Druhý pohled z 5.8.: Mají toho američtí kluci dost?

Několik posledních desetiletí patřilo k základním danostem americké volební krajiny, že mladí lidé volí Demokraty a podporují multikulti. Bylo tomu tak i před čtyřmi a osmi lety, kdy mladí vesměs hlasovali proti Trumpovi. Někdo to přičítal měnícímu se etnickému složení a zdůrazňoval, že mladí anglicky mluvící běloši pořád volí celkem konzervativně, ale celkově platilo mladý rovná se podporující Demokraty.

Tohle se dramaticky otáčí. Muži do 29 let chtějí volit Trumpa. Rozdíl proti roku 2020 není pět či deset procent, ale 30 procent!

Někteří tamní komentátoři to přičítají osobnosti Harrisové. Úplně z ní čiší, jak je to protivná nepříjemná ženská. Taková ta angažovaná blbka, která nemá pořádný vlastní život a od rána do večer jen řeší, koho napomínat a koho šikanovat. Tenhle typ poškození mozku je obtížně léčitelný a v liberálním prostředí vzniká masově. Harrisová je neustálým viditelným připomenutím, jakou kulturu Demokraté představují.

Možná to tak je. Jenže v Evropě Harrisovou nemáme a vidíme totéž. Mladí Francouzi volí LePenovou, mladí Němci AfD, mladí Holanďani Wilderse… a někde vidíme rozdělené chování, kdy mladé ženy volí Zelené a mladí muži nacionalisty.

Nejde jen o volební hlasy. Jde o to, že ti lidé se budou celkově chovat jinak, podporovat jiné věci, sympatizovat s jinými projekty atd. A je extrémně nepravděpodobné, že by rozdělení mužského a ženského vydrželo dlouhodobě. Tak jako se muži ženám přizpůsobují v posteli, tak se heterosexuální ženy hodnotově přizpůsobují mužům.

Ačkoliv do budoucnosti nevidíme a mladí lidé jsou názorově nestabilní (kdo ví, jak budou vidět svět ve čtyřiceti), rýsuje se tu něco nového. Bude nesmírně zajímavé to sledovat.