Marie Kovalová: Únorová výročí

Dne 1. 2. 1902 vládkyně Číny Cch´-si vydala nařízení, jímž zrušila zákaz smíšených sňatků mezi Mandžuy a Číňany. Také požadovala, aby přestalo deformování nohou u žen. Stahování ženských chodidel, aby byla co nejmenší, se prováděla od dětství. Byla to v Číně dávná tradice, známá od 10. století a možná se tak dělo už dřív. Tento zvyk se snažili zakázat už Mandžuové, když v 17. století, jako dynastie Čching nastupovali v Číně k moci. Ale zvyk se jim vymýtit nepodařilo. Cch´-si se stala roku 1861 formálně regentkou svého nedospělého syna. Ten zemřel mladý roku 1875, aniž se mu podařilo překonat vliv své matky, která stále zůstávala skutečnou vládkyní. Za dalšího císaře pak byl vybrán Kuang-sü, kterému byly v té době pouhé čtyři roky a tak vláda Cch’-si formálně maskovaná jako regentství pokračovala dál a to i pak, když Kuang-sü dospěl. Cch’-si zemřela po mrtvici 15. listopadu 1908 ve věku 72 let a den před ní zemřel 37letý Kuang-sü. Pak na čínský trůn nastoupil poslední čínský císař Pchu I (1906-1967).

Dne 1. 2. 1962 zemřel 65letý Miroslav Cikán, filmový režisér. Po vystudování obchodní školy se dostal v roce 1914 k filmu. Prošel několika malířskými a sochařskými kurzy, nejdříve byl dělníkem v ateliéru, pak pracoval v laboratořích, byl autorem českých titulků v zahraničních filmech. Svůj první film natočil v roce 1933 (Dům na předměstí), ve svých 37 letech. Spolupracoval s řadou tehdy oblíbených komiků, např. s Janem Werichem, Vlastou Burianem či Jindřichem Plachtou. Točil jak komerční, banální filmy, tak i umělecky náročné (Batalión, 1937). K desítkám svých filmů si psal náměty a scénáře. O jeho soukromém životě jsem nic nezjistila, ani co bylo příčinou jeho smrti.

Dne 3. 2. 1342 při rozsáhlé povodni byl v Praze zničen kamenný Juditin most, nejstarší kamenný most v Čechách. Byl postaven za tři roky (1169-1172), měl 20 oblouků, délku 514 m a šířku 6,8 m. Nazván byl po královně Juditě (1135-1174), matce Přemysla Otakara I. (1155-1230), druhé manželce krále Vladislava II. (1110-1174). Z mostu se do dneška zachovaly pouze fragmenty. Ty je možné vidět ve sklepení malostranských domů, a v nižší Malostranské mostecké věži. Další zbytky mostu jsou na druhé straně řeky v klášteře Křižovníků. V nábřežní zdi je kamenný reliéf hlavy vousatého muže (Bradáče, jenž slouží po staletí jako vodoměrná značka – znamení příchodu velké vody), který údajně zobrazuje italského stavitele Juditina mostu. V roce 1357 rozhodl císař Karel IV. o stavbě nového kamenného mostu, kterou svěřil císařské stavební huti. Architekt Petr Parléř (1333-1399) vedl nový most souběžně se zničeným mostem a dal mu 16 oblouků. Při nízkém stavu vody se na hladině Vltavy objevují zbytky pilířů Juditina mostu. Jedním z takových případů byl rok 1784, kdy bylo možné spatřit dvanáct pilířů Juditina mostu. Pilíře se z vody naposledy vynořily v roce 1941.

Dne 4. 2. 1392 náhlá únorová obleva vylila Vltavu v Praze z břehů, voda zaplavila mj. celé Staroměstské náměstí tak, že se na něm údajně plavilo na lodičkách.

Dne 4. 2. 1942 vyložil Reinhard Heydrich plán na „konečné řešení české otázky“. Na rozdíl od konečného řešení židovské otázky nebylo záměrem Němců Čechy hned zlikvidovat, ale chtěli je zkusit germanizovat. K hlavním a extrémním strůjcům germanizace české a moravské oblasti patřil právě Reinhard Heydrich (1904-1942). Rozhodující hledisko pro poněmčení českého národa spatřovali někteří němečtí předáci v rasové příbuznosti. „Česká krev“ byla protektorátními zákony dokonce chráněna před míšením se Židy. V poněmčení českého obyvatelstva totiž Němci spatřovali jedinou možnost zajištění trvalé stability v tzv. srdci Říše. Nynější snahy EU, kterou nejvíc ovlivňují Němci, na tuto myšlenku vlastně navazují…

(je ovšem zapotřebí dodat, že poněmčena měla být jen menší část českého národa. Část měla být okamžitě fyzicky zlikvidována a většina měla dožít v pracovních táborech – poznámka PH)

Dne 4. 2. 1992 zemřela 90letá Marie Švermová, československá politička. Její manžel, politik Jan Šverma (1901-1944), zemřel vyčerpáním při povstání na Slovensku, jejím mladším bratrem byl komunistický funkcionář a vedoucí představitel StB Karel Šváb (1904-1952). Marie se narodila v rodině zedníka a už od svých 19 let (1921) byla funkcionářkou KSČ. V letech 1926-1928 studovala na stranické škole v Moskvě. V roce 1929 se stala členkou ÚV KSČ. Za druhé světové války byla v Moskvě. Do vysoké tuzemské politiky se zapojila v roce 1945, kdy se stala členkou předsednictva ÚV KSČ. Roku 1951 její politická kariéra skončila. Byla zatčena, vyloučena z KSČ a po věznění byla v roce 1954 odsouzena v rámci vykonstruovaného procesu s krajskými tajemníky k doživotnímu vězení (údajně měla být hlavou spiknutí). Roku 1956 byla z vězení propuštěna. Později byla rehabilitována, v roce 1968 dostala Řád republiky a v roce 1977 podepsala tzv. Chartu 77.

Dne 5. 2. 62 silné zemětřesení doprovázelo výbuch Vesuvu, který zničil část města Pompeje. Nebylo to ale nic proti katastrofě, která přišla za 17 let, kdy pod nánosy popela z Vesuvu zmizela tři celá města.

Dne 5. 2. 1372 vyvrcholila jedna z únorových povodní v Praze – voda sahala až ke dveřím kostela sv. Jiljí.

Dne 6. 2. 1612 v Římě zemřel 74letý Christopher Clavius, německý jezuitský matematik a astronom. Ve svých posledních letech byl asi nejrespektovanějším astronomem v Evropě a jeho učebnice byly používány pro astronomické vzdělávání. Byl zároveň jedním z osmičlenné komise sestavené papežem Řehořem XIII. (1502-1585) na reformu kalendáře. Jméno Clavius nese kráter na Měsíci a Claviův zákon se používá v klasické logice.

Dne 6. 2. 1922 byl papežem zvolen Ital Pius XI. (1857-1939), vlastním jménem Ambrogio Damiano Achille Ratti, profesor teologie v Padově, pracovník milánské Ambrosiánské knihovny a také Vatikánské knihovny. Jeho specializací byly středověké a starověké církevní manuskripty, ambrosiánský misál a Karel Boromejský. Ve volném čase se věnoval horolezectví a ke konci 19. století podnikal výstupy na Matterhorn a prvovýstup na Mont Blanc z italské strany. Pius XI. byl údajně velmi zklamán tím, jak západní velmoci ustupují v roce 1938 Německu a nechávají ho pohltit Rakousko. Proti jeho záboru protestoval a těžce nesl fakt, že Itálie navzdory jeho odporu uzavřela s Německem spojenectví a zavedla protižidovské zákony.

Dne 6. 2. 1952 zemřel na rakovinu plic Jiří VI., britský král, celým jménem Albert Frederik Artur Jiří Windsor. Bylo mu pouhých 57 let. Albert, Bertie, jak byl od narození nazýván, byl často nemocný a také byl nucen psát pravou rukou, ač byl levák. Brzo se u něj objevilo koktání, se kterým se potýkal až do dospělosti – patrně šlo o důsledek potlačovaného leváctví. Začal studovat v královské námořnické škole a zapojil se i do bojů první světové války. Kvůli zdravotním potížím odešel po válce z armády a studoval dějiny, ekonomiku a občanskou nauku na Trinity College v Cambridge. V roce 1923 se oženil s Elizabeth Bowes-Lyon (1900-2002) ze starobylého skotského šlechtického rodu, s níž měl 2 dcery –  Alžbětu a Margaret. Králem se stal nečekaně od prosince 1936, po tom co se jeho starší bratr Eduard (1894-1972) vzdal trůnu, aby se mohl oženit s rozvedenou Američankou Wallis Simpsonovou (1896-1986). Manželka pomohla Jiřímu překonat strach z veřejných vystoupení, sehnala experta na jazykový projev, který ho koktání zbavil. Jiří VI. byl posledním císařem Indie (do 1947) a posledním králem Irska (do 1949). Dcera, princezna Alžběta (*1926), se postupně s jeho zhoršujícím zdravotním stavem ujímala větší části královských povinností.

Dne 7. 2. 1522 byli Habsburkové, jejichž rod pocházel z území dnešního Švýcarska, oficiálně rozděleni na větev španělskou a rakouskou. Stalo se tak tzv. Bruselskou dohodou mezi Karlem V. (1500-1558), rakouským arcivévodou, římským císařem a španělským králem a jeho bratrem Ferdinandem I. (1503-1564), rakouským arcivévodou a pak českým a uherským králem (od roku 1526), římským králem (od 1531) a římským císařem (od 1556). Po smrti Marie Terezie (1780) se Habsburská dynastie nazývala Habsburko-lotrinskou.

Dne 7. 2. 1992 v nizozemském Maastrichtu byla podepsána Maastrichtská smlouva. Tou se Evropské společenství přeměnilo v Evropskou unii. Zdánlivě se nestalo nic jiného než výměna jednoho písmenka; změnilo se ES na EU. „Maastricht“ ale měl, podle některých politiků, znamenat kvalitativní přechod od společenství suverénních evropských států k unii, která by měla být státům nadřazena. Platil od 1. 11. 1993, podepsalo ho 12 zemí: Dánsko, Irsko, Belgie, Nizozemsko, Německo, Francie, Španělsko, Portugalsko, Itálie, Řecko, Lucembursko a Velká Británie. V roce 1995 byly do EU začleněny další země – Finsko, Rakousko, Švédsko, Kypr, Slovinsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Estonsko, Litva, Malta, Polsko a Lotyšsko. Na otázku, jestli je EU jednotlivým státům opravdu nadřazena a v čem, odpovídají různí experti různě…

Dne 7. 2. 1862 zemřel v Rotterdamu 60letý František Škroup, český hudebník, dirigent, skladatel i zpěvák. Napsal operu Dráteník, uvedenou v únoru 1826, která měla velký úspěch. Roku 1827 se stal druhým a o 10 let později prvním kapelníkem Stavovského divadla. Dál se věnoval skládání oper (Oldřich a Božena a Libušin sňatek), ale ty už úspěch neměly. Kromě oper napsal též řadu scénických skladeb k vlasteneckým hrám. Nejvýznamnější byla skladba č. 19 k Tylově hře Fidlovačka, aneb žádný hněv a žádná rvačka, která zazněla prvně v neděli 21. prosince 1834 odpoledne ve Stavovském divadle. Hra však úspěch neměla a byla reprízována pouze jednou (roku 1835)! Podle dobových svědectví byla hlavní příčinou neúspěchu přílišná lidovost. Panskému obecenstvu se nelíbila mluva ulice. Také proto píseň Kde domov můj, která tam zazněla, neměla cestu k pozdější slávě lehkou. Žádná pozdější úprava písně není ale tak působivá jako Škroupovo původní aranžmá se sentimentálním nádechem, pro který byla mnohokrát kritizována a který podtrhly doprovodné nástroje (housle a lesní roh). Píseň ale rychle zlidověla, hráli ji potulní harfeníci, zpívali ji lidé po hospodách, stala se brzy neoficiální českou hymnou. Umělecký svět ji ale tvrdě kritizoval, např. Leoš Janáček (1898) vytkl písni „… jednotvárnost, jaké nemá býti v bohatýrské písni“. Mírumilovnou písničku o tom, jak je u nás hezky, ale nikdo nedokázal trumfnout, proto usnesením vlády v roce 1920 se píseň Kde domov můj stala oficiální českou (československou) hymnou. Slávy ani uznání se Škroup v Čechách nedočkal. Roku 1857 byl po neshodách s ředitelstvím Stavovského divadla propuštěn. Tím se odcizil i českému obrozeneckému hnutí a přijal nabídku (1860) z Rotterdamu jako kapelník opery. Zemřel na vyčerpání a na jeho pohřbu zazněla na trumpetu zahraná píseň Kde domov můj. Škroup byl dvakrát ženatý a měl sedm dětí.

Dne 8. 2. 1952 po smrti svého otce Jiřího VI. usedla 26letá Alžběta II. na trůn Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Alžběta, ač mezi lidem velmi populární, to ze začátku měla těžké. Dekolonizace, která začala již předtím, než se stala královnou (Indie získala nezávislost roku 1947), dále pokračovala. Některé kruhy v Británii to nesly těžce a začala debata, zda Britové monarchii potřebují. Oblíbenost Alžběty pomohla k tomu, že tato debata brzy přestala. Pravomoci britského panovníka jsou omezené a Alžběta tak má na rozhodování ve své zemi mizivý vliv, funkci reprezentační však plní skvěle a na celém světě se těší obrovské popularitě. Skvrnkou její vlády jsou snad jedině skandály jejích potomků, ale nebylo v její moci jim zabránit, ač se o to snažila.

Dne 8. 2. 1952 vyšlo poslední číslo Lidových novin – deníku založeném roku 1893 v Brně, pražská redakce vznikla v roce 1920. Oficiálně bylo vydávání Lidových novin obnoveno v roce 1990. Noviny patří do skupiny MAFRA, kterou v červnu 2013 koupila skupina Agrofert Holding patřící Andreji Babišovi.

Dne 9. 2. 1972 zemřel ve věku 82 let Ludvík Krejčí, prvorepublikový generál, který se vyznamenal jako legionář v Rusku. Roku 1938 varoval vládu ČSR před ústupky Německu a byl připraven vést boj za každou cenu. Neminula ho pak německá perzekuce a později ani komunistická. Po roce 1948 byl zbaven generálské hodnosti a veden jen jako vojín. V červnu 1953 mu byl navíc odebrán důchod a Krejčí zůstal zcela bez prostředků. Aby zajistil dcery a nemocnou ženu, pracoval jako pomocný dělník v továrně na knoflíky v Jablonném nad Orlicí. Až v roce 1969 mu vojenská správa vyměřila částečný důchod. Hodnost armádního generála mu byla vrácena po listopadu 1989 posmrtně.

Dne 9. 2. 2002 zemřel 90letý Dobroslav Líbal, právník, historik architektury a urbanismu, vysokoškolský pedagog, předseda Stálé komise ministerstva kultury pro hodnocení kulturních památek a dlouholetý člen Klubu za starou Prahu. Byl Pražák, Vltavou křtěný, čestný občan Kutné Hory, Stříbra a Senohrab. S manželkou, architektkou Jarmilou Kasalickou (1916-2005) měl tři děti.

Dne 10. 2. 1932 zemřel po zápalu plic a cukrovce 56letý Edgar Wallace, anglický spisovatel, novinář a scénarista, nazývaný králem anglické detektivky. Je také považován za tvůrce kriminálního thrilleru. Ve svých dílech se odpoutal od vzoru velkého detektiva vytvořeného Edgarem Allanem Poem a zaměřil se víc na popis policejního aparátu. Hodně jeho příběhů bylo zfilmováno.

Dne 10. 2. 1962 zemřel ve věku 88 let Maxmilian Švabinský, malíř, grafik, vynikající portrétista obdivovaný pro neobyčejnou kreslířskou zručnost a rozmanitost grafických technik. Všechny jeho obrazy jsou výsledkem kombinace jeho nadprůměrného kreslířského talentu, spojeného s hlubokým zájmem o zachycení duševna zobrazované postavy. Švabinský se věnoval i pedagogické činnosti, v letech 1910 až 1927 vyučoval na pražské Akademii. Byl členem výtvarného spolku Mánes, jedním ze zakládajících členů Sdružení českých grafických umělců Hollar, dále členem vídeňského spolku umělců Hagenbund a Société nationale des Beaux-Arts v Paříži, také byl rytířem Řádu čestné legie. V roce 1945 byl jmenován národním umělcem.

Dne 10. 2. 2002 v Mnichově zemřela v 81 letech Traudl Junge, jedna z osobních sekretářek Adolfa Hitlera, pro kterého začala pracovat v roce 1942. V červnu 1943 se provdala za důstojníka Waffen-SS, který brzo po svatbě padl ve Francii. V berlínském bunkru byla s Hitlerem až do jeho sebevraždy, jí diktoval svoji „závěť”. Pak se skrývala a snažila se dostat k západním spojencům. Začátkem července 1945 byla zatčena Sověty, vyslýchána a nakonec propuštěna. Podařilo se jí dostat do západního sektoru Německa, Američané ji také zajali a vyslýchali.  Po propuštění pracovala v sekretářských zaměstnáních, mnoho let v redakci týdeníku ilustrovaného časopisu Quick. Dvakrát byla v Austrálii, kde žila její mladší sestra; její žádost o trvalý pobyt ale tamní úřady zamítly. Ve stáří se rozhodla vydat své paměti, v nichž tvrdila, že o německých zvěrstvech během války nevěděla.

Dne 11. 2. 2002 tři týdny před svými 80. narozeninami zemřel Josef Větrovec, který herectví sice nestudoval, ale lety praxe se z něho stal vynikající herec s krásným hlubokým hlasem. Rodák z Plzně byl dělníkem ve Škodovce a ve volném čase hrál s ochotníky. Během války byl zapojen do odbojové činnosti, roku 1943 byl Němci zatčen a vězněn až do konce války. Měl štěstí, přežil. Po válce, až do roku 1960, hrál (už jako profesionál) v plzeňském divadle J. K. Tyla, kde vytvořil velkou řadu pozoruhodných rolí. Pak odešel do Prahy a do roku 1990 byl členem Divadla E. F. Buriana, v letech 1973-1988 pak jeho ředitelem. Byl velmi dobrým dabérem, spolupracoval také s rozhlasem. Až po příchodu do Prahy se dostal k filmovým a televizním rolím a nebylo jich málo.

Dne 12. 2. 1912 padlo čínské císařství – byl sesazen poslední čínský císař Pchu I (1906-1967) – od 1. ledna 1912 byla Čína republikou (vyhlášena v Nankingu), prezidentem byl Sunjatsen (1866-1925).

Dne 13. 2. 1992  bylo Československo oficiálně připojena k internetu – ČVUT v Praze v Dejvicích bylo připojeno k internetovému uzlu v Linci v Rakousku. Nejprve běžnou vytáčenou telefonní linkou, později byla nahrazena pevnou. Již od roku 1991 se v ČR začínají budovat první celorepublikové páteřní sítě. Tato celorepubliková síť dostala název CESNET (neboli Czech Educational and Scientific NETwork). CESNET měl propojovat především univerzitní a akademická pracoviště. Současně měl ale CESNET sloužit i jako páteřní síť pro metropolitní sítě. Na Slovensku se podobným způsobem začala budovat síť SANET (Slovak Academic NETwork).

Dne 13. 2. 1942 byl zavražděn 47letý Otakar Batlička český radioamatér, světoběžník a spisovatel. Procestoval velkou část světa a jeho putování se mu stalo podkladem dobrodružných povídek pro mládež, které pak psal a které byly velmi oblíbené. Jednak v nich ztvárnil své vlastní zážitky, jednak do nich čtivě přepsal vyprávění lidí, se kterými se setkal. Po německé okupaci se stal členem odbojové skupiny Obrana národa, pro niž jako zdatný radiotelegrafista obstarával spojení s Londýnem. Byl však zatčen gestapem a po krutých výsleších, které ho však nezlomily, poslán do koncentračního tábora Mauthausen, Tam ho po pokusu o útěk Němci ubili.

Dne 14. 2. 1932 zemřel v 67 letech Antonín Podlaha, teolog, archeolog, historik umění, docent Univerzity Karlovy, pomocný biskup pražský a titulární biskup z Pafu. Vedle povolání kněžského a literární činnosti bohovědné se věnoval pracem historickým a archeologickým. Řadu let byl redaktorem Památek archeologických. Staral se o dostavbu chrámu sv. Víta v Praze, zejména o vykopávky a archeologické výzkumy královské hrobky a starých staveb na tomto místě. Vydal monumentální dílo o korunovačních klenotech, o chrámu sv. Víta a pokladu a řadu ilustrovaných průvodců v několika jazycích. Když se roku 1929 dostavěný chrám otvíral, byl pověřen vést slavnostní ceremoniál. Z jeho rozsáhlého vědeckého díla (víc než 100 knih a množství studií a článků v různých časopisech) si připomeňme deset svazků Soupisu památek historických a uměleckých v království Českém a tři svazky Posvátných míst království Českého.

Dne 15. 2. 1942 – druhá světová válka: Japonci dobyli Singapur. Japonské snahy o získáni tohoto města začaly už 8. prosince 1941, kdy ho Japonci prvně bombardovali. Důsledky japonských akcí v Malajsku a v Singapuru byly pro „západní” Spojence katastrofální – ztratili 130 000 vojáků. Ti byli buď zabiti nebo padli do zajetí, byli mezi nimi také Čechoslováci. Naproti tomu Japonci přišli „jen“ o 9 000 padlých a raněných. Britové ztratili svoji nejdůležitější asijskou základnu a jejich prestiž byla značně otřesena. Japonci Singapur po dobytí přejmenovali na „Šónan” (Světlo jihu) a generála Tomojuki Jamašitu (1885-1946), který této akci velel, oslavovali a dali mu přezdívku „Malajský tygr“.

Dne 16. 2. 1862 v Praze, v české reálce v Panské ulici vznikla organizace Sokol, český tělocvičný spolek, největší a nejúspěšnější tělovýchovná organizace. Zakladateli byli Miroslav Tyrš (1832-1884) a Jindřich Fügner (1822-1865), oba kantoři, kteří si kladli za cíl fyzický a morální růst českého národa a chtěli naprostou apolitičnost Sokola. V letech 1867-1868 Tyrš vytvořil speciální české tělocvičné názvosloví, obsahující na 300 nových českých slov, která se trvale ujala. Tyršovo názvosloví, dále rozvíjené, se rozšířilo i do jiných slovanských zemí.

Dne 16. 2. 1922 na mistrovství Evropy v hokeji vybojoval československý tým zlatou medaili. Mistrovství se konalo ve Svatém Mořici ve Švýcarsku.

Dne 19. 2. 1942 – druhá světová válka: Japonsko bombardovalo (více než 200 letadly) severoaustralský Darvin. Kromě přístavního zařízení, byla zničena řada letadel a v přístavu bylo potopeno několik lodí. Po náletu spojenci základnu v Darwinu opustili a přesunuli se do jiných australských přístavů.

Dne 20. 2. 1932 zemřel v Praze 72letý Enrique Stanko Vráz, cestovatel, muž záhadného původu i jména, který procestoval skoro celý svět. Místy je těžké rozlišit, co skutečně prožil a co si vymyslel. Řadu let žil v Africe, v letech 1892-1893 se pohyboval v Jižní Americe, ve Venezuele a Peru. Pak se načas zastavil v Praze, kde nadchl publikum svými vyprávěními z cest, a znovu se vydal do světa. Tentokrát do Asie. Byl cestovatel – samotář a bylo mu jasné, že na velké objevné výpravy se těžko může vydat bez státní podpory či bohatého mecenáše. V prosinci 1897 se v Chicagu oženil s Vlastou Geringerovou, spolu měli dceru a syna. V Číně se dostal i do Zakázaného města. Z Číny se vydal přes Koreu a Sibiř (tam pořídil unikátní záběry) zpět do Evropy a bez zastávky v Praze pokračoval přes Brémy do Chicaga. Na podzim 1903 se ještě vydal do Střední a Jižní Ameriky, kde často také přednášel. V USA spolupracoval na předvolební kampani (1912) prezidenta Wilsona (1856-1924) a právě v té době začal mít potíže se srdcem. Také se na jeho levé paži objevily údajně známky rakoviny, kterou zastavila až amputace paže v roce 1920. Po válce (1921) se s manželkou a dcerou natrvalo vrátil do Čech. Žili v podnájmu v Holešovicích, o rok později za nimi z Chicaga přijel i syn Viktor, který byl zpočátku z nové vlasti rozčarován. Vráz přednášel po celé zemi a nějaké peníze dostával jako literární honoráře, ale v podstatě živořil. V Národním, ani v Náprstkově muzeu se pro něj místo nenašlo – ani s přihlédnutím k velkolepým darům, které oběma muzeím nezištně věnoval.

Dne 20. 2. 1962 – John Glenn (1921-2016) se stal prvním Američanem, který obletěl zeměkouli. Byl ale až třetím člověkem, který se tím mohl pyšnit. Rok předtím se to v dubnu povedlo Juriji Gagarinovi (1934-1968) a v srpnu Germanu Titovovi (1935-2000). John Glenn se později, v 80. a 90. letech, stal senátorem.

Dne 21. 2. 1902 zemřel v pouhých 54 letech Emil Holub, lékař a cestovatel. Krátce po dokončení studia v roce 1872 se vydal do Kapského města, usadil se nedaleko Kimberley a léčil zde místní obyvatele. Po osmi měsících se přidal ke konvoji lovců na dvouměsíční cestu, z které začal sestavovat velkou přírodní sbírku. V roce 1873 byl na druhé vědecké výpravě se zaměřením na sbírku etnografických materiálů. Na své třetí expedici v roce 1875, podnikl cestu k řece Zambezi a zpracoval první detailní mapu okolí Viktoriiných vodopádů. Napsal také jejich první knižní popis, vydaný anglicky roku 1879. Roku 1883 se Holub společně se svojí manželkou Rosou (1865-1958) a šesti průvodci vydali prozkoumat to, co nikdo nikdy předtím: celou Afriku od Kapského Města až po Egypt. Ale protože měla expedice potíže nejen s nemocemi, ale i s domorodci, vrátila se předčasně v roce 1886. Holub publikoval mnoho dokumentů ze svých cest, přispíval do novin a časopisů a přednášel. Zemřel ve Vídni po dlouho trvajících komplikacích s malárií a jinými nemocemi. Ve Vídni byl také pohřben.

Dne 21. 2. 1952 zemřel 69letý Josef Pilnáček, moravský historik, heraldik a genealog.  Přes nedostatečnou odbornou průpravu upozornil na řadu důležitých pramenů pro lokální dějiny a vlastivědu a jeho práce jsou využívány dodnes. Ve své závěti odkázal veškerý svůj majetek zemskému archívu v Brně.

Dne 21. 2. 1952 ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska vláda Winstona Churchilla zrušila občanské průkazy jako akt „svobody lidí”.

Dne 22. 2. 1512 v Seville na jihu Španělska zemřel 60letý Amerigo Vespucci, Ital, po němž je asi pojmenován kontinent Amerika. Jméno „Amerika“ poprvé použil roku 1507 na mapě Universalis Cosmographia německý kartograf Martin Waldseemüller (1470-1520), kterému někdo řekl, že Vespucci doplul ke břehům Ameriky už před Kolumbem. Vespucci polovinu života strávil jako obchodník, ale měl znalosti matematiky, astronomie i kartografie. Teprve když Kolumbus objevil Ameriku (1492), odešel z rodné Florencie do španělské Sevilly a stal se ředitelem námořní společnosti, dodávající lodě na dlouhé plavby, i prý na některou další výpravu Kryštofa Kolumba (1451-1506). Sám Vespucci se několikrát do Ameriky vypravil a část jejího východního pobřeží, jako první popsal tak dobře, že jeho údaje bylo možné zanést do map. Pro někoho je Vespucci velkým objevitelem, jiní ho považují jen za úspěšného obchodníka, další však za podvodníka. Podle některých badatelů není jisté, že jméno kontinentu je podle Vespucciho, může být prý podle Richarda Amerike (1440-1503), anglo-velšského obchodníka nebo podle oblasti Amerrique (název hor) v Nicaragui.

Dne 23. 2. 1942 v Brazílii dobrovolně ukončili život 60letý Stefan Zweig, rakouský spisovatel, básník a filosof se svojí manželkou. Stefan pocházel z bohaté původně moravské židovské rodiny. První světovou válku prožil v ústraní, ve Vídni v archivu, přesto pro něj, pro pacifistu, znamenala šok. Mezi válkami pak napsal řadu vysoce oceňovaných biografií významných osobností, např. Triumf a tragika Erasma Rotterdamského. Nástup Hitlera k moci ale pro něj znamenal konec, ztrátu víry v budoucnost, zborcení všech snů a iluzí. V roce 1938 emigroval do Velké Británie a roku 1940 opustil Evropu. Nějaký čas byl v USA, pak odešel do Brazílie. I když tam byl velmi dobře přijat, život v emigraci neunesl. K rozhodnutí skončit v šedesáti letech se životem asi přispěly i anonymní výhružné dopisy od Němců, které začal dostávat. Otrávil se a s ním i jeho manželka. Napsal dva dopisy na rozloučenou. Jeden přátelům a druhý brazilským úřadům, v němž poděkoval za vřelé přijetí a sdělil, že odchází dobrovolně a s jasnou myslí.

Dne 24. 2. 1612 zemřel 45letý Jan Zrinský ze Serinu, český šlechtic, Rožmberk po matce Evě, sestře Petra Voka, posledního Rožmberka po mužské linii. Jan Zrinský v dětství ztratil otce a vyrůstal pak u svých strýců Petra a Viléma v Bechyni a na Rožmberku. Zemřel po dvanáctiletém manželství bezdětný. Rožmberská panství se už po smrti Petra Voka (1611) dostala do rukou spřízněných Švamberků. Jan Zrinský je pohřbený v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě pod okázalým figurálním náhrobkem z červeného mramoru.

Dne 25. 2. 1952 byl vložen první žulový blok do podstavce obrovského Stalinova pomníku, žulového sousoší, vévodícího pak z Letné Praze. Čtvrť Letná byla proto přezdívána Záprdelí. Pomník, vpředu s postavou Stalina, byl dílem sochaře Otakara Švece (1892-1955), který nedlouho před odhalením pomníku spáchal sebevraždu. Pomník byl slavnostně odhalen v předvečer 1. máje 1955, kdy už Stalin byl dva roky mrtev. Po sedmi letech bylo rozhodnuto pomník odstranit, došlo k tomu v říjnu 1962.

Dne 27. 2. 2012 zemřela 77letá Vlasta Janečková, filmová a televizní scenáristka a režisérka, známá zejména svojí tvorbou televizních pohádek a příběhů pro děti. Jejím prvním manželem byl režisér Vladislav Delong (1928-1974). Mezi její nejznámější díla patří třináctidílný televizní seriál pro děti Kamarádi z prostředí pražské Malé Strany, kde svoji první velkou filmovou roli ztvárnil herec, zpěvák a moderátor Marek Eben. Známé jsou i její pohádky, mj. film Zlatovláska (1973), při jehož natáčení se sblížila se svým pozdějším manželem Petrem Štěpánkem (*1948).

(Informace k jednotlivým heslům jsou čerpány hlavně z Wikipedie a porovnávány a korigovány s údaji v řadě dalších pramenů.)

Kulatá výročí některých událostí v sedlčanském regionu:

1922 – 7. 2. v Sedlčanech, v rodině učitele a zaníceného vlastivědného pracovníka Antonína Kratochvíla, se narodil Zdeněk Kratochvíl, právník, vysokoškolský pedagog, amatérský historik a spisovatel, který si u nás, v Sedlecké kotlině koupil chalupu – samotu Zahrádky za Jetřichovicemi, kam často s rodinou jezdil. Kromě odborných prací ze svého oboru (práva) napsal řadu článků s historickou tématikou a to nejen do našich vlastivědných sborníků, ale i do různých časopisů. Napsal také tři historické prózy: Čarodějka z Hodkova (1985), Tajemství zámeckého šaška z Vrchotových Janovic (1993) a Krásná Marjánka z Bolešína (2005). Zdeněk Kratochvíl byl jedním ze zakladatelů místního vlastivědného klubu Český Merán a sborníku toho jména. Pozemský svět opustil 27. září 2012.

1952 – 12. 2. v Sedlci proběhla konečná kolaudace nové základní školy, postavené za tu, kterou na konci druhé světové války pomstychtivě vypálili Němci. První žáci se ale učili ve východní části nové budovy už o dva a půl roku dřív – od 12. 9. 1949 a od 17. 5. 1950 ve východní části objektu fungovala také mateřská škola. Stavba školy začala v roce 1947.

1962 – 14. 2. ve dvoře hotelu na náměstí v Sedlci (který se ještě nejmenoval „Český Merán“, ale „Záložna”), bylo slavnostně otevřeno nové kino filmem „Valčík za milion“ (1960) o spartakiádě. V noci pak, začala vedle nového kina hořet nad hotelem střecha od přetopených kamen. Požár se sice podařilo brzy uhasit, ale nad novým kinem byl promáčen strop od toho, jak hasiči požár hasili.

2002 – v únoru v Našem domově byla krátká zpráva, že v roce 2003 by měla začít stavba nového železničního koridoru na Benešovsku. Začátek stavby se zpozdil o 7 let, s úsekem Votice – Benešov se začalo v roce 2009 a v současné době je celá stavba před dokončením. Pro dost lidí od nás by však byla potřebnější silnice – dálnice do Prahy, která je v plánu už od roku 1987.