Marie Kovalová: Dubnová výročí

Kulatá výročí na duben 2022

 

1322 – duben byl chladný a značně deštivý.

1422 – na duben bylo dost chladno.

1522 – na konci dubna byly mrazíky někdy i ve dne.

1622 – duben tohoto roku byl teplý a suchý.

1722 – po teplé zimě bylo do poloviny dubna velmi chladno.

Od roku 1770 byla soustavně měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:

1772 – duben měl průměrně 10,2 °C.

1822 – duben byl poměrně teplý, průměrně 11,2 °C.

1872 – duben měl průměrnou teplotu 10,6 °C.

1922 – duben byl chladný, průměrně měl 7,4 °C.

1972 – v dubnu byla průměrná teplota 9,5 °C.

(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003.)

Dne 1. 4. 1922 na Madeiře zemřel na zápal plic ve 34 letech Karel I., rakouský císař, poslední panovník Rakouska-Uherska a také poslední (ale nekorunovaný) král český. Hovořil dobře česky, studoval v Praze práva, od roku 1908 byl jeho sídlem brandýský zámek, absolvoval tu vojenskou službu. Po válce a rozpadu Rakouska-Uherska žádal o azyl v nově vzniklém Československu, ale nebylo mu vyhověno. Byl jedním z mála panovníků, kteří se osobně zúčastnili bojů první světové války, ač se na jejím rozpoutání vůbec nepodílel. Naopak, od svého nástupu na trůn 21. listopadu 1916, se snažil ji ukončit. Poměrně neobvyklé také bylo, že se Karel o všech důležitých rozhodnutích radil se svou manželkou Zitou (1892-1989) a její názory bral vážně, za což byl některými lidmi vysmíván. Za jeho krátké vlády (1916-1918), velmi komplikované válkou, došlo mj. k omezení pracovní doby žen a mladistvých a k přijetí zákona o ochraně nájemníků. Bezvýsledné ale byly jeho snahy o mír uvnitř habsburské monarchie, kterého chtěl dosáhnout přeměnou Rakouska ve federativní svazek svobodných národů. Karlovu rozhodnutí nebránit pak rozpadu Rakousko-Uherska bychom zřejmě měli být vděčni za pokojný průběh vzniku Československa. Na konci války Karel patřil mezi poražené, jeho říše se rozpadla a on byl donucen odejít do vyhnanství na ostrov Madeira. Majetek Habsburků byl zkonfiskován a Zita, jeho těhotná manželka se sedmi malými dětmi měla pak na Madeiře existenční problémy.

Dne 2. 4. 1872 zemřel 80letý Američan Samuel Morse, původně malíř a sochař, hlavně však vynálezce telegrafu a  speciálního kódu(1837) pro přenos textu jeho pomocí. K přenosu zprávy zakódované pomocí morseovky, tj. krátkých a dlouhých signálů, je možné použít jak akustický signál (píšťalka), tak i elektrický signál (telegraf) nebo optický signál (praporky, záblesky světla). Rychlost komunikace se pohybuje od 60 do 250 znaků za minutu. Vynález slavil neskutečný úspěch. Byla založena firma Magnetic Telegraph Company a zakázky se jí hrnuly ze všech stran. Vynález ujal i v Evropě. V Rakousku-Uhersku byla první telegrafní linka zbudována v roce 1847 a císař František Josef I. udělil Morseovi zlatou císařskou medaili. Revoluční vynález elektrického telegrafu se postupně ujal po celém světě.

Dne 2. 4. 1982 začala válka o Falklandy (Malvíny), zámořské území Velké Británie, ležící jen 500 km východně od pobřeží Argentiny. Ten den argentinské speciální jednotky bez většího odporu dobyly hlavní město Falkland Port Stanley a odzbrojily místní posádku.Válka nebyla ani jednou ze stran vyhlášena, ale měla stovky obětí. Argentina ji považovala za znovuobsazení vlastního území a Velká Británie za narušení nezávislosti britského území. Rada bezpečnosti OSN dala za pravdu Velké Británii a hned 3. dubna vyzvala Argentinu ke stažení vojska, ale ta výzvu ignorovala. Boje se protáhly až do června, kdy byla Argentina nucena kapitulovat. Falklandy tvoří dva hlavní ostrovy a řada drobných ostrůvků. Celkem mají kolem 3000 obyvatel.

Dne 2. 4. 1992 se Československá strana lidová (založena 1918) přejmenovala na Křesťanskou a demokratickou unii -Československou stranu lidovou (KDU-ČSL). Přejmenovala se hlavně proto, aby nebyla spojována s komunisty, aby se zapomnělo, že s nimi léta spolupracovala v Národní frontě.

Dne 3. 4. 1862 zemřel 62 letý admirál James Clark Ross, britský polární badatel, který mj. prozkoumal v letech 1839 až 1843 velkou část Antarktidy.

Dne 3. 4. 1922 byl Josif Vissarionovič Stalin (1878-1953) zvolen generálním tajemníkem Komunistické strany Ruské republiky – RSFSR (Sovětský svaz vznikl ten rok až v prosinci). Stalin byl zvolen z příkazu Lenina (1870-1924), který toho však začal brzo litovat a snažil se ho z funkce odstranit, což se mu nepovedlo.

Dne 3. 4. 1962 zemřel 68letý Josef Kopta, původně bankovní úředník; v první světové válce musel narukovat na ruskou frontu, byl zajat a vstoupil pak do legií. Po návratu v roce 1920 pracoval jako novinář a překladatel. Známý je jako legionářský spisovatel; od roku 1936 byl spisovatelem z povolání. Z jeho rozsáhlé tvorby si připomeňme román Hlídač č. 47, který už v roce 1937 zfilmoval Josef Rovenský (1894-1937; zemřel před jeho dokončením). Nově byl Hlídač č. 47 zfilmován Filipem Renčem (2008) a získal i mezinárodní ocenění. Kopta měl dva syny: Petr (1927-1983) působil hlavně jako překladatel z francouzštiny, Pavel (1930-1988) jako autor a překladatel písňových textů, zejména šansonů. Pavlův syn Václav (*1965) je filmovým a divadelním hercem, autorem písňových textů a spoluautorem několika muzikálů.

Dne 5. 4. 1722 byl Evropany objeven Velikonoční ostrov, (polynéským jazykem Rapa Nui) patřící dnes Chile. Zcela náhodně ho objevil nizozemský admirál Jacob Roggeveen (1659-1729). Pojmenován byl tak proto, že v den, kdy Holanďané připluli k ostrovu byla zrovna velikonoční neděle. Informace, které Roggeveen zaznamenal o ostrovu jsou chudé, měl tam i konflikty, střílel do domorodců, údajně kvůli krádežím. Zaznamenal, že na ostrově žilo asi 2 až 3 tisíce obyvatel, všiml si i soch Moai. Domníval se však, že jsou hliněné a výprava jim nevěnovala pozornost. Ostrov je vulkanický, má rozlohu 163 km² a obývá jej nyní kolem 6 tisíc obyvatel.

Dne 5. 4. 1992 – válka v Bosně a Hercegovině: začalo obléhání Sarajeva, které je považováno za jedno z nejdelších obléhání v moderním válečnictví (fakticky do října 1995). Sarajevo držely bosenské síly proti srbským vojskům. Byl to etnický konflikt a těžko je být v něm soudcem…

Dne 5. 4. 2002 – třetí den po 70. narozeninách zemřel Karel Nepraš, pražský rodák, sochař, kreslíř, grafik, profesor Akademie výtvarných umění v Praze. Asi v roce 1963 založili Karel Nepraš a výtvarník Jan Steklík (1938-2017) proslulou Křížovnickou školu čistého humoru bez vtipu a stali se jejími řediteli. Bylo to široké tvůrčí seskupení značného dosahu. Jeho jádro tvořily umělecké osobnosti jako např. Neprašova žena Naďa Plíšková (1934-1999), grafička a sochařka.

Dne 6. 4. 1992 v New Yorku zemřel 72letý Isaac Asimov, v Rusku narozený Žid, biochemik, vysokoškolský pedagog, známý především jako mnohokrát oceněný spisovatel sci-fi knih. Roku 1923 rodina emigrovala z Ruska do USA, kde roku 1928 získal Isaac občanství. Jeho dílo zahrnuje velké množství vědeckých prací a beletrie. Specielně o robotech Asimov napsal řadu povídek a několik knih. Přiznal, že slovo robot převzal od Karla Čapka z dramatu RUR (1920), ale netajil se tím, že se mu dílo nelíbilo. Celkem Asimov napsal nebo jako editor upravil kolem 500 knih. Např. jeho Nadace je epická sci-fi série, kterou psal v průběhu mnoha let. Celkem sestává ze sedmi dílů úzce svázaných dějem a prostředím (přesto je možné číst knihy samostatně). Někdy se pod řadu Nadace zahrnují i série o robotech a o Galaktické říši, odehrávající se ve stejném fiktivním vesmíru. V roce 1966 získala Nadace cenu Hugo jako „nejlepší série všech dob“. Asimov zemřel na AIDS, nakažen byl při operaci, když mu byla dána HIV pozitivní krev. Zajímavost: Asimov miloval malé uzavřené prostory a to mělo vliv i na jeho dílo. V některých jeho románech lidé žijí v podzemních městech a bojí se otevřeného prostoru. Paradoxem je, že Asimov se bál létat letadlem a přitom jeho dílo, především romány o Nadaci, je plné kosmických letů.

Dne 7. 4. 1962 v Praze zemřel 75letý Jaroslav Durych, prozaik, básník, dramatik, publicista, překladatel, povoláním vojenský lékař. Svoji rozsáhlou publicistickou činnost zaměřil k otázkám historie, literární kritiky a pak také k náboženství. Veliké výhrady měl ke Karlu Čapkovi, kritizoval jeho názory, nedostatečné vlastenectví a dále i to, že Čapek neabsolvoval základní vojenskou službu. Během první světové války Durych sloužil na italské a pak na haličské frontě, po válce působil u vojenských posádek v Užhorodě, Praze, Olomouci a opět v Praze. Dosáhl hodnosti plukovníka čs. armády. Už za německé okupace se Durych stáhnul do izolace a po válce se z ní nedostal – byl příliš politicky konzervativní. Z jeho díla je asi nejvýznamnější  tzv. Velká a Malá valdštejnská trilogie (1929, 1930)

Dne 8. 4. 1322 zemřela v 26 letech po porodu 3. syna Markéta Přemyslovna, česká princezna, lehnická kněžna, dcera českého krále Václava II. (1271-1305) a Guty Habsburské (1271-1297), manželka lehnického (slezského) knížete Boleslava III. (1291-1352). Jejich dva synové dospěli a oba po sobě zanechali početné potomstvo.

Dne 10. 4. 1912 ze Southamptonu vyplul parník Titanic, patřící společnosti White Star Line, na svoji první plavbu z jižní Anglie do New Yorku. Z přístavu mu pomáhalo vymanévrovat několik remorkérů a přitom téměř došlo k incidentu, který mohl předčasně plavbu ukončit – málem do něj narazily dva další parníky. Trasa plavby vedla nejprve do francouzského přístavu Cherbourg, kde byly ještě doplněny zásoby a naloděni další cestující. Po této zastávce se pak ještě ten den večer parník vydal k pobřeží Irska.

11. 4. 1912 měl Titanik poslední zastávku u evropského pobřeží, v irském přístavu Queenstown. Stejně jako při předchozí zastávce v Cherbourgu, byly i zde doplněny zásoby, naloděno posledních 130 cestující a 1 400 pytlů pošty. Údaje o počtu osob na palubě (cestujících i posádky) se rozcházejí. Kolísají od 2201 do 2203. Ještě ten den vplul Titanic do vod Atlantiku. Další dva dny a část neděle probíhala plavba poklidně, bez komplikací, za dobrého počasí. Od 12. 4. docházely od jiných lodí radiodepeše o ledových krách plujících daleko jižněji než se očekávalo.
12. 4. 1912, dvacet minut před půlnocí, Titanik narazil na ledovou kru.
13. 4. 1912 kolem 2:20, tzn. za necelé tři hodiny po nárazu, se Titanik potopil. Počet obětí je uváděn od 1490 do 1517. Mezi oběťmi byli mj. kapitán lodi, několik důstojníků, šéfkonstruktér lodi, vrchní strojmistr a další členové posádky. Zemřela také většina z 57 milionářů cestujících první třídou.
14. 4. 1912 parník Carpatia připlul ve 20:30 do New Yorku se 706 trosečníky z Titaniku na palubě. Vyšetřování katastrofy začalo ihned a probíhalo do července 1912.

Zcela jiným příběhem jsou fámy a konspirační teorie o různých jiných prapodivných příčinách této katastrofy. Po zkáze Titaniku si někteří čtenáři vzpomněli na příběh, který 14 let předtím, v roce 1898, napsal a vydal Morgan Robertson, americký námořní důstojník na odpočinku. Líčil v něm srážku fiktivní lodi Titan s ledovcem. Kniha měla název Marnost a když v New Yorku vyšla, zaujala jen málo lidí. Po katastrofě Titaniku se z ní náhle stala senzace, protože podobnost zkázy Titanu s Titanikem je tak neuvěřitelná až z toho mrazí…

Trosky Titaniku objevil oceánograf a geolog Robert Ballard (*1942) 1. září roku 1985.

Dne 11. 4. 1792 byla ve Francii údajně poprvé představena  gilotina. Jako její vynálezce je uváděn Dr. Joseph-Ignace Guillotin (1738-1814), lékař, který ji ale nevynalezl, byl pouze jedním z těch, kdo propagoval užití tohoto stroje, pocházejícího ze Skotska, k výkonům trestů smrti.

Dne 11. 4. 2012 v Alžíru zemřel ve věku 95 let Ahmed Ben Bella, voják, politik, jeden z hlavních vůdců odporu proti francouzské koloniální nadvládě v Alžírsku, pak první prezident nezávislého Alžírska (od 5. 7. 1962). V roce 1965 byl svržen svým bývalým spojencem a ministrem obrany Houarim Boumédiènem (1932-1978), který se poté stal sám prezidentem Alžírska. Ben Bella byl do roku 1980 držen v domácím vězení.

Dne 12. 4. 1012 údajně tento dubnový den se Přemyslovec Oldřich (asi 975-1034) stal českým knížetem. Během své dvacetileté vlády pak k Čechám trvale připojil Moravu a vyvedl zemi z krize způsobené předchozími boji o moc. Za jeho vlády byl mj. založen Sázavský klášter. Do povědomí široké veřejnosti vstoupil Oldřich svým vztahem s prostou venkovskou ženou Boženou, kterou si vzal za manželku a se kterou měl syna Břetislava (1003-1055), jehož kronikář Kosmas (1045-1125) nazýval českým Achillem.

Dne 14. 4. 1922 se v Praze, v rodině významného architekta Jana Zázvorky (1884-1963) narodila Stella Zázvorková, vynikající herečka. Neobvyklé křestní jméno jí dala její matka, módní návrhářka. V dětství Stella hodně sportovala a ráda jezdila na koni. Po gymnáziu se nedostala na konzervatoř, vystudovala tedy anglickou internátní školu. Prý velmi dobře ovládala sedm cizích jazyků. Nakonec přece jen touha po divadle zvítězila. V roce 1939 začala chodit do herecké školy u divadla E. F. Buriana a následující rok již začala s opravdovou hereckou prací. Prošla Dětským divadlem Míly Mellanové (1941-1944), Větrníkem (1945-1946), Divadlem satiry (1946-1948) a mnoha dalšími. Roku 1946 uzavřela sňatek s Milošem Kopeckým (1922-1996), měli dceru Janu (ta si v 16 letech vzala život), oni dva spolu vydrželi jen rok. Stella se s nezdolným temperamentem vrhla do práce na divadle, ve filmu i v rozhlase. Škála jejích postav byla opravdu obdivuhodná. Přes rázovité manželky, semetriky, klepny, paničky a sousedky, jež potrhovala svým výrazným hlasem, se dostala až k protivným babkám i hodným babičkám. Zemřela ve věku 83 let 18. května 2005.

Dne 16. 4. 1922 byla v italském městě Rapallo podepsána Rapallská smlouva mezi Německem a Ruskem. Německo bylo tzv. Výmarskou republikou (do roku 1933) a boševické Rusko ještě nebylo Sovětským svazem (stalo se jím toho roku v prosinci). Smlouvu podepsali ministři zahraničí Georgij Čičerin a Walther Rathenau. Byla to první mezinárodní smlouva, uzavřená Ruskem po Říjnové revoluci a pro Německo také první rovnoprávná mezinárodní smlouva po první světové válce. Smlouvou byly obnoveny diplomatické styky mezi oběma zeměmi, které si přiznaly doložku nejvyšších výhod a zřekly se navzájem náhrady válečných škod.

Dne 16. 4. 1972 zemřel ve věku 96 let Rudolf Deyl starší, herec, dramatik, autor memoárové literatury, divadelní pedagog, manžel herečky Otylie Spurné (1878-1938), otec herečky Evy Deylové (1910-1987) a herce Rudolfa Deyla mladšího (1912-1967). Herectví Rudolfa Deyla staršího bylo charakterizováno péčí o přesnou a výraznou artikulaci a sklonem ke zvučné deklamaci. To a také jeho majestátný vzhled ho předurčily do rolí nejdříve rázných mladých mužů, později do rolí velkých mužských postav jako byli např. Jan Hus nebo Karel IV.  Deyl se až do svého vysokého věku těšil dobré fyzické kondici.

Dne 16. 4. 2012 zemřela 85letá Dagmar Hochová, fotografka, jejíž dílo se vymyká dobové tvorbě nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale také programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala jí technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše. Převážnou část svého života věnovala dokumentární fotografii. Její tvorba vychází z tradice humanistického fotožurnalismu, je však velmi subjektivně a „žensky“ osobitá. Podrobně rozpracovala několik základních tematických okruhů (např. děti a jejich hry, staří lidé a jejich svět, portréty spisovatelů a umělců). Postupně také vznikaly soubory fotografií z cest: Vietnam, Paříž, Řím, Švédsko, Rusko a Ukrajina. Studovala v letech 1942-1943 na Státní grafické škole v Praze a po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Pak pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené filmové Akademii múzických umění. Svými fotografiemi ilustrovala řadu knih.

Dne 18. 4. 2002 zemřel Thor Heyerdahl, 87letý světoznámý norský badatel, který své originální teorie o starobylých námořních trasách poprvé publikoval roku 1941. Shromáždil ohromné množství faktů, ale protože mu vědci nevěřili, rozhodl se, že svou teorii dokáže v praxi. Nejprve s pěti muži postavil podle staré peruánské rytiny balzový vor, nazvaný Kon Tiki. Vor vyplul 28. dubna 1947 od břehů Peru. V knize Ve znamení Kon-Tiki, která se později stala světovým bestselerem, zachycuje i bizarní sázky. Námořníci se totiž přeli o to, kolik dní vůbec vor vydrží nad vodou. Proud je nesl rychlostí 80 kilometrů denně, pomalu vstříc polynéským ostrovům. Za více než tři měsíce urazili na osm tisíc kilometrů. Cesta se zdařila, ani v bouři je starobylá konstrukce voru nezklamala. Film natočený při plavbě voru Kon-Tiki získal v roce 1952 Oscara. Po této cestě podnikl Heyerdahl další významné cesty, které pak popsal v knihách, z nichž mnohé vyšly i v češtině. Na přelomu let 1955 a 1956 podnikl výpravu na Velikonoční ostrov, který mu učaroval hlavně svými záhadnými sochami. Později se na ostrov vrátil. V roce 1986 v jeho expedici byl i český inženýr Pavel Pavel (*1957). Strakonický rodák totiž přišel na způsob, jak sochy „chodily“ a na Velikonočním ostrově to s úspěchem předvedl. V roce 1969 a 1970 Heyerdahl s několika dalšími odvážlivci postavili papyrusové čluny Ra a potom Ra II. První pokus o přeplutí Atlantiku museli vzdát nedaleko cíle. Ale druhý pokus vyšel. Cesta trvala dva měsíce. Dokázali, že papyrusové lodě z Egypta mohly přivézt do Střední Ameriky své kulturní bohatství. Roku 1977 se na rákosovém člunu Tigris, kopii plavidla starých Sumerů, plavil téměř pět měsíců z Iráku přes Perský záliv k Pákistánu a přes Indický oceán zpět k Rudému moři. Tím chtěl naznačit spojení tří starověkých center – Indie, Sumeru a Egypta. Na počátku 90. let byl Heyerdahl na výzkumu opět v Jižní Americe a zde mimo jiné dospěl k závěru, že jihoameričtí Indiáni používali velké lodi vyrobené z rákosu, které umožňovaly spojení Ameriky s ostatními kontinenty dávno předtím, než Atlantský oceán překonaly lodě Vikingů nebo pak Španělů. Posledním cílem Heyerdahlových expedic a výzkumů byla Sicílie, kde zkoumal záhadný objekt připomínající pyramidu. Podle Heyerdahla vše nasvědčuje tomu, že jde o kultovní stavbu starou až pět tisíciletí, která nejspíše sloužila k uctívání Slunce.

Dne 19. 4. 1882 zemřel 73letý Charles Darwin, anglický přírodovědec, který nejprve studoval medicínu, pak krátký čas teologii a nakonec skončil u geologie. Úspěšně ukončil studia v červnu 1831 a v létě odjel studovat skalní formace do Walesu. V prosinci toho roku se vydal s lodí Beagle na dlouhou průzkumnou cestu podél pobřeží Jižní Ameriky. Na lodi měl laboratoř v malé místnosti, kde měl také lůžko. Velmi trpěl mořskou nemocí a tak se snažil co nejvíce času trávit na pobřeží. Do Brazílie dorazila Beagle v únoru 1832 a se zastávkami se plavila podél pobřeží dál k jihu. Po obeplutí Jižní Ameriky dopluli roku 1835 k ostrovům Galapágy, vzdáleným více než 1 000 kilometrů od jihoamerické pevniny. Darwinův pobyt na Galapágách trval sice jen 6 týdnů, bylo to však vyvrcholení jeho cesty. Objevil tam stopy geologických změn v historii Země. Beagle se vrátila do Anglie 2. října 1836. Po třech letech zkoumání výsledů z plavby nabyl přesvědčení, že živočišné druhy nejsou stále stejné, ale postupem času se mění. Prvním významným důkazem na podporu této teorie byly fosílie, z kterých bylo zřejmé, že někteří živočichové už vymřeli. V lednu 1839 se oženil a měl pak 10 dětí. Do zahraničí se už nikdy nevydal. Třídil a zkoumal zápisky, než pochopil, že právě těch 6 týdnů na Galapágách mu nabídlo klíč k pochopení evoluce a že oním mechanizmem je přirozený výběr. I když tato myšlenka nebyla zcela původní (podobně uvažovali i Thomas Malthus a Darwinův přítel Alfred Russell Wallace), Darwin na rozdíl od jiných měl všechny své závěry podloženy svým pozorováním a svou evidencí.

Dne 20. 4. 2002 na svojí chalupě v Kytlici vlastní rukou skončil svůj život (zastřelil se) Vlastimil Brodský, filmový, divadelní a také rozhlasový herec, narozený v Ostravě, kde strávil i mládí. Bylo mu 81 let. Do Prahy se s rodiči přestěhoval v době svých gymnaziálních studií. Původně chtěl být tanečníkem (uměl dobře stepovat a dokonce vedl i taneční kurs), ale nakonec se dal na hereckou dráhu.  Býval charakterizován jako typ tragikomického herce.  Brodský byl dvakrát ženatý, s první manželkou měl syna Marka, s druhou dceru Terezu.

Dne 20. 4. 1912 v Londýně zemřel 64letý Bram Stoker, Ir, původním jménem Abraham, jehož nejznámějším dílem je román Drakula. V dětství byl tak nemocný, že nemohl chodit; jeho nemoc byla pro lékaře velkou záhadou, stejně jako pak jeho uzdravení. Jak byl upoutaný na lůžko, matka mu vyprávěla lidové příběhy a mýty, které zřejmě byly zárodkem jeho pozdější tvorby. Na Dublinské univerzitě studoval filosofii, historii a fyziku. Nejprve pracoval jako úředník, ale brzy se dal na novinařinu a začal psát první povídky. Jeho dílo, 13 románů a dlouhá řada povídek, se nese v duchu fantastických hororů. Od svých 31 let Stoker žil v Londýně. Dracula byl vydán již v roce 1897 a kniha strhla lavinu, která „padá” dodnes. Zvedla totiž zájem o upíry, o kterých se od té doby píší světově úspěšné bestsellery a točí filmové trháky. Samotný román Dracula se dočkal různých zpracování – jsou to desítky filmů, divadelních her a dokonce i úspěšný český muzikál (1995).

Dne 22. 4. 2002 v USA zemřel 93letý Victor Weisskopf, fyzik, narozený v prominentní židovské rodině ve Vídni. Byl svého času jedním z nejslibnějších mladých fyziků v Evropě a začal se zaměřovat na studium jaderné fyziky. Před Hitlerem utekl do USA a získal profesuru na univerzitě v Rochesteru. Zapojil se pak také do projektu Manhattan (krycí název pro utajený americký vývoj atomové bomby). V letech 1961 až 1965 byl Weisskopf generálním ředitelem CERNu v Ženevě.

Dne 23. 4. 1922 se v Brně narodil Jiří Sequens, filmový a televizní režisér. Po vystudování gymnázia a dramatického oddělení brněnské konzervatoře (v roce 1946) odjel na studijní cestu do SSSR. V Moskvě navštěvoval seminář Sergeje Ejzenštejna o teorii režijní práce a na podzim 1947 se vrátil domů. Hned ale zas odjel na půlrok studovat do Paříže na vysokou filmařskou školu IDHEC. Po návratu a po skončení základní vojenské služby pracoval jako režisér v Divadle E. F. Buriana a v Divadle státního filmu. Spolupracoval také s Československou televizí. Kromě různých filmů a inscenací točil hlavně seriály, tím nejlepším je asi třináctidílný Hříšní lidé Města pražského (1968) s Jaroslavem Marvanem. V letech 1974-1979 vyvořil 30 případů majora Zemana s Vladimírem Brabcem v titulní úloze. Svoji režisérskou dráhu uzavřel v roce 1998 seriálem Hříšní lidé Města brněnského a zemřel 21. ledna 2008 v Praze. Syn Jiří (*1961) je také režisérem.

Dne 24. 4. 1822 v Liptovském Mikuláši v rodině řezníka a krčmáře se narodil Janko Kráľ, jeden z nejvýznamnějších a nejradikálnějších básníků štúrovské generace. Byl úředníkem, v revolučním roce 1848 byl krátce i uvězněn. Zemřel na tyfus 23. května 1876.

Dne 24. 4. 1942 zemřel v německém koncentráku 58letý Leonid Alexejevič Kulik, ruský mineralog a přední odborník na meteority; údajně podlehl tyfu brzo po tom, co byl Němci zajat. Kulik byl první vědec, který na Sibiři zkoumal místo obrovské a dodnes záhadné katastrofy zvané Tunguzská událost. Ta se stala ráno 30. června 1908 (v Rusku tehdy platil ještě juliánský kalendář, tak psali 17. června) a byla zaznamenána po celé zeměkouli (nevysvětlitelné záře, větrné bouře, geomagnetické anomálie…). Kulik, přesvědčený že se jednalo o dopad velkého meteoritu, se na místo dostal poprvé až roku 1921, tj. za 13 let, přesto obraz zkázy byl stále zřetelný. Gigantický výbuch zničil přes 2000 km² lesa, ale v místech prakticky bez civilizace. Kulik vše co mohl pečlivě dokumentoval, zapsal výpovědi pamětníků, fotografoval a rozhodl se na místo vrátit s mnohem lepším vybavením. Domníval se například, že na dně nalezených děr budou úlomky spadlého meteoritu. Vedl další expedice v letech 1928, 1929-30 a 1939, ale žádné zbytky meteoritu nenašel. Průkopnické práce Leonida Kulika byly oceňovány už za jeho života a nebylo na něj zapomenuto ani po jeho smrti. Je po něm například pojmenován kráter na Měsíci a planetka č. 2794 obíhající Slunce v hlavním pásu planetek. Chata s dalšími stavbami, které postavili členové Kulikových výprav v místě katastrofy, jsou dnes národními památkami.

Dne 25. 4. 2002 k vesmírné stanici ISS byl dopraven druhý vesmírný turista bílý Jihoafričan Mark Shuttleworth (*1973). Z kosmodromu Bajkonur ho dopravila loď Sojuz. Na cestu do vesmíru se připravoval 7 měsíců v Rusku.  Na stanici ISS strávil 9 dní, za výlet zaplatil 20 milionů dolarů. Shuttleworth je podnikatel a specializuje se na digitální certifikáty a internetovou bezpečnost.

Dne 27. 4. 1452 v Praze byl zástupci české šlechty zvolen Jiří z Poděbrad (1420-1471) zemským správcem Českého království. Stalo se tak po 13letém období bez krále, (po tom, co náhle zemřel Albrecht II. Habsburský – 1439), kdy docházelo k roztržkám katolíků s kališníky, šlechty s městy a tím i k celkovému společenskému úpadku země. Jiří především usiloval o obnovu politické jednoty v zemi. Správcem byl 6 let a během této doby se mu podařilo nejen urovnat v zemi poměry, ale upevnit i mezinárodní postavení českého státu. Koncem roku 1453 usedl na český trůn Ladislav Pohrobek (1440-1457), syn předchozího krále. Během jeho kralování ale dál zemi spravoval Jiří a to velice dobře. Proto po Ladislavově smrti (na leukémii) Český sněm zvolil v roce 1458 Jiřího z Poděbrad českým králem.

Dne 28. 4. 1462 je datum úmrtí 59letého Oldřicha II. z Rožmberka, významného Vítkovce, majitele rozsáhlého jihočeského panství a také politika. Původně byl přívržencem viklefismu a kalicha, ale na jaře 1420 přestoupil na stranu Zikmunda Lucemburského (1968-1437). Byl sice protivníkem Táborů, ale dovedl s nimi jednat, uzavíral s nimi dohody a příměří. V průběhu husitských válek zabral klášter Zlatou Korunu a jeho majetky a usiloval o získání města Budějovic, to se mu však nepodařilo. Tento rozporuplný Rožmberk dal zhotovit, lépe řečeno zfalšovat řadu listin, které vypadaly, že jsou starobylého původu. Tyto listiny jménem dávno zemřelých panovníků udělovaly Rožmberkům rozsáhlé majetkové a politické výsady. Nejzávažnější padělané privilegium datované rokem 1360 údajně potvrdil římský císař a český král Karel IV. a tím potvrdil vladařskou hodnost Rožmberků v jednotném nedělitelném jihočeském dominiu vždy nejstaršímu členu rodu. Mezi padělanými listinami Oldřicha z Rožmberka se objevila i listina potvrzující starobylost rožmberského rodu sahající až k italskému rodu Orsini (latinsky Ursini). I Oldřichovým potomkům přišla falza vhod, proto si nelámali hlavu s jejich věrohodností. Po Oldřichovi II. převzal panství jeho syn Jan II. z Rožmberka (1434-1472).

Dne 30. 4. 1912 v Kolíně zemřel v 63 letech František Kmoch, původně učitel, záhy dirigent a skladatel dechové hudby. Rodák ze Zásmuk u Kolína se do Kolína přiženil a s manželkou Josefou pak měl pět dcer. Za dirigenta si Kmocha zvolila kolínská městská kapela; při ní Kmoch založil školu hudby, která získala státní uznání roku 1882. Ačkoliv dostával řadu nabídek z jiných měst, aby se stal dirigentem jejich dechového orchestru, Kmoch je odmítal a zůstával věrný Kolínu. Se svým vynikajícím orchestrem hostoval ve Vídni, Budapešti, Krakově a podnikl turné  i po Rusku. Kmochovo „Kolíne, Kolíne, stojíš v pěkné rovině…“ si nelze představit bez města, pro které vzniklo, stejně jako Kolín bez Kmochovy kapely a jeho písní. Kmochova hudba, v nejlepším slova smyslu zábavná a lidová s vědomě vlasteneckým vyzněním, si získala srdce Kolíňáků a stala se neodmyslitelnou součástí akcí jednotlivých spolků, mezi kterými měl přední postavení Sokol. Od roku 1961 organizuje město Kolín každoroční festival dechových orchestrů Kmochův Kolín; na něj pravidelně přijíždějí nejlepší dechové orchestry z celé Evropy.

Dne 1882 – možná zrovna v dubnu začaly stavební práce na chrámu Sagrada Família (Chrám smíření, zasvěcený Svaté rodině) v Barceloně, hlavním městě Katalánska, na východním pobřeží Španělska. Zadavateli stavby byli barcelonští členové katolického řádu Sv. Josefa, kteří chtěli postavit na tehdejším předměstí Barcelony pouze skromný farní kostel. V roce 1883 ale převzal projekt chrámu slavný katalánský architekt Antonio Gaudí (1852-1926), cele se mu věnoval a na konci svého života na stavbě i bydlel. Chtěl vybudovat „poslední velkou svatyni křesťanství“, a proto je tato katedrála velmi bohatá na křesťanské symboly. Jeden z nejpromyšlenějších znaků je 18 věží, které reprezentují 12 apoštolů, 4 evangelisty, Pannu Marii a ta nejvyšší Ježíše Krista. Architekti, kteří se po smrti Gaudího na výstavbě katedrály podíleli, se snažili dodržovat původní Gaudího plány. Od počátku se chrám staví pouze z darů a příspěvků a dosud není zcela dostavěn. 7. listopadu 2010 byl však vysvěcen papežem Benediktem XVI. a 11. prosince 2021 byla na jednu z věží (asi tu největší) instalována hvězdice, která pak byla v noci rozsvícena.

(Informace k jednotlivým heslům jsou čerpány hlavně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.)

 

Kulatá výročí některých událostí v regionu Sedlčansko:

1322 – 28. 4. ten den, psáno „čtvrtou neděli v předvečer svátku sv. Petra” Vítkovec Petr z Rožmberka sepsal na hradě Příběnice listinu o výměně majetků mezi ním a Benešem z Choustníka. Prčice ale dále zůstávala v majetku Vítkovců, měli zde ale jen správce a žádný Vítkovec se už nepsal „z Prčice”.

1822 – v dubnu určitě moc nechybělo ke konečné dostavbě kamenného mostu mezi Prčicí a Sedlcem. Jako datum dostavby mostu je uváděn jen rok 1822 bez konkrétního data. Most nechal postavit  pražský měšťan Karel Burka (1782-1844), třetí manžel Johany Malovcové (1761-1835), majitelky prčického panství. Základní kámen k mostu byl položen v roce 1815 a rok po otevření mostu na něj nechal Burka postavit dvě sochy – sv. Floriána, patrona hasičů a sv. Jana Nepomuckého.

1872 – možná zrovna v dubnu začala být odstraňována zeď kolem hřbitova u sedleckého kostela. Na hřbitov se přestalo sice pohřbívat už v r. 1856, ale částečně pobořená zeď byla zcela odstraněna až v tomto roce a kolem kostela postupně udělán parčík.

1932 od 1. 4. se metodistická církev sídlící v kapli v Prčici začala jmenovat církev Českobratrská evangelická.

1972 – 14. 4. byl v Chotěticích znovuustaven Sbor dobrovolných hasičů. Původně zde byl založen už v roce 1936, ale pak, v roce 1950, se rozpadl.                                                                                   -MK-