852, pozdější lady Lovelace, uznávanou matematičku), ale manželství Byronovi nevydrželo. Protože jeho rozvod byl skandální a jeho politické názory vyvolávaly odpor, musel Anglii opustit. Jeho cesta vedla přes Belgii do Švýcarska, pak do Itálie a odtud do Řecka, kde chtěl zemřít jako hrdina v protitureckém povstání. Zatímco Anglie Byrona neuznávala, v Řecku byl významnou osobností a uznávaným umělcem. Nejznámější je asi jeho Childe Haroldova pouť a satirický veršovaný román Don Juan, který zůstal nedokončený.

Dne 20. 4. 1854 vyjel z Ringhofferovy továrny na Smíchově první český železniční vagon. Ty pak odebíral takřka celý svět, v jejich salonní verzi se vozila většina evropských panovníků. Do začátku 2. světové války vyvezla Ringhofferka 145 000 vozů všeho druhu.

Dne 21. 4. 1924 v Ostravě, v rodině soudního referenta a horlivé ochotnice, se narodila Slávka Budínová, pokřtěná Dobroslava Stanislava. Musela sice jít na Obchodní akademii, ale potají studovala herectví a když jí hrozilo, že ji Němci pošlou v roce 1942 na nucené práce do Německa, šla hrát do Ostravského divadla (herce na nucené práce Němci neposílali?). Do Prahy, do divadla E. F. Buriana, přišla v roce 1960 a zůstala v něm až do důchodu (1987). Hrála ve víc jak 50 filmech, i televizních. Zemřela 31. 7. 2002.

Dne 22. 4. 1994 zemřel 81letý Richard Nixon, 37. prezident USA (v letech 1969-1974). Byl jediným americkým prezidentem, který na svůj úřad rezignoval, a to v důsledku aféry Watergate.

Dne 23. 4. 1924 se v Hradci Králové narodil Jiří Horák, politolog, vysokoškolský pedagog a sociálně demokratický politik, před rokem 1989 funkcionář exilové ČSSD a generální tajemník Rady svobodného Československa, po roce 1989 předseda obnovené ČSSD v Československu a poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Po maturitě na obchodní akademii v Hradci Králové byl po okupaci Němci totálně nasazen v Německu, odkud se mu koncem války podařilo uprchnout. Po válce vystudoval Vysokou školu obchodní v Praze a byl politicky aktivní v mládežnické organizaci ČSSD. Roku 1948 emigroval do Západního Německa a odtud v roce 1951 do USA. Na Columbia University vystudoval politologii a pak ji přednášel na Manhattan College. Hned v prosinci 1989 se vrátil do vlasti  a významně se podílel na obnovení ČSSD; od března 1990 do února 1993 byl  jejím předsedou. Toho roku, po nějakých rozporech, se vrátil do USA a na Floridě 25. 7. 2003 zemřel.

Dne 25. 4. 1974 v Portugalsku začala tzv. Karafiátová revoluce, vojenský převrat, který ukončil panující diktátorský režim. Masové demonstrace donutily vládu k rezignaci, po níž přední představitelé ze země emigrovali (většinou do Brazílie). Celé toto období změn trvalo dva roky a bylo doprovázeno celkovým zmatkem ve společnosti a spory mezi levicovými a pravicovými stranami politického spektra. Převrat znamenal také konec portugalských koloniálních válek. Portugalští vojáci byli nuceni stáhnout se z Portugalské Guiney, z Portugalské východní a západní Afriky a z řady dalších portugalských kolonií.

Dne 25. 4. 1744 zemřel na tuberkulózu 42letý Anders Celsius, švédský astronom, matematik a fyzik. V roce 1742 navrhl stodílkovou teplotní stupnici. Jeho stupnice byla původně obrácená, bod varu vody měl 0 a bod tuhnutí +100 stupňů. Do známého tvaru ji obrátil roku 1745 jiný švédský přírodovědec a lékař Carl von Linné (1707-1778). Celsius mj. navrhnul Francouzské akademii věd expedici do Laponska, která se pak v letech 1736 až 1737 opravdu uskutečnila a provedenými postupnými měřeními délky jednoho stupně zeměpisné šířky byla dokázána Newtonova hypotéza o zploštění Země na pólech. Svojí účastí na expedici se Celsius stal známým a švédské úřady mu poskytly finance na otevření vlastní observatoře, kterou si vybavil nejmodernějšími přístroji získanými při cestách po cizině. Celsius studoval mj. polární záře a jako první si všiml souvislosti mezi nimi a poruchami magnetického pole Země.

Dne 29. 4. 1964  zemřela 60letá Jarmila Svatá-Fuksová, prozaička, scénáristka, novinářka a herečka. Obdivuhodná žena, která téměř vymizela z galerie lidí těchto profesí. Vystudovala obchodní školu v Kolíně a krátce pracovala jako bankovní úřednice. Přitom hrála v ochotnickém divadle při kolínském Klubu mladých. V roce 1923 přišla do Prahy, učila se zpěvu a svou výraznou osobností a originalitou upoutala Karla Hilara, který ji angažoval do sboru elévů pražského Národního divadla. Jako herečka také vystupovala na pražských avantgardních scénách. V době své herecké dráhy se objevila též v několika malých filmových epizodkách na začátku zvukové éry filmu. Roku 1932 se provdala za tajemníka Svazu průmyslníků Josefa Fukse, zanechala herectví, věnovala se hlavně práci spisovatelky a ve své nové domácnosti vedla literární a umělecký salón, kde se scházeli přední činovníci v kultuře (např. Eduard Kohout, Karel Konrád a další). Typický pro ni byl i lidový humor, situační komika, fantazie, smysl pro český jazyk, ironii, sarkasmus a intelektuální parodii. V letech 1949-1951 také pracovala jako scenáristka v pražském Československém rozhlase a v Československém státním filmu. Psala též povídky a pohádky pro děti, pracovala i na kalendářích a sbornících. Po roce 1948 se vrhla do veřejného života, pořádala přednášky a besedy, což jí totálně vyčerpalo. Krátce po návratu z léčení Jarmila Svatá v Praze zemřela (údajně sebevraždou) uprostřed rozdělané práce. Jarmiliny osudy a tragický závěr jejího života popsala Helena Hodačová v románu „Zpožděný vlak do Paříže“.

Dne 30. 4. 1344 je datum povýšení pražského biskupství na arcibiskupství. Pražské a olomoucké biskupství do té doby patřilo pod arcibiskupství německé – mohučské. O odtržení české církevní správy od německé se zasloužil biskup Arnošt z Pardubic (1305-1364), který svým diplomatickým umem přesvědčil papeže Klementa VI., že to mj. přispěje k oblibě církve a ten s tímto datem vydal příslušnou listinu, v níž byl Arnošt z Pardubic jmenován pražským arcibiskupem. To byl konec nadřazenosti německých církevních hodnostářů nad českými. Následně pak další listinou papež dal pražským arcibiskupům „povolení“ korunovat české krále.

Dne 30. 4. 1944 zemřel v Němci okupované Paříži v 65 letech Paul Poiret, francouzský módní návrhář, který už na začátku 20. století navrhnul evropským ženám, aby odložily těsné korzety i široké spodničky a navlékly pohodlné splývavé oděvy. Evropské ženy také seznámil s kalhotami orientálních tanečnic, které ho, jak se zdálo, přímo fascinovaly. Po první světové válce ho ale vytlačili jiní, jako např. Coco Chanel (1883-1971).

1954 – duben: během tohoto měsíce začalo pomalé napouštění vodní nádrže Slapy na Vltavě – začalo ještě před úplným dokončením přehradní hráze. První práce na ní začaly v roce 1951. Bylo to po dost dlouhém váhání a změnách původního projektu z roku 1933. Stavba byla ale po mnoha stránkách problematická, vázla a teprve když ji v roce 1953 převzal Ing. Alois Kraus, náš nejvýznamnější stavitel přehrad, se práce „hnuly”. Alois Kraus byl na Slapy dosazen s úkolem přehradu zachránit a on se opravdu se všemi nedostatky stavby brzo vypořádal. To za dva měsíce prověřila nečekaná událost…

(Informace k jednotlivým heslům jsou vybírány převážně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.)

Výročí některých událostí na Sedlecku:

1974 – 30. 4. bylo slavnostně otevřeno středisko družicových spojů za Měšeticemi, místními pak zvané krátce „KRUH“, podle hlavní kruhové stavby. Se stavbou začala Správa radiokomunikací Praha v roce 1972. Místo bylo vybráno pro čistotu zdejšího ovzduší a pro morfologii terénu. Okolní kopce chrání zařízení před rušivými signály z pozemních zdrojů. S výstavbou vlastního střediska tady souviselo i několik dalších investičních akcí: bylo postaveno 20 nových bytů pro pracovníky zařízení, nový vodovod s vodojemem pod Loudilkou, za Sedlcem byla postavená víceúčelová vodní nádrž užívaná také jako koupaliště (jako náhrada za koupaliště Kamenný rybník v ochranném pásmu zařízení). O stavbě střediska se nikde nemluvilo, ani nepsalo, vše kolem ní mělo nálepku „přísně tajné“. Zařízení mělo v té době strategický význam, proto byl v Sedlci zřízen vojenský útvar k jeho hlídání (se služebními psy).

-MK-