Lekce z logického myšlení o Babišových dluzích
V minulém a předminulém lekci logického myšlení jsme se zabývali testováním dvou teorií:
- Rusko rozumí pouze řeči síly (přesnější formulace zní: Ruský stát má tendenci chovat se velmi agresivně. Toto jednání odkládá, pokud je proti němu použit ekonomický nátlak nebo vojenská síla). Viz zde.
- Inflace byla způsobena přílišnou štědrostí Babišovy vlády (přesnější formulace zní: Zvyšování cen v posledních dvou letech bylo zcela nebo z velké části způsobeno tím, že opatření premiéra Babiše zvýšilo příjmy obyvatel, aniž by to bylo podepřeno zvýšením ekonomické výkonnosti). Viz zde.
Tentokrát se zaměříme na tezi: Letošní deficit státního rozpočtu je převážně nebo aspoň z významné části způsoben splácením dluhů, které zbyly po Babišově vládě.
Chybné myšlení s fakty začíná. Zaměří se nějakou skutečnost, ta skutečnost vzbudí emoce, emoce zaplaví náš mozek
Stejně jako v předcházejících dílech, i tentokrát použijeme správnou metodu racionálního (vědeckého) myšlení, která sestává z tří kroků:
- Za prvé. Co nejpřesnější formulace hypotézy či teorie.
- Za druhé. Odvození, co všechno z té hypotézy nebo teorie vyplývá.
- Za třetí. Porovnání těchto důsledků s fakty.
Připomínám, že rozdíl proti povrchnímu rychlému myšlení spočívá právě v přístupu k faktům. Chybné myšlení s fakty začíná. Zaměří se nějakou skutečnost, ta skutečnost vzbudí emoce, emoce zaplaví náš mozek a máme pocit, že je všechno jasné. V tomto případě nás může emocemi zaplavit třeba zjištění, že důchodci jezdili vlakem za pouhou čtvrtinu skutečné ceny jízdenky. Je přece jasné, že při takovém hospodaření musel vzniknout obrovský dluh!, říkají naše pocity. Pojďme ale od pocitů k racionálnímu myšlení.
Testujeme hypotézu: Letošní deficit státního rozpočtu je převážně nebo aspoň z významné části způsoben spláceném dluhů, které zbyly po Babišově vládě.
Pokud je tato hypotéza pravdivá, musí z ní nutně vyplývat, že prohlubování deficitu státního rozpočtu je dáno převážně vyššími náklady na splácení dluhů. To se dá snadno ověřit.
Před covidem činily roční náklady na obsluhu státního dluhu přibližně 40 miliard korun. V roce 2022 to bylo 50 miliard, tedy desetimiliardový nárůst. Do značné míry to bylo dáno změnami na trzích a zvýšením úrokových měr (v rámci boje proti inflaci). Nicméně pokud všechny tyto vlivy pomineme a veškeré zvýšení dáme za vinu Babišově vládě, potom se stále jedná o přibližně 10 miliard korun.
O kolik vzrostly ve stejném období státní výdaje? Před covidem činily 1,4 bilionu, v roce 2022 již dva biliony a pro letošní rok se očekává minimálně dalších 200 miliard navíc.
Státní výdaje tedy vzrostly o 600 miliard. Nárůst splátek dluhů vzrostl o 10 miliard, což jsou přibližně tři procenta.
Výdaje učiněné Babišovou vládou nemají znatelný vliv na nárůst deficitu státního rozpočtu. Více než 95% nárůstu deficitu má jiné příčiny.
Posuzovaná hypotéza byla vyvrácena. Výdaje učiněné Babišovou vládou nemají znatelný vliv na nárůst deficitu státního rozpočtu. Více než 95% nárůstu deficitu má jiné příčiny.
Máme tedy svobodu říkat, že „splácíme Babišovy dluhy“, ale je to tvrzené zcela iracionální a nemělo by patřit do debaty rozumných dospělých lidí.
Tak tohle mi nepříjde příliš „vědecké“… Vždyť se porovnávají pouze nákladové úroky a nikoli úhrady jistin samotných dluhů. Testován přece měl být dle vytčené teze – Vliv splácení dluhu (tedy jistiny úvěru apod.) – což je z principu něco jiného a podstatně nákladnějšího, než cena za trvání dluhu (úrok). Velká část zadlužení byla financována z unijních fondů, které se pár let často ani neúročí, ale zejména jde opět hlavně o dluhy za jistinu, nikoli jen za úroky. Autor poměřoval jen „náklady na obsluhu dluhu“, tedy pouze část úroků z vybraných státních dluhů, což ani nezahrnuje dluhy všech státních institucí.
Také já jsem k tomu zadlužení citelně přispěl – nakoupil jsem tzv. protiinflační dluhopisy, které rovněž spustil Babiš. Jen loni mi vydělaly přes půl milionu a emitovalo se jich v úhrnu ve více šaržích přes 500 miliard. Celkové úroky jen za tyto státní dluhopisy loni musely být přes 50 miliard, takže jsou někde ukryty mimo autorem porovnávané dluhy…
Podle mě je faktem – za mé okolí odžitým – že za Babiše, resp. jeho ministryně byly peníze á la covid velmi (nadmíru) lehce dostupné, všechny možné dávky a platy (nikoli a priori mzdy) se lidem valorizovaly. A právě takto zafixované povinné (mandatorní) výdaje státu enormně narostly – podle mne zbytečně. Takže je mezi lidmi nadmíru moc peněz – proto i tak velká a dlouhá inflace, lidi se nechtějí uskromnit a nemají ani důvod. Vidím to vůkol… Učitelky, úřednice a mnoho důchodů mám v rodině i okolí – všichni jak utržení z řetězu utrtácejí za zbytnosti. Dovolené v jížní cizině letost již 3x, rekreace v lázních (bez léčení, jen koupele a žranice), nové auto (spalovák za 600 000 Kč), robotická sekačka, tepelné čerpadlo, soláry na střechu (s dotací), venkovní vířivka, ta nejdražší masa a speciality ve všední dny, přehnaná záplava hraček dětem (vesměs blbin a i prckům mobily a teblety) apod. A to jen co si vzpomínám letos. Nezávidím, já žiju poněkud jinak – uvedomělá skromnost a baví mě – ale hlavně od státu nic nechci, jsem OSVČ. Takže zkušenost mi potvrzuje, že peněz od státu – mluvím jen o učitelkách, úřednicích a důchodcích – za poslední dva tři roky silně vzrostly… Není to nic osobního, pana Hampla čtu a poslouchám rád, fandím. Mám tři VŠ a vím, že pravá vědecká práce je daleko náročnější a komplexní…
Víte, Martine, tady narážíme na rozdíl mezi logickým myšlením a subjektivními dojmy. Můj text pracoval s jasně formulovanou tezí a ta teze byla otestována. Vaše námitka je založena výhradně na vyvolávání emocí. Myšlení racionálních dospělých lidí versus výkřiky. Chápu vaše rozhořčení nad marnotratností, sám taky žiju skromně, ale rozhořčení nemůže nahradit rozum. Ani oprávněné rozhořčení.