Komentáře Krysodlaka (40)

Danit homeofice vyšší sazbou

napadlo jednoho německého ekonoma. Dotyčný pán došel k závěru, že jedinci pracující z domova méně utrácí a proto by měli platit o 5% vyšší daně, než jedinci chodící do práce. Podle něj by se to mělo týkat těch, co si práci z domova zvolili sami. Když jim HO nařídí firma, měla by to platit ona z celkových firemních příjmů. Nemělo by se to týkat HO v důsledku pandemií a jiných katastrof.

Osobně považuji za katastrofu už zveřejnění tohoto nápadu – představa, co s tím dokáže udělat naše vláda, případně lumeni typu Pekarové nebo Kalouska je dost děsivá a skutečnost by mohla být ještě horší.

Evropský zákaz olova

„v mokřadech“ ve své nejzhovadilejší podobě prošel a bude platit. Vzhledem k tomu že dle Eurokomise je mokřadem každá louže po dešti (nebo ochcaný roh) + kruh o poloměru 100 m okolo, máme vážný problém. Týká se to nejen nošení, ale i držení – tedy pokud máte (po někom) doma broky do vzduchovky, broky v zakoupené zvěřině nebo, nebejbože, střelivo, jste podle EK kriminálníci – dokud nedoprší a neuschne. Celkový zákaz olova je v přípravě.

Dokonce i jinak ortodoxní eurosvazák Zdechovský, kterému eurokomisaři lhali do očí, už má těchto praktik plné zuby (viz jeho blog o zmršené právní normě na I-děsu). Ani přesto ho ale eurooptimismus neopouští a patrně  ho neopustí ani v situaci, kdy ho EK postaví před popravčí četu.

Připomíná mi jednoho ortodoxního komunistu, který skončil na komunistickém popravišti (svou vírou komunistické ideály byl někomu nebezpečný). Taky do poslední chvíle věřil, že je to jen zkouška (stranické) víry. Příběh nám dal k lepšímu učitel občanské výchovy koncem 70. let.

Evropské hodnoty

nám cpe do hlavy kdejaký eurohujer. Jenže realita je dávno někde jinde. V současnosti je nejvyšší evropskou hodnotou genocida původního evropského obyvatelstva, provozovaná pod heslem multikulturalismu.  Další v pořadí jsou šikana, podvody, vydírání a uplácení politiků pod souhrnnými názvy „dotace“ a „sankce“. Vychcanost dotací spočívá ve skutečnosti, že nějaký předem daný zlomek částky se musí investovat způsobem, o kterém mluví dotovaná akce. Zbytek si rozdělí zainteresovaní jedinci a firmy. Když k tomu přidáme systematické popírání Lisabonské smlouvy, kterého se dopustily nejrůznější evropské orgány – mj. v případě zbraňové směrnice, tak zákazu olova, máme před sebou obraz spolku, který překonává někdejší  moskevské politbyro o několik řádů.

Co s EU?

Vzhledem k šikanózním nesmyslům a vyděračským nařízením, které z Bruselu poslední dobou vypadávají ve větším než velkém množství by bylo na čase postavit tento spolek – přesněji jeho vedoucí funkcionáře – mimo zákon a při vstupu na naše území je postrkem odesílat zpět do Brusele. Ideálně v chlaďáku, aby těm zbylým konečně došlo, že je něco špatně.

Zneužívání funkcí, omezování práv a svobod občanů, genocida původního evropského obyvatelstva, podpora terorismu (muslimského obecně, palestinského zvlášť), poškozování ekonomických zájmů unijních států a vměšování do jejich vnitřních záležitostí – to vše je pro Brusel běžnou věcí a vše jsou dobré (a legální) důvody unijní hydře zatnout tipec. Co se týká europoslanců – zde by o propadnutí hrdlem a majetkem rozhodovalo, do jaké míry svým hlasováním škodí mateřskému státu.

V této souvislosti by nebylo od věci likvidovat Piráty – dlouhodobě vedou protistátní politiku, jejich šéf se paktuje s teroristy z Antify a jejich program je ještě horší socialismus, než nám zavedl Kléma s Josifem za zadkem.

Specifickou kapitolou jsou aktivně škodící eurohujeři mimo oficiální eurostruktury – ti by měli mít možnost sbalit v nějaké lhůtě kufry a požádat v Bruseli o politický azyl. Po lhůtě by s nimi bylo naloženo jako se zrádci.

Disidentští diletantští aktivisté

stále bojují proti bolševikům, bohužel proti těm, co jsou 30 let pasé. S plnou hubou spravedlnosti stále válčí za svou pomstu – bohužel jen na ortodoxních bolševicích, kteří neustáli vnitrostranický puč  v listopadu 89. Těm kariérním, kteří zvítězili a urychleně změnili barvu vesele lezou do análu. Kdyby měli potřebné znalosti, nejen že by to tu mohlo vypadat jinak, ale děsili by se EU – novodobých bolševiků pod modernizovanou fanglí a nepěstovali by exoty, hlásající a propagující nesmysly o 40 letech nepřetržité totality ve jménu havlismu-disidentismu a tlačící nás do nové totality, jen na vyšším technologickém levelu. Zjistili by, že skutečná totalita pomalu končila s příchodem Novotného a od něj už tu byl „jen“ autoritativní režim v několika různých stupních tvrdosti.

Uvědomil jsem si to nad rozhovorem Parlamentek s posledním „čistým“ disidentským aktivistou Šináglem. Ten se sice snaží a je všem pro srandu, ale zároveň ukazuje na informační bídu ortodoxníxh disidentů. Ti lidé vůbec nemají přehled o systému, proti kterému ještě 30 let s křížkem po funuse bojují. Znají některé jeho aspekty (často dokonale a z té nejhorší strany), ale o celku a způsobu fungování nemají ani páru. A na to, aby zvedli zadky a strávili nějaký čas v archivech přímo v socialistické dokumentaci (KSČ, NF, ČSM/SSM, KNV, ONV) se v naprosté většině nezmohli. Někteří se obtěžovali do Archivu bezpečnostních složek, možná taky do Národního archivu mrknout na něco z ÚV KSČ, ale na krajské a okresní/místní úrovni  (tedy v oblastních a okresních archivech) jich systém zkoumalo jen naprosté minimum. A tam se dá vykopat dost zajímavostí.

Výzkum socialismu je tristní.

Bohužel, místo běžného výzkumu probíhají snahy o  manipulaci ÚSTR a ÚDV (po prvotním nadšení je nad dokumenty humor přešel, neb obsah se havlistům-disidentistům nehodí do krámu), sběr drbů spolky jako „Paměť národa/Post bellum“ (jeden spolek, ale podle kolujících drbů dvoje dotace), který se do archivů obtěžuje jen minimálně. Přitom by inventáře uspořádaných fondů měly být na stránkách archivů dostupné a tudíž objednání materiálu bezproblémové.

Samozřejmě existoval i seriózní výzkum ze strany univerzit a AV, ale jeho výstupy se většinou týkají jen nejvyšších pater státních a stranických organizací, a prakticky nereflektují situaci na nižších úrovních, kde byla většina věcí jinak. Místní univerzity prozměnu zkoumají v rámci seminárek jen jednotlivé události, často vytržené z kontextu.

Faktem ale zůstává, že se v minulosti několikrát podařilo zabránit více či méně skrytým snahám o znepřístupnění a pravděpodobnou likvidaci dokumentace z dob socialismu (stažení do uzavřených, často privátních ústavů). V současnosti probíhá různě intenzivní tlak na změnu státních archivů na úřady kontrolující administrativu státních institucí a vybírajících pokuty, potlačení jejich archivní funkce a následnou privatizaci, výprodej či likvidaci archiválií. Oficiálně to samozřejmě nikdo nepřipustí, ale když prosákly navenek informace o čistkách ve fondech Národní knihovny, kde pod záminkou nenávratného poškození zmizelo ve šmelci  značné množství současnému režimu nepohodlných tiskovin, nelze se obavám divit.

Krysodlak

(Krysodlak není Petr Hampl, ale jiný autor, který chce zůstat v anonymitě. Petr Hampl s některými jeho názory souhlasí, s jinými nikoliv, a za žádné nepřebírá odpovědnost. Pokud chce někdo komunikovat přímo s Krysodlakem, Petr Hampl takový kontakt zprostředkuje).