Marie Kovalová: Březnová výročí
1324 – březen byl chladný a vlhký.
1424 – po tuhých mrazech v únoru se v březnu oteplilo.
1524 – březen byl chladný, někdy až se škodlivými mrazy.
1624 – v březnu bylo poměrně teplo.
1724 – březen byl sychravý, někdy se sněžením.
Od roku 1770 byla soustavně měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu:
1774 – v březnu bylo průměrně 5,2 °C.
1824 – březen měl průměrnou teplotu 3,9 °C.
1874 – březen měl průměrně 3,8 °C.
1924 – březen byl chladný, měl průměrně 2,8 °C.
1974 – březen byl teplý, měl průměrnou teplotu 8,3 °C, ale třeba v roce 1971 měl průměrně jen 2,5 °C.
(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“ vydané v nakladatelství Regia v roce 2003.)
Dne 1. 3. 1914 zemřel 76letý Ferdinand Josef Lehner, pražský kněz, průkopník památkové péče, který se významně zasloužil o záchranu Anežského kláštera v Praze, jemuž hrozilo zboření. S architektem Baumem vydal „Otázky archeologické“ (1878), kde instruoval, jak mají lidé popisovat umělecké památky. Začal sbírat materiál pro velké „Dějiny umění národa českého“, z nichž vydal (1903-1908) jen první tři svazky věnované románskému umění. Od roku 1891 byl členem České akademie věd a Královské české společnosti nauk. Svůj majetek a knihovnu odkázal Karlově univerzitě s přáním, aby založila ústav dějin umění.
Dne 2. 3. 1624 zemřel v Levoči, kam se uchýlil po porážce (1620) stavovského povstání, 46letý Jan Jiří Krnovský, krnovský vévoda, vojevůdce a vrchní velitel armády slezských stavů.
Dne 2. 3. 1824 v Litomyšli, v rodině sládka zámeckého pivovaru, se narodil Bedřich Smetana, po 10 dcerách první syn; jeho matka, dcera panského písaře, byla druhou sládkovou ženou. Bedřich měl šťastné dětství, rodiče se věnovali hudbě a syn, prý už jako roční batole dostal housličky a otec ho sám na ně učil. Poprvé Bedřich vystoupil před veřejností v šesti letech. Po studiích v hudebním ústavu v Praze začal učit hudbu ve šlechtických rodinách a vystupoval i komponoval. V letech 1856-1861 působil ve švédském Göteborgu, kde byl významnou osobností tamního kulturního života. Po ztrátě sluchu (1874) se věnoval téměř výlučně kompozici a vytvořil svá hlavní díla. Od roku 1876 žil v rodině své dcery Žofie v Jabkenicích. Pozemský svět opustil v květnu 1884.
Dne 2. 3. 1954 – Sovětský svaz: skončilo zasedání ÚVKSSS (začalo 23. 2. 1954), na kterém Nikita Chruščev rozhodl, že Krym bude připojen k Ukrajinské SFSR (dosud byl u Ruské SFSR) s výjimkou Sevastopolu, kde byla velká námořní základna podřízená přímo ministerstvu obrany SSSR.
Dne 3. 3. 1884 byla v Hořicích otevřena sochařsko-kamenická škola. Hořice byly od nepaměti centrem oblasti těžby a zpracování pískovce a ve 2. polovině 19. století byla po kamenické práci velká poptávka. Ta vedla tehdejšího hořického starostu Františka Hubeného k založení odborné školy, kde by se vyučovalo jak hrubým kamenickým pracem, tak i náročnějšímu sochařskému řemeslu. Se začátkem vyučování nečekali na září, školu město otevřelo hned po tom, co přišlo povolení z Vídně. Studovat začalo 14 žáků, zájemci o studium ale rychle přibývali. Škola vychovala mnohé významné umělce, např. Jana Štursu a Ladislava Šalouna a stále vychovává umělce, jejichž díla zdobí nejen Hořice, ale i mnohá další česká města. Od té doby prošla mnoha proměnami, její současný název je Střední uměleckoprůmyslová škola sochařská a kamenická, Hořice.
Dne 3. 3. 1994, měsíc před 50. narozeninami, podlehl v Německu infarktu Karel Kryl, rodák z Kroměříže, grafik, ale hlavně písničkář a básník, nejznámější z těch, kteří skládali a zpívali protestní písně. Roku 1962 úspěšně dokončil Keramickou školu v Bechyni, ale brzo se věnoval převážně hudbě a poezii. Jen příležitostně se zabýval výtvarnou tvorbou. V mládí to byly především práce z keramiky a šamotu, pak linoryty, grafiky, kresby (např. kreslené vtipy, karikatury), oleje a koláže. Množstvím kreseb doprovázel korespondenci se svými přáteli a příznivci. První deska mu vyšla v únoru 1969. Titulní písnička, Bratříčku, zavírej vrátka, vznikla prý naprosto spontánně v noci z 20. na 21. srpna 1968, jako okamžitá reakce na vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Od září 1969 Karel žil a pracoval v Německu, ale do německé společnosti vůbec nezapadl. Do Československa se vrátil hned koncem listopadu 1989, brzo se však stal kritikem tehdejších poměrů. Nelíbil se mu jak celkový vývoj společnosti, tak ti, co se stali tehdy naší politickou reprezentací, žil pak střídavě v Československu a Německu a rozhodně byl proti rozdělení Československa.
Dne 4. 3. 1914 zveřejnily Národní listy informaci, že Karel Šviha (1877-1937), právník a politik, předseda národně sociální strany, byl tajným informátorem rakouské vlády. Na titulní straně deníku to prozrazoval dlouhý článek Národně-sociální vůdce ve službách policie. Karel Šviha obvinění odmítl, ale stáhl se z politiky. Částí odborné i laické veřejnosti byla aféra vnímaná jako snaha mladočeské strany (která vydávala Národní listy) o diskreditaci radikálního politického odpůrce a konkurenta. Roku 1916 se k případu vyjádřil Masaryk, že Švihovo obvinění byl omyl (?). Švihova aféra zanechala i stopy v českém jazyce. Údajně od ní pochází slovo průšvih, které se udrželo v neformální řeči dodnes, stejně jako sloveso prošvihnout.
Dne 5. 3. 1954 zemřel ve Štýrském Hradci, ve věku 49 let, Arnošt Hohenberg, druhorozený syn rakousko-uherského následníka trůnu Františka Ferdinanda d´Este a Žofie rozené Chotkové. Za války ho (i jeho bratra) Němci věznili v koncentračních táborech, kde s nimi bylo zvlášť krutě zacházeno. Věznění přežili s podlomeným zdravím, což jim podstatně zkrátilo život. Arnošt po sobě zanechal dva syny. Jeho bratr Maxmilián (1902-1962) měl šest dětí, jejich sestra Žofie (1901-1990) měla děti čtyři.
Dne 6. 3. 1964 zemřel 62letý Pavel I., řecký král od roku 1947. Pavel nastoupil na řecký trůn po smrti svého staršího bratra Jiřího (1890-1947). Jejich matkou byla princezna Sofie, sestra německého císaře Viléma II. Po smrti Pavla usedl na řecký trůn jeho syn Konstantin II. (1940-2023), který po vojenském převratu v prosinci 1967 byl nucen odejít do exilu (do Itálie). Po 6 letech vlády vojenské chunty se roku 1973 Řecko stalo republikou.
Dne 6. 3. 1994 zemřel v 70 letech Tengiz Abuladze, gruzínský filmový režisér a scénárista umělecky stylizovaných filmů, v nichž je reflektována specifická gruzínská tradice, lišící se jak od ruské/sovětské, tak i arménské. Úspěch i v cizině měl např. jeho film Pokání (1984).
Dne 6. 3. 2014 přijala nejvyšší rada autonomní republiky Krym rozhodnutí o konání referenda na den 16. 3. 2014. Voliči dostali 2 otázky: Jestli chtějí připojení Krymu k Rusku nebo zůstat s Ukrajinou s podmínkou zvýšení autonomie Krymu. Původní konkrétní zprávy o tehdejších událostech na Ukrajině a na Krymu z Wikipedie i z oficiálních médií zmizely, dnes je o těch událostech psáno např. takto: „Série občanských protestů Euromajdan, jež vedla k pádu Viktora Janukovyče a převzetí moci na Ukrajině opozicí, vyústila na konci února 2014 v anexi Krymu Ruskem…” Nebo: „27. 2. obsadili Krymský parlament proruští ozbrojenci… 6. března přijala Nejvyšší rada Autonomní republiky Krym rozhodnutí o připojení Krymu k Rusku…” a pod.
Dne 7. 3. 1274 zemřel asi 50letý Tomáš Akvinský, italský katolický filozof a teolog, jehož práce znamenaly vrchol scholastiky. Pocházel ze starého italského šlechtického rodu. Jeho nejvýznamnějším dílem je rozsáhlá Summa theologiae. Kromě teologických spisů napsal i řadu spisů filosofických. Své dílo, 30 svazků velkého formátu, prý diktoval někdy 4 až 5 písařům najednou. V římskokatolické církvi platí za jednoho z největších teologů, je počítán mezi 36 tzv. učitelů církve. V roce 1323 byl prohlášen za svatého. Působil na různých univerzitách nejen v Itálii, ale i ve Francii a v Německu.
Dne 7. 3. 1714 – skončila válka o španělské dědictví. Toho dne v německém městě Rastattu byla podepsána smlouva mezi Rakouskem a Francií, která přímo navazovala na rok starou smlouvu podepsanou v Utrechtu. Tyto smlouvy byly součástí velkých změn v evropské mezinárodní politice. Válka o španělské dědictví představovala vleklý 13letý ozbrojený konflikt, v němž na jedné straně stála Francie s větší částí Španělska a proti nim hlavně rakouští Habsburkové s Němci (Svatá říše římská), podporováni Anglií a Holandskem. Příčinou byl spor o následnictví na španělském trůnu poté, co v roce 1700 vymřela španělská větev Habsburků. Konflikt skončil bez jasného vítěze. Francouzi sice zůstali na španělském trůnu, ovšem za cenu velkých územních ústupků Habsburkům a příslibu(?), že nikdy nedojde ke spojení Francie a Španělska. Smlouva z Rastattu byla po schválení říšskými stavy potvrzena ve švýcarském městě Badenu 7. září 1714.
Dne 8. 3. 1844 zemřel 81letý Karel XIV. Jan, od roku 1818 švédský a norský král, původně francouzský maršál, který se jmenoval Jean-Baptiste Bernadotte. Je zakladatelem dodnes panující dynastie Bernadotte na švédském trůnu. Po tom, co Napoleon Bonaparte ustavil francouzské císařství (1804), byl Jean Bernadotte jmenován jedním z prvních maršálů Francie; účastnil se bitvy u Slavkova (2. 12. 1805) a po ní dostal od Napoleona titul kníže de Pontecorvo. Údajně na „přímluvu” Napoleona se v roce 1810 Bernadotte stal švédským korunním princem; tehdy za ním do Švédska přijela z Francie manželka Désireé s jejich jediným synem Oskarem (1799-1859), později také švédským králem.
Dne 8. 3. 1934 v Praze, při zánětu ledvin, zemřela 68letá Rudolfina Popperová – Dolfina Poppé, učitelka, grafoložka, narozená v dobře situované židovské rodině u Opařan. Vystudovala německý ústav pro učitelky v Praze, ovládala 8 evropských jazyků a život zasvětila studiu lidských povah a písma. Vlastnila např. sbírku mnoha otisků dlaní, z nichž se snažila luštit osobnost člověka. Pozorovala lidi kolem sebe, jejich chůzi, pohyby, vystupování, mluvu a to vše si zaznamenávala, včetně barvy vlasů a vousů. Byla schopna odhadnout člověka jen podle jeho zevnějšku a vystupování. Velmi si jí vážil vrchní policejní rada Josef Vaňásek (1877-1938), kterému několikrát pomohla při vyšetřování. Své poznatky o grafologii nejprve shrnula v díle Poznámky o grafologii, vydané (1896) ve Vilímkově nakladatelství. V ní jsou posudky písma významných osobností, jako např. Jiráska nebo Vrchlického. Zpracovala též pro Ottův naučný slovník heslo „grafologie“. Její stěžejní dílo, Učebnice grafologie, vyšlo až v roce 1922. Její práce získala odborný kredit, Poppée byla znalkyní Zemského soudu ve Vídni a často pak zpracovávala odborné posudky na písma pro soudy v Rakousku-Uhersku, Německu i v dalších evropských zemích. Také přednášela v řadě míst i v cizině a stala se tak průkopnicí v oboru grafologie. Dolfina v zimních měsících dlela v Praze, ale jak se oteplilo, odjížděla do Bechyně, kde žili její bratr a sestra. V roce 1907 se ve Vídni provdala za o mnoho let staršího pražského továrníka Alfreda Epsteina, kterého údajně již druhý den po svatbě opustila. Během první světové války poskytovala pomoc řadě žen, jejichž partneři museli na frontu nebo v ní i padli. Zpočátku ji lidé jmenovali uctivě „Madam Poppée”, ale později ji nazývali čarodějnicí. Tuto nelichotivou přezdívku si vysloužila jednak svým pronikavým pohledem, ale hlavně asi svým oblečením. Zvlášť „na stará kolena” nosila starobylé dlouhé černé šaty a veliký klobouk…
Dne 8. 3. 2014 záhadně zmizelo dopravní letadlo Boeing 777 společnosti Malaysia Airlines s 239 lidmi na palubě při letu z Kuala Lumpur do Pekingu. Nepochopitelně se odchýlilo od plánované trasy letu, zamířilo téměř opačným směrem a beze stopy zmizelo z radarů 38 minut po startu. Cestující pocházeli ze 14 států, nejvíc bylo Číňanů (153) a Malajsijců (50). Údajně byly v Indickém oceánu nalezeny i nějaké trosky, které by mohly letadlu patřit, ale malajsijské úřady v roce 2017 vyšetřování této katastrofy oficiálně ukončily.
Dne 9. 3. 1964 zemřel 94letý Paul Erich von Lettow-Vorbeck, německý generálmajor, hrdina z bojů v Africe během první světové války. Přezdívalo se mu také Lev Afriky. V čase Výmarské republiky (1918-1933) byl i poslancem Reichstagu. Byl odpůrcem Hitlera a jeho strany. Po roce 1933 se stáhl z veřejného života. Hitler mu v roce 1935 nabídl místo velvyslance ve Velké Británii, ale on odmítl. Roku 1938 byl jmenován generálem pro zvláštní účely, ale nikdy do této funkce, ani do žádné jiné, nenastoupil. Ve druhé světové válce padli jeho dva synové. Po válce pracoval na různých vzpomínkových knihách vztahujících se k Africe a na své autobiografii. Svým stylem velení a svými činy se nesmazatelně zapsal do historie vojenství.
Dne 10. 3. 1804 zemřel 69letý Josef Rosenauer, rodák ze šumavských Chvalšin, inženýr, který projektoval a postavil Schwarzenberský a Vchynicko-tetovský plavební kanál. Kanály umožňovaly poměrně levnou dopravu dřeva z nepřístupných lesů Šumavy. Samotná stavba Schwarzenberského kanálu začala v roce 1789, až po deseti letech od vypracování projektu (1779). Jeho první část – 39,9 km dlouhý starý kanál vedoucí od potoka Zwettelbach k Jelenímu potoku – byla zcela dokončena v roce 1793. Druhá část (nový kanál) byla postavena podle jeho projektu až v letech 1821-1822. Vchynicko-tetovský plavební kanál, dlouhý 13,6 km, postavený v letech 1799-1800, obchází nesplavný úsek Vydry pod Antýglem. Dlouho neslouží pro plavení dřeva, ale zůstává, byť v pozměněné podobě, kterou mu daly úpravy z třicátých let 20. století, krásným svědectvím rozsáhlých technických znalostí a organizačních schopností našich předků.
Dne 11. 3. 1974 vydechl naposled v 92 letech Zdeněk Mysliveček, neurolog a psychiatr, profesor Karlovy univerzity. Vystudoval medicínu na lékařské fakultě české univerzity, kde roku 1905 promoval. Patřil mezi zakladatele české psychiatrie a jeho klinice v Kateřinské ulici starší Pražané dosud říkají „u Myslivečků“. V letech 1919-1930 vedl neurologii a psychiatrii na nově založené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Působil jako neurolog a psychiatr také v cizině. Byl autorem řady celostátních vysokoškolských učebnic, publikoval v oblasti neurohistologie a neuropatologie, zabýval se také léčením alkoholismu a soudní psychiatrií.
Dne 11. 3. 2004 při 10 výbuších ve 4 předměstských vlacích v Madridu zahynulo 191 lidí a přes 2000 dalších bylo zraněno. Teroristickou akci provedla skupina islámských extrémistů. Nastražili celkem 13 časovaných bomb do sportovních tašek, které nechali ve vlacích, spojujících předměstí Madridu s centrem města. Dynamit koupili na černém trhu a výbuchy iniciovali mobilními telefony, tři z bomb selhaly. Většina teroristů byli policii známi jako překupníci s drogami z arabské komunity. Policie měla sice informace o jejich radikalizaci, ale nevěnovala jim dostatečnou pozornost.
Dne 12. 3. 1864 vznikl ve Velvarech první sbor dobrovolných hasičů v Čechách.
Dne 12. 3. 1914 zemřel v 67 letech George Westinghouse, americký průmyslník, který viděl potenciál ve střídavém proudu jako základu elektrické distribuční soustavy a založil společnost Westinghouse Electric Corporation. Byl u něj jeden čas zaměstnán také Nikola Tesla (1856-1943).
Dne 12. 3. 1974 zemřel 76letý Otakar Štorch-Marien, pražský nakladatel, spisovatel, básník, publicista. Roku 1919 založil nakladatelství Aventinum (je to jméno jednoho z římských pahorků). K prvním jeho kmenovým autorům patřili bratři Čapkové. V roce 1924 v edici Knihovna naučných spisů Aventina začaly např. vycházet Wellsovy Dějiny světa a v roce 1927 byla otevřena Aventinská mansarda, prodejna a čítárna knih s výstavní a prodejní síní uměleckých děl, kde byly pořádány besedy. Roku 1931 se nakladatelství dostalo do finančních potíží a po 3 letech zcela zaniklo. Štorch-Marien pak pracoval jako redaktor v různých nakladatelstvích. Po válce, hned roku 1945, Aventinum obnovil, ale v roce 1949 bylo přiřazeno k Ústředí lidové a umělecké výroby a Štorch-Marien pracoval už jen v jeho knihkupectví na Národní třídě v Praze.
Dne 12. 3. 2004, šest týdnů před svojí osmdesátkou, zemřel Karel Kachyňa, režisér, který nejprve dělal dokumenty. Jeho prvními filmy byly Král Šumavy a Práče. Další jeho tvorba je přiřazována k tzv. nové československé vlně, jsou to filmy, které tvořil spolu se spisovatelem a skvělým scénáristou Janem Procházkou (1929-1971), např. Kočár do Vídně, Ať žije republika, Ucho... Kachyňovy filmy byly velmi kritické vůči komunistickému režimu a proto byly po roce 1970 bez pardonu dány do trezoru. Kachyňa byl pak nucen točit filmy vyhovující vládnoucí komunistické moci. Přesto i jeho tvorba ze sedmdesátých a osmdesátých let výrazně převyšuje dobový průměr. Za všechno si připomeňme jeden z našich nejlepších seriálů, ve kterém excelovala Helena Růžičková – Vlak dětství a naděje a film Fany s Jiřinou Bohdalovou. Karel Kachyňa patřil k těm nejplodnějším a také k nejoriginálnějším tvůrcům v poválečné československé kinematografii. Když bylo Kachyňovi 70 let, oženil se, a s manželkou (o 41 let mladší) měl dceru…
Dne 12. 3. 2014 odešla do filmového nebe 85letá Věra Chytilová, filmová režisérka – první dáma českého filmu. Začala studovat v Brně architekturu, ale za dva roky studium vzdala, pracovala jako kreslička, laborantka i jako manekýnka a – vdala se (1950). Manžel, fotograf Karel Ludwig, ji přivedl k filmu. Před kamerou se prvně Věra objevila v malé roličce dvorní dámy ve filmu Císařův pekař a pekařův císař (1951). Film už neopustila, pracovala také jako klapka, ale neposlušná klapka, občas sama zařvala: „Stop!“, což se pánům režisérům nelíbilo, i když pak v ústraní jí dali za pravdu. Věře se filmování tak líbilo, že roku 1957 začala sama studovat režii na FAMU. Byla přijata (jako jediná žena) do ročníku, který vedl Otakar Vávra. Roku 1962 debutovala filmem Pytel blech. Vedle klasické filmové tvorby se věnovala i dokumentaristice. Mezi herci měla pověst velmi přísné a tvrdé ženy, které ani žádné sprosté slovo nebylo cizí. Měla prudkou povahu, nebylo tajemstvím, že křičela na herce, hádala se se střihači, prý se dokonce nerozpakovala dát i facku. Přesto ji, nejen herci, milovali. Od počátku své režijní činnosti provokovala vyostřenými etickými dilematy a bouráním formálních klišé. Poukazovala na nerovné postavení žen v ČSR, jejich malé zastoupení v politice, na domácí násilí a vleklé soudní spory o děti. Sama se rodinného života nevzdala (roku 1964 se podruhé vdala a měla dvě děti), snažila se s ním propojit kariéru, proto si zaplatila pomoc v domácnosti. Vnímala život jako rozhodování, kdy je občas nutné obětovat některé sny pro jiné. Za komunistů měla často problémy prosadit své scénáře, a když už je prosadila a natočila film, tak jí ho chtěli zakázat. Ona však urputně bojovala, aby ho povolili, a většinou se jí to povedlo. „Chlapi nesnášejí hysterii, a tak jsem ječela a kopala třeba do dveří…“ vysvětlovala režisérka, jak se jí povádělo prosazovat co chtěla. Nevyhodili ji ani z Barrandova, ač snahy byly. Po listopadu 1989 se angažovala v boji proti privatizaci Barrandova a odstátnění českého filmu. Po roce 1989 začala učit na FAMU, od roku 2003 jako profesorka, v roce 2005 se stala vedoucí katedry režie. Věra Chytilová za sebou zanechala pozoruhodné dílo, které je osobitou kulturně-sociologickou sondou do proměn české společnosti druhé poloviny 20. století.
Dne 13. 3. 1954 – Indočínská válka: začala bitva u Dien Bien Phu v sz. cípu Vietnamu blízko hranic s Laosem mezi francouzskými koloniálními vojsky a silami komunistického Việt Minhu, které podporoval Sovětský svaz a Čína. Francouzi dostávali nejvíc podpory od Britů, i dost Němců za ně bojovalo v této válce a USA jim poskytovaly poradce. Tato poslední bitva indočínské války trvala 8 týdnů a skončila 7. května 1954 triumfem Vietnamců. Việtminh vedl zkušený vojevůdce a blízký Ho Či Minův přítel, generál Võ Nguyên Giáp (1911-2013). Válka byla oficiálně ukončena 1. 8. 1954 (trvala od 19. 12. 1946). Francouzská Indočína pak byla po dohodách ze Ženevy rozpuštěna a Francouzi se museli stáhnout z této své kolonie. Na jejím místě vznikly tři země: Vietnam, Laos a Kambodža. Vietnam byl rozdělen na severní a jižní část, zhruba podél 17. rovnoběžky. Sever měli pod kontrolou komunisté v čele s Ho Či Minem (1890-1969), jih nacionalisté, kteří měli podporu USA.
Dne 14. 3. 1664 v Praze zemřel Jan Mydlář, chrudimský rodák, určitě nejznámější kat. Údaje o roce jeho narození se velmi liší, jistě se dožil nejméně osmdesátky; převládá ale názor, že mu bylo přes 90 let. Jan studoval na pražské univerzitě, někde je uváděno, že medicínu, jinde, že fyziku a latinu, ale asi nedostudoval. Inteligentní a vzdělaný však byl. Katem se prý stal z nešťastné lásky. Paměti katovské rodiny Mydlářů v Praze (1889) sepsal spisovatel historických próz Josef Svátek, ale je to román, ne dokument. Mydlářovým největším „dílem“ zřejmě byla v roce 1621 poprava 27 českých pánů. Aktivním katem byl do roku 1632, kdy prý poprvé „minul“, proto přenechal své řemeslo synovi Janu Václavovi a sám odešel na odpočinek.
Dne 14. 3. 2014 zemřel v 89 letech Otakar Brousek starší, divadelní i televizní herec a dabér, hlava celé herecké rodiny. Začínal jako ochotník bez jakéhokoliv divadelního vzdělání, amatérsky hrál i režíroval. V roce 1945 začal pracovat v divadle na Kladně, odkud pak v roce 1946 odešel do Prahy. Ztvárnil více než 120 rolí klasického i současného divadelního repertoáru. Za jeho celoživotní mistrovství v činohře jej Herecká asociace v roce 2004 odměnila cenou Thálie.
Dne 15. 3. 44 př. n. l. byl zavražděn Gaius Iulius Caesar, vojevůdce a státník, jeden z nejslavnějších Římanů, jehož jméno dalo titul imperátorům dalších věků. Bylo mu 56 let. Jeho smrtí skončila doba římské republiky. Caesar pocházel ze starého římského rodu, byl skvělý voják, fyzicky zdatný jako málokdo, byl mistrem taktiky a nikdy nevydával nesplnitelné rozkazy. Byl také řečník a spisovatel, věnoval se astronomii a přírodním vědám vůbec. Všechny jeho činnosti by stačily zaplnit život několika mužů. Caesar byl před cestou do Senátu, kde ho zavraždili, důrazně varován, ale přesto tam šel. Vyskytly se názory, že tam šel schválně, že byl vážně nemocen a že už neměl chuť žít. Spiklenci se pak snažili vraždu ospravedlnit, ale byli postupně likvidováni.
Dne 16. 3. 1244 v jižní Francii u Montségur, bylo upáleno přes 200 katarů, když odmítli zapřít svou víru po pádu jedné z jejich posledních bašt. Kataři nebo také albigenští byli členové velkého středověkého křesťanského hnutí na západě Evropy. Členové hnutí tvrdili, že oni jsou ti „praví” křesťané. Od počátku byli římskou církví vnímáni jako nebezpeční heretici a právě za účelem potlačení katarství vznikla ve 30. letech 13. století papežská inkvizice. Ze slova „katar” přes německé „Ketzer” vznikl i český výraz „kacíř“.
Dne 16. 3. 2014 – Krym, referendum: Na zhruba dvoumilionovém Krymu se referenda o tom, zda zůstat s Ukrajinou nebo se připojit k Rusku, účastnilo 83 % voličů. Z nich více než 96 % hlasovalo pro připojení k Rusku. Ukrajinská vláda Arsenije Jaceňuka referendum neuznala, prohlásila, že bylo v rozporu s ukrajinskou ústavou, jeho výsledky neuznaly ani USA a EU. Rusko však označilo jeho průběh a výsledky za vyjádření vůle obyvatel Krymu. Proti krymskému referendu se nepostavily – nebo je dokonce výslovně uznaly jako legitimní – státy jako Čína, Indie, Brazílie, JAR a další… 18. 3. 2014 podepsali dohodu o připojení Krymu k Ruské federaci krymský premiér Sergej Aksjonov, starosta Sevastopolu Alexej Čalyj a předseda krymského parlamentu Vladimir Konstantinov s Vladimirem Putinem. Dohodu další den, 19. 3. 2014, schválil ruský ústavní soud, ruskou dumou bylo připojení Krymu k Rusku ratifikováno 21. 3. 2014. „Demokratický” Západ na to reagoval vyhlášením hlavně evropských sankcí vůči Rusku.
Dne 17. 3. 2004 zemřela 84letá Alena Vrbová, lékařka, spisovatelka a básnířka. Nejprve vystudovala filozofii a potom medicínu na Karlově univerzitě v Praze. Po studiích pracovala jako lékařka v Mariánských Lázních. Ve volném čase psala povídky z lékařského prostředí a také řadu románů s historickou tématikou. Z její rozsáhlé tvorby si připomeňme např. román V erbu lvice.
Dne 18. 3. 1314 byl v Paříži upálen asi 70letý Jakub z Molay, francouzský šlechtic, poslední velmistr templářského řádu. S ním skončil v ohni další představitel řádu, Geoffrey de Charnay; před upálením byli oba krutě mučeni. Podle legendy velmistr Jakub de Molay proklel na hranici krále Filipa IV. i papeže Klementa V. a povolal je do roka a do dne k Božímu soudu. Oba opravdu do roka zemřeli. Už v roce 1307 začal král vést proces s templáři, zabavoval jim majetek a vyhlásil doslova hon na členy templářského řádu. Templáři byli jedním z nejbohatších a nejmocnějších křesťanských rytířských řádů středověku. Celý název řádu zněl Chudí rytíři Krista a Šalomounova chrámu a byl založen asi v roce 1120. Chránil křesťanské poutníky na cestě do Svaté země a staral se o obranu křesťanských států, které tam vznikly během první křížové výpravy (1098-1099). Postupem doby se stal řád templářů proslulý i svými obchodními úspěchy a bohatstvím. To obrovské bohatství řádu se stalo předmětem „zájmu“ francouzského krále a proces s nimi byl vykonstruovaný hlavně proto, že francouzský král potřeboval nutně peníze pro svou prázdnou pokladnici.
Dne 18. 3. 1584 zemřel v 53 letech Ivan IV., ruský car, považovaný za jednoho z nejschopnějších a nejvzdělanějších ruských panovníků. Více se ale mluví o jeho paranoidní povaze a krutosti ke skutečným i domnělým nepřátelům. Proto měl přízvisko Hrozný. Ovšem překlad ruského výrazu „groznyj“ sice znamená krutý, přísný, strašný, ale také majestátní, silný, hrozivý a vzbuzující úctu, což český ekvivalent hrozný, ale ani německý der Schreckliche nebo anglický the Terrible nevystihují. Ivan je od 18. století chápán jen jako tyran. Zpočátku své vlády se Ivan IV. obklopil loajálními spolupracovníky a významně zreformoval mnoho oblastí politického a společenského života Ruska. Jeho povaha byla ale deformována, nelítostnými poměry carského dvora, v nichž musel žít a později také panovat. Ivanovo dětství, kdy byl svědkem mnoha ukrutností a později zrady nejbližších osob, těžce dopadly na jeho psychiku, projevily se jednak strachem o vlastní osobu a také krutostí vůči nepřátelům, ale i těm, na něž padl i jen stín podezření ze zrady. Ve věku pouhých 13 let (byl velkoknížetem), koncem roku 1543, provedl se svými věrnými převrat a v roce 1547 se prohlásil za cara a samovládce vší Rusi. Přes svou povahu a psychické problémy byl Ivan IV. nadaným vládcem, který dobře chápal, co Rusko potřebuje ke svému prospěchu – omezení moci vysoké šlechty, styky s hospodářsky vyspělejšími zeměmi atd. Svoje záměry však prosazoval velmi krutými metodami a zemi v konečném výsledku citelně poškodil. Ivan IV. zemřel na podivnou nemoc, možná i na otravu. Po jeho smrti se ruský stát propadl do hluboké krize.
Dne 18. 3. 1934 zemřela 71letá Božena Viková-Kunětická, rozená Novotná, politička a spisovatelka s feministickými názory. V roce 1912 se stala první českou ženou zvolenou do Českého zemského sněmu. Sněm se však v této době kvůli českoněmeckým sporům nescházel a následně byl Anenskými patenty v roce 1913 rozpuštěn. V roce 1927 byla za svoje literární dílo (společně s Eliškou Krásnohorskou, jako první ženy), jmenována členkou České akademie věd. V období první republiky bylo vydáno 15 svazků jejích sebraných spisů. V románech obhajovala ženskou emancipaci a to přesto nebo právě proto, že prožila šťastné manželství. Psala i cestopisy, dramata pro Stavovské a Národní divadlo nebo politicky zaměřené spisy; někdy používala pseudonym Ignota.
Dne 20. 3. 1894 zemřel v Itálii, ve věku 91 let, Lajos Kossuth, maďarský politik, spisovatel, revolucionář, jeden z nejvýznamnějších maďarských představitelů boje za samostatnost a svobodu. V uherského sněmu prosazoval protivídeňskou politiku a v letech 1837-1840 byl vězněn. Po propuštění se stal vůdcem maďarské opozice. Po porážce revoluce (1849) emigroval a po celý zbytek života hledal cesty k obnovení maďarské samostatnosti.
Dne 23. 3. 1964 zemřela 64letá Míla Melanová, herečka, divadelní režisérka a překladatelka, která se zvlášť věnovala tvorbě pro děti a mládež. Překládala pohádky z ruštiny a němčiny, příležitostně také vystupovala v menších rolích ve filmu, mnoho let také spolupracovala s rozhlasem.
Dne 23. 3. 1994 zemřela Guiletta Masina, italská herečka, manželka Federica Felliniho († 1993, ve věku 73 let). Největších úspěchů dosáhla v manželových filmech, např. „Silnice“ nebo „Cabiriiny noci“ a za své role získala řadu ocenění. Mj. pracovala také jako scénáristka pro televizi. Zemřela necelý půlrok po smrti manžela, bylo jí také 73 let.
Dne 24. 3. 2014 náhle zemřel v 63 letech lékař Zdeněk Kabelka. Byl u nás první a dlouho také jediný, kdo pomáhal nejmenším dětem vracet sluch pomocí speciálního implantátu. Od roku 1998 byl přednostou ušní, nosní a krční kliniky 2. Lékařské fakulty UK a FN v Motole.
Dne 26. 3. 1814 zemřel 75letý Joseph Ignace Guillotin, Francouz, o němž panuje obecné povědomí, že vynalezl gilotinu, ale on ve skutečnosti tento „stroj” nevynalezl. Pouze, jako člen tehdejšího ústavodárného shromáždění, propagoval jeho užívání k výkonu trestů smrti během Velké francouzské revoluce (1789-1799). Nástroje podobné gilotině se používaly už např. ve starověké Persii. Guillotin byl původně profesorem literatury a pak vystudoval medicinu. Exekuce gilotinou byly pak dlouhá léta záležitostí většinou Francie, používána byla ve francouzských koloniích, pak také v severní Itálii a v německém Porýní. Za německé okupace (1939-1945) byla výkonným nástrojem Němců v pražské věznici na Pankráci.
Dne 27. 3. 1964, zhruba v půl šesté odpoledne tamního času, postihlo Aljašku jedno z nejsilnějších zaznamenaných zemětřesení. Mělo intenzitu 9,2 stupně Richterovy stupnice a hlavní otřesy trvaly 30 až 40 sekund. Zemětřesení zasáhlo řídce osídlenou oblast a tak obětí bylo „jen“ asi tři sta, přičemž většina lidí zahynula u pobřeží v obrovské přílivové vlně. Zemětřesení, kterému se říká také Velikonoční nebo zemětřesení Velkého pátku, mělo epicentrum zhruba 125 kilometrů východně od města Anchorage a zásadním způsobem změnilo tvář zemského povrchu na ploše zhruba 250 000 km2. Vlnění zemského povrchu bylo vidět i pouhým okem. Přímořské části byly například na některých místech vyzdviženy až o deset metrů a sesunulo se na stovku větších svahů.
Dne 28. 3. 1944 zemřel 74letý Stephen Leacock, kanadský spisovatel a vysokoškolský učitel politické ekonomie na McGillově univerzitě v Montrealu. Proslavily jej zejména humoristické povídky, v nichž se věnoval obyčejným životním situacím, které dohnal do absurdních konců. Psaním humoristických povídek, črt a fejetonů se zabýval již během studií na univerzitě. Když v roce 1910 některé publikoval, rázem se stal známým. Jeho humoristické dílo, které se skládá z více než dvaceti povídkových knih, je opakovaně vydáváno a překládáno do řady světových jazyků.
Dne 28. 3. 2004 zemřel Robert Merle, francouzský spisovatel, literární historik, překladatel a profesor anglické a americké literatury. Dožil se 95 let. Proslul například utopickým sci-fi románem Malevil, či 13dílnou historickou ságou, která v češtině vycházela pod názvem Dědictví otců. Některé jeho romány (např. Víkend na Zuydcoote, Malevil, Až delfín promluví) byly také zfilmovány.
Dne 29. 3. 1974, v čínské provincii Šen-si, objevili místní rolníci kopající studnu, terakotovou armádu prvního císaře dynastie Čchin ze 3. století př. n. l. Podle průzkumů je součástí císařovy hrobky více než 8000 soch válečníků z pálené hlíny a jsou zde i sochy koní. Bojovníci jsou vysocí 175-187 cm, dosahují váhy 100-300 kg. Sochy byly původně barevné. Jejich výzbroj byla vyrobená ze dřeva a bronzu, dřevěné části se však nedochovaly. Přes velké množství soch se údajně nenajdou dvě stejné, každá socha je unikátní, ale realistická, v přirozeném postoji, s rysy charakteristickými pro hodnosti vojáků, důstojníků i generálů. Terakotová armáda je jen malou částí jedinečného archeologického pokladu, který zdaleka nebyl odkryt. Celková plocha areálu císařské hrobky zabírá prý 56 km². Odkryté části hrobky bohužel narušuje průmyslem znečištěné ovzduší i vlhkost přinášená návštěvníky a proto archeologové rozhodli části výkopů znovu zasypat, aby byl tento poklad zachován i pro další generace.
Dne 31. 3. 1814 – napoleonské války: vojska protifrancouzské koalice dobyla Paříž. Po bitvě u Lipska, v říjnu 1813, Napoleon svá vojska stáhl k Rýnu. Začátkem ledna 1814 ho spojenci zatlačili na území Francie, kde je několikrát sice Napoleon zastavil, ale zcela zastavit jejich postup nedokázal. Bitvě o Paříž Napoleon osobně přítomen nebyl. Potom, co Paříž padla, donutili Napoleona jeho vlastní generálové k abdikaci a poslali ho do vyhnanství na ostrov Elba. Z něj Napoleon brzo uprchl a znovu zahájil válku, ale byl poražen u Waterloo (18. 6. 1815). Pak to byl už opravdu jeho konec, byl vyhnán na ostrov Svatá Helena, kde roku 1821 zemřel.
Dne 31. 3. 1914 zemřel na tuberkulózu 42letý Christian Morgenstern, německý básník, novinář a překladatel. Je zakladatelem německé „nesmyslné” poezie. Studoval dějiny umění a práva, zároveň se věnoval žurnalistice a překladatelství. Jeho díla vyšla péčí jeho ženy Margarety většinou až po jeho předčasné smrti.
Dne 31. 3. 2014, krátce po půl jedenácté večer místního času, začal svítit pro pozorovatele na území České republiky, relativně nízko nad západním až jihozápadním obzorem, velmi jasný meteor – bolid, který zvyšoval svou jasnost a stal se po dobu víc než půl minuty poutavým pohybujícím se objektem na jinak tmavé bezměsíčné obloze. Po obloze se bolid pohyboval tedy dost pomalu a letěl dál na jihozápad. Mnohem zajímavější podívanou však měli obyvatelé především v jižní polovině Německa (bolid byl pozorován i ze Švýcarska, Francie, Rakouska). Takový bolid, hlavně co do trvání a co do délky dráhy, nebyl za více než padesát let systematického pozorování zjištěn. Největší jasnosti dosáhl přibližně uprostřed světelné dráhy ve výšce asi 50 km nad zemí. V té době se pohyboval nad německým městem Ulm a jeho jasnost byla jen o málo menší, než je jasnost Měsíce v úplňku, dosáhl tedy -11. hvězdné velikosti. Poté jeho jasnost postupně klesala, až zcela pohasl ve výšce asi 34 km nad bavorským městem Dorfen, necelých 45 km sv. od Mnichova. Vzhledem k charakteru dráhy, průběhu svícení, brzdění v atmosféře a velké výšce bodu pohasnutí, nelze předpokládat dopad nějakého většího zbytku původního tělesa na zemský povrch.
2014 – březen – Ukrajina: Tento měsíc (nezapsala jsem si, který přesně den) nová ukrajinská vláda, fungující od února 2014, v čele s premiérem Arsenijem Jaceňukem, nechala odvézt do USA – údajně uschovat – zlaté rezervy Ukrajiny. Mělo to být 42 tun zlata. Tato zpráva už ale na Wikipedii, ani v oficiálních zprávách není, jako mnohé byla vymazána.
(Informace k jednotlivým heslům jsou vybírány převážně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.)
Výročí události vztahující se k Sedlecku a Prčicku:
1844 – 10. 3. v Praze náhle zemřel 61letý Karel Burka, někdejší spolumajitel prčického panství, obdivuhodný mecenáš Prčice i Sedlce. Mj. nechal postavit mezi Prčicí a Sedlcem přes potok a bažinaté louky kamenný most, který nám dodnes slouží.
