Martin Konvička: Krajina zničená pro peníze

Včera – než nasněžilo – jsem udělal něco, co jsem léta nedělal, a sice vycházku do jarních polí. Oraniště, a tak… vlastně až cestou mi došlo, že v posl. letech sice jsem v přírodě pořád, ale díky mobilitě si vybírám samé CHKO a NP a rezervace a vlastně ty nejlepší lokality, co u nás máme. Jít jen tak za ves, to se mi fakt dávno nestalo.

A celou cestu jsem si nadával, proč jsem sebou nevzal nic na focení.

Je to skutečně tak strašné, jak se všude píše. Ta hlína byla žlutá, písčitá a prašná a to i když jsem hrabal do země (Táborsko, vrchovina nad řekou, ca 420 m). Ještě ve 1/4 metru spíš lehce zvlhlý písek, nic mazlavého ano lepivého. Bez žížal. Prastaré meliorační skruže, v nichž nic nebublalo. Co nebylo zaoráno, bylo suché, zhutnělé a zcela bez plevelů (ok, místy Veronica arvensis nebo Lamium purpurum, ale drobné, živořící kytičky). Vítr zvedal velká oblaka prachu. O vegetaci remízku mezi poli nemluvě, klasické předávkování dusíkem, kůrovcové smrčky a bez černý, přesto se jediné „šťavnato“ našlo okolo újedi pod posddem, kam zvěř vnáší aspoň něco výkalů.

O vymrskání půdy od humusu píšeme a mluvíme všichni, ale vidět to na vlastní oči bylo veliké, obrovský kontrast proti situaci tak před pěti lety. A to letos pršelo, na těch polích koncem zimy stála voda.

O vymrskání půdy od humusu píšeme a mluvíme všichni, ale vidět to na vlastní oči bylo veliké, obrovský kontrast proti situaci tak před pěti lety.

Příčiny – kvazikapitalistické dotované kořistění – sice všichni známe, ale samotnému se mi nechtělo věřit, že to může proběhnout tak rychle. Potom mi to došlo: Dust bowl v USA 30. let, starosti sovětských agronomů se „suchovějem“ a větrolamy. To nebyly reakce na staletí špatného hospodaření, ale na pár desítek let (od dobytí amerického Západu, respektive od carských pozemkových reforem ze začátku XX. století). I tenkrát přišly katastrofy za pár let či dekád.

Půda, respektive její humusové zásoby, býval samozřejmě obrovský „carbon sink“. Už není, ten humus je vydýchán na CO2. Teď po ránu nebudu hledat, kolik jsme ho za posl. 20 let vyemitovali – z hektaru, z km2, ve srovníní třeba s automobilismem, nebo s Chvaleticemi. Někdo zde bude třeba vědět z hlavy. Pokud ne, věřím, že všichni uvítáme nějaké odkazy.

A potom lidi pruďte za jejich diesláček…